ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.947.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 947/2022-1037
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2022 o dovolání, které podal obviněný A. K. , nar. XY, Bosna a Hercegovina, státní příslušník Bosny a Hercegoviny, bytem XY, XY, Bosna a Hercegovina, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 8 To 114/2021-970, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 6/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2021, č. j. 49 T 6/2021-919 , byl obviněný A. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 23. 11. 2014 v době okolo 9.50 hodin v Praze 1, XY, před domem číslo popisné XY po předchozí slovní rozepři s poškozenými M. N., nar. XY, a M. Š., nar. XY, kdy po vystupňování vzájemné slovní potyčky poškozený M. N. A. K. od sebe levou rukou odstrčil, A. K. poté poškozeného M. N. fyzicky napadl tím způsobem, že z pravé kapsy bundy vytáhl blíže nezjištěný bodnořezný nástroj, pravděpodobně otvírací nůž šíře cca 3-3,5 cm s délkou čepele cca 10 cm, a tímto střední silou zaútočil bodnutím na oblast levé strany břicha poškozeného s úmyslem způsobit mu těžké ublížení na zdraví, kdy poškozený M. N. tento útok částečně vykryl jednak levou rukou a jednak ustoupením, čímž poškozenému M. N. způsobil řeznou ránu vnitřní strany levého lokte délky cca 1,5 cm zasahující ke svalové povázce s částečným přetětím nervu pro kožní čití 4. a 5. prstu levé ruky, a dále se v důsledku jednání A. K. u poškozeného M. N. rozvinula posttraumatická stresová porucha, která vedla k podstatnému omezení způsobu jeho obvyklého života v jeho běžném každodenním fungování, kdy došlo k výraznému poškození na úrovni základního vztahování se k okolí, následně A. K. obdobným způsobem fyzicky napadl poškozeného M. Š. tím způsobem, že stejným blíže nezjištěným bodnořezným nástrojem, pravděpodobně otvíracím nožem šíře cca 3-3,5 cm s délkou čepele cca 10 cm, velkou silou zaútočil opakovaným bodnutím do oblasti břicha poškozeného M. Š. s úmyslem jej usmrtit, čímž poškozenému M. Š. způsobil celkem 3 bodné rány, a to bodnou ránu s vbodem v levém podbřišku délky cca 3,5 cm s výhřezem předstěry a pronikající do dutiny břišní bez poranění nitrobřišních struktur, kdy bodný kanál probíhal shora šikmo dolů a vnitřně směrem k močovému měchýři, dále bodnou ránu s vbodem v čáře přední pažní v levém podžebří délky cca 3,5 cm pronikající do břišní dutiny s bodným poraněním jater, kdy bodná rána zasahuje cca 6-7 cm hluboko do jater, a masívním krvácením do břišní dutiny, kde bylo zjištěno 3 000 ml krve, přičemž bodný kanál probíhal téměř vodorovně zpředu dozadu a vnitřně, těsně pod 12. žebrem, a dále bodnou ránu s vbodem v levé bederní krajině délky cca 2 cm pronikající do podkoží směrem kolmo shora dolů, kdy bodný kanál byl délky cca 10 cm, poškozenému M. Š. tedy způsobil zranění, které jej bezprostředně ohrožovalo na životě a v případě, že by mu nebyla poskytnuta včasná odborná lékařská pomoc s urgentní operací, došlo by k jeho smrti v důsledku zakrvácení dutiny břišní, přičemž při takto vedeném způsobu útoku na poškozeného M. Š. s ohledem na charakter útočného nástroje a intenzitu útoku směřujícího do oblasti břicha, tedy do místa, kde se nacházejí životně důležité orgány, si musel být minimálně vědom toho, že poškozenému může tímto způsobem způsobit smrt a být s tím srozuměn .
2. Obviněnému byl za to uložen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit poškozenému M. Š. na náhradě bolestného částku 189.064 Kč, na náhradě ztížení společenského uplatnění částku 111.439 Kč, na náhradě nákladů posudku částku 2.800 Kč, na náhradě škody na věcech částku 3.527 Kč, na náhradě ztráty výdělku částku 7.600 Kč, na náhradě nemajetkové újmy částku 1.000.000 Kč, vše se zákonným úrokem z prodlení od 10. 8. 2021. Ve vztahu k poškozenému M. N. byl zavázán nahradit na náhradě bolestného částku 5.528 Kč, na náhradě ztížení společenského uplatnění částku 382.620 Kč, na náhradě nákladů posudku částku 500 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 350.000 Kč, vše se zákonným úrokem z prodlení od 10. 8. 2021. Mimoto byl rovněž zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců, bank, pojišťoven a stavebnictví částku 345.226 Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně částku 2.339 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 3. 2022, č. j. 8 To 114/2021-970 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Bohumila Měšťánka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [správně písm. h) tr. ř.], neboť mu vytýká nesprávné posouzení skutku. Obviněný tvrdí, že soud nevzal v potaz, že oba poškození byli zcela jistě pod značným vlivem alkoholu. V rámci odvolání byly předloženy důkazy o provozování ultimativních sportů. Také výpověď taxikářů hovořila o verbálním napadání obviněného. Tyto argumenty podle dovolatele „ nesprávně hodnotí důkazní situaci, ale přispívají prohlášení o nesprávné právní kvalifikaci o trestný čin vraždy ve stadiu pokusu “. V žádném případě se nepodařilo prokázat úmysl usmrtit poškozené. To, že situace byla vyhrocena a urážky poškozených ve vztahu k účastníkovi nebyly prokázány, je pouze ovlivněno tím, že videozáznam nemá ozvučení. Verbální agresivita poškozených nebyla výslovně prokázána přes výpověď taxikářů, přes značnou opilost poškozených, která byla nesporná, na základě jejich prohlášení o množství zkonzumovaného alkoholu, se dala předpokládat. Obviněný se snažil celou věc vyřešit s mírem, naopak reakce poškozeného byla zřejmě neadekvátní, a proto nelze nacházet jakýkoliv úmysl obviněného někoho zabít v jeho reflexivním použití nože při své obraně. Na podkladě této argumentace je obviněný přesvědčen, že „ na základě vyhodnocení celé situace mělo být použito právního hodnocení jako pokusu zločinu zabití podle §141 trestního zákoníku, respektive jako přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a trestního zákoníku “.
5. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení dovolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Vyjádřil souhlas s tím, aby o jeho dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
6. Nejvyšší státní zástupce , se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle níž obviněný námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Podle hodnocení státní zástupkyně lze odmítnout jeho tvrzení, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, podle ní kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.
7. Z videozáznamu je podle státní zástupkyně zřejmé, že obviněný přistoupil k poškozeným a nejprve spolu několik minut klidně komunikovali. Kamerové záznamy neobsahovaly zvukovou složku, takže při rozporných výpovědích aktérů střetu o obsahu jejich rozhovoru nelze při respektování principu in dubio pro reo vyloučit, že původní přátelský rozhovor tento charakter postupně ztratil. Mohlo dojít i na invektivy, které vyústily
ve fyzický konflikt. Svědek, opodál stojící taxikář K. P., v přípravném řízení uvedl, že poškození měli na obviněného nějaké narážky. Fyzický střet začal tím, že poškozený N. do obviněného lehce strčil, obviněný nejprve poodstoupil, aby následně rychlým pohybem vytáhl z kapsy bundy nůž, kterým poškozeného okamžitě bodnul. Poškozený N. začal po tomto útoku ustupovat a obviněný pokračoval napadením poškozeného Š., kterému zasadil tři bodné rány do oblasti břicha. Následně obviněný opustil místo střetu směrem za ustupujícím poškozeným N. a dostal se mimo dosah kamer. Poškozený Š. se po chvíli sesunul na silnici, na které zůstal ležet. Co se týče údajného kopu na oblast hlavy obviněného ze strany poškozených, jediný kop, který videozáznamy zachycují, je kop poškozeného N. směřujícího na oblast stehen obviněného, ke kterému přistoupil v rámci obrany poškozeného Š. až poté, co obviněný oba poškozené pobodal. Z toho je patrno, že v době útoku obviněného nožem mu žádný útok přímo nehrozil ani netrval. Obviněný po lehkém přistrčení od poškozeného N. poodstoupil, a přestože poškozený již zůstal pasivní, obviněný na něj překvapivě bleskově zaútočil nožem tak, že poškozený ani nezaregistroval, že utrpěl bodné poranění. Obviněný pak v podstatě kontinuálně pokračoval v razantním útoku nožem i proti neozbrojenému poškozenému Š. Ze strany obviněného se tak zjevně nemohlo jednat o nutnou obranu ve smyslu ustanovení §29 tr. zákoníku.
8. Útok na obviněného ze strany poškozených nehrozil ani netrval. Naopak reakce obviněného na předcházející verbální konflikt a lehké odstrčení pobodáním obou poškozených bylo zcela nepřiměřenou reakcí svědčící o jejím útočném nikoliv obraném charakteru. V úvahu tak nepřichází ani posouzení útoku obviněného na poškozené jako spáchaného v silném rozrušení ze strachu úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, tedy jako zločinu zabití podle §141 tr. zákoníku, resp. jako přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a tr. zákoníku. Právní kvalifikace jednání obviněného je naopak zcela přiléhavá, neboť ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ohledně zranění poškozeného Š. vyplynulo, že ho obviněný nožem o délce čepele cca 10 cm bodl velkou silou celkem 3x do oblasti břicha, kde se nacházejí životně důležité orgány, mimo jiné i játra, do kterých byl poškozený zasažen a v důsledku čehož masivně vnitřně krvácel a byl tak bezprostředně ohrožen na životě. Pouze včasná odborná lékařská pomoc spojená s urgentní operací zabránila smrti poškozeného. Útoku vůči poškozenému Š. se tak obviněný dopustil zaviněním ve formě nepřímého úmyslu ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
9. I právní kvalifikace jednání obviněného vůči poškozenému N., ve kterém soud správně shledal zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku je správná, i když samotné zranění způsobené tomuto poškozenému nožem znaky těžké újmy podle §122 odst. 2 tr. zákoníku nenaplňovalo. Soud prvního stupně však důvodně dovodil jejich naplnění v důsledku rozvoje posttraumatické stresové poruchy, k němuž u poškozeného prokazatelně došlo. To prokázal znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie.
10. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně shrnula, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání. Protože deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak nespojil jej – jak by bylo možno vzhledem k datu vyhotovení jeho dovolání obhájcem dne 12. 5. 2022‚ resp. i k tomu, že jím napadl usnesení vydanému dne 2. 3. 2022 – s alternativami, které jím označený důvod dovolání podle trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 vymezuje (jde o alternativy spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ) . Pokud slovně zvolený důvod dovolání vymezil („ rozhodnutí odvolacího soudu vytýká: nesprávné posouzení skutku“ ), pak je nutno usuzovat, že při koncipování svého mimořádného opravného prostředku opomenul novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., a že ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. současného znění, který je určen k nápravě vad právního posouzení.
13. Pro uvedený dovolací důvod je pak typické, že jeho prostřednictvím nelze (zejména po datu 31. 12. 2021) zpochybňovat skutková zjištění soudu [k tomu je určen nově formulovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. při dodržení jeho kritérií], resp. namítat vadnost právního posouzení skutku skrze primární zpochybnění skutkových zjištění, jež se stala předmětem právního posouzení. Dovolací soud na jeho podkladě posuzuje správnost hmotněprávní subsumpce skutku pod příslušná ustanovení trestního zákoníku, přičemž vychází z popisu skutku, který je obsažen v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku, příp. s jeho detailnějším rozvedením v odůvodnění příslušného rozhodnutí.
14. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatňuje námitky, které by mohly odůvodnit jím požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. V něm obsažené údaje („ Odvoláním proti výroku o trestu odnětí svobody obžalovaný napadl výši uloženého trestu i výši náhrady jednotlivým poškozeným “) dokonce zavdávají pochyb o přípustnosti jeho dovolání, neboť bylo-li by tomu skutečně tak a odvolací soud by přezkoumal jen výrok o trestu a výroky o náhradě škody a nemajetkové újmy, aniž by mu vznikla povinnost přezkoumat i výrok o vině, nebylo by dovolání proti výroku o vině přípustné. Ačkoliv odvolání obviněného bylo formálně uvozeno tak, jak tento v dovolání uvedl („ Odvolání směřuje do výše trestu i do výroku o náhradách jednotlivým poškozeným “), jeho odvolací námitky i konečný návrh na rozhodnutí odvolacího soudu požadující změnu právního posouzení skutku vedly odvolací soud ke správnému zjištění, že obviněný svým řádným opravným prostředkem napadl rozsudek nalézacího soudu v celém jeho rozsahu a v tomto rozsahu ho také přezkoumal. Uvedené zjištění pak ústí do závěru, že dovolání obviněného je přípustné (jak již bylo zmíněno výše v bodě 11.) v celém jeho rozsahu.
15. Dovolací námitky nepřináší žádné nové argumenty, jimiž by se již nezabývaly soudy nižších stupňů. Přestože obviněný mohl relevantním způsobem uplatnit námitky vůči skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů [na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho účinném znění], nic takového neučinil. Za daného stavu vycházel dovolací soud ze skutkových zjištění, která se stala předmětem hmotně právní subsumpce ze strany soudů nižších stupňů. Ta nevyjadřují nic, co by odůvodňovalo užití dovolatelem navrhované příznivější právní kvalifikace skutku. Jak správně a zcela v dostatečném rozsahu vyložil odvolací soud (bod 15. odůvodnění jeho usnesení), jednání obviněného nebylo možno posoudit ani jako jednání v nutné obraně, ani jako jednání (tamtéž body 16. až 18.), jehož by se z hlediska jeho aktuálního psychického stavu v době činu dopustil v některé z alternativ, jež zakládají privilegovanou trestnost činu, tj. při napadení poškozeného M. Š. v podobě (zvlášť závažného) zločinu zabití podle §141 tr. zákoníku ve vztahu k (zvlášť závažnému) zločinu vraždy podle §140 tr. zákoníku (u obou ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku) a při napadení poškozeného M. N. v podobě přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a odst. 3 tr. zákoníku ve vztahu k (zvlášť závažnému) zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry soudů obou stupňů, podle nichž slovní potyčka, resp. případné nevhodné výrazy adresované obviněnému a jeho odstrčení M. N. nezaložily důvody pro příznivější (a obviněným požadovanou) právní kvalifikaci jeho činu. Skutečnosti, které obviněný ve svém dovolání uplatňuje (odlišná charakteristika průběhu děje), se pak s jím zvoleným důvodem rozcházejí a jak již výše dovolací soud vyložil, tyto nikterak nemohou ovlivnit způsob jeho rozhodnutí. Ten je totiž v případě posuzování existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě, tj. nesprávného právního posouzení skutku, odvislý výlučně od posouzení otázky správného podřazení skutkových zjištění soudu vyjádřených při popisu skutku ve výrokové části rozsudku (event. rozvedených v jeho odůvodnění) pod příslušná ustanovení tr. zákoníku (zákonné znaky konkrétního trestného činu). Jak již bylo uvedeno, soudy užitá právní kvalifikace byla zvolena důvodně a odráží skutková zjištění, k nimž soudy dospěly, o nichž nevznikají žádné pochybnosti.
16. Dodat lze, že v důsledku zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně nezatěžuje vada, která by naplnila obviněným uplatněný důvod dovolání, nemůže rozhodnutí odvolacího soudu zatěžovat ani vada zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který obviněný vůbec nevznesl, ač jeho uplatnění (v jeho druhé variantě) – s ohledem na způsob rozhodnutí odvolacího soudu, tj. zamítnutí odvolání obviněného jako nedůvodného podle §256 tr. ř. – logicky s ohledem na jeho postoj přicházelo v úvahu.
V.
Způsob rozhodnutí
17. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jeho uplatněné námitky nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto o tomto dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
18. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu