ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.883.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 883/2022-405
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2022 o dovolání obviněného J. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 6. 2022, č. j. 14 To 223/2022-382, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 T 37/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 12. 5. 2022, č. j. 6 T 37/2022-362, byla podle §314r odst. 4 tr. ř. schválena dohoda o vině a trestu uzavřená dne 4. 3. 2022 mezi státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Chrudimi a obviněným J. S., zastoupeným obhájkyní Mgr. Petrou Holečkovou, za přítomnosti poškozeného T. J., nar. XY, a zmocněnce poškozených L. J., nar. XY, a J. J., nar. XY, JUDr. Jiřího Králíka, na základě které byl obviněný J. S. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
dne 2. 10. 2021 kolem 03:40 hod. po hádce a drobné fyzické potyčce s poškozeným J. J., nar. XY, kvůli údajnému nevhodnému chování poškozeného k některé z přítomných dívek, na chodníku v ulici Obce XY před areálem autoservisu XY tohoto z bezprostřední blízkosti napadl jedním úderem pěstí zdola do dolní čelisti, po kterém poškozený bezvládně upadl pozadu na živičný povrch vozovky, čímž mu způsobil zranění, spočívající ve zlomenině pravé spánkové kosti s průnikem vzduchu do měkkých tkání pravé spánkové krajiny hlavy a do dutiny lební, objemném krevním výronu nad tvrdou plenou lební v pravé spánkově temenní krajině, krevním výronu pod tvrdou plenou lební s lemy krvácení pod omozečnice a zhmožděním tkáně pravého spánkového laloku s otokem tkání pravé mozkové polokoule a koncového mozku, která si vyžádala hospitalizaci a provedení život zachraňujících operačních zákroků, přičemž poškozený byl po dobu 3 měsíců v bezvědomí s přístrojovým zajištěním základních životních funkcí a ve stavu bezprostředního ohrožení života, zranění velmi pravděpodobně zanechá dosud nespecifikované závažné trvalé následky.
2. Za uvedené trestné činy byl obviněný podle §146 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §84 tr. zákoníku za použití §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k náhradě nemajetkové újmy poškozenému J. J. ve výši 424.854 Kč a poškozeným T. J. a L. J. ve výši 350.000 Kč každému z nich. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození T. J. a L. J. odkázáni se zbytky svých nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla na řízení ve věcech občanskoprávních odkázána se svým nárokem na náhradu škody Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR.
3. Proti uvedenému rozsudku podala poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, č. j. 14 To 223/2022-382, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Chrudimi částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody, týkajícím se uvedeného poškozeného a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR na náhradě škody částku 1.924.089 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně ode dne 13. 5. 2022 do zaplacení.
4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Gallata proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že odvolací soud svým rozhodnutím „vybočil z ústavního rámce spravedlivého procesu“. Argumentoval tím, že v případě obezřetnějšího postupu zdravotnického zařízení po přijetí poškozeného J. J., kdy mu nebylo provedeno CT vyšetření, bylo možno včasnějším operačním zákrokem zamezit útlaku jeho mozkové tkáně vzniklým krvácením. Tím by nepochybně došlo k jinému vývoji při následné léčbě a tedy i jiným nákladům s ní spojeným. Je tedy otázkou, zda rozsah nutné léčby poškozeného a náklady s ní spojené nejsou navýšeny z důvodu nesprávně zvoleného léčebného postupu, který obviněnému nelze dávat k tíži. Tato otázka měla být předmětem občanskoprávního řízení, čemuž však odvolací soud svým rozhodnutím zamezil. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený výrok odvolacího soudu a potvrdil v této části rozhodnutí Okresního soudu v Chrudimi, jímž byla Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který se prioritně zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání. Poukázal na ustanovení §265a odst. 1 tr. ř., podle něhož lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. V tomto případě není uvedená základní podmínka přípustnosti splněna, neboť krajský soud nerozhodoval o vině ani o trestu, ani nezamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně. Pro přípustnost dovolání současně platí striktní podmínka, že soud musel rozhodnout ve druhém stupni. V předkládané věci bylo rozhodováno výlučně o odvolání poškozeného, který proti jinému výroku, než výroku o náhradě škody odvolání podat nemůže. Z toho důvodu nelze uplatnit ani postup podle §254 odst. 2 (věta druhá) tr. ř., podle něhož je odvolací soud povinen přihlédnout i k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, jestliže mají vliv na správnost odvoláním napadených výroků. Přezkumná povinnost odvolacího soudu byla odvoláním poškozeného, podaným v neprospěch obviněného jen proti výroku o náhradě škody, omezena výhradně na tento výrok, pročež výroky o vině a trestu nepřezkoumával, ani k tomu nebyl oprávněn. Rozsudek odvolacího soudu proto nelze považovat za žádné z rozhodnutí, uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Jelikož tedy v případě napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích nejde o rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 1, 2 tr. ř., není proti němu dovolání přípustné. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. a shledal, že podané dovolání není přípustné.
7. Ze znění §265a odst. 1 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Odstavec druhý uvedeného ustanovení pak obsahuje taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti kterým je dovolání přípustné, přičemž se podle uvedeného ustanovení jedná o: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání; b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn; c) usnesení o zastavení trestního stíhání; d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu; e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření; f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání; g) usnesení o schválení narovnání nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Vzhledem k tomu, že jde o výčet taxativní, dovolání nelze podat proti jinému než výše uvedenému rozhodnutí.
8. Z hlediska přípustnosti dovolání, které podal obviněný, je nepochybné, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., neboť předmětem rozhodování soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody. Odvolací soud tak z podnětu odvolání jednoho z poškozených přezkoumával pouze výrok, který se týkal jím uplatněného nároku na náhradu škody, zatímco o vině a trestu bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně (§139 odst. 2 tr. ř.).
9. Lze přitom rovněž odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu v obdobných případech, kdy odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podá toliko poškozený proti výroku o náhradě škody, výrok o vině a trestu z rozhodnutí soudu prvního stupně tak nabude právní moci a následné dovolání obviněného proti rozhodnutí odvolacího soudu, který již rozhodoval pouze o náhradě škody, je posouzeno jako nepřípustné (viz např. usnesení ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 6 Tdo 615/2015; usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1070/2017 či usnesení ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1365/2020). Tyto závěry ostatně v rámci své rozhodovací praxe opakovaně podpořil i Ústavní soud, který v uvedeném náhledu na procesní přípustnost dovolání neshledal žádný rozpor s ústavním pořádkem (viz např. usnesení ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 3456/15; usnesení ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 1901/12 či usnesení ze dne 4. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2418/15).
10. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud bez věcného přezkoumání dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť proti napadenému rozhodnutí není dovolání přípustné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab