ECLI:CZ:NS:2022:6.TZ.126.2021.3
8
7
sp. zn. 6 Tz 126/2021
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného R. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, a obviněné M. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, č. j. 5 To 285/2020-383, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 41/2020-334, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, č. j. 5 To 285/2020-383, byl porušen zákon v neprospěch obviněných R. P. a M. K. v ustanovení §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 41/2020-334, v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, č. j. 5 To 285/2020-383, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 41/2020-334, se v celém rozsahu zrušují. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 6 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 41/2020-334, byli obvinění R. P. a M. K. uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustili podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že
„oba společně a po vzájemné dohodě
1) dne 18. 3. 2020 v době od 16:07 hod do 16:11 hod. v provozovně BENU Lékárna, umístěné v OC Kaufland, Bělohorská 2428/205, Praha 6, vzali z volně přístupného regálu 1 ks - Skincode Regenerační antioxidační kapsle v ceně 1899 Kč, 2 ks - obojek pro psa zn. Foresto 4.50 g (949 Kč) v ceně 1898 Kč, 1 ks - obojek pro kočky a psy Foresto 1,25 g v ceně 849 Kč, a to způsobem, že oba vešli společně do prostoru lékárny, kde se nejdříve zastavili u regálu se zbožím pro zvířata, kde postupně odcizili 3 ks obojků tak, že je různě vyndávali z regálu, vraceli je zpět a předávali si je vzájemně, kdy obž. P. zkoušel na jednom balení, zda spustí alarm na ochranném rámu prodejny, a tyto si vložil pod bundu, následně se obž. P. přesunul k jinému regálu, ze kterého odebral 1 ks krému, u kterého nejdříve odtrhl bezpečnostní kód a pak jej dal pod bundu, a následně oba společně opustili lékárnu bez zaplacení, čímž poškozené společnosti BENU Česká republika s.r.o., IČ: 49621173, způsobili škodu ve výši 4.646 Kč,
2) dne 20. 3. 2020 v době od 12:43 hod. do 12:46 hod. v provozovně BENU Lékárna, umístěné v OC Kaufland, Bělohorská 2428/205, Praha 6, vzali z volně přístupného výstavního regálu 1 ks - Skincode zpevňující na dekolt v ceně 1299 Kč, 1 ks - Skincode Sérum proti vráskám v ceně 1299 Kč, 1 ks Skincode Olej pro noční obnovu pleti v ceně 1699 Kč, 1 ks Skincode Intenzivní omlazující kůra v ceně 1699 Kč, 1 ks - obojek pro psa zn. Foresto 1,25 g v hodnotě 849 Kč, a to způsobem, že oba vešli společně do lékárny k regálu, kde jsou potřeby pro zvířata, zde obž. P. odebral a vložil pod bundu obojek, dále oba přešli k regálu s kosmetikou, kde postupně obž. K. vyndávala krémy z regálu a obž. P. z nich odloupával kódy a dával krémy pod bundu, a následně opustili lékárnu bez zaplacení, čímž poškozené společnosti BENU Česká republika s.r.o., IČ:49621173, způsobili škodu ve výši 6.845 Kč,
celkově tedy ve výši 11.491 Kč,
a uvedeného jednání se dopustili za situace a v době, kdy byl Usnesením vlády České republiky ze dne 12. 03. 2020, v souladu s čl. 5 a 6 Ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ nouzový stav,
a uvedeného jednání se obž. P. dopustil, ačkoliv byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 2. 2020, s právní mocí 27. 2. 2020, sp. zn. 58 T 2/2020, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin,
a uvedeného jednání se obž. K. dopustila, ačkoliv byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 2. 2020, v právní moci od 21. 2. 2020, sp. zn. 29 T 18/2020, odsouzena za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin, přičemž výrok o trestu byl následně zrušen rozsudkem OS Plzeň město sp. zn. 8 T 3/2020 ze dne 22. 5. 2020, kdy byl obžalované uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců“.
2. Za tento zločin byl každý odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl každý podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, č. j. 5 To 285/2020-383, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II.
4. Proti citovaným rozhodnutím podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněných R. P. a M. K. stížnost pro porušení zákona. S odkazem na závěry učiněné v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. (dále také jen „rozsudek velkého senátu trestního kolegia“), jež byly potvrzeny i Ústavním soudem v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, uvedla, že v předmětné věci se obvinění sice trestné činnosti dopustili „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nicméně věcná souvislost mezi touto trestnou činností a pandemickou situací okolo výskytu koronaviru SARS CoV-2 absentovala. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení obojků a drogistického zboží z volného prodeje – nelze dospět k závěru, že by obvinění pandemické situace jakkoli využili či zneužili ke spáchání trestného činu nebo že by jim existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
5. Vzhledem k tomu došlo v dané trestní věci k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti. Jednání obviněných proto mělo být právně posouzeno toliko jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců je pak trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 41/2020-334, tedy byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obou obviněných. Kvůli shodně nesprávnému právnímu posouzení pak porušil zákon i Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 19. 10. 2020, č. j. 5 To 285/2020-383, když pochybení soudu prvního stupně nenapravil, čímž postupoval v rozporu i s ustanovením §256 tr. ř., neboť nesprávně zamítl důvodná odvolání obviněných.
6. Ministryně spravedlnosti proto Nejvyššímu soudu navrhla, aby
− podle §275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil výkon rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 41/2020-334, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána,
− podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 41/2020-334, byl porušen zákon v neprospěch obviněných R. P. a M. K. v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, č. j. 5 To 285/2020-383, byl porušen zákon v neprospěch obviněných R. P. a M. K., v ustanovení §256 tr. ř.,
− podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 41/2020-334, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, č. j. 5 To 285/2020-383, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
− podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal k této stížnosti pro porušení zákona vyjádření, v němž se ztotožnil s argumentací v ní obsaženou, a uvedl, že ji považuje za důvodnou. Dodal, že odvolací soud v odstavci 27. odůvodnění napadeného usnesení sice dovodil věcnou souvislost mezi epidemií a krádeží tím, že odsouzení při svém jednání těžili ze zakrytí obličeje rouškami, podle rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je však taková okolnost k dovození věcné souvislosti zjevně nedostatečná, když i pachatel ve věci judikované se dopustil obdobného skutku s rouškou na obličeji, přičemž se nejednalo o okolnost, kterou by byla předmětná věcná souvislost založena. Státní zástupce proto navrhl, aby stížnosti pro porušení zákona bylo vyhověno. Souhlasil přitom, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání i ve smyslu ustanovení §274 odst. 4 tr. ř.
8. Ke stížnosti pro porušení zákona se prostřednictvím svého společného obhájce vyjádřili též obvinění. Sdělili, že již v přípravném řízení namítali nesprávnost právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku z důvodu absence věcné souvislosti spáchané krádeže s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. V podrobnostech odkázali na právní posouzení věci v podané stížnosti pro porušení zákona, se kterou se zcela ztotožnili. Shodně proto navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu se závěrečným návrhem ministryně spravedlnosti a aby rozhodnutí učinil s ohledem na povahu věci v neveřejném zasedání podle ustanovení §274 tr. ř.
III.
9. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení těmto rozhodnutím předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
10. Ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopadá na případy, kdy pachatel trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku spáchá za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
11. K výkladu uvedeného zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se ve své podstatě závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v již shora zmíněném rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. Zabýval se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
12. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu , je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav , je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. §247, §372, §384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
13. Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události , kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia).
14. Naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podle citovaného rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
15. Nejvyšší soud s ohledem na uvedené konstatuje, že spáchali-li obvinění trestný čin krádeže dne 18., resp. 20. 3. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního) skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z pravomocného rozsudku soudu prvního stupně je ovšem patrné, že důvodnost právní kvalifikace podle tohoto přísnějšího ustanovení §205 tr. zákoníku byla shledána pouze na základě toho, že byl vyhlášen nouzový stav, když soud vycházel právě jen z časové, resp. i místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem. Rovněž odvolací soud vycházel primárně z toho, že se obvinění daného skutku dopustili v době vyhlášeného nouzového stavu. Argumentoval-li odvolací soud také tím, že obvinění těžili z nouzového stavu zakrytím části obličeje rouškami v době páchání trestné činnosti, k tomu je třeba předně uvést, že tato skutečnost, jež by měla při právním posouzení zjištěného skutku zakládat (opodstatňovat) užití kvalifikované skutkové podstaty podle citovaného zákonného ustanovení, není vyjádřena ve skutkové větě výroku rozsudku, jenž odvolací soud svým usnesením v celém rozsahu potvrdil. Nadto ani taková skutečnost v posuzovaném případě za daných okolností nepostačuje k naplnění skutkové podstaty krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Zjištěný skutek (v podobě dvou dílčích skutků/útoků) obvinění spáchali, aniž by jim k tomu jakýmkoli způsobem napomohlo zakrytí části obličejů rouškami. Využili totiž faktu, že nebyli sledováni, resp. že si jejich jednání nikdo nepovšiml (uskutečnili je nepozorovaně). Ke zjištění krádeží došlo až následně po jisté době svědkyní M. L. Pak ovšem zde není potřebná věcná souvislost mezi tímto jednáním a jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Nehledě na to lze ještě doplnit, že i přes to, že měli obvinění část svých obličejů zakrytých rouškami, jejich ztotožnění nebránily, neboť byli ztotožněni svědkyněmi M. L. a P. S., které v předmětné lékárně pracovaly a po zhlédnutí videozáznamů ze dnů 18. a 20. 3. oba dne 8. 4. 2020 poznaly a přivolaly k jejich zadržení policii. Popsaly přitom, že obviněnou poznaly podle barvy vlasů a ofiny, obviněného podle kšiltovky a tetování na krku, přičemž oba měli také stejné oblečení jako v době páchání trestné činnosti. Odvolací soud konstatoval, že pro něj i pro soud prvního stupně byla důkazní situace zcela komfortní, neboť mohl verifikovat správnost ztotožnění zejména i vlastním srovnáním kamerových záznamů a fotodokumentace podoby obviněných v den jejich zadržení. Nelze tedy učinit ten závěr, že by obvinění zakrytím rouškami v tomto daném případě těžili z nouzové stavu tím, že by „dosti výrazně“ znesnadnili jejich odhalení, jak argumentoval odvolací soud.
16. Viděno optikou shora popsaného závazného právního názoru v nyní posuzované trestní věci je potřeba učinit závěr, že učiněná skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině napadeného pravomocného rozsudku, potažmo v odůvodnění obou napadených rozhodnutí, neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněných neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornila ministryně spravedlnosti. Nalézací soud tedy zjištěný skutek nesprávně právně kvalifikoval, pokud naplnění uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty krádeže dovodil. Pochybení se pak dopustil i soud odvolací, pokud se s tímto právním závěrem soudu prvního stupně ztotožnil a vzhledem k tomu důvodná odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
17. Nejvyšší soud proto uzavírá, že svým rozhodnutím Městský soud v Praze porušil zákon v neprospěch obviněných v ustanovení §256 tr. ř. a Obvodní soud pro Prahu 6 pak v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
18. Jelikož Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti důvodnou, vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, č. j. 5 To 285/2020-383, byl porušen zákon v neprospěch obviněných R. P. a M. K. v ustanovení §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 41/2020-334, v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. proto zrušil citované usnesení i rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten tak bude povinen znovu rozhodnout o vině obviněných a trestech. Přitom bude vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§270 odst. 4 tr. ř.).
19. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §274 odst. 3 písm. a) tr. ř.
20. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil usnesením ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 6 Tz 126/2021, podle §275 odst. 4 tr. ř. výkon trestů odnětí svobody, které byly obviněnému R. P. a obviněné M. K. uloženy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 41/2020-334, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, č. j. 5 To 285/2020-383.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu