ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.394.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 394/2022-1474
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2022 o dovolání, které podala obviněná J. M. , nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 4 To 21/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 1/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 54 T 1/2018 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla obviněná J. M. (dále také jen „obviněná“) uznána vinnou zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustila podle zjištění jmenovaného soudu skutkem popsaným ve skutkové větě výroku o vině. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle §145 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, přičemž pro výkon tohoto trestu byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla rovněž uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené RBP, zdravotní pojišťovně peněžní částku ve výši 211.775 Kč.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněná a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 4 To 21/2021. Z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jichž se dopustila tím, že
„v období od měsíce června 2016 do 12. 12. 2016, ve XY, v bytech na XY a na ul. XY, kde postupně bydlela společně se svou vlastní nezletilou dcerou AAAAA (pseudonym), nar. XY,
poté, kdy jí, na podkladě usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 5. 2016, sp.zn. 0 Nc 3905/2016, byla předběžně předána do péče nezletilá BBBBB (pseudonym.), nar. XY,
přestože si musela být vědoma, že nezletilá BBBBB byla opakovaně vystavována působení násilí různorodého charakteru a intenzity, a to až velké intenzity síly, v důsledku čehož postupně utrpěla řadu bolestivých zranění, zejména zlomeninu zevního konce levé klíční kosti, zlomeniny dolních konců obou pažních kostí, vykloubení levého loketního kloubu, zlomeninu horního konce pravé loketní kosti, zlomeninu střední části pravé loketní kosti a zlomeninu dolního konce pravé loketní kosti, deformaci nosu odpovídající zlomenině nosní přepážky, zhmoždění a defiguraci dolního rtu, ztrátová poranění prvního a druhého řezáku v dolní čelisti vpravo a prvního až třetího řezáku dolní čelisti vlevo, poranění zevního genitálu, konkrétně protržení panenské blány, úmyslně nezajistila nezletilé lékařské ošetření a péči a ponechala utrpěná zranění nezletilé BBBBB dlouhodobě bez odpovídající odborné léčby, přičemž byla srozuměna s tím, že prodlužuje její tělesné a duševní utrpení až na hranici snesitelnosti a takovéhoto jednání se dopustila v rozporu se svými povinnostmi řádně pečovat o nezletilou BBBBB, vyplývající pro ni jako pěstounku z ustanovení §966 a §858 občanského zákoníku,
načež se neodpovídající péče o nezletilou BBBBB, spočívající zejména v úmyslném dlouhodobém odpírání lékařských vyšetření a případných odborných zákroků v souvislosti s utrpěnými poraněními, projevila tím, že při lékařských prohlídkách dne 12. 12. 2016 byla u nezletilé BBBBB zjištěna mnohočetná zranění různého charakteru, a to krevní podlitiny v rozsahu levého ušního boltce a pod pravým okem, podlitiny na dlaních a na předních plochách bérců, pohmožděniny nosu s oděrkou kůže a s jeho výraznou deformací, odpovídající zlomenině nosní přepážky, zhmoždění a defigurace dolního rtu po neošetřené ráně na jeho vnitřní ploše se ztrátovým poraněním prvního a druhého řezáku v dolní čelisti vpravo a prvního až třetího řezáku dolní čelisti vlevo, vazivové jizvy, a to ve vlasech na vrcholu hlavy a na vrcholu brady, kruhovité zahnědlé jizvičky vlevo od pupku a vpravo na hrudníku, starší zlomeniny zhojené masivními svalky, a to v místě neléčené zlomeniny zevního konce levé klíční kosti, v místě neléčených zlomenin a epifizeolýz (porušení kontinuity růstové ploténky na konci kosti) dolních konců obou pažních kostí s přítomností reaktivních vápenatých uloženin v okolní svalovině a s vykloubením levého loketního kloubu, v místě neléčené zlomeniny horního konce pravé loketní kosti, v místě zlomeniny střední části pravé loketní kosti bez posunu a v místě zlomeniny dolního konce pravé loketní kosti, poranění zevního genitálu, konkrétně protržení panenské blány, a poranění konečníku, projevující se jizevnatými změnami v celém rozsahu tzv. hráze (prostor mezi poševním vchodem a konečníkem) a změnami po zhojených drobných tržných poraněních ve sliznici konečníku, těžkou chudokrevnost, odpovídající opakovaným a neléčeným traumatům skeletu a prořídlé vlasy s ložisky vytržených vlasů ve vlasaté části hlavy,
kdy zjištěná poranění si vyžádala od 12. 12. 2016 do 24. 12. 2016 hospitalizaci nezletilé BBBBB na Dětském oddělení Nemocnice v XY a následně hospitalizaci od 4. 1. 2017 do 13. 1. 2017 na Klinice dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie XY, kde musela nezletilá podstoupit v celkové anestézii rozhýbání obou loketních kloubů s následným přiložením sádrové fixace, kdy průměrná doba léčení nejzávažnějších poranění, to je zlomenin dlouhých kostí skeletu horních končetin bez adekvátní fixace, je 6-8 týdnů,
a popsaná poranění byla, ze soudně lékařského hlediska, charakteristická pro zlé nakládání s dítětem v širším časovém období, tedy typická u tzv. syndromu týraného dítěte, který se projevuje obecně i v rovině psychické, a to především do budoucna disharmonickým vývojem osobnosti nezletilého dítěte, jehož emotivita bude plochá, vazby k lidem povrchní, nelze vyloučit úzkostné stavy, ale také impulzivně – agresivní reakce, lhostejnost, nedůvěru k lidem, poruchy chování, jako důsledek prožitého aktivního fyzického týrání, pasivního zanedbávání, emoční deprivace i nedostatečné podnětové stimulace, kdy daného jednání se na nezletilé dopouštěla s vědomím, že pro nízký věk se nezletilá BBBBB nebyla schopna tomuto jednání jakkoli bránit, neboť její samotná existence byla zcela závislá na obžalované J. M.“.
3. Za tyto trestné činy obviněnou odsoudil podle §145 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí rovněž uložil povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené RBP, zdravotní pojišťovně peněžní částku ve výši 211.775 Kč. Odvolání obviněné zamítl podle §256 tr. ř.
II.
4. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 4 To 21/2021 (dále také jen „napadený rozsudek“), napadla obviněná dovoláním z důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle jejího názoru právní kvalifikace jejího jednání jako zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je chybně dovozována z toho, že se ho dopustila tzv. omisivním jednáním podle §112 tr. zákoníku. Uvedla, že na základě provedeného dokazování je nepochybné, že když byla poškozená v její pěstounské péči, utrpěla tato řadu poškození zdraví a zranění, stejně tak je nepochybné, že z její strany došlo k tomu, že neposkytla nezletilé poškozené dostatečnou péči poté, co došlo ke vzniku zranění, když tato zranění nebyla ošetřena a léčena způsobem, kterým léčena být měla, a že tento přístup způsobil poškozené bolesti a utrpení. Ostatně ani nepodala odvolání směřující proti právní kvalifikaci podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (míněno proti prvnímu odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně). Obviněná dále uvedla, že nezpochybňuje ani to, že ublížení na zdraví může být způsobeno i tzv. omisivním jednáním ve smyslu §112 tr. zákoníku. Nicméně podle jejího názoru musí být vždy splněna podmínka bezprostřední příčinné souvislosti, tedy musí se jednat o takové jednání (ať už aktivní, tak pasivní), které v bezprostřední příčinné souvislosti směřuje ke vzniku poškození zdraví. Takové jednání – a to ani ve formě opomenutí – kterého by se dopustila a které by bylo v přímé příčinné souvislosti se vznikem jednotlivých poranění u poškozené však podle názoru obviněné prokázáno nebylo, resp. důkazy, které by její aktivní nebo pasivní jednání prokazovaly, schází. Uznala, že jejím jednáním spočívajícím v tom, že zanedbala péči o poškozenou a nezajistila jí řádnou lékařskou péči, došlo k tomu, že nezletilá prožívala větší míru utrpení, nicméně toto jednání je podle obviněné zcela konzumováno právní kvalifikací zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku, tedy že v jeho důsledku byla poškozená týrána zvlášť surovým a trýznivým způsobem, neboť je nepochybné, že nezajištěním léčebné péče jí byly způsobeny trýznivé bolesti, nezletilá trpěla a k tomuto jednání docházelo delší dobu. Absence důkazů pak měla směřovat k tomu, že nebude použita právní kvalifikace podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž má být její jednaní posouzeno toliko podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku. S ohledem na jí uplatněnou dovolací argumentaci pak nelze podle ní užít ani právní kvalifikaci podle §198 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přestože s ní původně souhlasila.
5. Ze „stanoviska státního zástupce“ a z usnesení odvolacího soudu se podle jejího názoru podává, že k užití „této“ právní kvalifikace [pravděpodobně měla na mysli právní kvalifikaci podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] bylo směřováno účelově, aby bylo dosaženo „zařazení jednání pod přísnější sankci trestu odnětí svobody v podstatně vyšší výměře“ , a aby tak byla postižena „citelněji“ , než umožňuje ustanovení §198 odst. 2 tr. zákoníku.
6. Obviněná zopakovala, že nepopírá, že došlo k nedostatkům v péči o poškozenou a že tato nebyla ošetřena a léčena poté, co poškozené vznikla předmětná zranění, avšak nesouhlasí se závěrem, že by bylo jakkoliv prokázáno, že se „takového jednání“ dopustila úmyslně. Žádný důkaz při skutečně objektivním hodnocení věci takový závěr podle obviněné nezakládá.
7. S ohledem na vše uvedené dovozovala svůj závěr o nesprávném právním hodnocení věci, neboť soud, ačkoliv absentuje důkaz o úmyslném jednání směřujícím ke vzniku ublížení na zdraví, právně kvalifikoval její jednání jako úmyslný zvlášť závažný zločin podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Uvedla, že při péči o nezletilou zanedbala své povinnosti, přičemž v důsledku tohoto jejího nedbalostního jednání došlo k tomu, že poškozená způsobenými zraněními (nikoli z její strany) trpěla déle, než bylo nezbytně nutné, nicméně toto jednání bylo správně kvalifikováno soudem prvního stupně v jeho prvním rozhodnutí podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) [správně d)] tr. zákoníku.
8. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
9. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Předně uvedla, že obviněná správně a řádně označila dovolací důvod a jí uplatněná argumentace mu také odpovídá, avšak právní kvalifikace stíhaného skutku byla podle státní zástupkyně v řízení činnými soudy zvolena přiléhavě a odpovídá zjištěným skutkovým okolnostem. Právní kvalifikace podle §198 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku by byla namístě pouze v případě, že by těžká újma na zdraví byla způsobena obviněnou pouze z nedbalosti [§17 písm. a) tr. zákoníku], tedy v případě, že by obviněná neměla žádný aktivní volní vztah ke skutečnosti, že v důsledku jejího jednání dojde ke zhoršení zdraví poškozené.
10. Státní zástupkyně ze skutkových zjištění vyzdvihla mj. to, že poškozené bylo v době předání do (pěstounské) péče obviněné přibližně 2,5 roku, takže šlo o dítě, které vyžadovalo celodenní péči a dohled. V péči u obviněné byla poškozená v období od června 2016 do 12. 12. 2016. Dne 12. 12. 2016 u poškozené byla přitom zjištěna mnohočetná zranění různého charakteru, která vznikala v širším rozpětí dnů až měsíců. Nezletilá poškozená dokonce utrpěla zlomeninu klíční kosti, tři zlomeniny pažní kosti a zlomeninu kosti loketní, na těle byly identifikovány otevřené rány, poranění v oblasti úst, zlomenina nosní přepážky, zhmoždění a defigurace dolního rtu se ztrátou zubů. Veškerá tato zranění byla podle státní zástupkyně nepochybně viditelná (vyjma zlomenin) a obviněná je musela zaznamenat. Pokud jde o zlomeniny, ty se musely u poškozené demonstrovat bolestivostí a omezenou hybností. Obviněná tedy o těchto poraněních věděla. Věděla, že musela vzniknout za užití intenzivního násilí. Odpovídající lékařskou péči však nezajistila, čímž zcela jistě porušila základní povinnost v péči o nezletilou. Musela si přitom být vědoma, že dítě s takovými neléčenými poraněními musí trpět a není si samo schopno zajistit jakoukoliv pomoc. Vystavila tedy poškozenou mučivým útrapám podle §122 odst. 2 písm. h) tr. zákoníku. Obviněná tedy nekonala tak, jak z titulu pěstouna konat měla. Za této situace státní zástupkyně odkázala na ustanovení §112 tr. zákoníku. Obviněná se „zpronevěřila“ roli pěstounky, jejíž povinnosti jsou uvedeny v §966 a §858 občanského zákoníku. Podle státní zástupkyně je proto příčinná souvislost mezi opomenutím obviněné a mučivými útrapami poškozené jednoznačně dána. V této souvislosti státní zástupkyně vyzdvihla, že obviněné nebylo kladeno za vinu přímo způsobení zranění nezletilé, ale následná absence zajištění odpovídající lékařské péče, přičemž v důsledku jejího neposkytnutí byla nezletilá vystavena právě mučivým útrapám.
11. Vedlo-li tedy týrání k úmyslnému způsobení těžké újmy na zdraví, bylo namístě posoudit jednání obviněné jako souběh trestného činu týrání svěřené osoby podle §198 tr. zákoníku a trestného činu ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku, a to tím spíše, že byly naplněny některé okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Při způsobení takové závažnější poruchy zdraví je podle státní zástupkyně třeba, aby kvalifikace jednání vystihovala plně povahu a závažnost činu (R 11/1984). Proto uzavřela, že soudy skutek správně posoudily jako jednočinný souběh dvou trestných činů, přičemž závažný následek na zdraví poškozené musel být zohledněn v rámci samostatné právní kvalifikace.
12. Státní zástupkyně proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Souhlasila přitom s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
14. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 4 To 21/2021, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněnou vznesené námitky svým obsahem vyhovují jí uplatněnému důvodu dovolání.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
17. Dlužno dodat, že zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
IV.
19. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněné lze formálně podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byť nesprávné hmotněprávní posouzení skutku podle §145 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a absenci úmyslného zavinění namítla i skrze chybějící důkazy. Její námitky tedy do jisté míry směřovaly do oblasti skutkové a procesní, neboť podle ní neexistuje žádný důkaz o tom, že by se dopustila jednání (ať už konáním, či opomenutím), které by bylo v příčinné souvislosti se vznikem jednotlivých poranění, a tedy se způsobením těžké újmy na zdraví u poškozené. V každém případě však její dovolací argumentaci Nejvyšší soud nepřisvědčil.
20. Primárně je třeba uvést, že obviněná nebyla odsouzena za to, že by poškozené svým aktivním jednáním, tj. konáním způsobila předmětná zranění, nýbrž za to, že v rozporu se svými povinnostmi pěstounky úmyslně nezajistila poškozené lékařské ošetření a péči a ponechala utrpěná zranění poškozené dlouhodobě bez odpovídající odborné léčby, přičemž byla srozuměna s tím, že prodlužuje její tělesné a duševní útrapy až na hranici snesitelnosti [odpovídající svým charakterem mučivým útrapám podle §122 odst. 2 písm. h) tr. zákoníku]. Tuto těžkou újmu jí tak způsobila svým zaviněným (úmyslným) nekonáním, neboť byla povinna ve smyslu §966 a §858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o poškozenou řádně pečovat. Podle §112 tr. zákoníku se přitom jednáním rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel mj. povinen podle jiného právního předpisu. Nutno přitom poznamenat, že sama obviněná ani nezpochybňuje skutečnost (dokonce to i sama uvedla), že v důsledku jí zanedbané péče poté, co poškozené vznikla popsaná zranění, byly poškozené způsobeny bolesti a utrpení, resp. trpěla déle, než bylo nezbytně nutné.
21. Nejvyšší soud se přitom neztotožňuje s tvrzením obviněné, že jí svým jednáním nezpůsobila těžkou újmu na zdraví. Naopak, právě v důsledku dlouhodobého odpírání lékařských vyšetření a případných odborných zákroků v souvislosti s utrpěnými četnými, rozsáhlými a závažnými poraněními popsanými ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku odvolacího soudu došlo k tomu, že u poškozené bylo prodlužováno její tělesné a duševní utrpění až na hranici snesitelnosti. Takový zdravotní stav poškozené, který, jak již z řečeného plyne, byl v příčinné souvislosti s jednáním (opomenutím obviněné), byl proto důvodně odvolacím soudem kvalifikován jako těžká újma na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. h) tr. zákoníku, jak už ostatně výše konstatováno. Tento závěr pak dokreslují i další skutková zjištění o poúrazových změnách u poškozené, v důsledku kterých například musela poškozená podstoupit v celkové anestezii rozhýbání obou loketních kloubů s následným přiložením sádrové fixace, kdy průměrná doba léčení nejzávažnějších poranění, to je zlomenin dlouhých kostí skeletu horních končetin bez adekvátní fixace, je 6 až 8 týdnů. Dále, po neošetřené ráně došlo k zhmoždění a defiguraci dolního rtu na jeho vnitřní ploše se ztrátovým poraněním prvního a druhého řezáku. Nelze opomenout ani to, že řada popsaných poranění ve skutkové větě výroku o vině byla ze soudně-lékařského hlediska charakteristická pro zlé nakládání s dítětem v širším časovém období, tedy typická u tzv. syndromu týraného dítěte, který se projevuje obecně i v rovině psychické mj. jako důsledek prožitého aktivního fyzického týrání a pasivního zanedbávání.
22. K uvedenému lze ještě poznamenat, že obviněná sama připouští, že poškozené těžkou újmu na zdraví přivodila. Právní kvalifikaci, užitou soudem prvního stupně v jeho prvním odsuzujícím rozsudku, podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), d) tr. zákoníku totiž označila za správnou a dostačující [byť v jiné části svého dovolání tvrdila, že s právním posouzením také podle písm. b) citovaného ustanovení rovněž nesouhlasí].
23. Nejvyšší soud dále konstatuje následující skutečnosti. U poškozené byla zjištěna mnohočetná zranění různého charakteru, která vznikala v širším rozpětí dnů až měsíců. Nezletilá poškozená dokonce utrpěla zlomeninu klíční kosti, tři zlomeniny pažní kosti a zlomeninu kosti loketní, na těle byly identifikovány otevřené rány, poranění v oblasti úst, zlomenina nosní přepážky, zhmoždění a defigurace dolního rtu se ztrátou zubů. Některá vzniklá zranění byla přitom viditelná, u zlomenin byl vidět klinický projev atd. Obviněná tedy o těchto poraněních věděla. Odpovídající lékařskou péči však nezajistila, naopak zranění poškozené bagatelizovala, adekvátně je neošetřovala, nepodávala jí proti bolesti tišící léky, přestože byla poškozená vzhledem ke svému věku (v době, kdy byla obviněné svěřena, bylo poškozené cca 2,5 roku) na její péči odkázána. Musela si přitom být vědoma toho a současně srozuměna s tím (jak je zcela zjevné z učiněných skutkových zjištění), že tímto nekonáním (opomenutím) poškozené způsobuje bolesti a utrpení až na hranici snesitelnosti. Vystavila tedy úmyslně [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] poškozenou mučivým útrapám podle §122 odst. 2 písm. h) tr. zákoníku.
24. Čin, který má za následek těžkou újmu na zdraví, může být podle §198 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku posuzován jen tehdy, byla-li těžká újma na zdraví způsobena jen z nedbalosti. Při úmyslném způsobení těžké újmy na zdraví je možný souběh trestného činu týrání svěřené osoby podle §198 tr. zákoníku s trestným činem těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku. S ohledem na zjištěné okolnosti této věci, tím spíše, když byla poškozená dítětem mladším 15 let, je zcela správná právní kvalifikace nejen podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku, ale také podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
25. Nejvyšší soud uzavírá, že soudy nižších stupňů, resp. odvolací soud učinil správný závěr o tom, že se obviněná dopustila popsaného skutku, k čemuž měl dostatek důkazů, z nichž učiněná skutková zjištění jsou logická a přesvědčivá, ve svém souhrnu nevyvolávají pochybnosti o vině obviněné a odůvodňují závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku a zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaných v jednočinném souběhu. V podrobnostech Nejvyšší soud zcela odkazuje na správný a precizně odůvodněný napadený rozsudek odvolacího soudu.
26. S ohledem na vše uvedené Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 4. 2022
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu