ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.586.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 586/2022-906
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný A. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2022, č. j. 5 To 58/2022-862, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 57/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 1. 2022, č. j. 3 T 57/2021-820 , byl obviněný A. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v období nejméně od března 2015 do 14. 8. 2020, v místě bydliště, které obýval společně se svou manželkou J. S., nar. XY, a jejich dětmi AAAAA (pseudonym), nar. XY, BBBBB (pseudonym), nar. XY, CCCCC (pseudonym), nar. XY, a následně i DDDDD (pseudonym), nar. XY a dále se svou družkou K. S., nar. XY a jejími dětmi EEEEE (pseudonym), nar. XY, a následně i FFFFF (pseudonym), nar. XY a GGGGG (pseudonym), nar. XY, nejdříve v XY, okres Třebíč, na ulici XY ve společně obývaném rodinném domě a od června 2020 v XY, okres Znojmo, v prostorách společně obývaného hotelu M. L.,
- nezletilým dětem EEEEE, FFFFF a GGGGG přes nesouhlas poškozené neumožňoval, aby navštěvovaly mateřskou školu, s výjimkou povinného předškolního roku u nezletilého EEEEE, čímž jim zároveň znemožňoval kontakt s vrstevníky a dalšími lidmi, včetně širší rodiny, neboť zároveň zakazoval, aby děti opouštěly dům a zahradu v XY, např. na hřiště, kdy současně znemožňoval poškozené, aby ona o ně na zahradě osobně mohla pečovat a trávit s nimi čas i mimo dům, kdy následně v průběhu pobytu v XY nezajistil, aby bylo o děti řádně pečováno, neboť jejich matce, poškozené, zakázal opouštět po celý den prostor kuchyně a děti zamykal přes den, často bez přítomnosti dospělé osoby, samotné v horním patře budovy, s výjimkou nezletilého EEEEE, tedy znemožnil jejich matce, aby se o ně přes den mohla starat, když zároveň sám se o nezletilé nestaral a osobně o ně nepečoval a nevěnoval se jim, což nedovolil ani jiné dospělé osobě, dále jejich matku v přítomnosti nezl. EEEEE fyzicky napadl, čímž u dětí došlo ke zpomalení jejich vývoje, zejména sociálního vnímání a mluvy, kdy jim nezajistil podnětnou výchovu a správné vedení, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. 18 T 35/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 8 To 206/2012 odsouzen mimo jiné pro trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 a pro trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 18. 2. 2015;
- týral svou družku, poškozenou K. S., nar. XY tak, že neustále kontroloval její pohyb, kdy v místě bydliště v XY nemohla tato vycházet z domu bez jeho přítomnosti nebo přítomnosti jeho manželky, kdy v tom případě byla pod jeho dohledem přes telefon, bez jeho přítomnosti nemohla z domu s dětmi na vycházku, či hřiště, zakazoval jí bez jeho přítomnosti chodit na zahradu u domu, čímž jí zároveň znemožňoval být tam se svými dětmi, pokud se v domě vzdálila z jeho přítomnosti, hned ji hledal a kontroloval, kontroloval ji na toaletě či v koupelně, i když nebyl doma, neustále telefonem kontroloval, co se děje v domě, zakazoval jí bavit se s jinými lidmi, nesměla na balkón domu ani se koukat z okna, kdy okno v jejím patře nechal zatřít barvou a vzal jí klíče od balkónu, nedovolil jí samotné obstarávat si svoje záležitosti, pokud bylo potřeba něco obstarat, např. na poštu, či odvézt nezl. EEEEE do školky, nemohla sama, ale s ním, či v doprovodu jeho manželky, nedovolil jí, aby si pořídila antikoncepci, přestože věděl, že další děti již poškozená nechce, doprovázel ji při vyzvedávání peněz na poště, které jí po zaplacení výživného a dalších povinných plateb ve zbytku odebral, tedy neměla k dispozici žádné peníze, nesouhlasil s tím, aby měla telefon, když jí dvakrát zničil SIM kartu, další si tedy již nepořídila a v kontaktu se svojí rodinou mohla být pouze přes vypůjčený telefon nezl. AAAAA, obžalovaného musela doprovázet při cestě na nákup či vyřizování jiných záležitostí mimo dům, kdy se od něj nesměla vzdálit a bavit se s lidmi, pokud šel poté nakupovat či vyřizovat něco sám, zamknul ji v autě,
kdy intenzita jeho kontroly poškozené se stupňovala v hotelu M. l., kde poškozená pracovala jako kuchařka, kdy po celý den jí nedovoloval opustit prostory kuchyně, kde měl poškozenou neustále pod svým dohledem, kdy v kuchyni ležel přes den na zemi u sporáku, kontroloval hrnce, zda v nich někdo není, kontroloval ji na toaletě, pokud jeli na nákup, musela jít s obžalovaným nebo jeho manželkou sklepem, aby sedla do auta v nebo před garáží, pokud byli v restauraci hotelu večer hosté, do svého pokoje z kuchyně musela rovněž chodit přes sklep a poté venkem kolem hotelu, nemohla tedy chodit přes restauraci, kdy ji vždy doprovázel, zakazoval otevírat okna, okna v kuchyni i jejím pokoji nechal zatřít barvou, znemožňoval jí přes den kontakt se svými dětmi, s výjimkou nezletilého EEEEE, které byly po většinu času zamknuté v horním patře hotelu, svůj pokoj v horním patře musela opouštět s obžalovaným ráno a mohla se tam vracet až večer, když klíče od horního patra hotelu, které bylo neustále zamknuté, měl pouze obžalovaný, nemohla sama ani s dětmi chodit ven a opouštět prostory hotelu, pokud se toto výjimečně stalo, tak pouze pod dohledem obžalovaného,
kdy po celou dobu ji psychicky ponižoval, kdy jí říkal, že mu patří, že je jeho majetek, kdy podle jeho předchozího chování a dřívějších reakcí věděla, že pokud by se nechovala podle vůle obžalovaného, bylo by zle, křičel by, rozbíjel by věci, nadával by sprostě, vyhrožoval by, že někoho zabije, tedy toto všechno snášela, aby byl klid, kdy neměla kam s dětmi jít, z hotelu by navíc nemohla odejít, protože u sebe neměla děti, neboť tyto byly přes den zamčené v horním patře a poté, co za nimi večer mohla poškozená přijít, byli uzamknuti v horním patře až do rána všichni, a klíče měl pouze obžalovaný, kdy dále se bála odejít i ze strachu, že by ji obžalovaný poté vyhledával;
přičemž poškozená jeho chování vůči své osobě vnímala jako těžké příkoří, kdy se mu po celou dobu byla nucena podřizovat;
- v období nejméně od června 2020 do 14. 8. 2020 v XY, okres Znojmo, v prostorách hotelu M. L. násilím donutil svoji družku poškozenou K. S., nar. XY nejméně v pěti případech, ačkoli mu říkala, že to nechce, k pohlavnímu styku tak, že ji minimálně v jednom případě, přestože se aktivně bránila, pevně držel a zatlačil ji do sklepa, kde za nimi zamknul a kde na ní proti její vůli vykonal soulož, v ostatních případech ji donutil k pohlavnímu styku v kuchyni hotelu tak, že ji pevně držel, aby se nemohla vysmeknout, a vykonal na ní proti její vůli soulož, kdy poškozená se bránila škubáním a slovně, nebo toto raději strpěla, aby měla pokoj a také z důvodu jeho zjevné fyzické převahy;
2. Obviněný byl za tento tyto trestné činy odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 3. 2022, č. j. 5 To 58/2022-862 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Františka Weisse dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž v případě písm. g) uplatnil jeho první dvě alternativy.
5. K přečinu ohrožování výchovy dítěte obviněný uvedl, že k tomuto nikdy nedošlo. Volný čas trávil s rodinou. Děti byly zabezpečené, měly hračky, zábavní elektroniku a mohly si hrát venku. Upozornil, že prvním rozsudkem nebyl uvedeným trestným činem uznán vinným. Ke zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí uvedl, že k tomuto rovněž nedošlo. Z výpovědi manželky vyplynulo, že šlo o běžné soužití. Naopak výpověď poškozené je nevěrohodná. Podle jeho názoru na něj velice žárlí a eskalovala situaci. Sama připustila, že mohla kdykoliv odejít. Poukázal rovněž na výpověď její sestry. Ke zvlášť závažnému zločinu znásilnění uvedl, že poškozenou nikdy neznásilnil. Nikdy nevnímal jakýkoli náznak, že by byl pohlavní styk proti její vůli.
6. Rozhodnutí soudů se opírají ve své podstatě o výpověď poškozené a o to, co měla sdělovat svým známým. Ze strany ostatních svědků však nic v obdobném smyslu nevyznělo. Upozornil, že poškozená o připravovaných nahrávkách věděla a zinscenovala je. Působila také na obě svědkyně K. Skutková zjištění soudů jsou tak ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Dále jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu, a to znaleckém posudku Mgr. Ivany Holešovské. Znalkyně posuzovala partnerskou dynamiku pouze na základě informací od poškozené. Podle jeho názoru je zaujatá, neboť projevila osobní názor na věc. Dále z provedeného dokazování vyplývají skutečnosti svědčící pro jeho nevinu, mj. že poškozenou na osobní svobodě neomezoval.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2022, č. j. 5 To 58/2022-862, případně i Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 1. 2022, č. j. 3 T 57/2021-820, zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně uvedl, že dovolatel chtěl zřejmě rozhodnutí odvolacího soudu napadnout také podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dodal, že dovolatel opakuje svoji obhajobu, s níž se soudy vypořádaly. Podstatná část textu dovolání je dokonce shodná s textem předchozího odvolání.
9. Soudy řádně odůvodnily, proč považovaly svědkyni S. za věrohodnou a svědectví její sestry za nerozhodné. Ze samotného expresivního výrazu užitého znalkyní v žádném případě nelze dovodit, že by snad byla znalkyně „zaujatá“. Podjatost by musela být dovozena z nějakých jiných konkrétních poznatků o skutečném vztahu k nějaké osobě nebo věci. Dovolatelem označená vada posudku proto vůbec není způsobilá způsobit jeho procesní nepřípustnost, a tedy procesní nepoužitelnost tohoto důkazu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Co se týče námitek proti učiněným skutkovým zjištěním, dovolatel je formuluje pouze v obecné poloze, aniž by jakkoliv reagoval na konkrétní právní argumentaci soudů. Celkový obsah dovolatelových námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo . Ta je zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení.
11. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle písm. g) označil jeho první dvě varianty, tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Co se týče dovolacího důvodu podle písm. h) tr. ř., dovolání obviněného je založeno ryze na skutkových a procesních námitkách a neobsahuje žádnou argumentaci směřující proti právnímu posouzení skutku, jež by byla sto jej naplnit.
14. Obviněný své dovolání založil na opakování své obhajoby známé z předcházejícího řízení, a přestože již v jeho úvodu uvádí, že se s jeho námitkami odvolací soud nevypořádal, nelze s ním souhlasit. Byť je možno reakci odvolacího soudu označit za strohou, vzhledem k rozsahu, jakým se s totožnými námitkami vypořádal nalézací soud a na kteroužto reakci odvolací soud odkazoval, je tato zcela dostatečná a v souladu s judikaturou jak Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 415/11), tak Evropského soudu pro lidská práva (viz rozsudek velkého senátu ze dne 11. 7. 2017, Moreira Ferreira proti Portugalsku, č. 19867/12, bod 84.; rozsudek ze dne 17. 4. 2018, Cihangir Yıldız proti Turecku, č. 39407/0, bod 42.; rozsudek ze dne 29. 1. 2019, Orlen Lietuva Ltd. proti Litvě, č. 45849/13, bod 82.).
15. Kromě obecného prohlášení, že k žádnému z trestných činů, jimiž byl shledán vinným, nedošlo, obviněný své dovolání zakládá v podstatě výhradně na zpochybnění věrohodnosti poškozené. Nutno předeslat, že nalézací soud se otázkou věrohodnosti její výpovědi věnoval velmi podrobně (body 94. a 95. rozsudku) a s jeho závěry je na místě se ztotožnit. Obviněný poukazuje na „zřejmé rozpory“, jež se měly objevovat v jejích výpovědích, aniž by však jakkoli konkretizoval, o jaké z nich by se mělo jednat. Pokud však jde o drobné rozpory typu četnosti pohlavních styků, či zda mu měla něco sdělovat, nelze tyto považovat za rozpory v rozhodných skutkových zjištěních ve smyslu obviněným označeného dovolacího důvodu. Nejenže se nejedná o rozhodná skutková zjištění, ale nadto se k uvedenému již vyjádřil nalézací soud v bodě 93. svého rozsudku. Je zřejmé, že drobné rozpory mezi jinak zcela konzistentními výpověďmi poškozené, které jsou od sebe časově velmi vzdáleny, je nijak nezpochybňují. Stejně tak nalézací soud dostatečně reagoval na snahy obhajoby zpochybnit věrohodnost výpovědi poškozené s odkazem na výpovědi svědkyně A. H., sestry poškozené, či J. S., manželky poškozeného, a to v bodech 94. a 99. rozsudku. Nalézací soud správně poukázal na skutečnosti, že svědkyně H. s poškozenou nebyla v nijak intenzivním kontaktu, v minulosti s ní neměla zcela dobré zkušenosti a nyní z její výpovědi vyplynulo, že ji sestřina žádost o pomoc obtěžuje.
16. Obviněný se snaží vytvořit dojem, že jeho odsouzení je založeno výhradně na výpovědi poškozené a těch svědků, kteří měli informace výhradně zprostředkovány od ní. Ani to však není pravdou. Jak nalézací soud poznamenal v bodě 101. svého rozsudku, z výpovědí servírek vyplývá, že si samy všimly, jak se obviněný k poškozené chová, že ji nepouští ven, že musí být celý den v kuchyni, že nesmí přijít do kontaktu a mluvit s nikým zvenku, včetně prarodičů dětí S., nemůže opustit hotel a z kuchyně musela odcházet tak, aby ji nikdo neviděl, že obviněný nakukoval poškozené na záchod a do hrnců a že nezl. BBBBB nesměl být v přítomnosti poškozené. Uvedenému byly servírky v různé míře přímými svědky a nejednalo se tak pouze o zprostředkované informace. Svědek P. S. také vypověděl, že když se s poškozenou potkal v kuchyni, musela odejít do obýváku. Nejen servírky, ale také rodiče J. S., či H. K. potvrdili, že děti byly přes den zamčené nahoře v pokoji a i v době, kdy s nimi někdo dospělý v pokoji byl, bylo zamčeno zvenčí a museli si zavolat, aby jim přišel odemknout.
17. Z výše uvedeného a především z podrobného odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je zřejmé, že výpověď poškozené je podporována řadou ve věci provedených důkazů, především svědeckých, dále znaleckým posudkem (k tomu viz dále) a dalšími. Naopak obviněným označené důkazy svědeckými výpověďmi svědkyně A. H. a J. S. jsou spolu s verzí obviněného osamoceny. V projednávané věci tudíž nelze seznat rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů.
18. Obviněný dále označil znalecký posudek znalkyně PhDr. Ivany Holešovské za procesně nepoužitelný. Má za to, že je znalkyně podjatá, neboť ve věci vyjádřila osobní názor na věc, a namítá, že posuzovala dynamiku vztahů mezi ním a poškozenou pouze na základě rozhovoru s ní a rovněž nevysvětlila rozdíl mezi dětmi S. a S. Na všechny tyto námitky však již reagoval nalézací soud v bodě 119. svého rozsudku. Navíc pouze první z nich by mohla být v případě její důvodnosti podkladem pro závěr o procesní nepoužitelnosti předmětného znaleckého posudku. Znalec totiž nesmí provést znalecký úkon, pokud jsou pochybnosti o jeho nepodjatosti pro jeho poměr k věci či účastníkům řízení. Takové pochybnosti však musí věcně opodstatněny. Pokud obviněný zakládá svůj závěr stran pochybnosti o nepodjatosti znalkyně na svém dojmu, že vyjádřila osobní názor na věc použitím výrazu „hrůza“, nelze to za argument pochybnost o podjatosti znalkyně vyvolávající považovat. Samotná volba slov nemůže být postačujícím argumentem pro závěr o podjatosti znalkyně, jak správně referoval státní zástupce ve svém vyjádření. Následující dvě námitky obviněného jsou věcí obsahu znaleckého posudku, jež je možno objasnit při výslechu znalce u hlavního líčení. Vzhledem k tomu, že k jejich ozřejmění došlo, vypracování nového či dokonce revizního posudku nebylo nutné.
19. Na základě výše uvedeného je třeba uzavřít, že ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebyla naplněna. Je tomu tak proto, že argumentace obviněného, že znalecký posudek PhDr. Ivany Holešovské je procesně nepoužitelný z důvodů pochybností o její nepodjatosti, byla shledána zjevně neopodstatněnou.
V.
Způsob rozhodnutí
20. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jeho námitky, které svým obsahem odpovídaly prvnímu zvolenému dovolacímu důvodu [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], byly dovolacím soudem shledány zjevně neopodstatněnými. Ve vztahu k druhému dovolacímu důvodu [podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] nevznesl obviněný žádný argument, který by mohl obsahově tento dovolací důvod založit. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
21. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu