ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.556.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 556/2022-859
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný I. D., nar. XY, trvale bytem XY, okres Louny, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 7 To 170/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 113/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný I. D. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 3. 2021, č. j. 3 T 113/2019-764, uznán vinným dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu nedokonaným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, §21 odst. 1, §240 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
v době nejméně od 1. 3. 2014 do 25. 11. 2014, jako jednatel společnosti P., IČ: XY, se sídlem XY, XY, toho času pod názvem A., IČ: XY, se sídlem XY, XY (dále také jen „společnost“), v úmyslu neoprávněně vylákat výhodu na dani z přidané hodnoty, za tuto v XY, XY, v sídle Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územní pracoviště XY (dále také jen „finanční úřad“), podal prostřednictvím datové schránky společnosti v jednotlivých, níže uvedených měsících zdaňovacího období roku 2014 daňová přiznání k dani z přidané hodnoty (dále také jen „DPH“), kdy:
a) dne 25. 4. 2014 podal řádné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce března 2014, v němž zahrnul přijatá zdanitelná plnění ve výši 629.200 Kč včetně DPH, na základě faktur č. 21140002, 21140003 a 21140004 vystavených jménem společnosti InterSyn Industrial, a.s., IČ: 45277109, ačkoliv věděl, že plnění uvedená na těchto fakturách nebyla touto společností uskutečněna a vědomě tato plnění v rozporu s ust. §72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty zahrnul do podkladů pro výpočet daně z přidané hodnoty a neoprávněně z nich uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu, čímž vylákal nadměrný odpočet na DPH za toto zdaňovací období ve výši 109.200 Kč, který byl společnosti finančním úřadem vyplacen,
b) dne 25. 5. 2014 podal řádné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce dubna 2014, v němž zahrnul přijatá zdanitelná plnění ve výši 497.189 Kč včetně DPH, na základě faktur č. 21140005, 21140006 a 21140007 vystavených jménem společnosti InterSyn Industrial, a.s., IČ: 45277109, ačkoliv věděl, že plnění uvedená na těchto fakturách nebyla touto společností uskutečněna a vědomě tato plnění v rozporu s ust. §72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty zahrnul do podkladů pro výpočet daně z přidané hodnoty a neoprávněně z nich uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu, čímž vylákal nadměrný odpočet na DPH za toto zdaňovací období ve výši 86.289 Kč, který byl společnosti finančním úřadem vyplacen,
c) dne 25. 6. 2014 podal řádné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce května 2014, v němž zahrnul přijatá zdanitelná plnění ve výši 671.369 Kč včetně DPH, na základě faktur č. 21140008, 21140009 a 21140010 vystavených jménem společnosti InterSyn Industrial, a.s., IČ: 45277109, ačkoliv věděl, že plnění uvedená na těchto fakturách nebyla touto společností uskutečněna a vědomě tato plnění v rozporu s ust. §72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty zahrnul do podkladů pro výpočet daně z přidané hodnoty a neoprávněně z nich uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu, čímž vylákal nadměrný odpočet na DPH za toto zdaňovací období ve výši 116.519 Kč, který byl společnosti finančním úřadem vyplacen,
d) dne 25. 7. 2014 podal řádné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce června 2014, v němž zahrnul přijatá zdanitelná plnění ve výši 723.459 Kč včetně DPH, na základě faktur č. 21140011, 21140012, 21140013 a 21140014 vystavených jménem společnosti InterSyn Industrial, a.s., IČ: 45277109, ačkoliv věděl, že plnění uvedená na těchto fakturách nebyla touto společností uskutečněna a vědomě tato plnění v rozporu s ust. §72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty zahrnul do podkladů pro výpočet daně z přidané hodnoty a neoprávněně z nich uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu, čímž vylákal nadměrný odpočet na DPH za toto zdaňovací období ve výši 125.559 Kč, který byl společnosti finančním úřadem vyplacen,
e) dne 25. 8. 2014 podal řádné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce července 2014, v němž zahrnul přijatá zdanitelná plnění ve výši 754.060,- Kč včetně DPH, na základě faktur č. 21140017, 21140018, 21140019 a 21140020 vystavených jménem společnosti TINTARELLA, a.s., IČ: 28342593, ačkoliv věděl, že plnění uvedená na těchto fakturách nebyla touto společností uskutečněna a vědomě tato plnění v rozporu s ust. §72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty zahrnul do podkladů pro výpočet daně z přidané hodnoty a neoprávněně z nich uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu, čímž vylákal nadměrný odpočet na DPH za toto zdaňovací období ve výši 132.123 Kč, který byl společnosti finančním úřadem vyplacen,
f) dne 25. 9. 2014 podal řádné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce srpna 2014, v němž zahrnul přijatá zdanitelná plnění ve výši 734.349,- Kč včetně DPH, na základě faktur č. 21140022, 21140023 a 21140024 vystavených jménem společnosti TINTARELLA, a.s., IČ: 28342593, ačkoliv věděl, že plnění uvedená na těchto fakturách nebyla touto společností uskutečněna a vědomě tato plnění v rozporu s ust. §72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty zahrnul do podkladů pro výpočet daně z přidané hodnoty a neoprávněně z nich uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu, čímž vylákal nadměrný odpočet na DPH za toto zdaňovací období ve výši 127.449 Kč, který nebyl společnosti finančním úřadem vyplacen,
g) dne 25. 10. 2014 podal řádné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce září 2014, v němž zahrnul přijatá zdanitelná plnění ve výši 760.565 Kč včetně DPH, na základě faktur č. 21140025, 21140026, 21140027 a 21140028 vystavených jménem společnosti TINTARELLA, a.s., IČ: 28342593, ačkoliv věděl, že plnění uvedená na těchto fakturách nebyla touto společností uskutečněna a vědomě tato plnění v rozporu s ust. §72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty zahrnul do podkladů pro výpočet daně z přidané hodnoty a neoprávněně z nich uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu, čímž vylákal nadměrný odpočet na DPH za toto zdaňovací období ve výši 131.741 Kč, který nebyl společnosti finančním úřadem vyplacen,
h) dne 25. 11. 2014 podal řádné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce října 2014, v němž zahrnul přijatá zdanitelná plnění ve výši 610.851,- Kč včetně DPH, na základě faktur č. 21140029, 21140030, 21140031, 21140032, 21140033, 21140034 a 21140035 vystavených jménem společnosti Fresh LOOK s.r.o., IČ: 24808296 a společnosti First C - Classic, s.r.o., IČ: 24314005, ačkoliv věděl, že plnění uvedená na těchto fakturách nebyla těmito společnostmi uskutečněna a vědomě tato plnění v rozporu s ust. §72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty zahrnul do podkladů pro výpočet daně z přidané hodnoty a neoprávněně z nich uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu, čímž vylákal nadměrný odpočet na DPH za toto zdaňovací období ve výši 106.016 Kč, který nebyl společnosti finančním úřadem vyplacen.“
Za to byl odsouzen podle §240 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen a stanovena zkušební doba v trvání 36 měsíců.
2. Spoluobviněná společnost P., s. r. o., byla týmž rozsudkem uznána vinnou dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu nedokonaným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, §21 odst. 1, §240 odst. 1 tr. zákoníku, §7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob (dále jen „zákon o TOPO“) a §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona o TOPO. Za to byla odsouzena podle §240 odst. 1 tr. zákoníku a §18 odst. 1, odst. 2 zákona o TOPO za použití §68 odst. 1 tr. zákoníku a §15 odst. 1 písm. c) zákona o TOPO, k peněžitému trestu v počtu 20 denních sazeb ve výši 1.000 Kč, to je v celkové výši 20.000 Kč.
3. Odvolání, která proti tomuto rozsudku podali obviněný I. D. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Lounech, byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 7 To 170/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný I. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021).
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy nižších stupňů se nezabývaly hmotněprávním předpokladem trestného činu podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, a to tím, zda mezi dotčenými subjekty proběhlo faktické plnění či nikoli. Nevypořádaly se se skutečnostmi, které vyplývají z provedeného dokazování a které podporují obhajobu obviněného. V řízení bylo podle něj prokázáno, že společnost P. (původně A.), předmětné zboží odebírala a zaplatila. Tato skutečnost odůvodňuje nárok na odpočet DPH a přímo vylučuje úmysl obviněného zkrátit daň. Tím, že soudy ignorovaly předání a převzetí zboží a jeho zaplacení (resp. je v rozporu s výsledky dokazování popřely), tak nesprávně právně posoudily tento skutek. Uvedené závěry jsou potvrzeny i judikaturou Nejvyššího soudu, např. rozhodnutími sp. zn. 5 Tdo 1503/2014, 4 Tdo 381/2019 a 7 Tdo 1157/2020.
6. Obviněný spatřoval primární problém v tom, že osoby jednající za společnosti InterSyn Industrial, a. s., TINTARELLA, a. s., Fresh LOOK, s. r. o., a First C- Classic, s. r. o., zboží, které mu prodaly, nepřiznaly finančnímu úřadu. Tímto se obohatily na úkor jeho společnosti a způsobily mu trestní stíhání. Soudy však tuto skutečnost nemohou připisovat k tíži jemu. Setrval na stanovisku, že zboží nakoupil, odebral, zaplatil a dále prodal. Tato podstata obchodu vylučuje spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Neztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že zboží neexistovalo, když měl za to, že naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že zboží jednoznačně existovalo. Závěr odvolacího soudu pod bodem 16. jeho usnesení je bez věcného opodstatnění. Zejména závěr o tom, že M. J., tedy osoba vystupující za dodavatele, nemohl podnikat, je zcela v rozporu s provedeným dokazováním.
7. K závěru o vině obviněného musí být prokázáno, že deklarované zboží nenakoupil, nezaplatil a nepřevzal. Žádná z těchto skutečností mu prokázána nebyla. Naopak byly prokázány skutečnosti, které podporují jeho obhajobu. Dovolatel poukázal na výpověď pracovnice kontrolního oddělení finančního úřadu S. Kontrolní orgán podle něj neměl pochybnosti, že deklarované zboží existuje, že obviněný tímto zbožím disponuje, ale že daňový subjekt neprokázal, od koho toto zboží odebral. V daňovém řízení odsouzená společnost neprokázala, že zboží odebrala od společností InterSyn Industrial, a. s., TINTARELLA, a. s., Fresh LOOK, s. r. o., a First C- Classic, s. r. o., a proto byla doměřena daň. Odsouzená společnost tuto skutečnost neprokázala v daňovém řízení z důvodu, že ji tyto osoby nepřiznaly v rámci své daňové povinnosti a jsou nekontaktní. To však z hlediska trestního práva nemůže jít obviněnému k tíži. Závěr S. a jeho tvrzení, že deklarované zboží ve vlastnictví odsouzené společnosti existovalo, potvrzuje i úřední záznam o místním šetření ze dne 15. 5. 2014. Obviněný dále odkázal na výpověď svědka P., ze kterého vyplývá, že osoba, která odsouzené společnosti dodávala zboží, toto zboží objektivně vlastnila, a tedy i mohla prodat a prodala. Z dalších důkazů vyplývá, že obviněný stěhoval zboží ze skladů pana J. do sídla společnosti, což potvrdil svědek J.
8. S ohledem na uvedené se mu jeví závěry soudu prvního stupně jako nepřiléhavé. To, že si neprověřil své dodavatele, není skutečnost, ze které se dá dovozovat trestněprávní jednání a úmysl zkrátit daň. Tato skutečnost nemůže být důkazem viny v trestním řízení. Ke společnosti Fresh LOOK, s. r. o., nebylo ve vztahu k obviněnému prokázáno ničeho, s tím, že k této společnosti se vztahuje pouze závěr okresního soudu, že osoby jednající za tuto společnost jsou nekontaktní. Shrnul, že v řízení bylo prokázáno, že předmětné zboží oprávněně zařadil do podkladů pro výpočet DPH a oprávněně z nich uplatnil odpočet daně na vstupu.
9. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2022, č. j. 7 To 17/2021-834, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 3. 2021, č. j. 3 T 113/2019-764, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Lounech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popř. aby podle §265m tr. ř. sám rozhodl zprošťujícím rozsudkem.
10. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný podal dovolání formálně opřené o §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž dovolání cituje znění tohoto dovolacího důvodu účinné do 31. 12. 2021. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] byl dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Takto vymezenému dovolacímu důvodu uplatněné dovolací námitky neodpovídají. Dovolatel nevznáší jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků přečinu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku nebo nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Námitky dovolatele směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, když dovolatel odmítá skutkový závěr, podle kterého ke zdanitelným plněním, na jejichž podkladě byl uplatňován nárok na odpočet daně, vůbec nedošlo. Dovolací námitky svým obsahem neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Současné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby dovoláním byl za určitých podmínek napadán skutkový základ soudního rozhodnutí. Ani podle současné úpravy však nelze v rámci dovolání vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolání. Vytýkat lze pouze takové vady, které jsou podřaditelné pod některou ze tří kategorií vad důkazního řízení v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených. Dovolatel existenci některé vady důkazního řízení uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 formálně nevytýká a existence takové vady z jeho námitek ani po obsahové stránce nevyplývá.
11. Státní zástupce dodal, že skutková zjištění obsažená v rozhodnutích soudů nižších stupňů nejsou v žádném, natož zjevném rozporu s provedenými důkazy a hodnotící úvahy soudů nejsou v rozporu s pravidly formální logiky. Dovolatel některá „nehodící se“ zjištění pomíjí, např. zjištění, že společnost P. neměla na účtech dostatečné finanční prostředky k tomu, aby mohla faktury údajných dodavatelů platit. Mělo se jednat o dodávky zboží v hodnotě řádově 600.000 Kč – 750. 000 Kč. Existence zdanitelných plnění v takovém rozsahu nevyplývá ani z dovolatelem citovaných důkazů. Z výpovědi svědkyně S. a z úředního záznamu z místního šetření ze dne 15. 5. 2014 vyplývá nanejvýše tolik, že k tomuto datu se v sídle společnosti nějaké zboží nacházelo. Uzavřel tak, že skutkové námitky obviněného obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani v nyní účinném znění.
12. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a aby o něm rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
14. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 7 To 170/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný důvod, uvedený v předmětném zákonném ustanovení. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek podal dne 13. 5. 2022, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., jímž došlo k úpravě důvodů dovolání. Podle způsobu, jakým vymezil uplatněný dovolací důvod, tuto novelizaci nereflektoval, když zjevně odkazuje na zákonnou dikci právní úpravy účinné do 31. 12. 2021.
16. Deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021, podle aktuálně účinné právní úpravy jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
17. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně upraven další (nový) dovolací důvod reflektující již dříve (před 1. 1. 2022) uplatňovanou praxi, vycházející z ustálené judikatury Ústavního soudu. Podle něj lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Přestože tedy dovolatel své dovolání opřel o důvod formálně označený podle právní úpravy v době jeho podání již neúčinné, lze podle obsahu jeho argumentace usuzovat na uplatnění důvodů dovolání specifikovaných výše. Po obsahové stránce přitom shodně vymezené dovolací důvody bylo možno uplatnit i podle zákonného ustanovení účinného před 1. 1. 2022, na které obviněný odkazuje.
18. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Dovolatel prakticky shodné námitky (v doslovném znění) uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení. Jeho dovolací argumentace je z větší části opakováním obhajoby, se kterou se dostatečně vypořádaly již soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura takový případ řeší např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
20. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku deklaruje nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Obviněný však argumentačně nezpochybňoval důvodnost právní kvalifikace skutku, jímž byl uznán vinným. Veškerá jeho argumentace formálně odpovídala nově definovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v aktuálním znění, kdy fakticky zpochybňoval skutkové závěry soudů, že obchodní transakce, které v daňovém řízení deklaroval, ve skutečnosti neproběhly. Z obsahu jeho dovolání je patrné, že namítá podstatný rozpor mezi skutkovými závěry soudů a provedenými důkazy, když argumentuje obsahem některých důkazů (které cituje), které podle jeho přesvědčení vyvracejí skutkové závěry soudů nižších stupňů.
21. Nejvyšší soud konstatuje, že existence podstatného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění soudů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj odlišné skutkové a právní závěry, než jak to učinily soudy. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že si byl vědom důkazní situace, když v odstavcích 4. – 43. obsáhle rekapituloval obsah jednotlivých důkazů, které provedl v rozsahu dostačujícím pro náležité objasnění věci. Následně v odstavcích 44. – 59. přiléhavě popsal, jak provedené důkazy hodnotil a k jakým závěrům dospěl. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., a učiněnými skutkovými zjištěními i následnými právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočilo z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Soud odvolací se pak v odůvodnění svého rozhodnutí sice poměrně stručně, ale zcela jasně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, na které v odstavci 15. svého rozhodnutí odkázal, přičemž se v dalších odstavcích svého rozhodnutí vyjádřil k uplatněným odvolacím námitkám.
22. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. S ohledem na dovolací argumentaci obviněného je na místě konstatovat, že i dovolací soud se plně ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů. Argumentace obviněného, že deklarované obchodní transakce ve skutečnosti proběhly, což má být prokazováno fakturačními doklady i výsledky kontroly finanční správy, provedené S., byla vyvrácena. Na rozdíl od obviněného se soudy nespokojily s jeho tvrzením, podporovaným jedině doklady, které sám obviněný předkládal v rámci daňových řízení, ale zabývaly se i dalšími důkazy, způsobilými osvětlit skutečnou povahu deklarovaných transakcí. Právě tímto postupem bylo zjištěno, že jak dodavatelské společnosti, od nichž měl obviněný zboží nakupovat, tak i jeho odběratel jsou nekontaktní a u žádného z nich nebyla zjištěna odpovídající obchodní činnost, která by tvrzení obviněného podporovala. Na straně obviněného (a právnické osoby, za kterou jednal) pak nebyly zjištěny toky finančních prostředků, odpovídající deklarovaným obchodům. Pokud pak jde o výsledky finančního šetření z března 2014, k němuž se vyjadřovala svědkyně D. S. (z jejíž výpovědi obviněný obsáhle citoval), soudy správně vyhodnotily, že ačkoli v provozovně obviněného bylo zboží zjištěno, nesvědčí samo toto zjištění o probíhající obchodní činnosti. Svědkyně S. popsala, že se jednalo o jakousi úvodní kontrolu subjektu nově registrovaného k platbě DPH, jejímž účelem bylo zjistit, zda subjekt vůbec existuje a má podmínky pro provozování deklarované obchodní činnosti. Nebyla při ní prováděna inventura ani bližší ohledání naskladněného zboží. Při dalších daňových kontrolách, zaměřených na samotnou obchodní činnost už bylo zjištěno, že deklarované transakce z důkazů nevyplývají. Námitky obviněného ve vztahu k nesouladu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů tak byly shledány nedůvodnými, přičemž v podrobnostech lze odkázat na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně.
V.
Způsob rozhodnutí
23. Námitky obviněného dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v aktuálním znění), v dovolání uplatněným, odpovídají pouze formálně, s dovolacím důvodem podle §265 odst. 1 písm. h) tr. ř. se míjejí. Na základě skutečností shora rozvedených Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace je zjevně neopodstatněná, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o tomto mimořádném opravném prostředku rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab