ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.942.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 942/2022-381
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2022, č. j. 7 To 146/2022-317, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 31/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2022, č. j. 1 T 31/2022-291 , byl obviněný M. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že
ačkoli byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2018 pod spisovou značkou 88 T 146/2018, pravomocným dne 28. 2. 2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně pod spisovou značkou 9 To 57/2017 ze dne 28. 2. 2019, odsouzen mimo jiné za přečin krádeže podle ustanovení §205 odstavec 1 písmeno a), b), odstavec 2 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců do věznice s ostrahou, který vykonal ke dni 28. 12. 2019, a dále byl rozsudkem Městského soudu v Brně pod spisovou značkou 12 T 52/2019 ze dne 29. 5. 2019 s nabytím právní moci téhož dne, odsouzen za přečin krádeže podle ustanovení §205 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců do věznice s ostrahou, který vykonal ke dni 26. 8. 2021, tak
1. společně s dosud neustanovenou ženou dne 14. 12. 2021 v době v mezi 22:20 a 22:50 hodin na ulici XY v Brně, v prodejně rychlého občerstvení Carmel, kde si poškozený J. M., nar. XY, odložil na pult vedle pokladny finanční hotovost ve výši 2.200 Kč a následně odešel s pracovníkem občerstvení opodál, mimo dosah peněz, se bez použití násilí společně s dosud neustanovenou ženou zmocnili z této částky hotovosti ve výši 1.500 Kč, a to tím způsobem, že nejprve neustanovená žena přistoupila k pultu a vzala z hromádky peněz blíže nezjištěný počet bankovek v hodnotě 1.000 Kč a hned za ní přistoupil k pultu M. Š. a vzal bankovku o nominální hodnotě 500 Kč, poté z místa oba dva odešli, kdy takto získané peníze použili pro svou potřebu, svým jednáním tak poškozenému J. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, způsobili škodu ve výši 1.500 Kč,
2. dne 15. 12. 2021 v době od 19:19 hod. do 19:21 hod. v prodejně VODAFONE v obchodní galerii XY, Brno, XY, po vzájemné dohodě, společně s J. S., nar. XY, a K. K., nar. XY (stíhanými samostatně), M. Š. odcizil mobilní telefon Huawei P Smart Z, IMEI: XY v hodnotě 4.977 Kč tím způsobem, že obviněný S. s obviněnou K. odlákali pozornost prodavače a obviněný M. Š. vyjmul předmětný mobilní telefon z nezajištěné skříně a odešel s ním bez zaplacení, kdy tímto jednáním způsobili poškozené společnosti NEIRO, s.r.o., se sídlem Mikulášská 2, Cheb, škodu ve výši 4.977 Kč,
3. dne 8. 1. 2022 v době od 2:42 hod. do 2:48 hod. v autobuse Městské hromadné dopravy Brno, linky XY, jedoucím ze zastávky XY v Brně do zastávky XY v Brně, přistoupil z přední části autobusu do zadní části autobusu k poškozenému T. M., nar. XY, který seděl na sedačce, a přinutil poškozeného pod pohrůžkou vystřelovacího nože o délce čepele cca 10 cm, který držel v pravé ruce a čepelí směřoval ze vzdálenosti cca 60 cm na pravé stehno poškozeného, k vydání všech věcí, které měl poškozený u sebe, kdy poté, co mu poškozený řekl, že u sebe nic nemá, mu řekl něco ve smyslu, že poškozeného rozseká a že si může volat koho chce, poškozený pod pohrůžkou nože, ze strachu o svůj život a zdraví, vyložil všechny své věci z kapes vedle na sedačku, kdy obviněný prohmatal poškozenému kapsy, zda mu v nich nic nezůstalo, prohledal peněženku poškozeného, ve které se nenacházely žádné peníze a ze sedačky se zmocnil mobilního telefonu zn. XIAOMI REDMI NOTE 10S, s vloženou sim kartou telefonního operátora T-Mobile s účastnickým tel. číslem XY v hodnotě cca 4.500 Kč, power banky zn. XIAOMI v hodnotě cca 1.000 Kč, krabičky cigaret zn. Marlboro Gold v hodnotě 130 Kč, kdy donutil poškozeného, aby mobilní telefon odemkl a zrušil v něm heslo, což poškozený ze strachu udělal, kdy poté na zastávce XY z autobusu vystoupil a poškozený pokračoval v jízdě autobusem do zastávky XY, kdy tímto jednáním způsobil poškozenému T. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, škodu odcizením ve výši 5.630 Kč, přičemž k újmě na zdraví nedošlo.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to otevíracího nože, specifikovaného ve výroku uvedeného rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl pak obviněný zavázán nahradit poškozenému J. M. škodu ve výši 1.500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 5. 2022, č. j. 7 To 146/2022-317, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Aleše Koubka dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť soudy obou stupňů se podle jeho přesvědčení dopustily nesprávného právního posouzení skutku a jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Dále namítl, že jak napadené usnesení, tak i jemu předcházející rozsudek porušují jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 2 odst. 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny (základních práv a svobod), kdy takové porušení je podle judikatury Ústavního soudu vždy dovolacím důvodem. Uvedl, že nebylo spolehlivě prokázáno, že by se dopustil skutku kvalifikovaného jako zvlášť závažný zločin loupeže. Závěr o jeho spáchání totiž vychází výhradně z výpovědi poškozeného, kterou soudy z ne zcela přesvědčivých důvodů považují za věrohodnou. Jde o jediný důkaz, svědčící v neprospěch obviněného, pročež nebylo dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, a nelze se tak přiklonit ke skutkové verzi obžaloby. Jelikož skutkový děj nelze prokázat ani doplněním dokazování, měl být obviněný podle zásady in dubio pro reo viny zproštěn.
5. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a odvolacímu soudu přikázal, aby ve věci znovu rozhodl a při rozhodování se vypořádal se zásadou in dubio pro reo .
6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který výslovně označil, a současně podle §265b odst. 1 písm. h), tr. ř., když namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovozuje obviněný nedostatky právní kvalifikace z toho, že „nebylo spolehlivě prokázáno, že se tohoto skutku skutečně obžalovaný dopustil“. Závěry soudů o jeho vině vycházejí „výhradně z výpovědi poškozeného“, kterou soudy považují bez přesvědčivých důvodů za věrohodnou. Její věrohodnost však není zřejmá, tudíž k závěru o vině nebylo dosaženo praktické jistoty. Bylo proto namístě „postupovat podle zásady in dubio pro reo a obžalovaného viny zprostit“. Státní zástupce uvedl, že uplatněnou argumentaci nelze podřadit pod užitý dovolací důvod, neboť nesměřuje vůči právnímu posouzení skutku ani jinému hmotně právnímu posouzení, nýbrž míří do oblasti procesní. Dovolatel fakticky vyslovuje nesouhlas s výsledky dokazování, resp. s učiněnými skutkovými zjištěními. Takové námitky se ovšem míjejí s obsahem deklarovaného dovolacího důvodu. Nelze je přitom podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nepopisuje žádné závažné vady provedeného dokazování, pouze vyslovuje názor, že klíčový důkaz v podobě výpovědi poškozeného není přesvědčivý a v důsledku toho jeho vina nebyla prokázána bez důvodných pochybností. Pro úplnost poznamenal, že námitky obviněného nepovažuje za opodstatněné ani v obecné rovině, když z obou rozhodnutí nižších soudů vyplývá, že obviněný je po skutkové stránce bezpečně usvědčen poškozeným a současně jeho vlastní obhajoba byla spolehlivě vyvrácena. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dále navrhl, aby o něm bylo rozhodnuto v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyjádřil souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž v zásadě splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
8. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněný dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek podal dne 8. 8. 2022, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., jímž došlo s účinností od 1. 1. 2022 k úpravě důvodů dovolání. Z jeho argumentace je zřejmé, že tuto novelizaci nereflektoval, když namítal nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
9. Deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021, podle aktuálně účinné právní úpravy jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud tak při posuzování námitek uplatněných pod tímto dovolacím důvodem musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
10. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně upraven další (nový) dovolací důvod reflektující již dříve (před 1. 1. 2022) uplatňovanou praxi, vycházející z ustálené judikatury Ústavního soudu. Podle něj lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
11. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení podaného dovolání.
IV.
Posouzení dovolání
12. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný neuplatnil žádnou relevantní námitku, kterou by soudům vytýkal konkrétní pochybení, odpovídající některému z deklarovaných dovolacích důvodů. Dovolatel pouze tvrdí, že nebylo prokázáno, že by se dopustil skutku popsaného v bodě 3. výroku rozsudku soudu prvního stupně (přičemž ke zbývajícím skutkům se nevyjadřuje). Svoje přesvědčení o nesprávnosti závěrů nižších soudů přitom podpořil jedině vlastním hodnocením, že soudy z ne zcela přesvědčivých důvodů považují výpověď poškozeného za dostatečně věrohodnou. V podaném dovolání pak neuvedl žádnou konkrétní argumentaci, na kterou by mohl Nejvyšší soud reagovat. Ve zcela obecné rovině v podstatě namítl, že soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo , v důsledku čehož napadená rozhodnutí zatížily vadou. Žádné konkrétní námitky týkající se samotného hodnocení provedených důkazů, z nich učiněných skutkových zjištění či následných závěrů právních však neuvedl. Obsah dovolání tak bylo třeba vyhodnotit jako pouhý proklamativní nesouhlas se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, aniž by byla doplněna jakákoli podrobnější argumentace ve smyslu zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud jako soud dovolací přitom je, jak již shora řečeno, vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. a určují podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah jeho přezkumné činnosti. Není jeho úkolem ani oprávněním dotvářet za obviněného dovolací argumentaci. Pokud po obsahové stránce nebyly formulovány žádné konkrétní námitky, k nimž by dovolací soud mohl zaujmout své stanovisko, nenaplnil podaný mimořádný opravný prostředek, a to ani formálně, žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Pouze nad rámec uvedeného lze ve stručnosti doplnit, že soudy provedly dokazování v rozsahu odpovídajícím ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., následně je hodnotily způsobem souladným s požadavky §2 odst. 6 tr. ř. a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočuje z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli.
V.
Způsob rozhodnutí
13. Námitky formulované obviněným se tedy s tvrzeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho obsahovém vymezení účinném do 31. 12. 2021) míjejí, a proto bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab