ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.960.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 960/2022-1537
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2022 o dovoláních, která podali obvinění V. K. , nar. XY, a M. K. , nar. XY, oba trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2022, č. j. 5 To 19/2022-1442, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 8/2021, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá.
II. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2022, č. j. 5 To 19/2022-1442, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 2. 2022, č. j. 62 T 8/2021-1387, v části týkající se obviněné M. K. zrušují.
III. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
IV. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 2. 2022, č. j. 62 T 8/2021-1387 , byli obvinění V. K. a M. K. (dále též „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými, a to obviněný V. K. zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a obviněná M. K. zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jichž se podle zjištění uvedeného soudu dopustili způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný V. K. byl odsouzen podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání pěti let. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb činících 6.000 Kč, v celkové výši 3.000.000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu pěti let. Obviněná M. K. byla podle §206 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byla stanovena zkušební doba v trvání čtyř let.
3. O odvolání obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 6. 2022, č. j. 5 T 19/2022-1442 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti citovanému rozsudku soudu podali oba obvinění prostřednictvím svého obhájce Mgr. Filipa Macháčka dovolání. Obviněný V. K. jej opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spatřuje v tom, že v jeho věci mělo dojít k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Uvádí, že nalézací soud měl ve vztahu k fakturám, které považoval za předražené užít jinou právní kvalifikaci než u faktur považovaných za fiktivní. V případě předražených faktur měla být v rámci výpočtu škody zohledněna jen částka představující toto „předražení“. Škody vzniklé společnostem J.-S. a S. G. T. nejsou zjištěny správně. Dále podotýká, že i kdyby došlo k neoprávněnému odčerpání finančních prostředků jmenovaných společností, nelze dospět k tomu, že by všechny tyto prostředky byly jejich ziskem, neboť je třeba zohlednit solární daň, ceny vstupů a další ekonomické ukazatele, což soudy neučinily. Soud prvního stupně navíc ignoroval závěry znalce Ing. Bečky, podle nějž ke snížení hodnoty majetku daných společností fakticky nedošlo, neboť vybrané finanční prostředky byly užity k úhradě závazků vůči společníkům obou společností, vyplývajícím z investičních nákladů, resp. všechny výběry hotovosti se staly součástí jejich ekonomiky. Z auditu provedeného v souvislosti s prodejem společnosti S. G. T. vyplynulo, že v ní nechybí žádné finanční prostředky (viz výpověď svědka N.). Odvolací soud argumentoval poškozením druhého společníka svědka P. K., tento však nefiguroval jako poškozený. Podle soudu byly jednáním obviněných poškozeny pouze jmenované společnosti, které nicméně deklarovaly, že jim žádná škoda nevznikla. Otázkou oprávněnosti fakturace za stavební a udržovací práce ze strany spol. KJ Stav CZ, s. r. o., se v rámci trestního řízení nikdo nezabýval, přestože k tomu byly Policii ČR předloženy relevantní listiny. Peněžní prostředky vybrané v hotovosti navíc nesloužily k uhrazení zmíněných stavebních a udržovacích prací, když tyto byly povětšinou uhrazeny bankovním převodem. Předmětné faktury tedy nemohly sloužit k zastírání hotovostních výběrů. Faktury navíc zní na podstatně nižší úhrnnou částku než výběry v hotovosti. Jelikož nedošlo ke vzniku škody, nelze hovořit o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry a i kdyby ke škodě došlo, nemohla být z provedeného dokazování správně určena, což by mělo vliv na užitou právní kvalifikaci.
5. Obviněná M. K. opřela své dovolání rovněž o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domnívá se, že ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně není ve vztahu k ní popsána subjektivní stránka odpovídající užité právní kvalifikaci. Subjektivní stránka nebyla v řízení vůbec prokazována. Dovolatelka vůbec nevěděla, za jakým účelem peněžní prostředky vybírá, neboť se o podnikání manžela (obviněného K.) nezajímala. Pouze věděla, že má obviněný K. vůči daným společnostem pohledávky, tudíž mohla mít za to, že peníze slouží k jejich úhradě. Dále nebylo prokázáno, že by měla úmysl si trvale přisvojit cizí věc ani úmysl napomoci obviněnému K. k přisvojení si cizích finančních prostředků.
6. Závěrem svých dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2022, č. j. 5 To 19/2022-1442, i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 2. 2022, č. j. 62 T 8/2021-1387, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. K dovolání obviněných se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále „státní zástupce“), který v první řadě poukázal na chybně uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I s odhlédnutím od této nepřesnosti je podle něj třeba konstatovat, že jen některé námitky (vznik a výše škody, forma zavinění na straně pomocníka) jsou způsobilé naplnit důvod dovolání, který zřejmě mínili obvinění uplatnit, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ani tyto však nejsou uplatněny opodstatněně. Další námitky jsou již závislé na modifikaci soudy učiněných skutkových zjištění.
8. Pokud jde o úvahu nalézacího soudu, který v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že škoda byla způsobena na zisku obou společností, tuto nelze vytrhávat z kontextu. Tuto myšlenku nalézacího soudu je nutné vyložit tak, že pokud obviněný K. měl dosáhnout osobního prospěchu, muselo se tak stát z prostředků poškozených společností pocházejících z jejich zisku. Dále skutečnost, že se poškozené společnosti nepřipojily k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, neznamená, že nemohlo dojít ke vzniku škody a tedy naplnění znaku objektivní stránky trestného činu. Dovolatelé prezentují výhrady o směšování fiktivních a pouze předražených faktur ze strany soudů. Soudy obou stupňů ovšem dospěly k závěru o tom, že všechny dané faktury byly fiktivní, nikoliv z části pouze předražené. Námitky v tomto směru tedy závisí na prvotní modifikaci skutkových zjištění. Ohledně závěrů znalce Ing. Bečky státní zástupce uvádí, že tyto nalézací soud vzal v úvahu. Použití hotovostních peněžních prostředků bylo vykázáno pouze účetně, obviněný je však nepoužil na úhradu závazků společnosti, resp. použil je v rozporu s účelem, za jakým mu byly svěřeny. Rovněž není pravdou, že by soudy nezkoumaly, co se s hotovostně vybranými finančními prostředky stalo, když nalézací soud zjistil, že tyto se objevily na soukromých účtech obviněných. V této věci přitom nelze dovodit, že by tyto finanční prostředky využili ve prospěch poškozených společností.
9. Státní zástupce následně poskytl výklad k problematice účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Účast dovolatelky přitom spočívala ve fyzické pomoci vybráním hotovosti z bankovních účtů společností jménem obviněného. Ačkoliv soud ve skutkové větě explicitně neuvedl, že obviněná jednala v úmyslu, lze soudem zjištěný nepřímý úmysl dovodit z logického vyznění skutkové věty ve spojení s odůvodněním rozsudku. Obviněná, která nebyla jakkoliv ekonomicky spjatá s poškozenými společnostmi, musela být vzhledem k počtu výběrů z jejich bankovních účtů, častosti jejího zapojení, časovým intervalům mezi výběry či zaokrouhlenosti vybíraných sum a následnému naložení s vybranými peněžními prostředky, srozuměna s úmyslným defraudačním jednáním obviněného K.
10. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obě dovolání odmítl, neboť jsou zjevně neopodstatněná. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Dovolatelé svůj mimořádný opravný prostředek podali dne 16. 8. 2022, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., jímž došlo k úpravě důvodů dovolání. Podle jejich argumentace tuto novelizaci nereflektovali, když zjevně odkazují na zákonnou dikci právní úpravy účinné do 31. 12. 2021.
13. Deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021, podle aktuálně účinné právní úpravy jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud tak při posuzování námitek uplatněných pod tímto dovolacím důvodem musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně upraven další (nový) dovolací důvod reflektující již dříve (před 1. 1. 2022) uplatňovanou praxi, vycházející z ustálené judikatury Ústavního soudu. Podle něj lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
IV.
Důvodnost dovolání
15. Obviněný V. K. své dovolací námitky zaměřil proti způsobu hodnocení provedených důkazů a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Uvedené námitky tak neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení, jak je v nyní účinné právní úpravě definován v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vzhledem k tomu, že je z dikce jeho dovolací argumentace patrné, že obviněný odkazuje na právní úpravu účinnou do 31. 12. 2021, jejíž judikatorní výklad do jisté míry připouštěl i námitky proti skutkovým zjištěním, zabýval se Nejvyšší soud jeho mimořádným opravným prostředkem i ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v aktuálním znění. Z alternativ definovaných pro uvedený dovolací důvod, přichází vzhledem k uplatněným námitkám v úvahu pouze zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění soudů, určujících pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů.
16. Nejvyšší soud předesílá, že o zjevný rozpor se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Dovolací soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně viz sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další), což zákon vyjadřuje omezením dovolacího přezkumu na rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu. Zároveň lze poznamenat, že existence případného rozporu nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj odlišné skutkové a právní závěry, než jak to učinily soudy. Námitky obviněného jsou v tomto případě v zásadě pouhou polemikou se skutkovými závěry, učiněnými soudy nižších stupňů. Ačkoli je odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i usnesení soudu odvolacího v této věci stručné, je z nich v dostatečné míře patrno, z jakých důkazů soudy vycházely a jakými úvahami se při formulaci svých skutkových závěrů řídily.
17. Relevanci ve vztahu ke skutkovým závěrům soudů postrádá argumentace obviněného, namítající nedostatečné vyhodnocení faktur, které byly zahrnuty do účetnictví obou společností. Ze skutkového popisu jednání obou obviněných, jak je formulován ve výroku rozsudku nalézacího soudu, je totiž zřejmé, že soudy spatřovaly naplnění objektivní stránky trestného činu zpronevěry výlučně v hotovostních výběrech, které obvinění z účtů obou společností prováděli. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, specializace účetnictví, zpracovaného Ing. Josefem Michálkem přitom vyplývá, že faktury byly oběma poškozenými společnostmi hrazeny až na výjimky bankovními převody. Hotovostní platby (za obě společnosti v objemu cca 3.000.000 Kč) ve vztahu k celkové výši částek vybraných obviněnými (téměř 19.000.000 Kč) nepředstavují natolik významnou část, aby naplňovaly kritérium rozhodných skutkových zjištění, jakožto předpokladu pro zásah dovolacího soudu. Vyhodnocení faktur, které provedl soud prvního stupně, tak jde v zásadě nad rámec skutku ve výroku jeho rozsudku, kde jsou uvedeny pouze hotovostní výběry. To ostatně konstatoval sám dovolatel, který uvedl, že „je zcela chybná teze, že by těmito fakturami mohly být zastírány hotovostní výběry“ , ačkoli současně se na jiném místě svého dovolání domáhal snížení výše způsobené škody odečtením skutečných nákladů na poskytnutých plnění, doložená „předraženými“ (nikoli zcela fiktivními) fakturami. Nejvyšší soud uzavírá, že vzhledem k úhradám faktur v rozhodujícím rozsahu bankovními převody není jejich zápočet ve vztahu k hotovostním výběrům relevantní. Požadavek obviněného na jejich podrobnější hodnocení proto není ve vztahu k jednání, které je mu kladeno za vinu, opodstatněný.
18. Obdobně za relevantní nelze považovat ani námitky, jimiž se obviněný vymezoval proti označení vybraných částek jako zisku společností. Povaha uvedených částek v tomto směru není pro hodnocení jednání obviněného podstatná. Je totiž nepochybné, že uvedené částky byly v hotovosti vybrány z účtů obou poškozených společností, které jediné byly oprávněny jimi disponovat. Není přitom rozhodné, zda se jednalo o výnos z jejich výrobní činnosti, čistý zisk, provozní kapitál či jinak definované prostředky.
19. Deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v aktuálním znění) formálně odpovídá námitka nesprávného závěru o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že soudy ve svých úvahách dospěly ke správným závěrům, že obviněný, ačkoli byl jednatelem obou společností a měl dispoziční práva k jejich bankovním účtům, nebyl oprávněn svévolně nakládat s jejich finančními prostředky. Formulace soudu prvního stupně, že „skutečnost, že docházelo k hotovostním výběrům z účtů společností, není obviněným kladena za vinu“ (viz odst. 20. na str. 29 rozsudku) je poněkud zavádějící. Sám soud prvního stupně má ovšem za prokázané, že „finanční prostředky, které byly obviněným a jeho manželkou vyzvedávány v hotovosti, končily posléze na jeho účtech“ (viz odst. 20. str. 31 rozsudku). Odvolací soud pak tuto nepřesnost korigoval jednoznačným závěrem, že „výběry finanční hotovosti z účtů firem, tak jak jsou popsány ve výroku napadeného rozsudku, byly neoprávněné a došlo tedy k jejich přisvojení a použití pro vlastní potřebu obžalovaných“ (odst. 11. a obdobně i odst. 13. usnesení).
20. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za potřebné připomenout zákonnou definici trestného činu zpronevěry, kterého se podle §206 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, [k]do si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu… V tomto případě je nepochybné, že obviněnému, jako jednateli společností, s dispozičním právem k jejich účtům, byly jejich prostředky svěřeny. Z provedeného dokazování nevyplynul žádný zájem uvedených společností, v němž by byly hotovostní výběry ve zjištěném rozsahu prováděny. Takový zájem nevyplývá ani z účetních dokladů, vyhodnocených znalci, ani z vyjádření obviněných či svědků. Pokud tedy obviněný takové výběry hotovosti z účtů společností realizoval, aniž by jednal v jejich zájmu, je namístě jeho jednání hodnotit jako svévolné na úkor obou společností. Pokud obviněný tvrdil, že hotovost vybíral na provozní účely, nejsou takové účely v rozsahu odpovídajícím objemu vybraných prostředků důkazně podloženy. Stejně tak tvrzený závazek obou společností vůči obviněnému nemá žádnou oporu v provedených důkazech a není ani zřejmé, že by se nějaký jejich dluh vůči němu těmito výběry snižoval.
21. Pokud jde o způsobení škody, není rozhodné, že pozdější nabyvatelé uvedených společností se jednáním obviněného poškození necítili a k trestnímu řízení se jménem společností se žádným nárokem na náhradu škody nepřipojili. Soud prvního stupně v tomto směru správně vyhodnotil, že noví vlastníci nabývali společnosti v určitém stavu, navíc s potenciálem výnosu z jejich provozu, takže předchozím odčerpáváním jejich prostředků nebyli dotčeni a zřejmě je vůbec neřešili. Je naopak nepochybné, že pokud společnosti disponovaly finančními prostředky na svých účtech, a tyto prostředky byly odčerpány, aniž by z toho měly prospěch, vznikla jim tímto jednáním škoda.
22. Nejvyšší soud proto v posuzované věci zjevný rozpor (jak je definován v odst. 16. tohoto usnesení) mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, relevantními pro právní kvalifikaci, neshledal, resp. neshledal ani další vady ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nemá tak důvod do závěrů soudů nižších stupňů zasahovat. Učiněná skutková zjištění soudů nižších stupňů ve vztahu k obviněnému V. K. mají v dané věci odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech (v dosavadním řízení bylo provedeno dokazování v rozsahu odpovídajícím §2 odst. 5 tr. ř.), přičemž při jejich hodnocení nedošlo k vybočení z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Vzhledem k těmto zjištěním byly dovolací námitky obviněného vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné.
23. Pokud jde o dovolací námitky obviněné M. K., tyto prioritně namítaly absenci prokázání subjektivní stránky, tedy zavinění obviněné ve vztahu k trestné činnosti, jíž byla uznána vinnou. Namítala, že nebylo vyvráceno, že by jí byl znám účel výběrů, které na pokyn svého manžela V. K. prováděla, přičemž o jeho podnikání se nezajímala. Nalézací soud se jejím jednáním velmi stručně zabýval v odstavci 22. svého rozsudku, kde vinu obviněné dovodil v zásadě pouze ze skutečnosti, že disponovala částkami v řádu statisíců korun, které vybírala z účtů obchodních společností a vkládala je na osobní účty obviněného či jemu blízkých osob. Nalézací soud přitom neuvedl žádný ucelený popis svých úvah, které jej vedly k závěru, že jednání obviněné naplnilo jak volní, tak zejména kognitivní složku zavinění, tedy že by jí bylo známo, že výběry, které na pokyn svého manžela prováděla, jsou neoprávněné, a že jimi hodlala napomoci ke způsobení újmy uvedeným společnostem. Nijak blíže se také nevyjádřil k akcesorické povaze jejího jednání ve vztahu k jednání obviněného V. K. V tomto směru tedy byly dovolací námitky obviněné vyhodnoceny jako důvodné. Vzhledem k tomu, že pochybení bylo shledáno již v rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud se jednáním obviněné nezabýval vůbec, byla ve vztahu k ní obě rozhodnutí nižších soudů zrušena.
24. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného V. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Ve vztahu k obviněné M. K. pak podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. obě rozhodnutí nižších soudů zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Bude nyní na soudu prvního stupně, aby se uvedenými skutečnostmi znovu zabýval ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Zjistí-li, že pro své hodnotící úvahy nemá v provedeném dokazování dostatečný podklad, bude na místě ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. dokazování doplnit a k hodnocení provedených důkazů přistoupit až po takovém doplnění.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 12. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab