ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.491.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 491/2022-2152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. D. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021, č. j. 9 To 219/2019-2065, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 26/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále též „nalézací soud“) ze dne 18. 4. 2019, č. j. 3 T 26/2014-1893 , byl obviněný M. D. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (pod bodem 1) a přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (pod bodem 2), jichž se měl dopustit způsobem specifikovaným ve výroku citovaného rozsudku.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s obviněnými J. D., nar. XY, P. T., nar. XY, V. Č., nar. XY (jejichž trestní stíhání bylo již ve věci pravomocně skončeno) poškozenému T., IČ: XY, se sídlem XY, XY, způsobenou škodu ve výši 2.959.381,10 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 12. 2021, č. j. 9 To 219/2019-2065 (dále též „napadený rozsudek“), jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (pod bodem 1) a přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (pod bodem 2), jichž se podle jeho zjištění obviněný dopustil tím, že
1)
společně s odsouzenými J. D., nar. XY, P. T., nar. XY, V. Č., nar. XY (jejichž trestní stíhání bylo již ve věci pravomocně skončeno)
v době od 1. 1. 2012 do 11. 4. 2013 v areálu společnosti T. na ul. XY ve XY, z vnitřních prostor budov označených jako slévárna zinku, sklad a mezisklad svitků, po předchozí vzájemné dohodě spočívající v úmyslu odcizit materiál a výrobky a tyto odcizené věci vyvézt z areálu společnosti T. za účelem jejich prodeje, kdy odsouzený J. D. byl ve společnosti T. zaměstnán jako manipulační dělník a uvedené odcizené věci v areálu společnosti T. zajišťoval a ukrýval, odsouzený V. Č. byl ve společnosti T. zaměstnán jako skladový dělník a umožňoval přístup k zásobám materiálu ve skladu a opatřoval falešné propustky za účelem bezproblémového vývozu materiálu z areálu společnosti T., obžalovaný M. D., rovněž zaměstnanec společnosti T., odcizené věci nakládal nebo hlídal při jejich nakládání a odsouzený P. T. odcizené věci z areálu společnosti T.. vyvážel, přičemž finanční hotovost získanou prodejem odcizeného materiálu si mezi sebou dělili a peníze použili pro vlastní potřebu, postupně tak odcizili 49 509 kg slitiny zinku v hodnotě 2.250.679,10 Kč, a 25 288 kg slitiny hliníku v hodnotě 1.104.074 Kč, a odcizených výrobků, a to 4 kusů ohradových palet, tzv. gitterboxů s 1 800 kg zinkových a hliníkových polotovarů v hodnotě 139.628 Kč, přičemž odcizený materiál nakládali do nákladního motorového vozidla značky Citröen Jumper, reg.zn. XY, nebo vozidla značky Iveco, reg. zn. XY, a následně jej s padělanými propustkami vyváželi přes nákladní vrátnici z areálu společnosti T.,
čímž poškozené společnosti T., IČ: XY, se sídlem XY, XY, způsobili škodu celkem ve výši 3.494.381,10 Kč, přičemž odcizené výrobky byly zčásti vráceny, a následně byla poškozené společnosti odsouzenými část škody uhrazena, dále
2)
společně s odsouzenými J. D., nar. XY, a P. T., nar. XY (jejichž trestní stíhání bylo již ve věci pravomocně skončeno)
v době od 28. 2. 2012 do 17. 8. 2012 na ulici XY ve XY, ve sběrně kovového odpadu provozované osoby samostatně výdělečné činné OSVČ P. B., s místem podnikání XY, XY, IČ: XY, prodali P. B., nar. XY, za kterého při výkupu materiálu jednali jeho zaměstnanci J. K., nar. XY, a A. O., nar. XY, proti kterým je trestní řízení vedeno samostatně, celkem 8 461 kg v hodnotě 369.407 Kč slitiny hliníku a 13 830 kg v hodnotě 628.711 Kč slitiny zinku, když uvedený materiál byl předtím odcizen ve společnosti T., XY, a na uvedenou provozovnu za účelem jeho prodeje přepravován odsouzeným P. T. a obžalovaným M. D., přičemž v úmyslu zastřít původ prodávaných odcizených věcí odsouzený J. D. a obžalovaný M. D. pracovníkům výkupny J. K. a A. O. poskytli osobní údaje osob, které ve skutečnosti uvedený materiál neprodávaly a o celé věci nevěděly, a to H. D., nar. XY, L. D., nar. XY, M. T., nar. XY, T. P., nar. XY, a M. B., nar. XY,
přičemž odsouzený J. D. získal prodejem uvedeného materiálu finanční částku ve výši nejméně 365 097 Kč, a z takto získaných finančních prostředků předal obžalovanému M. D. částku ve výši nejméně 50.000 Kč a odsouzenému P. T. částku ve výši nejméně 15.000 Kč.
4. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s obviněnými J. D., nar. XY, P. T., nar. XY, V. Č., nar. XY (jejichž trestní stíhání bylo již ve věci pravomocně skončeno) poškozenému T., IČ: XY, se sídlem XY, XY, způsobenou škodu ve výši 2.158.381,10 Kč.
5. Pro úplnost je vhodné dodat, že výše zmíněná rozhodnutí nejsou jedinými rozhodnutími, jimiž bylo rozhodnuto o vině dovolatele. Rozsudku nalézacího soudu zmíněnému v bodě 1. odůvodnění tohoto usnesení předcházelo vydání rozsudku téhož soudu ze dne 11. 11. 2015, č. j. 3 T 26/2014-1518 , a na něj navazujícího rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2016, č. j. 9 To 119/2016-1637, který byl ve vztahu k dovolateli zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, č. j. 6 Tdo 725/2017-52, a poté usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2018, č. j. 9 To 119/2016-1780. Rozsudku odvolacího soudu zmíněnému v bodech 3. a 4. odůvodnění tohoto usnesení předcházelo vydání usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2019, č. j. 9 To 219/2019-1922, které bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2020, č. j. 6 Tdo 413/2020-2009 (dále též „Usnesení“). Na obsah těchto rozhodnutí se odkazuje. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že napadený rozsudek (ad 3. a 4.) je celkově osmým meritorním rozhodnutím, jímž byla řešena otázky viny dovolatele.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Pavlase, Ph.D., dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Ve věci rovněž shledává existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a porušení jeho práva na spravedlivý proces.
7. Obviněný rozporuje právní posouzení jeho skutku pod bodem 1) výroku rozsudku odvolacího soudu z hlediska jeho objektivní i subjektivní stránky aplikované skutkové podstaty, jakož i posouzení jeho spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, stejně tak brojí proti výroku o povinnosti nahradit škodu. Vše uvedené činí na podkladě tvrzení o chybně zjištěném rozsahu jeho zapojení do předmětné trestné činnosti. V tomto směru zpochybňuje skutková zjištění soudů, a především úvahy soudu odvolacího, k čemuž zmiňuje výpovědi svědka D. a T., či dobu, kdy byly použity jím opatřené doklady k prodeji kradených surovin. Dále upozorňuje na nepodloženost zjištění soudů o časovém průběhu páchání trestné činnosti stran užívání různých vozidel k převážení surovin a fázi trestné činnosti, kdy byly suroviny skládány do tzv. gitterboxů. Ve shora uvedeném rozsahu považuje rozsudek odvolacího soudu za nepřezkoumatelný a zatížený vadou tzv. extrémního nesouladu. Zmíněné rozpory přitom podle jeho mínění uznal i dovolací soud v jeho předchozím kasačním rozhodnutí. Ve vztahu k uvedenému obviněný odkazuje na zásadu in dubio pro reo a „materiální nenaplnění jeho práva na obhajobu“. Dále se domnívá, že ve věci je třeba provést další důkazy. Odvolací soud poté, co zrušil rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu, znovu rozhodl o vině obviněného. Z vymezení skutku pod bodem 2) však vypustil dvě jeho části, které byly dovolateli soudem prvního stupně kladeny za vinu, aniž by o těchto rozhodl. Daný postup však nijak neodůvodnil. Toto závažné pochybení zakládá dovolací důvod upravený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021, č. j. 9 To 219/2019-2065, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. 4. 2019, č. j. 3 T 26/2014-1893, a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která upozornila na závaznost předchozího dovolacího rozhodnutí Nejvyššího soudu stran námitek, které obviněný opakuje i v předmětném dovolání. Část námitek obviněného směřuje do oblasti, ve které došlo k respektování názoru Nejvyššího soudu soudem odvolacím, a tudíž není prostor se těmito dále zabývat. Skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin krádeže byl dovolacím soudem akceptován jak po skutkové stránce, tak i z hlediska jeho právního posouzení. Veškeré obviněnému přisouzené jednání je pokryto spolupachatelským vztahem. Jeho úvahy o dílčích skutcích v rámci pokračujícího trestného činu ve spojení se zpochybňovaným rozsahem jeho trestné činnosti a navazujícími odkazy na způsob adhezního rozhodování postrádají smysl. Pokud má dovolatel za to, že v jeho věci nebyl vydán zprošťující výrok ohledně některých dílčích útoků, pak státní zástupkyně uvádí, že ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. žádný výrok v rozhodnutí neabsentuje. Napadený odsuzující výrok totiž pokrývá celý rozsah předmětu řízení [skutky ad 1) a 2)]. Dále odvolací soud respektoval názor Nejvyššího soudu a odstranil důvody k pochybám stran popisů skutků pod body 1) a 2), čemuž státní zástupkyně nemůže nic vytknout. Odvolací soud splnil všechny závazné pokyny Nejvyššího soudu ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. a v jejich rozsahu tedy není dán prostor pro další dovolací přezkum.
10. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. navrhla projednání věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí než jaká jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné (v limitaci dále zmíněné) podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., nikoli tedy podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., jak usuzoval obviněný, a to v důsledku toho, že o jeho vině a trestu rozhodl svým rozsudkem soud odvolací. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. Úvodem nelze nezmínit tu skutečnost, že ačkoli obviněný své dovolání podal dne 8. 3. 2022, zjevně při jeho formulaci pominul právní úpravu účinnou od 1. 1. 2022, neboť namítanou nesprávnost právního posouzení skutku spojuje s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však je nově (viz zákon č. 220/2021 Sb.) určen k nápravě hrubých vad skutkových zjištění, a nikoli s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. účinného znění [obsahově dřívější písm. g)]. Pochybení dovolatele se pak dále projevuje v tom, že své výhrady vůči skutkovým zjištěním podřazuje (ve smyslu dřívější judikatury Ústavního soudu) pod dovolací důvod určený k nápravě vad hmotněprávního posouzení [dřívější písm. g)], ač mu právní úprava dovolacího řízení účinná v době koncipování jeho mimořádného opravného prostředku umožňovala jejich podřazení pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konečně lze uvést, že obviněný své dovolání opírá i o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [zde zjevně – vzhledem k tvrzení o přípustnosti dovolání podle §265b odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. – rovněž podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2021], aniž by pak rozvedl, v jaké alternativě a z jakých důvodů má za to, že byl tento dovolací důvod naplněn.
13. Uvedené skutečnosti/nedostatky však neměly zásadní význam pro otázku posouzení důvodnosti dovolání obviněného, neboť Nejvyšší soud konkrétně vznesené námitky z hlediska jejich obsahu posoudil ve vztahu k účinné právní úpravě, tedy podle jim odpovídajících dovolacích důvodů.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku primárně užívá skutkových námitek, ač jej založil na tvrzení o vadném právním posouzení skutku, neboť – jak již bylo uvedeno – v explicitním vyjádření uplatnil dovolací důvod tohoto zaměření. Proti skutku vymezenému pod bodem 1) rozsudku odvolacího soudu tak činí námitkami o chybně zjištěném rozsahu jím spáchané trestné činnosti a na to až sekundárně navázanými výhradami o chybně posouzeném spolupachatelství, naplnění objektivní stránky trestného činu krádeže a o nesprávně uložené povinnosti k náhradě škody. Dovozuje rovněž, že v jeho věci je možné vysledovat tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a porušení jeho práva na spravedlivý proces.
15. V obecnosti je tento typ skutkových námitek v rámci nynější právní úpravy teoreticky možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod ke kasaci napadených rozhodnutí by však vyvstal jen tehdy, pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že nastala alespoň jedna z alternativ v uvedeném ustanovení obsažena, tedy že:
a) rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo
b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo
c) ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy .
16. Pro námitky obviněného je relevantní první zmíněná varianta předmětného dovolacího důvodu. Její naplnění předpokládá zjištění tak hrubé vady skutkového zjištění, pro které nelze setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude, pouze stručně řečeno, dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů, který dovolatel namítl. Jedná se pak o situace, kdy při hodnocení důkazů došlo k porušení elementární logiky, skutkové závěry z důkazů vyvozené z nich vůbec nevyplývaly, resp. ani nemohly atp. Zároveň je však nutné dodat, že takto hrubá vada, resp. hrubě vadné skutkové zjištění musí podle dovolacího důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být určující z hlediska naplnění znaků trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným.
17. Právní úprava dovolání je založena na tom, že k případnému přezkumu napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud přistupuje až poté, co shledá, že dovolatel svými námitkami naplnil jím deklarovaný důvod dovolání a tyto námitky nejsou zjevně neopodstatněné. Je to tedy dovolatel, na němž leží břímě formulací svého mimořádného opravného prostředku vytvořit procesní předpoklad toho, aby se svým dovoláním uspěl. Za tím účelem je ostatně formulována povinnost obviněného podat dovolání prostřednictví obhájce, tedy osoby právně erudované. Není na dovolacím soudu, aby sám formuloval či dotvářel námitky, které dovolatel uplatnění, resp. aby ve vztahu k nim za dovolatele specifikoval dovolací důvod, jenž obsahově (alespoň formálně) naplňují.
18. V posuzované věci však, jak již bylo předestřeno výše, je třeba prvně zdůraznit, že dovolatel vůbec explicitně nevznesl ve vztahu k tomuto typu (tj. skutkových) dovolacích námitek relevantní dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nyní účinném znění]. Ač mu to v době podání jeho dovolání účinná právní úprava umožňovala, rozhodl se vymezit uplatněný dovolací důvod v jeho dříve účinné podobě sloužící k nápravě hmotněprávních vad. Pod tento, resp. nynější dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nejsou dané námitky podřaditelné. Je přitom věcí svobodné úvahy obviněného, jaké dovolací důvody si zvolí k napadení rozhodnutí soudu druhého stupně. Nejvyšší soud tedy následné vyjádření ke skutkovým námitkám obviněného poskytuje pouze s notnou dávkou tolerance, a to z pohledu nynějšího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. jeho první varianty, pod kterou lze jeho námitky s větší mírou tolerance podřadit.
19. Nad rámec dosud uvedeného je navíc potřebné již na tomto místě upozornit, že rozsah reakce dovolacího soudu na námitky dovolatele (vyjma výše uvedeného) ovlivňuje i to, zda se věcí zabývá poprvé, či zda se jedná o již opakované posuzování téže věci v dovolacím řízení. V uvedeném směru totiž nemůže dovolatel očekávat, že bude dovolací soud detailně reagovat na námitky, k nimž se již vyslovil ve svém předcházejícím rozhodnutí. Jak správně poukázala státní zástupkyně, v rozsahu, v němž na obdobné námitky své stanovisko Nejvyšší soud zaujal již ve svém předcházejícím dovolacím rozhodnutí, je pozdější dovolání nepřípustné.
20. Věcí obviněného se Nejvyšší soud v dovolacím řízení zabývá, jak ostatně vyjádřil v bodě 5. odůvodnění tohoto usnesení, již potřetí. To ovlivňuje i způsob reakce na námitky obviněného. Pokud totiž obviněný v předchozím dovolacím řízení uplatnil námitky, se kterými se již Nejvyšší soud vyrovnal, a to tak, že ke zrušení napadeného rozhodnutí nedošlo v jejich důsledku, nýbrž v důsledku jiných jeho výhrad, je i sám dovolací soud vázán vlastním dříve vysloveným právním názorem (a to např. i stran otázek spojených s dodržením práva obviněného na spravedlivý proces). Jinak vyjádřeno, dovolací soud nemůže při projednávání nově podaného dovolání v takové věci měnit svoje závěry ohledně totožných výhrad obviněného. Uvedené platí za předpokladu, že nedošlo např. ke změnám ve skutkových zjištěních v řízení po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu, ke změně právní úpravy, obratům v názorech judikatury atd., které by byly relevantní k námitkám prezentovaným v nově podaném dovolání v téže věci.
21. V tomto ohledu je nutné poukázat na skutečnost, že ve vztahu k námitkám ohledně skutku původně vymezeného pod bodem 1) výroku rozsudku nalézacího soudu došlo v předchozím dovolacím řízení ke kasaci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť tento měl zvážit, zda ponechat ve skutkové větě i popis jednání obviněného po dokonání trestného činu (body 72. a 73. Usnesení). Odvolací soud přitom tuto výtku reflektoval a příslušnou, pro užitou právní kvalifikaci irelevantní, část skutkové věty odstranil. Zbylé námitky dovolatele k tomuto bodu výroku o vině, které jsou v podstatě totožné s těmi nyní uplatněnými (problematika rozsahu jím páchané trestné činnosti a na to navázané otázky posouzení objektivní stránky, spolupachatelství či náhrady škody), nebyly podkladem pro zrušení předchozího rozhodnutí odvolacího soudu. Podle Nejvyššího soudu totiž v namítaném rozsahu nebyla naplněna kritéria tzv. extrémního nesouladu a nedošlo tedy ani k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, byť dílčí argumentace odvolacího soudu byla shledána poněkud nepřesvědčivou (body 42. - 44. a 66. - 71. Usnesení). Námitky nyní prezentované obviněným jsou přitom v podstatě totožné s těmi v jeho předchozím mimořádném opravném prostředku. V řízení po zrušení věci v dovolacím řízení nedošlo k zásadním změnám, které by odůvodňovaly na tyto námitky znovu, resp. odlišně reagovat. Odkazuje tudíž na výše citované body jeho předchozího rozhodnutí v této věci, neboť je vázán svým předchozím právním názorem mj. na otázku dodržení práva obviněného na spravedlivý proces.
22. V předchozím rozhodnutí Nejvyšší soud zaujal stanovisko o poněkud nepřesvědčivé argumentaci odvolacího soudu stran toho, proč měl obviněný páchat danou trestnou činnost už od jejího počátku. Z tohoto důvodu a také proto, že dovolatel tuto námitku opět uplatnil, se k ní dovolací soud nad rámec nutného stručně vyjádří, ačkoliv namítané skutečnosti nebyly podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v předchozím dovolacím řízení.
23. Je nutné uvést, že ani v případě zohlednění některých nesrovnalostí ve výpovědi svědka D. stran toho, kdy se měl obviněný zapojit do trestné činnosti, by tyto nemohly vést k naplnění nového dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak totiž zjistil již nalézací soud (bod 35. jeho rozsudku), svědek D. ve své výpovědi zmínil, že „[J]ednou, dvakrát jsme to odvezli s tím Č. …“ , než se v tomto ohledu spojil s dovolatelem (viz též č. l. 1861). Jelikož daná trestná činnost byla páchána v rámci údobí převyšujícího 13 měsíců a došlo jí ke způsobení škody ve výši 3.494.381,10 Kč, znamenalo by to, že v jednom či dvou případech (kdy navíc mělo být používáno menší auto k odvozu materiálu) by muselo dojít k přibližně 2,5 milionové škodě, aby dané skutkové zjištění mělo určující vliv na užitou právní kvalifikaci. Jinak by totiž nemohlo dojít ke snížení škody pod hranici značné škody podle §138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, a tedy ani změně právního posouzení skutku jako krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Takový závěr by však byl zjevně absurdní.
24. Z toho vyplývá, že ani při případném přezkumu napadeného rozsudku z hlediska této námitky (přesto, že v předchozím dovolacím řízení nebyla posouzena jako prezentující tzv. extrémní nesoulad způsobující nutnost kasace napadeného rozhodnutí) by nemohla být argumentace dovolatele shledána jako naplňující výše popsaný důvod dovolání. Neměla totiž potenciál osvědčit nesprávnost skutkových zjištění v takovém rozsahu, že by to mělo rozhodný vliv na právní kvalifikaci skutku. Na uvedeném nic nezmění ani dílčí výhrada obviněného k úvaze odvolacího soudu o opatření dokladů k prodeji kradených surovin, z něhož soud dovozoval počátek páchání trestné činnosti [vymezené pod bodem 1)] obviněným. Ostatně tato též nebyla v předchozím dovolacím řízení považována za dostatečný podklad pro zrušení napadeného rozhodnutí, o námitkách stran zjištění konce páchání trestné činnosti obviněným nemluvě, neboť tyto již dovolací soud ve svém předcházejícím Usnesení označil za nepodložené (viz odkazy na něj výše).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
25. Formulací první alternativy tohoto dovolacího důvodu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku , je vyjádřeno to, že taková vada spočívá v nesprávné hmotně právní subsumpci (podřazení) skutku (jak je vyjádřen především ve výrokové části rozsudku) pod příslušné ustanovení zákona. Znamená to, že dovolatel svoji argumentaci musí vztahovat k tomu, jak je skutek (v tzv. skutkové větě výroku o vině) popsán. Své výhrady nemůže formulovat zprostředkovaně, tedy skrze primární zpochybnění skutkových zjištění. Tato skutečnost je nyní o to zřejmější vzhledem k rozšíření okruhu dovolacích důvodů o ten, jenž je nyní vymezen pod písm. g) a který je určen právě k tomuto účelu (viz výše).
26. V dovolací argumentaci obviněného nelze nalézt konkrétní námitky, jimiž by zpochybňoval důvodnost právní kvalifikace skutků, jimiž byl uznán vinným. Veškerá jeho snaha se upírá k zpochybnění skutkových závěrů soudů, což se v případě zločinu krádeže projevuje tvrzením, že nezpůsobil tzv. značnou škodu, neboť se účastnil pouze malého množství dílčích skutků. Jak již bylo uvedeno výše, naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se nelze domáhat skrze prosazování odlišné skutkové verze, jíž by odpovídala odlišná (pro obviněného příznivější) právní kvalifikace skutku, neboť správnost hmotně právní subsumpce se posuzuje podle skutkových zjištění, která jsou vyjádřena v dovoláním napadeném rozhodnutí. Stejným způsobem je pak třeba přistupovat i k těm námitkám, kdy obviněný namítá absenci příčinné souvislost či jimiž směřuje vůči závěru o jeho spolupachatelství. Primárním základem i těchto jeho námitek je opakované tvrzení o neprokázaném rozsahu jeho účasti na trestném činu, jak ji vyjadřuje (v konečném stadiu) napadený rozsudek odvolacího soudu. Protože skutková zjištění odvolacího soudu v nyní dovoláním napadeném rozsudku nenaznala z hlediska skutkového vyjádření nezbytného pro hmotněprávní subsumpci pod příslušná ustanovení tr. zákoníku žádných podstatných změn (byla toliko vypuštěna část vyjadřující tzv. ukončení/dokončení trestného činu), lze z hlediska důvodnosti právního posouzení skutku popsaného v bodě 1. rozsudku odvolacího soudu poukázat na to, co Nejvyšší soud uvedl ve svém předcházejícím Usnesení. Obdobně lze přistoupit i k otázce důvodnosti právního posouzení skutku popsaného v bodě 2., kdy stěžejní myšlenky v předcházejícím rozhodnutí dovolacího soudu lze opět vztáhnout k nyní napadenému rozsudku odvolacího soudu. Pokud jde o otázku výroku o náhradě škody, obviněný nevznáší žádnou výhradu, která by z hlediska hmotně právního měla vést k závěru o jeho vadnosti, neboť proti němu brojí primárně skutkovou námitkou o nižším rozsahu své participace na trestném činu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
27. Velmi stručně bylo obviněným poukázáno na skutečnost, že nebylo rozhodnuto o části skutku původně pod bodem 2) výroku rozsudku nalézacího soudu kvalifikovaného jako přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Pokud se takto obviněný pokouší namítat, že se jednalo o dílčí útok pokračujícího trestného činu, a tedy i z procesního hlediska samostatný skutek (§12 odst. 12 tr. ř.), o němž mělo být rozhodnuto zprošťujícím rozsudkem, je třeba uvést následující.
28. V obecnosti lze zmínit, že jednota skutku pokračujícího trestného činu je skutečně posuzována odlišně z hlediska hmotněprávního a procesně právního. V případě, kdy je posuzován pokračující trestný čin (z hmotněprávního hlediska jediný skutek de iure ), je v rámci procesního postupu orgánu činných v trestním řízení nutné zohlednit to, co plyne z procesní úpravy obsažené v trestním řádu. Tedy, že o dílčích útocích, z nichž se pokračující trestný čin skládá, může být rozhodováno jednak procesně samostatně, tedy i odděleně v samostatně vedených řízeních, a jednak to, že případná odlišnost v závěru o prokázání viny obviněného jeho jednotlivými částmi (dílčími útoky) se pak musí projevit v existenci dvou výroků – odsuzujícího (ohledně útoků prokázaných) a zprošťujícího (ohledně těch, u nichž vinu obviněného nelze vyslovit).
29. Uvedený způsob rozhodnutí však připadá v úvahu jen tehdy, pokud žalobní návrh obsahuje takové údaje, z nichž lze nepochybně učinit závěr, že se vztahují (v případě, že je obžaloba podána vůči více obviněným) k tomuto či onomu obviněnému, o jehož vině má být rozhodováno, a plyne z nich nepochybně, co je mu kladeno za vinu. Vyjádřeno jinak, je-li popis skutku či skutků obsažený v žalobním návrhu ve vztahu k některému z obviněných tak neurčitý, že explicitně nevyjadřuje jeho jednání, ale na straně druhé obsahuje dostatek podkladů pro zjištění, co je za vinu kladeno ostatním obviněným, pak se tato jeho povaha musí projevit i ve způsobu rozhodnutí o podané obžalobě. Je-li v řízení, jež bylo původně koncipováno jako společné, rozhodováno již jen o jednom obviněném či několika spoluobviněných (ať již jsou k tomu důvody jakékoli, např. pravomocné skončení trestního stíhání spoluobviněných, vyloučení jejich věci ze společného řízení), z povahy věci plyne, že výroková část rozsudku nemůže obsahovat ty údaje původně obsažené v podané obžalobě, které se netýkají obviněného, o němž je nyní rozhodováno. Takové údaje je nezbytné při formulaci výroku o vině týkajícího se tohoto obviněného vynechat (vypustit).
30. Právě k takovému řešení přistoupil odvolací soud. Jeho procesní postup přitom nelze pokládat za vadný, uváží-li se, co z výroku o vině v dovoláním napadeném rozsudku vypustil. Tedy konkrétně tu část skutkového tvrzení obžaloby, v níž žádné jednání obviněného, které by mělo být posuzováno jako označený přečin, popsáno nebylo ( v době od 24. 9. 2012 do 18. 4. 2013 v obci XY, okr. Havlíčkův Brod, ve sběrně kovového odpadu provozované osoby samostatně výdělečné činné P. J., s místem podnikání XY, IČO: XY, po předchozí vzájemné dohodě spočívající v tom, že odsouzený P. T. sám zajistí prodej materiálu, který byl předtím odcizen ve společnosti T., XY, a sám jej prodá svým jménem a po prodeji předá odsouzenému J. D. finanční prostředky v dohodnuté výši odpovídající ceně 22 Kč za 1 kg odcizeného hliníku a 12 Kč za 1 kg odcizeného zinku, prodal odsouzený P. T. P. J., nar. XY, který při výkupu jednal s odsouzeným P. T. sám nebo prostřednictvím svého zaměstnance K. V., v 16 případech celkem 15 632 kg slitiny hliníku a 35 382 kg slitiny zinku včetně 4 kusů ohradových palet, tzv. gitterboxů, z nichž nejméně jeden z nich byl označen viditelným logem společnosti T., kdy tento materiál byl předtím odcizen ve společnosti T., a do uvedené sběrny za účelem jeho prodeje přepravován odsouzeným P. T., když v úmyslu zastřít původ prodávaných odcizených věcí kupujícímu nepravdivě tvrdil, že je vlastníkem uvedeného materiálu, který pochází z jeho firmy a jedná se o nadnormativní zásoby určené k likvidaci,
přičemž odsouzený P. T. získal prodejem uvedeného materiálu finanční částku ve výši nejméně 1 302 852 Kč, a z takto získaných finančních prostředků předal odsouzenému J. D. částku ve výši nejméně 800.000 Kč, který následně nejméně 15.000 Kč z takto získaných finančních prostředků předal obžalovanému M. D.,
odsouzený P. T. dne 7. 9. 2012 v obci XY, okr. Žďár nad Sázavou, v provozovně společnosti A. S., IČO: XY, prodal společnosti A. S. celkem 1 195 kg slitiny hliníku a 297 kg slitiny zinku a prodejem uvedeného materiálu získal finanční částku ve výši 40.602 Kč ) .
31. V uvedeném směru je třeba případné nejasnosti (např. stran toho, koho se měla týkat předchozí společná domluva) vyložit ve prospěch obviněného. Jak již odeznělo v předcházejícím rozhodnutí dovolacího soudu, žalobní návrh žádné jednání dovolatele, které by bylo subsumovatelné pod zákonné znaky přečinu legalizace výnosů, nevymezuje, nelze proto uzavřít, že by obviněnému bylo v tomto časovém období takové jednání kladeno za vinu, a že by proto, nebyl-li shledán důvod pro vyslovení jeho viny, mělo být rozhodováno samostatným zprošťujícím výrokem. Pokud obviněný částku 15.000 Kč převzal (což nebylo žalobním návrhem explicitně tvrzeno), pak je ji třeba považovat za odměnu za jeho participaci na zdrojovém deliktu, tedy jako součást ukončení skutku popsaného v bodě 1. rozsudku odvolacího soudu.
32. Jak je patrné z bodu 53. předcházejícího Usnesení, Nejvyšší soud přistoupil ke kasaci rozhodnutí odvolacího soudu mj. proto, že (v rámci posouzení otázky spolupachatelství) nebylo v předmětné části skutku vůbec obsaženo jednání obviněného spočívající v zastírání původu věci, které, jak již výše řečeno, nebylo popsáno (což je pro rozhodnutí podstatné) ani v obžalobě. Z toho vyplývá, že touto částí skutkových zjištění nemohlo ve vztahu k dovolateli dojít k naplnění znaků aplikované skutkové podstaty, a tudíž se nejednalo o jednotlivý útok pokračujícího trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, o němž by ve smyslu §12 odst. 12 tr. ř. bylo možné a nutné rozhodovat samostatným (zprošťujícím) výrokem.
33. Nadto je vhodné upozornit, že formulace právě řešené části skutku byla v obžalobě obsažena společně s tou částí vymezení legalizace výnosů z trestné činnosti, kterou byl dovolatel správně uznán vinným [nyní pod bodem 2) rozsudku odvolacího soudu], přičemž oba tyto díly trestné činnosti byly přiřazeny jak k dovolateli, tak i spoluobviněným D. a T., aby bylo zdůrazněno spolupachatelství těchto obviněných. Ovšem v rámci podané obžaloby (resp. usnesení o zahájení trestního stíhání) a ani v rozsudcích soudů prvního či druhého stupně nebyla tato část skutku předkládána jako samostatný útok v rámci pokračujícího trestného činu, o němž by bylo možno rozhodnout odděleně. Už vůbec se pak nejednalo o zcela samostatný skutek (i z hlediska hmotněprávního), nýbrž o zřejmě neobratnou snahu vyjádřit spolupachatelský rozměr té trestné činnosti, kterou již lze přičítat dovolateli (prodej surovin ve Žďáru nad Sázavou). O tomto svědčí i to (rovněž v usnesení vytýkaná skutečnost – bod 47.), že v rozsudku nalézacího soudu bylo z hlediska právní kvalifikace skutku pod bodem 2) dovolateli přičítáno pouze získání většího prospěchu [§138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku] pro sebe nebo jiného odpovídající nyní ve vymezení skutku ponechaným skutkovým zjištěním. Pokud by došlo k přičtení prospěchu z nyní vynechaných skutkových zjištění (provozovna v XY) jednalo by se o prospěch značný [§138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku], což by mělo za následek přísnější právní kvalifikaci.
34. Je tedy možné uzavřít, že odvolací soud správně vynechal tu část skutkových zjištění, která vlastně ani nebyla obviněnému kladena obžalobou za vinu. Ostatně takto vyzněl i ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. závazný právní názor Nejvyššího soudu z předchozího dovolacího řízení. Jednalo se tak pouze o přijatelnou korekci skutkové věty (spíše technického či formálního rázu). Ačkoliv tedy námitka obviněného je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., nelze ji shledat opodstatněnou. Z výše vyložených důvodů totiž v dovoláním napadeném rozsudku odvolacího soudu žádný výrok nechybí a ani není neúplným.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
35. Jak již bylo uvedeno výše (bod 7.), obviněný uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, jemuž nyní obsahově odpovídá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Tento dovolací důvod však nemohl být vydáním napadeného rozsudku naplněn, neboť odvolací soud o odvolání obviněného nerozhodl tak, že by je zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. či je odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (první varianta označeného dovolacího důvodu), ani je nezamítl podle §256 tr. ř. (druhá varianta), nýbrž sám o vině a trestu obviněného rozhodl.
K ostatním námitkám obviněného
36. Ohledně okrajového nářku obviněného, že ve vztahu k vynechání zmiňované části skutkových zjištění ve skutku pod bodem 2), nebyl tento postup náležitě odůvodněn, musí Nejvyšší soud pouze podotknout, že ve smyslu §265a odst. 4 tr. ř. není dovolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné. Jeho blíže nerozvedenou výhradu zpochybňující kvalitu odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně tedy není možné přijmout.
37. Pokud dovolatel velmi stroze odkazuje na to, že je třeba doplnit dokazování v jeho věci, tak je na místě podotknout, že tuto výtku dále nerozvádí, neodkazuje na žádné konkrétní důkazy, jejichž provedení považuje za nezbytné, ani neuplatňuje námitku tzv. opomenutých důkazů. Podobně bezobsažné jsou nářky dovolatele o „materiálním nenaplnění práva na obhajobu“, či jeho až sekundárně uplatněné námitky o právním posouzení spolupachatelství či objektivní stránky trestného činu krádeže na výše odmítnuté skutkové námitky navazující. Nejvyšší soud tak dodává, že není jeho úkolem, jakkoliv přetvářet či doplňovat argumentaci dovolatele, neboť v dovolacím řízení se neuplatní tzv. revizní princip. Stanovení rozsahu i kvality uplatněných námitek je určeno obviněnému jako dovolateli, resp. jeho obhájci, prostřednictvím kterého musí být dovolání podáno. Pokud jde o zmínky dovolatele vztahující se k údajnému porušení zásady in dubio pro reo , pak tyto byly navázané na výše vypořádané námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu.
V.
Způsob rozhodnutí
38. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že námitky podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. nebyly shledány opodstatněnými. Stran zbylé části jeho dovolací argumentace je třeba konstatovat, že se rozchází z obsahovým zaměřením dalších dovolacích důvodů, o nichž by bylo možno vzhledem k jejímu vyznění uvažovat [§265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř.]. Nejvyšší soud nezjistil ani taková pochybení soudů nižších stupňů, která by odůvodnila závěr o porušení základních práv dovolatel. Vzhledem k tomu o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle nějž Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné .
39. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
40. Pokud jde o podnět dovolatele, aby předseda senátu odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, tento nebyl shledán opodstatněným. Podle §265o odst. 1 tr. ř. sice [ p ] řed rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání , avšak takové rozhodnutí z povahy věci přichází v úvahu tehdy, pokud na základě předběžného posouzení podaného mimořádného prostředku lze dospět k odůvodněnému závěru, že nelze vyloučit jeho důvodnost. K takovému závěru předseda senátu nedospěl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 10. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu