ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.827.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 827/2022-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný V. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, posledně fakticky XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2022, č. j. 4 To 51/2022-142, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 19/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále též „soud prvního stupně“, nebo „nalézací soud“) ze dne 11. 1. 2022, č. j. 8 T 19/2021-94 , byl obviněný V. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v období od května 2020 do května 2021 včetně v XY ani nikde jinde řádně a včas nepřispíval na výživu své nezletilé dcery AAAAA (pseudonym), narozené XY, ačkoliv byl ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a na základě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2013 č. j. 83 Nc 140/20212-20, který nabyl právní moci dne 14. 8. 2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2021, č. j. 83 P 78/2016-177, 83 PaNc 103/2020, který nabyl právní moci dne 20. 5. 2021, povinen přispívat na její výživu částkou ve výši 2.500 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 10. dne v měsíci předem k rukám matky dítěte M. K., bytem XY, XY, přestože nebyl pracovně omezen, nevyužil nabídky zprostředkování práce a příjmy z brigádnické činnosti si ponechával převážně pro svoji potřebu, přičemž na výživném uhradil toliko v červenci 2020 částku 100 Kč, v srpnu 2020 částku 280 Kč, v lednu 2021 částku 100 Kč, v únoru 2021 částku 100 Kč, v březnu 2021 částku 200 Kč a dubnu 2021 částku 100 Kč, své osobní a majetkové poměry si neuspořádal tak, aby dostál své vyživovací povinnosti k nezletilé, čímž mu za uvedené období vznikl dluh na výživném ve výši 31 620 Kč k rukám matky.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 4. 2022, č. j. 4 To 51/2022-142, tak, že je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Rybnikáře dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.,
5. Obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a tvrdí, že skutek popsaný ve skutkové větě nevykazuje všechny znaky přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, zejména pak subjektivní stránku tohoto trestného činu. Ta podle něj není v popise skutku vyjádřena vůbec. Skutková zjištění, ze kterých by bylo možné subjektivní stránku tohoto přečinu odvodit, nejsou blíže vyjádřená ani v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se pak podle dovolatele subjektivní stránkou v podstatě nezabýval, z odůvodnění jeho usnesení nelze zjistit, proč uzavřel, že jednal úmyslně. Vada spočívající v nesprávném právním posouzení věci (míněno skutku) tak spočívá v tom, že byl uznán vinným označeným přečinem přesto, že ve skutkové větě ani v odůvodnění obou rozhodnutí není subjektivní stránka trestného činu vyjádřena.
6. Druhý z obviněným uplatněných dovolacích důvodů je podle něj dán tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou
ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V daném směru obviněný tvrdí vadnost skutkového zjištění soudů, že nebyl pracovně omezen. Tento skutkový závěr je podle něj ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, zejména pak s obsahem lékařských zpráv o jeho zdravotním stavu obsažených ve spise, ze kterých naopak vyplývá, že má závažné zdravotní problémy, které mu znemožňují, či alespoň podstatně znesnadňují vykonávání práce.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2022, č. j. 4 To 51/2022-142, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný vyjádřil nesouhlas s tím, aby o jeho dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
8. Nejvyšší státní zástupce , se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta sdělila, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat, a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.
9. Pokud jde o formu zavinění, je třeba uvést, že v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je uvedeno, že se obviněný této trestné činnosti dopustil minimálně v úmyslu eventuálním podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť si musel být vědom, že svým jednáním porušuje, či ohrožuje zájem chráněný trestním zákonem a pro takový případ s tím byl srozuměn. Pokud obviněný uvedl skutečnost, že nemůže vyživovací povinnost plnit s ohledem na svůj zdravotní stav, tak z předložených lékařských zpráv nevyplývá, že by obviněný ze zdravotních důvodů nemohl vůbec pracovat. Soudy při posuzování trestní odpovědnosti zkoumají na straně jedné možnosti a schopnosti povinné osoby tedy obviněného, na straně druhé odůvodněné potřeby osoby oprávněné tedy jeho dcery. Pokud jde o možnosti a schopnosti obviněného nelze než konstatovat, že obviněný je v produktivním věku a netrpí takovým onemocněním, které by znamenalo takové omezení v pracovní činnosti, aby mohl rezignovat na zákonem stanovenou a rozhodnutím soudu specifikovanou vyživovací povinnost. Lékařské zprávy o zdravotním stavu obviněného tedy byly soudem vyhodnoceny.
10. Podle státní zástupkyně meritorní rozhodnutí není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože je zjevně neopodstatněné, a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to o alternativu spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů , a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a alternativu spočívající v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ač je nutno konstatovat, že námitky obviněným vznesené lze pod jím označené dovolací důvody podřadit, nelze je vyhodnotit jako způsobilé přivodit obviněným požadovanou kasaci rozhodnutí odvolacího soudu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Naplnění tohoto dovolacího důvodu (část VI. dovolání) spatřuje obviněný v (podle něj) důkazním řízením nepodloženém závěru soudů, že „ nebyl pracovně omezen “. Vůči tomuto skutkovému zjištění se vymezuje poukazem na lékařské zprávy, z nichž mý plynout, že má závažné zdravotní problémy, které mu znemožňují či alespoň podstatně znesnadňují vykonávání práce.
14. Z hlediska obviněným zvolené alternativy tohoto dovolacího důvodu, tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů , je třeba úvodem v obecnosti zmínit, že zvažovaný nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových závěrů musí být očividný (tato alternativa totiž legislativně upravuje to, co obsahově vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem extrémního rozporu či nesouladu ve vztahu k rozhodování dovolacího soudu za účinnosti trestního řádu v období do 31. 12. 2021) a musí se týkat skutečnosti, které má esenciální význam pro závěr o naplnění znaků skutkové podstaty příslušného trestného činu. Vztaženo k věci posuzované to znamená, že by musel být zjištěn takový rozpor, který by se týkal vlastní zdravotní ne/způsobilosti k výkonu pracovních činností, coby zdroje příjmů, z nichž může obviněný hradit výživné v soudem stanovené výši. Skutkové zjištění obsažené v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku totiž musí být pojímáno v souvislosti s tím, co oba soudy nižších stupňů vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí (bod 11. rozsudku, bod 7. usnesení), tj. že obsah lékařských zpráv neodůvodňuje učinění závěru, že by zdravotní stav obviněného v inkriminované době vylučoval jeho pracovní zapojení, resp. získání zaměstnání, z něhož by výživné mohl splácet. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je pak podstatné, že obviněný ve své dovolací argumentaci tvrzený rozpor nikterak neosvědčuje, neboť nekonkretizuje žádnou zprávu, z níž by mělo plynout, to co dává do úvahy, tedy že vážné zdravotní problém mu znemožňují vykonávání práce. Ostatně takový závěr ani není souladný s tím, co obviněný předložil v rámci svého řádného opravného prostředku, odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, tedy že si sjednal pracovní smlouvu na profesi slévárenský dělník (smlouva na č. l. 100). Lze tudíž uzavřít, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, resp. jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně není zatíženo vadou, která by zakládala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě zvolené obviněným.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
15. Naplnění tohoto dovolacího důvodu, resp. jeho varianty, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku , spojuje obviněný s tvrzením o nenaplnění zákonných znaků předmětného přečinu, přičemž konkrétní námitky vznáší vůči nevyjádření jeho subjektivní stránky. Citací jednotlivých částí skutkové věty se snaží dovolací soud přesvědčit, že z ní nelze nabýt poznatku o jeho zavinění ve formě úmyslu přímého či nepřímého a že ani nelze odlišit, zda uvedený skutek nespáchal ve formě nedbalostního zavinění, či dokonce bez jakéhokoli zavinění.
16. Vyjde-li dovolací soud z toho, co soud prvního vyjádřil stran subjektivní stránky ve svém rozsudku, pak je nezbytné konstatovat, že uzavřel, že obviněný spáchal označený přečin „ úmyslně “ (viz tzv. právní věta), a to v úmyslu eventuálním podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku [„.. jednal úmyslně, musel si být vědom trestních následků vlastního jednání. Minimálně jednal v rovině úmyslu eventuálního dle §15 odstavec 1 písmeno b) trestního zákoníku, musel si být vědom, že svým jednáním porušuje či ohrožuje zájem chráněný trestním zákonem a pro takový případ s tím byl srozuměn“ – viz bod 12. odůvodnění] . Uvedený právní závěr je třeba hodnotit v kontextu těch pasáží odůvodnění rozsudku, v nichž nalézací soud konstatoval, že
· obviněný „ si má možnost zajistit finanční prostředky,…, a to že tak nečiní, je projevem jeho rozhodnutí“ ,
· se u něj projevuje jistá rezignace stran plnění jeho vyživovací povinnosti, o čemž svědčí i to, že „ vlastně vůbec neví a nemá přehled o svém dlužném výživném “,
· „ nepopíral neplnění vyživovací povinnosti“ a konečně i to, že
· „ je třeba vzít v potaz i předchozí odsouzení vypovídající o rezignaci obžalovaného na jeho zákonnou vyživovací povinnost“.
17. Řečeno jinými slovy, za situace, kdy obviněný nepopíral vědomost o existenci své vyživovací povinnosti (u civilního soudu se snažil o dosažení snížení výše měsíční platby), není pochybnost o tom, že věděl, že tuto má a současně i v jaké výši. Protože v minulosti již dvakrát byla jeho trestní odpovědnost přečinem zanedbání povinné výživy vyslovena (viz rozsudky Městského soudu ze dne 25. 11. 2016, sp. zn. 11 T 113/2016, a ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 9 T 30/2020), není pochyb o existenci vědomostní složky zavinění. Obviněný tedy věděl, že v důsledku neplnění vyživovací povinnosti k jeho dceři nastane nepříznivý následek (porušení zájmu na řádném plnění vyživovací povinnosti a tím zabezpečení výživy osob, vůči nimž ji povinný má), s nímž trestní zákon spojuje trestní odpovědnost pachatele.
18. Volní složka zavinění se odvíjí od přístupu pachatele, který při této vědomosti zaujme. V případě, že bez přiměřených důvodů spoléhá na to, že porušení či ohrožení zákona nezpůsobí, jedná ve vědomé nedbalosti podle §16 písm. a) tr. zákoníku. Pokud tu žádné takové skutečnosti, na něž by (bez přiměřených důvodů) mohl spoléhat, zejména pokud ani neexistují, a na straně druhé není zjištěno, že by pachatel uvedené porušení či ohrožení zájmu chráněného zákonem přímo způsobit chtěl, poté jedná ve formě eventuálního úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť v takovém případě je se vznikem uvedeného následku srozuměn (čímž se současně míní i pouhé smíření - §15 odst. 2 tr. zákoníku). Právě takový závěr učinily i soudy nižších stupňů stran zavinění dovolatele.
19. Obviněný sice namítá, že popis skutku takovou subsumpci stran dovození zavinění ve formě nepřímého úmyslu neumožňuje, avšak přisvědčit mu nelze. Aniž by dovolací soud popíral, že vyjádření subjektivní stránky v popise skutku mohlo být výstižnější, nelze dospět k závěru, že by tento byl nedostatečný, resp. tak strohý, že by odůvodňoval zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí (případně i samotného rozsudku soudu prvního stupně). Měl-li by skutek vyjadřovat nedbalostní formu zavinění, musel by obsahovat i takové údaje, z nichž by plynul nedostatek vědomostní složky [to v případě zavinění ve formě nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], případně uvedení takových skutečností, na něž obviněný – bez přiměřených důvodů – spoléhal, že následek trestného činu nenastane [v případě zavinění ve formě vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Nic z uvedeného neobsahuje popis skutku v odsuzujícím výroku rozsudku soudu prvního stupně. Při daných zjištěních, když součástí popisu nejsou ani skutečnosti, které by svědčily o tom, že takové porušení zákona obviněný chtěl, lze dovodit, že popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně, ve spojení s tím, co dále uvedený soud uvedl v jeho odůvodnění, je dostatečný pro vyjádření zákonných znaků přečinu, jímž byl dovolatel uznán vinným, resp. jimi zjištěného zavinění obviněného ve formě eventuálního úmyslu. Dovolací soud proto neshledal důvod k vyslovení závěru, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku.
V.
Způsob rozhodnutí
20. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím uplatněné námitky nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud o něm proto rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
21. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 9. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu