ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.984.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 984/2022-775
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. T. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2022, č. j. 10 To 165/2022-685, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 83/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 4. 2022, č. j. 2 T 83/2021-639 , byl obviněný J. T. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným (poté, co bylo podle §206c odst. 4 tr. ř. přijato jeho prohlášení viny) pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, spáchaným dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil společně s J. V., o jehož vině a trestu bylo rovněž rozhodováno, jednáním specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento přečin a za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 11. 2020, č. j. 3 T 137/2020-35, jenž mu byl doručen dne 28. 1. 2021 a právní moci nabyl dne 6. 2. 2021, podle §205 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Dále mu byl podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 50 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 200 Kč, tedy celkem ve výši 100.000 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku, a dále podle §71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 7.400 Kč. Podle §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 11. 2020, č. j. 3 T 137/2020-35, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu dále byla uložena povinnost zaplatit poškozenému J. N. na náhradě škody částku 265.100 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byl tento poškozený podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 7. 2022, č. j. 10 To 165/2022-685 , jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o náhradě škody zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově v rozsahu tohoto zrušení rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. N. částku 260.550 Kč, přičemž se zbytkem nároku tohoto poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Václava Píchy dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a jež podle obsahu jeho odůvodnění směřoval výhradně do výroku o náhradě škody.
5. Obviněný má za to, že s ohledem na skutečnost, že poškozený svůj nárok na náhradu škody v řádném rozsahu neprokázal, nemohl mu být nárok na náhradu škody přiznán. Prohlášení viny nemá vliv na zjišťování výše nároku poškozeného na náhradu škody. Sestává toliko z prohlášení, že se pachatel skutku dopustil a je připraven přijmout navrženou právní kvalifikaci. Nezahrnuje však uznání výše nároku poškozeného na náhradu škody, a to ani, když je součástí popisu skutku. I v takovém případě je vyžadováno dokazování k výši škody. Opačný případ by diskriminoval obviněné, kteří institut prohlášení viny využili, oproti těm, kteří se pouze doznali. Rozdíl je také mezi škodou vymezenou ve skutkové větě pro účely právní kvalifikace a škodou, která může být poškozenému přiznána k náhradě. Obviněný při prohlášení neuznal výši skutečné škody a nevzdal se práva na její soudní přezkum. Nesouhlasí proto s extenzitním výkladem soudů, podle něhož s výší škody souhlasil, neboť byla součástí skutkové věty a spisového materiálu, jehož obsah také učinil nesporným.
6. Obviněný dále namítl, že poškozený svůj nárok uplatnil celkem třikrát ve třech různých částkách, aniž by jej konkretizoval či prokázal. Provedená odborná vyjádření vycházela z holého popisu věcí bez jejich bližší konkretizace a soudy proto neměly z čeho vycházet. Považuje je proto za nesprávný (nicotný) důkazní prostředek. Důkazní návrh obhajoby ve formě znaleckého posudku byl zamítnut s odkazem na prohlášení o vině, jímž učinil nesporným obsah spisového materiálu, pročež není třeba závěry o výši škody přezkoumávat, a tedy provádět dokazování. Napadená rozhodnutí jsou co do stanovení povinnosti nahradit škodu nepřezkoumatelná, neboť není jasné, z čeho konkrétně soudy vycházely. Za účelem zjištění skutečné škody neprovedly žádné důkazní prostředky, které by byly způsobilé k takovému zjištění přispět a nebyly natolik vadné, aby nebyla založena jejich absolutní neplatnost.
7. S ohledem na vymezené vady, kterými napadená rozhodnutí trpí, obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2022, č. j. 10 To 165/2022-685, a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 4. 2022, č. j. 2 T 83/2021-639, a Okresnímu soudu v Jičíně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která upozornila, že dovolatel přehlíží striktně nastavené podmínky, které se vztahují k otázce přípustnosti jím aktuálně podaného dovolání, směřujícího proti výroku o náhradě škody, aniž by současně byly dány důvody přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu výroku o vině [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.]. Ve smyslu posledně uvedeného procesního ustanovení nebyl oprávněn napadnout rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině právě v tom rozsahu podaného odvolání, ve kterém prohlásil svoji vinu. Takto však nepostupoval, když svoje odvolání směřoval zejména proti výroku o náhradě škody, se kterým zásadně nesouhlasil a současně v této souvislosti napadl i výrok o vině.
9. Z hlediska přezkoumatelnosti tohoto výroku v odvolacím řízení se odvolací soud zabýval otázkou, zda a do jaké míry byla povinnost nalézacího soudu ve smyslu §206c odst. 5 tr. ř. (zejména soulad takového prohlášení viny se zjištěným skutkovým stavem) splněna tak, aby bylo možné legitimní vyloučení jeho přezkumného záběru nad rámec, uvedený v §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. Na uvedeném podkladě dospěl odvolací soud k tomu závěru, že obviněný po řádném poučení o právních následcích prohlášení viny takový úkon učinil a v jeho rámci učinil nesporným celý skutkový stav popsaný v obžalobě, tedy všechna skutková zjištění včetně výše způsobené škody a tím i tam uvedené právní kvalifikace. Takto obviněný postupoval, ačkoliv mohl v této souvislosti vznést námitky proti rozsahu a kvalitě opatřeného důkazního podkladu k výši způsobené škody, o kterou se naplnění kvalifikačního znaku větší škody opíralo. Takové možnosti však nevyužil, aniž by byly dány pochybnosti o rozsahu, ve kterém svoji vinu prohlásil, přičemž se od svého postoje neodchýlil ani při své závěrečné řeči. Pokud se jeho obhájce v rámci téhož procesního úkonu postavil na stanovisko, že bude extrémně těžké stanovit konkrétní výši škody s tím, že pan T. prohlásil vinu, ovšem s určitostí nelze říci, že on sám poškozenému všechny věci odcizil, a tudíž by bylo na místě rozhodnout podle §229 odst. 1 tr. ř., pak se jeho jen stěží akceptovatelná úvaha o případných důvodech navazujícího rozhodování civilního soudu ve smyslu §2915 odst. 2 o. z. při neztotožněné osobě jeho spolupachatele stále týká adhezního výroku.
10. Omezený rozsah napadnutelnosti rozsudku nalézacího soudu za takto dovozených podmínek negativního vymezení práva obviněného na podání odvolání [§246 odst. 1 písm. b) tr. ř.] vedly odvolací soud ke správnému závěru, že přezkum výroku o vině v daném případě nebyl možný. Nebylo proto v tomto rozsahu možné proti rozhodnutí odvolacího soudu ani podat dovolání, jelikož tím lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém odvolací soud přezkoumal (nebo byl povinen přezkoumat) rozsudek soudu prvního stupně. Vyplývá to ze znění §265a odst. 1 tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni.
11. Pokud nemohl dovolatel svým odvoláním napadnout výrok o vině a odvolací soud byl v rámci své přezkumné činnosti limitován pouze v tom rozsahu jeho odvolání, které se týkalo výroku o náhradě škody, pak je zřejmé, že soud druhého stupně nerozhodoval za podmínek §265a odst. 1 tr. ř. ve věci samé ve smyslu taxativního výčtu takových rozhodnutí, uvedeného v §265a odst. 2 tr. ř. Jestliže odvolací soud rozhodl o odvolání podaném toliko proti výroku o náhradě škody, aniž byl povinen přezkoumat i ostatní výroky rozsudku soudu prvního stupně podle §254 odst. 2 tr. řádu, nejedná se o rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 2 tr. řádu. Dovolání proti takovému rozhodnutí není proto přípustné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 3 Tdo 1369/2013).
12. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. a shledal, že podané dovolání není přípustné.
14. Ze znění §265a odst. 1 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Odstavec druhý uvedeného ustanovení pak obsahuje taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti kterým je dovolání přípustné, přičemž se podle uvedeného ustanovení jedná o: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání; b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn; c) usnesení o zastavení trestního stíhání; d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu; e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření; f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání; g) usnesení o schválení narovnání nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Vzhledem k tomu, že jde o výčet taxativní, dovolání nelze podat proti jinému než výše uvedenému rozhodnutí.
15. Z hlediska přípustnosti dovolání, které podal obviněný, je nepochybné, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., neboť předmětem rozhodování soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody. Odvolací přezkum výroku o vině byl v situaci, kdy bylo přijato prohlášení viny obžalovaným ve smyslu §206c tr. ř., podle §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. vyloučen. Výrok o trestu pak nebyl odvoláním obviněného napaden, takže ani ve vztahu k němu nebyl odvolací přezkum možný, a to ani postupem podle §254 odst. 1 věty druhé, když je vyloučeno, aby vady výroku o náhradě škody, které byly odvoláním obviněného vytýkány, měly svůj původ ve výroku o trestu. Odvolací soud tak z podnětu odvolání obviněného přezkoumával, a byl oprávněn přezkoumat, pouze výrok, který se týkal uplatněného nároku na náhradu škody, zatímco o vině a trestu bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně (§139 odst. 2 tr. ř.).
16. V tomto směru lze odkázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v obdobných případech, jak je citována státní zástupkyní, podle níž [J]estliže odvolací soud rozhodl o odvolání podaném toliko proti výroku o náhradě škody, aniž byl povinen přezkoumat i ostatní výroky rozsudku soudu prvního stupně podle §254 odst. 2 tr. řádu, nejedná se o rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 2 tr. řádu. Dovolání proti takovému rozhodnutí není proto přípustné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 3 Tdo 1369/2013).
17. Dále je nutno zdůraznit, že samotné vyčíslení výše škody, způsobené trestnou činností obviněného, je součástí popisu skutku, k němuž obviněný prohlásil svou vinu ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř., přičemž se mu dostalo poučení ve smyslu §206c odst. 7 tr. ř., totiž že skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Pokud dovolatel odkázal na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu, tato se sice vztahovala k případům, kdy obvinění prohlásili svou vinu, žádné z nich však nezpochybnilo stanovení výše škody, pokud byla součástí popisu skutku. V dostatečném rozsahu se k nim vyjádřil už odvolací soud a lze v této souvislosti plně odkázat na odstavce 11. a 13. jeho rozsudku. Obviněný tedy nebyl oprávněn vyčíslení škody napadat ani v odvolání. Pokud uplatnil námitky ve vztahu k výši přiznaného nároku na náhradu škody s odkazem na vrácení některých věcí poškozenému a částečnou úhradu způsobené škody, tyto nezasáhly do výroku o vině a byly odvolacím soudem zohledněny v jeho rozhodnutí. Pokud však obviněný zpochybňoval samotné vyčíslení škody, jakožto součást popisu skutku, odvolací soud se s touto námitkou podrobně a správně vypořádal v tom smyslu, že je shledal nepřípustnými (viz odst. 17. rozsudku odvolacího soudu).
18. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud bez věcného přezkoumání dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť proti napadenému rozhodnutí není dovolání přípustné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab