ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.57.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 57/2022-2283
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného K. V. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 9 To 41/2021, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 7/2019, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 48 T 7/2019, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 9 To 41/2021.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 48 T 7/2019 (dále také jen „usnesení soudu prvního stupně“), bylo podle §223 odst. 1 tr. ř. za užití §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného K. V. (dále také jen „obviněný“), neboť je promlčeno, pro skutek kvalifikovaný obžalobou Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 8. 2019, sp. zn. VZV 15/2018, jako zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
„dne 17. 2. 2012 v Brně, v postavení jediného jednatele společnosti R., IČ XY, se sídlem XY, XY, se záměrem vylákat finanční prostředky ve prospěch společnosti R., uzavřel se zástupci M. s. d., IČ XY, se sídlem XY, XY, (dále jen M.), P. J. a D. T. smlouvu o úvěru č. 502748051 znějící na částku ve výši 70 000 000 Kč, jejímž účelem bylo refinancování úvěrů, dokončení podnikatelského záměru a provozní potřeby, přičemž věděl, že při sjednávání úvěru uvedl nepravdivé údaje, když v ,žádosti o poskytnutí úvěru‘ ze dne 15. 2. 2012 zamlčel existenci závazku společnosti R. vůči osobě V. V., nar. XY, bytem XY, XY v částce 16 000 000 Kč a existenci závazku vůči společnosti CEJL 79, s.r.o., IČ 607 36 585, se sídlem Cejl 533/79, 602 00 Brno ve výši 1 150 000 Kč, dále v podkladu pro sjednávání úvěru, konkrétně v ,podnikatelském záměru‘ zpracovaném dne 23. 1. 2012 uvedl nepravdivé skutečnosti o záměru společnosti R. ohledně vybudování fotovoltaické elektrárny a vybudování zázemí pro vytvoření průmyslové komerční oblasti lehké výroby a služeb oproti skutečnosti, když k datu poskytnutí úvěru byla fotovoltaická elektrárna v k. ú. XY - komerční zóna ,L.‘ v tzv. zkušebním provozu a k žádné další investici na předmětných pozemcích nedošlo, dále v tomto ,podnikatelském záměru‘ deklaroval za období roku 2011 dodávku vyrobené elektřiny do distribuční sítě za více než 18,7 mil. Kč, avšak v uvedeném období neměla společnost R. uzavřen se společností E-ON Energie, a.s., IČ 260 78 201, žádný smluvní vztah na dodávku elektřiny, a na základě těchto nepravdivě podaných skutečností zpracovala pracovnice poškozeného M. dne 16. 2. 2012 soubor vyhodnocení pod označením ,Hodnocení klienta – základní informace‘, v nichž vycházela z nepravdivých údajů uváděných K. V., jakož i jím deklarovaného znaleckého posudku č. 1248-58/2012 datovaného v Praze až dne 25. 2. 2012 znaleckým ústavem SINCONSULT s.r.o., kdy hodnotu zajištění nemovitostmi pro M. určila v částce 16 800 000 Kč, přičemž K. V. věděl, že následně získané úvěrové prostředky zčásti použije na jiný než určený účel, když po dosažení uzavření shora citované smlouvy, v níž se M. zavázalo poskytnout a poskytlo peněžní prostředky formou podnikatelského úvěru v celkové částce 70 000 000 Kč tak, že sice došlo k refinancování stávajících jistin úvěrů společnosti R., konkrétně ke Smlouvě o úvěru č. 652010 ze dne 11. 11. 2010 ve výši 19 000 000 Kč, ke Smlouvě o úvěru č. 502748043 ze dne 31. 1. 2011 ve výši 12 000 000 Kč a refinancování jistin úvěrů společnosti S. – T. – S., konkrétně ke smlouvě o úvěru č. 632010 ze dne 8. 11. 2010 ve výši 19 000 000 Kč a ke smlouvě o úvěru č. 502696044 ze dne 31. 1. 2011 ve výši 12 000 000 Kč,
zbývající úvěrovou částku 8 000 000 Kč, kterou poskytlo M. s. d. dne 21. 2. 2012 na běžný účet č. XY majitele společnosti R. K. V. po tomto načerpání použil v rozporu se sjednaným účelem, konkrétně:
· bezhotovostně poukázal dne 21. 2. 2012 v částce 2 830 583 Kč na účet č. XY majitele K. V., pod označením vratka půjčky společníka,
· bezhotovostně poukázal dne 21. 2. 2012 v částce 1 150 000 Kč na účet č. XY majitele společnosti CEJL 79, s.r.o., pod označením vratka úvěru,
· bezhotovostně poukázal dne 21. 2. 2012 v částce 230 000 Kč na účet č. XY majitele S. – T. – S. pod označením úrok S.,
· uskutečnil výběr v hotovosti dne 22. 2. 2012 v částce 500 000 Kč,
· uskutečnil výběr v hotovosti dne 24. 2. 2012 v částce 325 000 Kč,
· bezhotovostně poukázal dne 24. 2. 2012 v částce 141 000 Kč na účet č. XY majitele S. – T. – S. pod označením úroky S.,
· dne 24. 2. 2012 v částce 141 000 Kč bezhotovostně poukázal na účet č. XY majitele M. s. d., pod označením úroky M.,
· dne 24. 2. 2012 v částce 39 108 Kč a 7 590 Kč bezhotovostně poukázal na účet č. XY majitele V.,
· dne 24. 2. 2012 v částce 14 771 Kč bezhotovostně poukázal na účet č. XY majitele E.ON ENERGIE, a.s.,
· dne 27. 2. 2012 v částce 44 412 Kč bezhotovostně poukázal na účet č. XY majitele M. pod označením zástava,
· dne 29. 2. 2012 v částce 800 000 Kč bezhotovostně poukázal na účet č. XY majitele A. B.,
· dne 29. 2. 2012 v částce 175 000 Kč bezhotovostně poukázal na účet č. XY majitele M. s. d., pod označením úroky M.,
po tomto vyčerpání úvěrových prostředků vědomě úvěr nesplatil, ačkoli se zavázal v čl. IV. odst. 2 Smlouvy o úvěru č. 502748051 hradit úrok z poskytnutých peněžních prostředků ode dne prvního čerpání úvěru na měsíční bázi a dle odst. 5 uvedeného článku se zavázal jakékoliv částky hradit na účet M. s. d. č. XY vedený ČSOB a.s. pod variabilním symbolem XY,
přičemž obžalovaný K. V. uskutečnil tyto splátky úvěru z účtu č. XY společnosti R. pouze v období od 29. 2. 2012 do 27. 11. 2012 v celkem osmi platbách v celkové výši 4 477 000 Kč, dále provedl v období od 27. 12. 2012 do 26. 4. 2013 celkem pět splátek úvěru ve výši 2 665 000 Kč ze svých osobních účtů číslo XY vedeného u KB, a.s. a číslo XY vedeného u ČSOB a.s., kdy těmto provedeným splátkám vždy bezprostředně předcházely platby poukazované na dotčené účty z účtů číslo XY vedeného u ČSOB, a.s. a číslo XY vedeného u Expobank CZ, a.s. majitele D. T., nar. XY, který byl v uvedené době členem představenstva M., přičemž původ těchto přeposílaných peněžních prostředků pocházel z M., a to zjevně z jeho sjednaných půjček, tyto splátky naposledy k datu 26. 4. 2013 činily celkem 7 142 000 Kč a rozhodně nebyly generovány z výnosů výroby elektřiny fotovoltaické elektrárny, či prodejních cen zasíťovaných pozemků tak, jak splácení tohoto úvěru při jeho sjednávání deklaroval u M. a nebyly generovány ani z žádné jiné obchodní činnosti společnosti R.,
a přestože se zavázal řádné splacení úvěru zajistit zřízením zástavního práva k movitým věcem, a to formou Notářského zápisu sp. zn. NZ 203/2012, N 209/2012 ze dne 17. 2. 2012 a uzavřením Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 17. 2. 2012, konkrétně zástavním právem zapsaným na LV č. 4222 pro k.ú. XY vedené u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, ve vlastnictví třetí osoby, a to společnosti S. – T. – S., IČ XY, jejímž byl K. V. jednatelem, jakož i bianco směnkou č. 502748051 vystavenou společností R. na řad M. avalovanou jím, coby fyzickou osobou, tyto zástavy nedosahovaly takové hodnoty ke dni sjednání úvěru a těmito zajišťovacími instituty nemohlo být M. uspokojeno v případě, že by úvěr č. 502748051 nebyl splacen, když uvedené movité věci ohodnotila znaleckým posudkem č. 312-1397/2014 společnost Equity Solutions Appraisals s.r.o. na částku 41 755 500 Kč a nemovité věci ohodnotil znaleckým posudkem č. 73/4429/2017 Ing. Bohuslav Rohlena na částku 15 991 180 Kč s tím, že k zastaveným nemovitým věcem bylo zjištěno, že v době sjednávání úvěru sice tyto již byly zastaveny ve prospěch M., a to na základě shora citované, dříve uzavřené smlouvy o úvěru č. 632010 a smlouvy o úvěru č. 502696044, ale oba úvěry byly v plné výši splaceny dne 21. 2. 2012 právě poskytnutým úvěrem, kdy s ohledem na shora popsanou skutečnost, že společnost R. nevyvíjela žádnou obchodní činnost, musel si být od počátku tohoto úvěrového vztahu vědom toho, že předmětný úvěr nesplatí,
a tímto svým jednáním, při zohlednění částečných splátek úroků úvěru a zástavního práva k movitým a nemovitým věcem způsobil poškozenému M. s. d., v likvidaci, IČ XY, škodu velkého rozsahu nejméně ve výši 5 111 320 Kč“.
2. Stížnost státního zástupce podanou proti uvedenému usnesení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 9 To 41/2021, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II.
3. Citované usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 9 To 41/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním v neprospěch obviněného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a usnesení soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
4. Soudům nižších stupňů vytkl, že nesprávně posoudily skutek jako přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jako zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku. Použitá mírnější právní kvalifikace se odrazila v promlčení trestní odpovědnosti obviněného. Proto podle nejvyššího státního zástupce došlo rovněž k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť v návaznosti na to bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení trestní odpovědnosti, aniž by byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil s argumentací soudů o tom, proč nebylo možno u obviněného dovodit zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, která je předvídána v podobě kvalifikačního znaku vyjádřeného v §211 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku jako trestného činu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, která měla být podle něj správně aplikována, by znamenala, že neuplynula promlčecí doba, jejíž délka se od ní odvíjela.
5. Uvedl, že zvlášť uložená povinnost hájit zájmy poškozeného vyplývala pro obviněného ze zastávané funkce předsedy kontrolní komise M. s. d. (dále také jen „M.“). Svoji argumentaci v tomto směru podrobně rozvedl s odkazem na – podle jeho mínění – relevantní právní úpravu a skutkové okolnosti dané věci. Konstatoval rovněž, že situace, v níž se obviněný v postavení předsedy kontrolní komise poškozené družstevní záložny (M. s. d.) nacházel, není srovnatelná s obvyklými situacemi, ve kterých judikatura dosud zapovídala dovození zvlášť uložené povinnosti hájit zájmy poškozeného u vedoucího pracovníka, jednatele obchodní společnosti, předsedy představenstva akciové společnosti, případně jiných osob, jen na základě jejich postavení ve vedoucí funkci v podniku.
6. V neposlední řadě uvedl, že není případná výhrada soudu prvního stupně, že návrh na změnu právní kvalifikace oproti původně obsažené v obžalobě učinil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze teprve v průběhu hlavního líčení po doplnění dokazování. Vázanost soudu obžalobou se totiž týká pouze toho, o jakém skutku rozhoduje. Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán (§220 odst. 3 tr. ř.). Jestliže je ve skutku následně spatřován jiný trestný čin, což není zcela neobvyklé i ve věcech majetkové a hospodářské trestné činnosti, je předvídán procesní postup, který dovoluje změnit právní posouzení žalovaného skutku za současného upozornění obviněného na možnost tohoto jeho odchylného posouzení (§190 odst. 2 tr. ř.).
7. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení stížnostního soudu a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání i v případě předvídaném v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
8. K tomuto dovolání se vyjádřil obviněný prostřednictvím svého obhájce tak, že s ním nesouhlasí, a proto ho označil za zjevně neopodstatněné. Uvedl, že obsahem podaného dovolání nejsou žádné právně významné skutečnosti, které by nebyly uplatněny v řízení před soudy nižších stupňů a s nimiž by se tyto náležitě nevypořádaly. V dovolání je podle něj opětovně opomíjeno, že pokud se jedná o projednávaný úvěrový případ, na základě jím rozvedených skutečností, postavení M. ve vztahu k této fotovoltaické elektrárně významně zlepšil, a to včetně zajištění samotné úvěrové pohledávky. Zdůraznil, že oba soudy také zcela správně dovodily, že v souvislosti s projednávaným úvěrem nebyla M. způsobena žádná škoda. Poté obviněný opětovně připomněl, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze přišel se změnou právní kvalifikace u předposledního hlavního líčení, z čehož je zjevná účelovost tohoto postupu v situaci, kdy bylo prokázáno, že jednáním obviněného nevznikla škoda, a tudíž na obviněného nelze aplikovat ustanovení §211 odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Bylo totiž z pohledu obžaloby zcela nutné, aby byla právní kvalifikace udržena v odstavci 5, jelikož v opačném případě by to nevyhnutelně vedlo ke zcela správnému vydání usnesení o zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení. Obviněný se v tomto ohledu zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně opřenými o judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že „aby se jednalo o zvlášť uloženou povinnost, musí jednak hlavní úlohou pachatele, cizího pracovního nebo funkčního služebního zařazení péče o zabezpečování zájmu poškozeného a jednak musí být uložena pachateli osobně, aby bylo možno jednání kvalifikovat takto.“ V daném případě jeho postavení uvedenou definici nenaplňovalo, jako členu kontrolní komise mu žádná taková uložená povinnost v zájmu poškozeného uložena nebyla. Obviněný uvedl, že kontrolní komise byla oprávněna kontrolovat, projednávat stížnosti členů, vyjadřovat se k řádné účetní závěrce. Z těchto oprávnění pak nelze dovozovat povinnost, a již vůbec zvlášť uloženou povinnost obviněného coby jednoho ze tří členů této komise. Kontrolní komise navíc nepodepisuje úvěrovou smlouvu, nezpracovává úvěrovou dokumentaci, a zejména nijak neovlivňuje samotný úvěrový proces.
9. Obviněný zopakoval, že dovolání nepřináší žádnou zásadně novou argumentaci vyjma nesouhlasu se závěry soudů nižších stupňů. Opětovně se tam podává výčet oprávnění, která jsou přičítána členu kontrolní komise, a to s odkazem na ustanovení tehdejšího obchodního zákoníku, nicméně z těchto oprávnění nelze podle obviněného sebeextenzivnějším výkladem dospět k tomu, že byl osobou, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Vyjádřil rovněž svůj nesouhlas s tvrzením, že by rezignoval na svou kontrolní funkci a svého postavení u M. zneužil. Takové tvrzení je podle něj nepodložené, přičemž opak je pravdou, což vyplývá z rozsáhlé dokumentace zajištěné orgány činnými v trestním řízení na samém počátku dalších trestních řízení souvisejících s M., v nichž nikdy nevystupoval nejen v postavení podezřelého či obviněného, ale dokonce ani v postavení svědka. Není mu přitom známo, že by v těchto dalších trestních řízeních bylo kdykoli argumentováno v tom smyslu, že cokoliv zanedbal či porušil, a že by byl zpochybňován způsob fungování kontrolní komise v době, kdy byl jejím členem.
10. Následně se vyjádřil k problematice tzv. řídicího a kontrolního systému, na který bylo v dovolání odkazováno. K té mj. uvedl, že na činnost kontrolní komise i na kontrolní systém dohlížela a dohlíží Česká národní banka. V její pravomoci je vyžadovat si podklady a provádět kontroly. V případě nesouhlasu s činností kontrolní komise je Česká národní banka oprávněna vydat příkaz k výměně člena kontrolní komise. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že Česká národní banka uvedený postup vůči němu nikdy v minulosti neuplatnila, ba co více, Česká národní banka dokonce M. prominula provedení auditu za roky 2012 a 2013, kdy pro tento postup zjevně musela mít důvod, tj. pravděpodobně absenci indicií o tom, že by řídicí a kontrolní systém M. byl v nepořádku. Na závěr obviněný uvedl výhrady vůči argumentaci dovolání odkazující na Vnitřní směrnici 09/2011.
11. S ohledem na vše uvedené je podle obviněného zřejmé, že nelze dovodit, že by mohl být označen za osobu, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného ve smyslu §211 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku. Navrhl proto, aby bylo dovolání v neveřejném zasedání zamítnuto podle §265j tr. ř. V případě, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jinak, obviněný požádal, aby bylo nařízeno veřejné zasedání.
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
13. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 9 To 41/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětných zákonných ustanovení.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
17. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. m) [v dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. l)] tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
IV.
18. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací námitky nejvyššího státního zástupce odpovídají jemu uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) [dnes m)] tr. ř. v jeho druhé alternativě ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) [dnes h)] tr. ř. Uplatnil takovou argumentaci, která svědčí závěru, že nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí o něm způsobem upraveným v §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí, proto dovolací soud přezkoumal na jejím podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení stížnostního soudu i řízení jemu předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.
19. Trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo spáchá takový čin (uvedený v odstavci 1 nebo 2) jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. S ohledem na dovolací námitky bylo v daném případě třeba posoudit, zda obviněný byl touto osobou, která měla zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, čímž by byla naplněna kvalifikační okolnost uvedená v §211 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku. Již soud prvního stupně totiž dospěl k závěru, že není pochyb o tom, že jednání obviněného naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. Posouzení předmětného skutku toliko jako trestný čin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku však mělo vliv na délku promlčecí doby, což vedlo oba soudy nižších stupňů k právnímu závěru o promlčení trestní odpovědnosti obviněného, a tím k zastavení jeho trestního stíhání. Otázka důvodnosti posouzení skutku v tomto rozsahu, tj. stran naplnění zákonných znaků základní skutkové podstaty je vně rozhodování (posuzování) dovolacího soudu, neboť vůči tomu dovolatel žádné námitky neuplatňuje a ostatně ani sám obviněný tento závěr o naplnění znaků skutkové podstaty uvedené v §211 odst. 1 tr. zákoníku nijak nerozporuje.
A) Rovina procesní
20. Nejvyšší soud předně konstatuje, že je z hlediska rozhodnutí o podaném dovolání nepodstatné, že trestní stíhání obviněného nebylo od počátku vedeno a následně ani obžaloba nebyla podána pro skutek posouzený i podle uvedené právní kvalifikace, tedy při aplikaci zákonného znaku obsaženého v §211 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku. Právní kvalifikací skutku totiž soud není vázán. Je naopak povinen dbát toho, aby skutek, o němž se řízení vede, byl kvalifikován vždy podle všech možných ustanovení zvláštní části trestního zákoníku, při respektování pravidel uplatňujících se při tomto rozhodování (např. otázka vyloučení jednočinného souběhu apod.). Je proto bez významu odkaz obviněného na to, že obžaloba (ústy intervenujícího státního zástupce) návrh na změnu právní kvalifikace učinila až v průběhu hlavního líčení po doplnění dokazovaní znaleckým posudkem. Taková skutečnost žádné porušení práv obviněného, nebo rovnosti stran, nezakládá, neboť jak státní zástupce, tak obviněný se mohou v průběhu trestního stíhání k právní kvalifikaci skutku vyjadřovat a v souvislosti s jimi tvrzeným jeho odlišným právním posouzením i uplatňovat příslušné procesní návrhy (např. zastavení trestního stíhání pro promlčení, postoupení věci věcně příslušnému soudu, apod.).
21. Jestliže tedy státní zástupce dospěl v průběhu řízení před soudem prvního stupně k závěru, že je odůvodněno užití uvedeného zákonného znaku v důsledku toho, že zjištěné okolnosti uvedenou hmotněprávní subsumpci odůvodňují, byl oprávněn uvedenou změnu právního posouzení skutku (s procesními důsledky s ní spojenými) navrhnout. Ostatně jak již plyne z výše zmíněného, změna právního posouzení skutku není podmíněna uplatněním takového návrhu ze strany státního zástupce. Soud sice v důsledku uplatňující se zásady obžalovací (§2 odst. 8, §220 odst. 1, 3 tr. ř.) může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, není však podle výslovného znění citovaného ustanovení vázán právním posouzením skutku v obžalobě. Trestní řád přitom neznemožňuje uznat obviněného vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, jestliže ho soud na tuto možnost upozorní podle §190 odst. 2 tr. ř. V případě, že se tak nestane, je třeba ho na tuto možnost upozornit ještě před vynesením rozsudku, a žádá-li to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby a hlavní líčení k tomu odročit (srov. §225 odst. 2 tr. ř.).
22. Podle judikatury Ústavního soudu je v některých případech s ohledem na principy spravedlivého procesu nezbytné poučit obviněného o změně právní kvalifikace i v případě, že nejde o trestný čin podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03 , publikovaný pod č. 102 ve sv. 34 Sb. nál. a usn.). V daném případě byl obviněný na tuto změnu upozorněn na závěr hlavního líčení konaného dne 24. 3. 2021, které bylo odročeno na den 18. 5. 2021. Tím mu byla dána možnost na případnou reakci v rámci jeho obhajoby.
23. Z povahy věci plyne, že obhajoba a obžaloba, v důsledku rozdílných procesních funkcí, v řízení před trestním soudem zpravidla uplatňují odlišná stanoviska a činí protichůdné návrhy. Nelze proto vytýkat státnímu zástupci, že ve věci posuzované postupoval způsobem výše popsaným. Jak již bylo uvedeno, jím zvolený procesní postup není v rozporu s právní úpravou ( contra legem ), nezakládá proto žádnou vadu, kterou by měl (zde nikoli z hlediska naplnění dovolacího důvodu, nýbrž z hlediska práva obviněného na spravedlivý proces) dovolací soud zohlednit ve svém rozhodování o podaném mimořádném opravném prostředku.
B) Rovina hmotněprávní
24. K namítanému nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku je třeba v obecnosti uvést, že za osobu, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, je možné považovat takového pachatele, u kterého je podle jeho pracovního, funkčního nebo jiného právního vztahu k poškozenému hlavním úkolem péče o zabezpečování zájmů poškozeného. Taková zvláštní povinnost může vyplývat z právního předpisu (např. zákonný zástupce nezletilé osoby, opatrovník, poručník aj. – srov. §36 , 37 , 78 , 83 ZOR ; §26 , 27 , 29 ObčZ ) anebo ze smlouvy (plné moci). Vždy je třeba v konkrétním případě zjišťovat rozsah odpovědnosti takové osoby, neboť je třeba zjistit i případné omezení této povinnosti (ŠÁMAL, Pavel. §206 [Zpronevěra]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2016, marg. č. 13.).
25. Jelikož nejvyšší státní zástupce svou dovolací argumentaci velmi důkladně odůvodnil, přičemž Nejvyšší soud se s ní zcela ztotožňuje a pokládá ji za důvodnou, ve shodě s ním uvádí, že tato „zvlášť uložená“ povinnost pro obviněného vyplývala z jeho členství v kontrolní komisi M. s. d. (poškozeného), tím spíše pak ze zastávané funkce předsedy této komise. Jeho činnost provozovaná na základě povolení České národní banky v právní formě družstevní záložny se řídila zákonem č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v tehdejším znění (dále jen „zákon č. 87/1995 Sb.“). Pokud otázky týkající se uvedeného zvláštního typu družstva nebyly upraveny v zákoně č. 87/1995 Sb., nastupovala obecná úprava obsažená v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, v tehdejším znění (dále jen „obchodní zákoník“). Kontrolní komise, jejímž členem byl obviněný, představovala jeden z volených orgánů družstva, jehož oprávnění byla vymezena zákonem.
26. Pokud jde o identifikaci zákonného ustanovení, z něhož lze dovodit zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nejvyšší státní zástupce důvodně odkázal na §244 obchodního zákoníku, v němž byl zakotven profilující okruh činnosti kontrolní komise spočívající ve výkonu kontrolní povinnosti, kterou se podstatně zajišťovala ochrana majetku družstva. Především lze upozornit, že ve smyslu §244 odst. 1 obchodního zákoníku byla kontrolní komise nadána oprávněním kontrolovat veškerou činnost družstva. Ve spojení s §244 odst. 6 obchodního zákoníku, z nějž se podává, že kontrolní komise je oprávněna vyžadovat si u představenstva jakékoliv informace o hospodaření družstva, přičemž představenstvo je povinno bez zbytečného odkladu oznámit kontrolní komisi všechny skutečnosti, které mohou mít závažné důsledky v hospodaření nebo postavení družstva a jeho členů. Z toho lze dovodit, že kontrolní komise je oprávněna kontrolovat mj. hospodaření družstva. Tím byly kontrolní komisi svěřeny potřebné nástroje k uskutečnění kontroly vůči činnosti družstva a jeho orgánům. Kontrolní komisi se v §244 odst. 3 obchodního zákoníku dále ukládala kompetence upozornit na zjištěné nedostatky představenstvo družstva a vyžadovat po něm zjednání nápravy. Tomu odpovídala povinnost představenstva projednat avizované nedostatky a rozhodnout o zjednání nápravy podle výsledků zjištění kontrolní komise. Jestliže by představenstvo nezjednalo nápravu, dál se nabízelo učinit podnět ke svolání schůze představenstva (§243 odst. 4 obchodního zákoníku), případně požadovat zařazení určité záležitosti na pořad jednání členské schůzce nebo požadovat svolání mimořádné členské schůze (§239 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku). Na podporu svěřených kompetencí disponovala kontrolní komise rovněž dalšími nástroji, například oprávněním uplatňovat vůči členům představenstva nároky družstva na náhradu škody (§251 obchodního zákoníku) nebo oprávněním vydávat souhlas k uzavření smlouvy, na jejímž základě mělo družstvo nabýt nebo zcizit majetek, přesahoval-li určitou hodnotu (§193 odst. 2 ve spojení s §244 odst. 8 a §243 odst. 8 obchodního zákoníku).
27. Souhrn uvedených postupů kontrolní komise, soustředěných na zjišťování skutečného stavu věcí a vyvolání odpovídající reakce na nedostatky vyskytující se v činnosti družstva a jeho orgánů směrem k hospodaření družstva, ukazuje na specifikaci způsobu, jakým měly být hájeny majetkové zájmy družstva z této pozice. Povaha zájmů družstva byla určována potřebou zajistit péči o majetek vkladatelů, resp. členů družstva, kteří ho společně vlastnili. Vztah k majetku družstva ohrožuje typicky formální řízení tohoto subjektu, pokud tuto situaci podporuje selhání kontrolní komise ve výkonu svých povinností. Od okamžiku přijetí funkce člena kontrolní komise byla na obviněného vázána povinnost k řádnému prosazování zájmů družstva. Podíl obviněného na zabezpečení ochrany majetku družstva byl zvýrazněn jeho působením v pozici zvoleného předsedy kontrolní komise M. s. d., tedy odpovědné osoby stojící v čele takového orgánu.
28. Obviněný byl zavázán smlouvou o výkonu člena kontrolní komise M. s. d. ze dne 1. 8. 2011, ve které se stvrzovaly jeho zákonné povinnosti, již primárně plynoucí z existence členství v kontrolní komisi. V rámci výkonu uvedené funkce se po obviněném nepochybně očekávalo vlastní rozhodování, které muselo reálně zohledňovat majetkové zájmy družstva, nikoli zájmy osobní. Za situace, kdy působil jako člen a předseda kontrolní komise M. s. d., přesto jako statutární orgán, resp. jediný jednatel obchodní společnosti R. předmětný úvěr prostřednictvím nepravdivých údajů sjednal, resp. vylákal na úkor poškozeného družstva.
29. Poškozené M. s. d. bylo družstevní záložnou, tedy zvláštním typem družstva, které je rozdílné od jiných, např. bytového družstva, jehož činnost je úzce spjata s bydlením. Ve vazbě na výklad kvalifikačního znaku ve smyslu §211 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, podle něhož se obviněný nacházel v postavení osoby, která měla zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, je proto nutné současně vzít v potaz ještě specifické podmínky, za kterých mohlo družstvo provozovat finanční činnosti na podporu hospodaření svých členů v režimu zákona č. 87/1995 Sb. M. s. d. vyvíjelo aktivitu v sektoru úvěrových institucí, na které dopadala pravidla obezřetného podnikání. Znamená to, že obviněný byl povinen prosazovat z titulu svěřené kontrolní úlohy vůči chodu družstevní záložny takový přístup, aby tato družstevní záložna, resp. její orgány nepodnikaly způsobem, který ohrožuje návratnost vkladů jejich členů a bezpečnost a stabilitu družstevní záložny, jak má na zřeteli požadavek ukotvený v §1 odst. 5 písm. b) zákona č. 87/1995 Sb. Obviněný byl povinen rovněž dbát o dodržování požadavku vyplývajícího z §1 odst. 5 písm. c) zákona č. 87/1995 Sb., aby nedocházelo k uzavírání smluv za nápadně nevýhodných podmínek pro družstevní záložnu. Z uvedených ustanovení zákona č. 87/1995 Sb. lze dovodit existenci zvlášť uložené povinnosti obviněného hájit zájmy poškozeného ve smyslu §211 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku. Vyjmenované povinnosti je třeba podtrhnout obzvlášť tehdy, pokud M. s. d. vykazovalo charakter velké družstevní záložny s počtem několika tisíc členů, v důsledku čehož se snižovala jejich aktivizace na fungování družstevní záložny, včetně možnosti přehlížení rizik úvěrové angažovanosti ve vztahu k subjektům blízkým, resp. ekonomicky spřízněným osobám řídícím družstevní záložnu.
30. Kontrolní komise družstevní záložny v určitých případech poskytování úvěrů participovala na úvěrovém procesu, jak je patrné ve vazbě na úpravu střetů zájmů v §7 odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb. Předpokládala rozdílný mechanismus rozhodování ohledně uvažovaného konfliktu s osobním zájmem volených orgánů. Z tohoto důvodu směl být členům kontrolní komise družstevní záložny poskytnut úvěr jen s předchozím souhlasem představenstva. Z opačného úhlu viděno, pokud žadatelé o úvěr byli z řad členů představenstva či osob jim blízkých, musel být vyžadován předchozí souhlas kontrolní komise.
31. Zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného vyjádřenou v §211 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku je třeba vykládat rovněž spolu s významem činnosti kontrolní komise, jejímž byl obviněný předsedou, v oblasti fungování řídicího a kontrolního systému a povinností s tímto úzce souvisejících. S odkazem na §7a zákona č. 87/1995 Sb. musela mít družstevní záložna zřízený řídicí a kontrolní systém. Na základě zákonného zmocnění byly podrobnější požadavky na něj kladené stanoveny ve vyhlášce č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, v tehdejším znění. Z ustanovení §12 citované vyhlášky vyplýval předpoklad dohlížení kontrolní komise, zda je řídicí a kontrolní systém funkční a efektivní, vyhodnocování tohoto systému a jednání o záležitostech, které se týkaly strategického směřování povinné osoby a usměrňování rizik, kterým je nebo by mohla být povinná osoba vystavena, tedy postavení jako dozorčího orgánu. Kontrolní komisi M. s. d. byly uloženy úkoly v oblasti systému vnitřní kontroly a souvisejících řídicích mechanismů tohoto družstva, které byly rozvedeny Směrnicí č. 09/2011, Vnitřní kontrolní systém verze 1.00 (účinnosti nabyla 1. 7. 2011), resp. Vnitřním předpisem č. 09/2011. Tato byla závazná pro všechny zaměstnance M., přičemž zaměstnancem se rozuměla osoba, mající k M. pracovněprávní vztah a další osoby, které se na základě jiné než pracovní smlouvy podílely na předmětu činnosti M. Úkoly vyjmenované v čl. V předmětné instrukce zahrnovaly mj. onu povinnost dohlížet, zda řídicí a kontrolní systém je funkční a efektivní, alespoň jednou ročně toto vyhodnocovat, a v rámci plnění této povinnosti pravidelně jednat také o záležitostech, které se týkají strategického směřování M. s. d. a usměrňování rizik, kterým je nebo by mohlo být M. s. d. vystaveno. Dále se měla kontrolní komise podílet na směřování, plánování a vyhodnocení činnosti vnitřního auditu a vyhodnocování compliance , nesla odpovědnost za dohled nad zajištěním compliance M. s. d. atd. Zapojení kontrolní komise M. s. d. bylo tedy širší než u jiných družstev působících v neregulatorních odvětvích, resp. jiných zvláštních typech družstev, v důsledku čehož je možné zrcadlově vyvozovat její zvýšenou odpovědnost směřující k ochraně zájmů družstva.
32. Celkově rozebraná situace, v níž se ocital obviněný v postavení člena a předsedy kontrolní komise poškozené družstevní záložny – M. s. d., není srovnatelná s obvyklými situacemi, ve kterých judikatura dosud zapovídala dovození zvlášť uložené povinnosti hájit zájmy poškozeného u vedoucího pracovníka, jednatele obchodní společnosti, předsedy představenstva akciové společnosti, případně jiných osob, jen na základě jejich postavení ve vedoucí funkci v podniku.
33. S ohledem na uvedené neobstojí argumentace soudů nižších stupňů o tom, že s odkazem na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu nelze u obviněného tuto zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného dovodit. V daném případě totiž není naplnění tohoto znaku vyvozováno toliko z prostého faktu, že obviněný byl členem, resp. zastával funkci předsedy kontrolní komise M. s. d. Vzhledem k výše rozvedenému lze vyvodit, že zde nebyla toliko nějaká obecná povinnost obviněného, nýbrž byl splněn požadavek na vyjádření ve specifickém zákonném, resp. smluvním ustanovení, jež podrobně konkretizovalo způsob, jakým měly být hájeny zájmy poškozeného, tak i povahu těchto zájmů. Současně byla tato vymezená (slovy zákona „zvlášť uložená“) povinnost vázána na obviněného jako člena, resp. předsedu kontrolní komise. Na základě výše rozvedených kompetencí, které mu náležely, lze učinit závěr, že jeho hlavním úkolem byla péče o zabezpečování a ochranu zájmů poškozeného spořitelního družstva. Jak již shora uvedeno, úkolem kontrolní komise bylo kontrolovat veškerou činnost družstva a jeho členů, a to i pokud se jednalo o hospodaření družstva, když za tímto účelem byla mj. oprávněna si od představenstva vyžadovat jakékoli informace.
34. Je proto třeba uzavřít, že soudy nižších stupňů pochybily, pokud skutek právně nekvalifikovaly rovněž podle §211 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku. Aplikace také tohoto ustanovení by měla vliv na běh promlčecí doby, která by podle §34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku činila 10 let, tudíž by nedošlo k promlčení trestní odpovědnosti obviněného, a nebyl by tak dán důvod pro zastavení jeho trestního stíhání. Tím byly věcně naplněny uplatněné dovolací důvody nejvyšším státním zástupcem, neboť bylo zastaveno trestní stíhání obviněného, aniž by byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí [§265b odst. 1 písm. f) tr. ř.], skutek byl nesprávně hmotně právně posouzen [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], přičemž toto pochybení, kterého se dopustil již soud prvního stupně, stížnostní soud nenapravil [§265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
35. Nejvyšší soud tak přistoupil ke kasaci dovoláním napadeného usnesení stížnostního soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně. Rozhodl tedy tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 48 T 7/2019, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 9 To 41/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
36. V novém řízení je Městský soud v Praze povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
37. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu