ECLI:CZ:NS:2022:6.TZ.113.2022.1
sp. zn. 6 Tz 113/2022-264
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a Mgr. Pavla Götha v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2022 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. G., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 9. 2021, č. j. 6 T 68/2018-244, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 9. 2021, č. j. 6 T 68/2018-244, byl porušen zákon v ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021 v neprospěch obviněného V. G.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 9. 2021, č. j. 6 T 68/2018-244, zrušuje. Současně se zrušují i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí
1. V trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 68/2018 byl výrokem ad I) rozsudku ze dne 16. 10. 2018, č. j. 6 T 68/2018-140, podle §45 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), obviněnému V. G. (dále též jen „obviněný“) za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku uložen společný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Současně byl ve výroku o vině a o trestu zrušen trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 12. 2017, č. j. 1 T 156/2017-42.
2. Usnesením ze dne 10. 9. 2019, č. j. 6 T 68/2018-190, byl do společného trestu (v rozhodnutí nesprávně uvedeno „souhrnného trestu“) započten již vykonaný trest obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 12. 2017, sp. zn. 1 T 156/2017, v rozsahu 200 hodin. Po započtení tak obviněnému ze společného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin zbývalo vykonat pouze 100 hodin.
3. Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 9. 2021, č. j. 6 T 68/2018-244 (dále též jen „napadené usnesení“), které nabylo právní moci dne 15. 10. 2021, byl obviněnému přeměněn trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 300 dnů.
II.
Stížnost pro porušení zákona
4. Proti citovanému usnesení (ad 3.) podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona (dále též jen „stížnost“) ve prospěch obviněného. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti a relevantní právní úpravu uvedl, že při rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody podle §65 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021 se přeměňuje toliko nevykonaná část trestu, nikoliv celý trest bez ohledu na to, zda a případně jakou část již odsouzený vykonal. Okresní soud v Liberci tedy pochybil, když v napadeném usnesení ze dne 14. 9. 2021, č. j. 6 T 68/2018-244, nezohlednil započtení vykonaného trestu obecně prospěšných prací, který byl zrušen v rámci ukládání společného trestu a podle §65 odst. 2 tehdy platného trestního zákoníku rozhodl nesprávně o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v celkové výměře. Toto porušení zákona má za následek, že obviněný má nyní vykonat přeměněný trest odnětí svobody ve výměře 300 dnů, ačkoliv při správné aplikaci ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku měl být přeměněn trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody pouze v rozsahu, ve kterém nebyl vykonán. Obviněný by tedy měl nyní správně vykonat trest odnětí svobody ve výměře 100 dnů.
5. Podle ministra spravedlnosti tak byl v důsledku popsaného pochybení okresního soudu napadeným usnesením porušen zákon v ustanovení §65 odst. 2, §45 odst. 1 a §92 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného V. G.
6. Ministr spravedlnosti proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud
· podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 9. 2021, č. j. 6 T 68/2018-244, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. G., v ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění do 31. 12. 2021;
· podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 9. 2021, č. j. 6 T 68/2018-244, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
· podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, vyslovil souhlas s takovým postupem.
III.
Vyjádření procesních stran
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření uvedla, že se s argumentací obsaženou ve stížnosti v zásadě ztotožňuje. Okresnímu soudu v Liberci lze i podle ní důvodně vytýkat, že v souladu s ustanovením §65 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021 nepostupoval. Při vydání napadeného rozhodnutí o přeměně trestu totiž přehlédl svoje usnesení ze dne 10. 9. 2019, vydané v téže trestní věci, kterým byl do společného trestu započten trest obecně prospěšných prací z trestního příkazu téhož soudu ze dne 28. 12. 2017, sp. zn. 1 T 156/2017, v rozsahu 200 hodin, který obviněný zcela vykonal s tím, že po započtení do společného trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 300 hodin zbývalo vykonat pouze 100 jeho nevykonaných hodin. V této právní návaznosti pak podaná stížnost pro porušení zákona zcela důvodně namítá, že při správné aplikaci ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku uvedeného znění ve spojení s pravidly započítání (vazby) a trestu ve smyslu §92 odst. 2 tr. zákoníku měl být obviněnému V. G. přeměněn společný trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody pouze v rozsahu, ve kterém nebyl vykonán. Obviněnému po přeměně tohoto druhu trestu na trest odnětí svobody správně zbývalo vykonat trest odnětí svobody ve výměře 100 dnů.
8. V tomto argumentačním kontextu neshledává státní zástupkyně jakékoliv pochybnosti
o důvodnosti podané stížnosti a převážně souhlasí i se zněním jejího petitu ad 1) – ad 3). Porušení zákona shledává také ve spojení s ustanovením §92 odst. 2 tr. zákoníku, bod 3) pak doplňuje o jeho specifikaci postupem podle §270 odst. 1 tr. ř. ve spojení s návrhem na přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Liberci. Ve smyslu této úpravy závěrečného návrhu podané stížnosti pro porušení zákona pak navrhuje, aby jí Nejvyšší soud vyhověl.
9. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud takto rozhodl za podmínek §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (zákon č. 141/1961 ve znění zákona č. 220/2021 Sb.) v neveřejném zasedání. Pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v §274 odst. 2 a 3 tr. ř., i pro tento případ souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).
10. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona nevyjádřil.
IV.
Relevantní právní úprava
11. Podle §65 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.
12 . Podle §45 odst. 1 tr. zákoníku, odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§116), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci, zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
13 . Podle §92 odst. 2 tr. zákoníku, jestliže byl pachatel soudem nebo jiným orgánem potrestán a došlo k jeho novému odsouzení pro týž skutek, započítá se mu vykonaný trest do uloženého trestu, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný (§43) nebo společný trest za pokračování v trestném činu (§45).
V.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
14. Nejvyšší soud zjistil, že fakta uváděná ministrem spravedlnosti v jeho mimořádném opravném prostředku, jak jsou zmíněny v části I. odůvodnění tohoto rozsudku odpovídají skutečnosti. Obviněnému byl označeným rozsudkem (ad 1.) podle §45 odst. 1 tr. zákoníku uložen společný trest obecně prospěšných prací. Do společného trestu mu byl následně (ad 2.) podle §92 odst. 2 tr. zákoníku započten již vykonaný trest obecně prospěšných prací z rozhodnutí, které bylo zrušeno při ukládání společného trestu.
15. Přestože uvedená skutečnost, tj. že obviněný vykonal trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 12. 2017, č. j. 1 T 156/2017-42, byla soudu rozhodujícímu o přeměně tohoto druhu trestu v trest odnětí svobody známa (bod 4. odůvodnění), nebyla při jeho rozhodování zohledněna. Namísto toho, aby soud rozhodl pouze o přeměně nevykonané části trestu, tj. části ve výměře 100 hodin, napadeným usnesením rozhodl nesprávně o přeměně celého trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Uvedeným způsobem porušil v neprospěch obviněného §65 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť při jeho správné aplikaci měl rozhodnout jen o přeměně dosud nevykonané části tohoto trestu.
VI.
Způsob rozhodnutí
16. Stížnost pro porušení zákona je z výše vyložených skutečností důvodná. S výjimkou tvrzení, že k porušení zákona v neprospěch obviněného došlo „ v důsledku nesprávného právního posouzení skutku “ (bod 12. stížnosti), se s ní lze plně ztotožnit. Na jejím podkladě proto Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 9. 2021, č. j. 6 T 68/2018-244, byl porušen zákon v ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021 v neprospěch obviněného V. G. Nejvyšší soud nepovažoval za nezbytné ve výroku svého rozsudku vyslovit i porušení zákona v ustanovení §92 odst. 1 tr. zákoníku, neboť podstata pochybení je dostatečně vyjádřena již vyslovením porušení zákona v §65 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021, který soud vadně aplikoval, když neužil té části jeho dikce, podle níž v případě trestu obecně prospěšných prací může přeměnit toliko jeho zbytek. K bezprostřední aplikaci §92 odst. 2 tr. zákoníku při rozhodování stížností napadeným usnesením dojít nemělo, neboť zmíněné ustanovení bylo správně ve prospěch obviněného užito v předcházejícím rozhodnutí soudu (které ani nebylo stížností pro porušení zákona napadeno), k němuž při vydání napadeného rozhodnutí soud zjevně nepřihlédl, resp. jeho účinky do vydaného výroku nepromítl. Uvedené obdobně platí i ohledně ustanovení §45 odst. 1 tr. zákoníku, jehož porušení zmínil ministr spravedlnosti v odůvodnění jím podané stížnosti. Podle §269 odst. 2 tr. ř. následně Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 9. 2021, č. j. 6 T 68/2018-244, přičemž současně zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem soudu je, aby se při vyvarování chyby, která odůvodnila zrušení jím vydaného rozhodnutí Nejvyšším soudem, o podaném návrhu na přeměnu trestu znovu rozhodl, a to s případným přihlédnutím ke změnám (míněno výkon či částečný výkon trestu obecně prospěšných prací obviněným v mezidobí), jež by bylo třeba do nového rozhodnutí promítnout.
17. Zbývá dodat, že o podané stížnosti rozhodl Nejvyšší soud za splnění podmínek §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 10. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu