ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.693.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 693/2022-503
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný V. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 44 To 56/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 96/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 2 T 96/2021, byl obviněný V. S. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu se těchto deliktů dopustil tím, že
„dne 14. 8. 2021, v době od 20.00 hodin do 20.30 hodin, v XY, v XY ulici č. XY, v bytě č. 79, který obžalovaný obýval společně s poškozenou A. H., nar. XY, pod vlivem alkoholu, který obžalovaný v průběhu celého dne popíjel a po předchozím sporu ohledně toho, že poškozená nechtěla vyzvednout jeho psa tak, jak po ní obžalovaný požadoval, v návaznosti na agresivitu obžalovaného, která se projevovala nejprve vůči bytovému zařízení, kdy obžalovaný prorazil ranami pěstmi a kopáním dvoje interiérové dveře, zjevně toliko ve snaze způsobit poškozené ponížení, bolest a jakékoli zranění a zároveň si vybít svůj vztek a nahromaděnou zlobu vůči poškozené, způsobené zřejmě i žárlivostí vůči poškozené a tím, že nechtěla vyhovět jeho pokynu, obžalovaný fyzicky napadl poškozenou, kdy ji nejprve chytil za vlasy tak, až jí vytrhl chomáč vlasů, posléze poškozenou agresivně napadal ranami pěstmi do oblasti obličeje tak, až v důsledku prudkých ran upadala poškozená na sedací soupravu v obývacím pokoji, kde ji obžalovaný zaklekl a chytal ji opakovaně pod krkem, aby po chvíli, když již nemohla poškozená dýchat, krk uvolnil, zároveň ji tahal za ohryzek, kterým jí i kroutil a ve svém jednání pokračoval, jakkoli jej poškozená, které fyzické napadení způsobovalo bolest, prosila, aby přestal, poškozenou bil pěstmi rukou, cíleně směřovanými do obličeje a do oblasti hlavy bez ohledu na to, že si musel být vědom, že tímto napadáním může poškozené způsobit i vážná zranění, přičemž opakovaně poškozené vyhrožoval zabitím a tím, že ji spálí v kotli, neboť je bývalý spalovač mrtvol, poškozené, jako již v minulosti mnohokrát, sděloval, že je jeho majetkem, dále že ji zohyzdí, poškozené říkal, aby zdechla na epilepsii, kterou poškozená trpí, kdy výhrůžky obžalovaného brala poškozená, a to i v kontextu předchozích fyzických útoků ze strany obžalovaného vůči své osobě, vážně a za reálně hrozící, neboť obžalovaný v jejím napadání neustával, ba naopak svou agresivitu vůči poškozené zvyšoval, poškozenou kopal nohama do oblasti celého těla, včetně oblasti zad, byť si byl vědom, že mu poškozená svěřila, že trpí chronickým zánětem ledvin a močových cest, poškozenou znovu bil pěstmi do oblasti hlavy, uchopil ji pod krkem, který jí stlačoval, s tím, že poškozené zároveň vulgárně nadával, že je kurva a vyhrožoval jí, že ji zabije a umlátí, přičemž když začala poškozená lapat po dechu, neboť nemohla dýchat, obžalovaný sevření povolil, kdy v bití poškozené pokračoval až do doby, kdy poškozená, která se domnívala, a to právě s ohledem na značnou brutalitu útoku, že by ji mohl obžalovaný, který ji i velmi silně kousl do oblasti levé tváře a ucha, i ublížit na zdraví či by mohl dostát svým výhrůžkám, obžalovanému tak, aby docílila ukončení jeho útoku, sdělila, že jeho psa vyzvedne, z bytu pak poškozená rychle utekla pryč a přivolala na místo Policii České republiky, která posléze obžalovaného, který byl stále velmi agresivní, v bytě, pomocí využití zásahové jednotky Policie ČR a po násilném vyražení dveří, zadržela, a tímto jednáním obžalovaný způsobil poškozené A. H. zranění v podobě podkožního krevního výronu pod pravým okem, otoku měkkých tkání pravé tváře a dolního víčka pravého oka, oděrek v obličeji a četných povrchních oděrek na krku, pohmožděnin na horní polovině těla, pohmoždění obličeje, krku a ramen, v důsledku čehož byla poškozené v době od 16. 8. 2021 do 24. 8. 2021 vystavena pracovní neschopnost, kdy jakkoli poranění poškozené bylo ze soudně lékařského hlediska znalcem hodnoceno jen jako nedosahující intenzity ublížení na zdraví, jež poškozenou omezovalo v běžném způsobu života po dobu do jednoho týdne, a to zejména místní bolestivostí zraněných míst na dotek, přičemž útok obžalovaného ale byl veden opakovaně, velkou silou a primárně do oblasti hlavy a horní části těla, čímž mohlo dojít k závažnějším zraněním poškozené, která by dosahovala intenzity ublížení na zdraví.“
2. Za to byl odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo dále uloženo ochranné léčení protialkoholní ústavní formou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti uhradit poškozené společnosti Vojenská zdravotní pojišťovna ČR škodu ve výši 10.184 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená A. H. odkázána se svým uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 44 To 56/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že namítá nesprávné právní posouzení věci spočívající v nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání jako přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v souběhu s přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Podle jeho názoru totiž jednání popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku nenaplňuje znaky „uvedeného trestného činu“. S ohledem na provedené dokazování, zejména znalecký posudek MUDr. Olgy Plockové Tatičové, nemohlo podle něj dojít ke spáchání přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Ze závěrů znaleckého posudku je zřejmé, že u poškozené nedošlo ani ke způsobení ublížení na zdraví.
6. Soud podle dovolatele chybně posoudil i „materiální stránku“ trestného činu, kterou je minimální společenská škodlivost, již musí každý trestný čin naplňovat. V případech zanedbatelné společenské škodlivosti se musí uplatnit zásada subsidiarity trestní represe vyjádřená v §12 odst. 2 tr. zákoníku. Jeho jednání přitom naplňuje podmínky pro využití tohoto institutu.
7. Obviněný dále namítl, že v jeho případě nebyly splněny podmínky podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro uložení ochranného léčení protialkoholního ústavní formou. Nebyla splněna podmínka spáchání trestného činu v souvislosti se zneužíváním návykové látky. Současně vyjádřil přesvědčení, že vzhledem k jeho osobě bylo možno dosáhnout účelu tohoto ochranného opatření mírnější, tj. ambulantní formou.
8. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §265k tr. ř. zrušil a věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Souhlasil přitom s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
9. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby od počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly, jak soud nalézací, tak soud odvolací. Odmítla tvrzení, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, skutkovým stavem a právním posouzením.
10. Z provedených důkazů bylo prokázáno, že se obviněný vůči poškozené jednání dopustil. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, bylo vyloučeno, aby si poškozená zranění způsobila sama. Za situace, že obviněný zcela popřel své jednání, je zcela vyloučen postup podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, jak v dovolání navrhl. Pokud jde o uložené ochranné léčení protialkoholní ve formě ústavní, poukázala státní zástupkyně na to, že obviněný jednal pod vlivem alkoholu, který je běžnou součástí jeho životního stylu, a to ve spojení s omamnými látkami. Proto se ztotožnila s druhem i výměrou uloženého trestu, jakož i uloženého ochranného opatření. Meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, takže deklarované důvody dovolání naplněny nebyly.
11. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a takto rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
13. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 44 To 56/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení od 1. 1. 2022] je dán v případech, když jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. Důvod dovolání, který obviněný podle svého slovního vyjádření uplatňuje stran nesprávného hmotněprávního posouzení (viz bod 4. shora), je nyní (počínaje dnem 1. 1. 2022) upraven v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
17. Stejně tak důvod dovolání, který podle svého slovního vyjádření obviněný uplatňuje ohledně uložení ochranného opatření, přičemž odkazuje na ustanovení §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., je nyní (počínaje dnem 1. 1. 2022) upraven v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Tento dovolací důvod je naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
18. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
19. Obviněný své výhrady, které uplatnil vůči výroku o vině, uvodil tvrzením, že jeho jednání nenaplňuje znaky „uvedeného trestného činu“ s tím, že s ohledem na provedené dokazování, zejména znalecký posudek MUDr. Olgy Plockové Tatičové, nemohlo podle něj dojít ke spáchání přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a že ze závěrů znaleckého posudku je zřejmé, že u poškozené nedošlo ani ke způsobení ublížení na zdraví.
20. Takto ve skutečnosti neuplatňuje konkrétní hmotně právní argumenty, resp. jeho vyjádření postrádá konkrétní argumenty, z čeho se nesprávná právní kvalifikace jeho jednání dovozuje (ve vztahu k aplikaci ustanovení §353 odst. 1 tr. zákoníku pak nevznáší vůbec žádné námitky). Není proto v tomto směru možné ani z formálního hlediska dovodit existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. V daných souvislostech přitom lze připomenout, že úlohou dovolacího soudu není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015).
21. Dané námitky mají spíše charakter námitek skutkových, když se jimi obviněný zřejmě snaží zpochybnit soudy učiněná skutková zjištění. Ryze teoreticky by tak bylo možno uvažovat o jejich subsumpci pod nově vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. To by ovšem musely odpovídat alespoň jedné z alternativ v uvedeném ustanovení obsažených, tedy že:
a) rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo
b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo
c) ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy .
22. Nutno nicméně zdůraznit, že obviněný ve svém podání kvalifikovaně nenamítl, že by ve věci (zjednodušeně řečeno) existoval tzv. zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy nebo že by se zde vyskytovaly nepoužitelné důkazy nebo byly soudem opomenuty navrhované podstatné důkazy. Žádné takové námitky v jeho podání nejsou dovolacímu soudu předestřeny. Jak již shora zmíněno, v podstatě se omezil na konstatování, že s ohledem na provedené dokazování, zejména znalecký posudek MUDr. Olgy Plockové Tatičové, nemohlo dojít ke spáchání přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Zmíněná argumentace tak nemohla být podřazena ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
23. Nejvyšší soud proto pouze obiter dictum konstatuje, že z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace (v řízení bylo provedeno dokazování v rozsahu odpovídajícím ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.), je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (postupovaly v mezích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry.
24. Namítl-li obviněný, že ze závěrů znaleckého posudku je zřejmé, že u poškozené nedošlo ani ke způsobení ublížení na zdraví, pak postačí stručně poznamenat, že tuto skutečnost vyjádřil již soud prvního stupně v použité právní kvalifikaci jím zjištěného skutku toliko jako pokusu přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §146 odst. 1 tr. zákoníku.
25. Uplatnil-li obviněný námitku, že v jeho případě měly soudy aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe, resp. princip ultima ratio, pak tu lze ryze formálně pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 podřadit, byť se značnou mírou tolerance, neboť obviněný tuto námitku podal bez detailnější argumentace. Úměrně rozsahu odůvodnění dané námitky Nejvyšší soud stručně uvádí následující skutečnosti.
26. Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem „ultima ratio“, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
27. V návaznosti na vyložená obecná východiska je třeba učinit závěr, že v posuzované trestní věci použití prostředků trestního práva se zásadou subsidiarity trestní represe, resp. principem ultima ratio nekoliduje. Okolnost, že čin, který obviněný spáchal, je řešitelný prostředky jiných právních odvětví, nevylučuje sama o sobě uplatnění trestní odpovědnosti, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky. Aby byla vyloučena aplikace trestního práva, k tomu by ve věci musely být zjištěny okolnosti, pro které by společenská škodlivost skutku obviněného nedosahovala ani škodlivosti nejlehčích v praxi se běžně vyskytujících trestných činů dané skutkové podstaty. Tak tomu ovšem v posuzovaném případě nebylo. Je totiž nutno mít na zřeteli okolnosti charakterizující spáchaný skutek, zejména vyšší intenzitu útoku obviněného vůči poškozené, jakož i způsob jeho provedení a zaměření (zakleknutí, chytání pod krkem, bití pěstmi rukou cíleně do obličeje a oblasti hlavy, kopání nohama do oblasti celého těla, vytržení vlasů). Tyto okolnosti pro svou závažnost svědčí o podstatně zvýšené škodlivosti daného skutku a vylučují aplikaci zásady subsidiarity trestní represe.
28. Obviněný rovněž uplatnil [zjevně v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.] námitky, že nebyly splněny podmínky pro uložení ochranného léčení protialkoholního ústavní formou. Rovněž tyto námitky ve skutečnosti směřovaly svojí podstatou proti skutkovému základu, o nějž opřel výrok o předmětném ochranném opatření, a to včetně formy, v jakém má být vykonáno, již soud prvního stupně. Lze proto pouze stručně uvést následující skutečnosti.
29. Obviněný předestřel, že podle něj nebyla splněna podmínka spáchání trestného činu v souvislosti se zneužíváním návykové látky. Jak však plyne z rozhodnutí soudu prvního stupně (viz bod 26.), dotyčný soud na základě provedeného dokazování učinil správné skutkové zjištění, že se obviněný oddává zneužívání alkoholu a trestný čin spáchal pod jeho vlivem a v souvislosti s jeho zneužíváním. Daná námitka tak nemohla obstát.
30. Pokud obviněný nesouhlasil s ústavní formou daného ochranného opatření, když měl za to, že postačuje forma ambulantní, je možno i v tomto ohledu odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, jež bylo učiněno zejména s ohledem na závěry znalců MUDr. Dany Dufkové a PhDr. Josefa Pavláta (srov. bod 12. a 26. odůvodnění jmenovaného rozhodnutí), kteří zpracovali znalecký psychiatrický a psychologický posudek na obviněného. Z nich mimo jiné plyne, že obviněný je disociální agresivní osobou, u níž je prognóza resocializace špatná a že pokud se nezdrží požívání alkoholu, může být jeho pobyt na svobodě nebezpečný. Přitom u něj není předpoklad, že by dodržoval podmínky ambulantní léčby. Pokud bude i nadále požívat alkohol, nelze vyloučit opakování trestné činnosti. Ani co do formy ochranného opatření tak nebylo možno výhradám obviněného přisvědčit.
31. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu