ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.973.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 973/2022-199
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2022 o dovolání, které podal obviněný N. T., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 7 To 190/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 65/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 2 T 65/2022, byl obviněný N. T. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku (skutek 1.) a zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (skutek 2.), jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„1. dne 2. 1. 2022 v době kolem 21:30 hodin v Brně na ulici XY na zastávce MHD XY, nástupiště 6, u dvou dřevěných laviček umístěných vedle proskleného přístřešku zastávky, kde duševně hendikepovaný poškozený M. K., narozen XY, čekal na příjezd autobusu, přistoupil k poškozenému, požádal jej o cigaretu, a když mu poškozený sdělil, že cigarety nemá, strčil do něho oběma rukama sevřenými v pěsti v oblasti hrudníku tak, že poškozený upadl na zem na záda, přičemž mu z pravé kapsy bundy vypadla látková modrá peněženka zn. Adidas s hotovostí 900 Kč, kupónem na MHD Brno a kartou Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, a ve chvíli, kdy po ní poškozený sahal (aniž by se peněženky dotkl) obžalovaný peněženku odkopl, otočil se a s peněženkou z místa utekl, čímž poškozenému M. K. způsobil škodu ve výši minimálně 900 Kč,
2. dne 24. 1. 2022 v době od 14.05 do 14:08 hodin v Brně na ulici XY, na zastávce MHD Autobusové nádraží směr XY přistoupil k poškozenému O. Š., narozenému XY, a pod smyšlenkou záminkou, že poškozený někoho uhodil svou taškou, tuto tašku po něm požadoval a snažil se tašku uchopit, a když před ním poškozený couval, aby si tašku uchránil, chytil poškozeného za ramena, kdy poškozený před ním stále couval a takto se pohybovali po prostoru celé zastávky, až se dostali ke zdi přilehlé budovy autobusového nádraží, na kterou poškozeného prudce narazil tak, že mu z obličeje spadly dioptrické brýle, přičemž mu řekl, že mu klidně něco udělá, a ať mu dá peníze nebo tašku, což několikrát opakoval, přičemž poškozený se snažil bránit, vytrhnout se mu z držení, a volal o pomoc, na což reagoval náhodný svědek a šel mu pomoci, kdy obviněný poškozeného ještě tlačil zpět k označníku zastávky a když mu poškozený nabídl, že mu dá nějaké peníze, pustil ho, čehož poškozený využil a utekl z jeho dosahu.“
2. Za to byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému M. K. k rukám opatrovníka J. P., škodu ve výši 900 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 7 To 190/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že nalézacím soudem provedené dokazování v případě skutku 1. netvořilo ucelený řetězec, jenž by svědčil o jeho vině. Právní závěr je tak v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, čímž je založen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. U daného skutku nebylo jednání pachatele zachyceno kamerou městského kamerového systému a nebylo tak možno ztotožnit obviněného. Jediným „východiskem“ byla výpověď poškozeného K., který nebyl schopen obviněného v rámci rekognice identifikovat. Poškozený uvedl při svém výslechu, že pachatel měl být o hlavu vyšší než on, což obviněný není, a měl mít červené boty, ačkoli boty obviněného byly vícebarevné s převahou modré barvy. Je nutno brát v úvahu, že poškozený K. měl na levém oku 3 dioptrie a v levém oku protézu a v době skutku mu brýle spadly a že je omezen na svéprávnosti. Je tak otázkou, do jaké míry byl schopen vnímat, zapamatovat si a reprodukovat skutkový děj. Soudy se s touto námitkou nevypořádaly. V případě skutku 1. není dán přímý důkaz, který by bez důvodných pochybností prokazoval vinu obviněného. Zmíněný skutek nespáchal, a proto měl být zproštěn obžaloby.
6. Ke skutku 2. prezentoval, že jediným přímým důkazem, který dokládal jeho úmysl zmocnit se cizí věci, byla pouze výpověď poškozeného Š. To však nelze považovat za dostatečné, vzhledem k tomu, o jak závažný zločin se jedná. Podle jeho přesvědčení tak není možné v případě daného skutku bez dalšího dovozovat jeho úmysl, směřující k tomu, aby si na úkor jmenovaného poškozeného přisvojil jeho věc.
7. Následně obviněný uvedl, že nalézací soud učinil chybný skutkový závěr v tom, že měl mít na sobě v případech obou skutků stejnou bundu a boty. Jeho bunda však byla v případě obou skutků úplně jiná. V případě skutku 1. vyplývá z videa a fotografií, že pachatelova bunda byla bílá, přičemž u skutku 2. a v případě zadržení šedá v několika odstínech.
8. Obviněný pak ještě namítl, že trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců neodpovídá zásadám uvedeným v §39 tr. zákoníku. Soudy nezohlednily polehčující okolnosti, které pro něj svědčily, zejména částečné doznání a to, že doposud nebyl ve výkonu trestu. Dostatečné by podle něj bylo uložení podmíněného trestu. Na vadnost rozhodnutí o trestu má vliv skutečnost, že byl shledán vinným i skutkem 1., kdy z jeho pohledu nebyla prokázána vina bez důvodných pochybností. Takový skutek neměl být brán v případě rozhodování o trestu v potaz. Dodal, že vzhledem k tomu, že v tomto případě nebyla jeho vina prokázána bez důvodných pochybností, není možné přiznat poškozenému K. náhradu škody.
9. Na základě výše uvedeného dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 2 T 65/2022, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 7 To 190/2022, a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
10. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný již od počátku trestního řízení a vtělil je i do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly oba soudy nižších stupňů. Odmítla tvrzení, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, skutkovým stavem a právním posouzením. U skutku pod bodem 1) rozhodnutí nalézacího soudu bylo jednání obviněného prokázáno výpovědí poškozeného, kdy byl hodnocen i důkaz protokolem o zadržení ze dne 25. 1. 2022 včetně fotografií, důkaz hlasovým záznamem oznámení poškozeného na linku 158 a důkaz kamerovým záznamem z míst, kudy pachatel utíkal, z něhož byly pořízeny fotografie obou zúčastněných osob. Ohledně skutku pod bodem 2) rozhodnutí nalézacího soudu bylo jednání obviněného prokázáno výpovědí poškozeného a byly provedeny další důkazy, mimo jiné odborné vyjádření z oboru pachové identifikace, z něhož byla zjištěna shoda pachových stop se srovnávací pachovou konzervou obviněného. Tyto důkazy rovněž korespondují s provedeným důkazem kamerovými záznamy, ze kterých vyplývá, že na těchto záznamech je zachycen obviněný, který měl stejné oblečení a obuv jako při zadržení dne 25. 1. 2022. Jednání obviněného bylo provedenými důkazy plně prokázáno a právní kvalifikace jeho jednání je zcela přiléhavá.
11. Státní zástupkyně uzavřela, že podle jejího názoru není meritorní rozhodnutí v této věci zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a takto rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
13. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 7 To 190/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení od 1. 1. 2022] je dán v případech, když jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
17. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
18. Námitky uplatněné v podaném dovolání týkající se otázky viny směřují výlučně proti skutkovým zjištěním učiněným soudy nižších stupňů. Obviněný se totiž jimi snaží zpochybnit skutková zjištění soudu prvního stupně vyjádřená ve výroku jeho rozsudku a aprobovaná usnesením soudu odvolacího. Prezentuje, že provedené důkazy neprokazují v případě prvního skutku jeho vinu a v případě druhého skutku jeho úmysl zmocnit se cizí věci. K prvnímu skutku tvrdí existenci extrémního nesouladu právního závěru s vykonanými skutkovými zjištěními.
19. Takto ve skutečnosti neuplatňuje konkrétní hmotně právní argumenty, resp. jeho podání postrádá konkrétní argumenty, z čeho se nesprávná právní kvalifikace soudy zjištěného skutku dovozuje. Není proto v tomto směru možné ani z formálního hlediska dovodit existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. V daných souvislostech přitom lze připomenout, že úlohou dovolacího soudu není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015).
20. Dané námitky je možné formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, nicméně jsou zjevně neopodstatněné.
21. Pro tyto námitky by mohla přicházet v úvahu první varianta předmětného dovolacího důvodu, tj. rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Její naplnění ovšem předpokládá zjištění tak hrubé vady skutkového zjištění, pro které nelze setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude, pouze stručně řečeno, dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů, který dovolatel namítl. Jedná se pak o situace, kdy při hodnocení důkazů došlo k porušení elementární logiky, skutkové závěry z důkazů vyvozené z nich vůbec nevyplývaly, resp. ani nemohly atp. Zároveň je však nutné dodat, že takto hrubá vada, resp. hrubě vadné skutkové zjištění musí podle dovolacího důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být určující z hlediska naplnění znaků trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným.
22. Dovolací soud ovšem konstatuje, že v posuzované věci není dán zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy provedené důkazy hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a na tomto základě učinily správná a úplná skutková zjištění.
23. Soud nalézací i soud odvolací tedy otázce skutkového děje v obou případech věnovaly dostatečnou pozornost. V tomto ohledu by proto bylo nadbytečné, aby dovolací soud opakovaně reprodukoval to, co již konkrétně popsal především soud prvního stupně v odůvodnění jeho rozhodnutí, a na což navázal soud druhého stupně. Ostatně není úkolem soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Postačuje tak odkázat na hodnotící úvahy k průběhu skutkového děje vylíčené soudem prvního stupně v jeho rozhodnutí a stručně zmínit následující.
24. V případě prvního skutku se podařilo zajistit kamerové záznamy z míst, kudy podle poškozeného pachatel utíkal a z nich pořídit fotografii pachatele. Z ní je pak nepochybné, že se jedná o obviněného. Soud prvního stupně přitom správně poznamenal, že obviněný měl na sobě stejnou obuv jako v případě skutku 2. Dovolací soud zde poznamenává, že pokud obviněný zastává názor, že nalézací soud učinil nesprávný závěr v tom, že měl mít v obou případech stejnou bundu a boty, pak v rozhodnutí nalézacího soudu takový závěr nenachází, nachází tam toliko zjištění, že obviněný měl v obou případech stejnou obuv. Co se týče dovolacího tvrzení, podle něhož poškozený uvedl, že pachatel měl mít na sobě značkové boty červené barvy, ačkoli boty obviněného byly vícebarevné s převahou modré barvy, lze poznamenat, že jeho obuv skutečně byla vícebarevná. Nicméně červená barva na ní obsažena byla, přičemž na její zadní části byla barvou nejvýraznější. Přitom poškozený M. K. vypověděl, že za pachatelem začal utíkat, aby ho dohnal, a že se ho držel hodně dlouho. V průběhu tohoto pronásledování tudíž viděl především zadní část obuvi pachatele, kde byla červená barva. Ta pro něj byla barvou dominantní, a zjevně proto v souvislosti s popisem dané obuvi zmínil právě ji. Nehledě na uvedené ovšem dovolací soud konstatuje, že otázka barvy obuvi obviněného neměla v daném případě vzhledem charakteru a významu dalších skutečností plynoucích nejen z výpovědi poškozeného, ale i z jí plně korespondujících dalších důkazů v podobě kamerových záznamů a fotografií, pro objasnění věci význam. Obdobné platí rovněž ohledně otázky, zda je obviněný vyšší než poškozený či nikoli, a to tím spíše, že popis pachatele, který poškozený podal, odpovídá vzezření obviněného.
25. Rovněž druhý skutek byl prokázán bez důvodných pochybností. Obviněný byl usvědčen zejména výpovědí poškozeného, závěry odborného vyjádření z oboru pachové identifikace i kamerovým záznamem z projíždějící tramvaje. Obviněný se u druhého skutku snažil zpochybnit především existenci úmyslu zmocnit se cizí věci. Sám však u hlavního líčení k tomuto skutku vypověděl, že s poškozeným se začal pošťuchovat, protože po něm požadoval nějaké peníze. Zištný motiv jeho násilného jednání (poškozeného napadl právě proto, aby od něho získal peníze) byl spolehlivě zjištěn.
26. Rozvedené skutečnosti lze uzavřít konstatováním, že soudy při zjištění skutkového děje nepochybily. Dodává se, že pokud obviněný brojil i proti výroku o náhradě škody, tak tuto svou námitku navázal na své tvrzení, že mu nebyla vina prokázána. Za popsaného stavu věci však předmětná výhrada postrádá jakékoliv opodstatnění.
27. Obviněný dále vyjádřil výhrady vůči trestu, aniž by však uplatnil příslušný dovolací důvod. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §38 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) [před 1. 1. 2022 g)] tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
28. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za vhodné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. výslovně uvést stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
29. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného směřující proti výroku o trestu (de facto namítající nepřiměřenost uloženého trestu) pod jím uplatněné dovolací důvody ani pod jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. podřadit. Nad tento rámec lze stručně dodat, že obviněnému byl uložen (jako úhrnný) přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin nejpřísněji trestný z činů, jimiž byl uznán vinným. Nejednalo se přitom o trest excesivní, který by byl v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe. Soudy nižších stupňů dostatečně zdůvodnily, na základě jakých skutečností obviněnému uložily již nepodmíněný trest odnětí svobody.
30. Z výše rozvedených důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu