ECLI:CZ:NS:2022:6.TZ.123.2022.1
6 Tz 123/2022-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2022 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců Mgr. Pavla Götha a Mgr. Romana Raaba stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného F. L. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12, byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného F. L.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12, zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením policejního orgánu ze dne 16. 12. 2021, č. j. KRPS-233089-101/TČ-2020-010371-SL, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného F. L. pro skutky tam blíže popsané, které byly právně kvalifikovány jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Proti citovanému usnesení podal obviněný stížnost, která byla usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve spojení s §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. zamítnuta, neboť byla podána opožděně.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021–12, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného F. L. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl tímto usnesením porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného F. L.
4. Stěžovatel uvedl, že státní zástupce rozhodující o předmětné stížnosti, která byla podána prostřednictvím obhájce obviněného Mgr. Davida Januse, při posuzování včasnosti této stížnosti nechal zcela stranou poukaz obhájce na to, že usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného mu sice bylo doručeno dne 20. 1. 2022, ovšem samotné opatření o ustanovení obhájcem obviněného mu bylo doručeno teprve dne 25. 1. 2022. S touto skutečností se stížnostní orgán žádným způsobem nevypořádal, přičemž jeho postup byl v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu (SR-56/1996), podle něhož: „Jestliže ustanovenému obhájci je nejprve doručeno pouze usnesení o vzetí obviněného do vazby a teprve dodatečně i písemné vyhotovení jeho ustanovení obhájcem, nepočíná obhájci běžet třídenní lhůta k podání stížnosti proti usnesení o vzetí obviněného do vazby následujícího dne poté, co mu bylo takové usnesení doručeno, ale počíná běžet až následující den poté, co mu bylo doručeno ustanovení obhájcem obviněného. Byla-li podána stížnost po uplynutí třech dnů od doručení usnesení obhájci, nelze ji proto v takovém případě zamítnout jako opožděně podanou podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.“ (komentář k Trestnímu řádu I, §1-156, 7. vydání, autorů Šámal a kol., kde je citace z předmětného rozhodnutí uvedena na str. 1771 k ustanovení §143 tr. ř.). Ministr spravedlnosti v této souvislost konstatoval, že byť v posuzovaném případě nešlo o vazební rozhodnutí, lze dovodit, že ze stejné zásady je nutno vycházet i při doručování ostatních rozhodnutí v trestním řízení. Pokud na jedné straně účinky úkonu obviněného, jímž si zvolí obhájce, nastávají vůči příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, u kterého se právě vede trestní řízení, okamžikem, kdy mu obviněný nebo jím zvolený obhájce předloží plnou moc udělenou k výkonu obhajoby v trestním řízení (bez ohledu na to, kdy byla smlouva o poskytování právních služeb mezi obviněným a jeho obhájcem uzavřena), a teprve od tohoto momentu vzniká povinnost orgánu činného v trestním řízení umožnit obhájci uplatnění všech práv podle §41 tr. ř. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 4 Tz 41/2009), platí nepochybně i to, že v případě ustanoveného obhájce je předpokladem k výkonu práv a povinností obhájce podle §41 tr. ř. nejenom ustanovení obhájce soudem v souladu s §39 tr. ř. (kdy se de iure stává obhájcem obviněného), ale k tomuto musí přistoupit další skutečnost, a sice, že jak obviněný, tak obhájce jsou o tomto ustanovení řádně vyrozuměni. Teprve poté může obhájce vykonávat práva a plnit povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení §41 tr. ř. Vzhledem k tomu, že bylo opatření o ustanovení obhájce dodáno do datové schránky obhájce Mgr. Davida Januse dne 24. 1. 2022, přičemž dne 25. 1. 2022 v 15:30 hod. se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba, tj. k doručení opatření obhájci došlo dne 25. 1. 2022 (úterý), počala běžet třídenní lhůta k podání stížnosti až následujícího dne a končila dnem 28. 1. 2022 (pátek). Zamítnutí stížnosti obhájce obviněného ze dne 25. 1. 2022 jako opožděně podané proto nebylo v souladu se zákonem. Toto pochybení přitom nelze zakrýt ani (v důsledku výše uvedeného předčasnými a neprocesními) úvahami státního zástupce vyjádřenými pod bodem 7. usnesení. Postupem stížnostního orgánu tak došlo k porušení zákona v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného F. L., neboť mu bylo odepřeno řádné věcné přezkoumání jeho stížnosti.
5. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12, byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného F. L., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení v celém rozsahu zrušil, aby zrušil i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, s takovým postupem souhlasil.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s touto stížností ztotožňuje, poněvadž v posuzované věci je určující vyrozumění obhájce o jeho ustanovení obviněnému, od něhož se odvíjí počátek běhu lhůty k podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, třebaže samotné usnesení o zahájení trestního stíhání mu bylo doručeno s předstihem. Znamená to, že zamítnutí stížnosti obhájce obviněného ze dne 25. 1. 2022 jako opožděně podané, o níž rozhodl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze dne 10. 3. 2022, nebylo v souladu se zákonem. Lhůta k podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání končila dnem 28. 1. 2022, pokud opatření o ustanovení obhájce mu bylo doručeno dne 25. 1. 2022. Státní zástupce vyjádřil i souhlas s návrhem ministra spravedlnosti na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu a souhlasil pro ten případ s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon skutečně napadeným rozhodnutím ve vytýkaném směru v neprospěch obviněného byl porušen.
8. Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět.
9. Z obsahu posuzovaného trestního spisu jako i z napadeného rozhodnutí vyplynuly skutečnosti uváděné stěžovatelem. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12, byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve spojení s §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. pro opožděnost zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu ze dne 16. 12. 2021, č. j. KRPS-233089-101/TČ-2020-010371-SL, kterým bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného F. L. V odůvodnění předmětného zamítavého rozhodnutí je mj. uvedeno, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému doručeno dne 29. 12. 2021, jemu ustanovenému obhájci Mgr. Davidu Janusovi dne 20. 1. 2022 (čtvrtek) a stížnost byla podána prostřednictvím datové schránky obhájce obviněného až dne 25. 1. 2022, tedy až po uplynutí zákonné třídenní lhůty ve smyslu §143 odst. 1 tr. ř. od doručení napadeného usnesení policejního orgánu, k čemuž došlo již o den dříve, tedy dne 24. 1. 2022 (pondělí).
10. Shora uvedená argumentace je, pokud jde o údaje vztahující se k datu doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému a jemu ustanovenému obhájci, správná. Mylná ovšem je, pokud jde o údaje stran běhu lhůty určené k podání stížnosti proti tomuto usnesení, a v návaznosti na to, pokud jde o závěr, že stížnost byla podána až po uplynutí zákonné třídenní lhůty. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že opatřením soudkyně Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 2022, č. j. 2 Nt 54/2022-1, byl obviněnému F. L. podle §39 tr. ř. z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ustanoven obhájce Mgr. David Janus. Uvedené opatření bylo obhájci doručeno datovou schránkou dne 25. 1. 2022. Stěžovatel relevantně upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu SR-56/1996 citované výše pod bodem 4., které, byť ve vztahu k vazebnímu rozhodnutí, leč s obecnou platností ve vztahu k obdobným procesním situacím vymezilo pravidla pro počítání lhůty k podání opravného prostředku. Nejvyšší soud se plně ztotožnil se závěrem, že je třeba v návaznosti na uvedené rozhodnutí vycházet v projednávané věci (i při doručování ostatních rozhodnutí v trestním řízení) ze stejné zásady, a to, že ustanovenému obhájci počíná běžet třídenní lhůta k podání stížnosti proti usnesení až následující den poté, co mu bylo doručeno opatření o ustanovení obhájcem obviněného, bylo-li takové opatření doručeno později, než rozhodnutí, proti kterému je obviněný prostřednictvím obhájce oprávněn podat opravný prostředek. Teprve od okamžiku, kdy je obhájce řádně vyrozuměn o svém ustanovení (doručením příslušného opatření podle §39 odst. 1 tr. ř.), může začít reálně a efektivně vykonávat svá práva a plnit své povinnosti stanovené v §41 tr. ř., tj. mj. podávat za obviněného opravné prostředky. Jestliže tedy v projednávané trestní věci bylo opatření o ustanovení obhájce doručeno obhájci Mgr. Davidu Janusovi až dne 25. 1. 2022, počala běžet třídenní lhůta k podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání až dne 26. 1. 2022 a skončila dne 28. 1. 2022, byť mu dříve bylo dne 20. 1. 2022 doručeno stížností napadené usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného. Za této situace, podal-li jmenovaný obhájce stížnost proti tomuto usnesení dne 25. 1. 2022, podal ji včas. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze tudíž pochybil, zamítl-li stížnost jako opožděně podanou, a porušil tak v neprospěch obviněného F. L. zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
11. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná a s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 KZT 693/2021-12, byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného F. L. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. citované rozhodnutí zrušil, zrušil také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Jak rovněž stěžovatel správně podotkl, státní zástupce se sice v napadeném usnesení pod bodem 7. argumentačně dotkl věcné správnosti usnesení o zahájení trestního stíhání, pokud však byla stížnost do usnesení jednoznačně zamítnuta pro opožděné podání (viz výrok i odůvodnění napadeného usnesení), byly tyto úvahy jednak nadbytečné, jednak nemohou zhojit specifikované porušení zákona, které regulérnímu věcnému přezkumu stížnosti obviněného zabránilo.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 11. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth