ECLI:CZ:NS:2022:6.TZ.29.2022.1
6 Tz 29/2022-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2022 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců Mgr. Pavla Götha a Mgr. Romana Raaba stížnosti pro porušení zákona, které podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti pravomocným rozsudkům Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020 a 5 T 111/2020, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že
· pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, v části týkající se výroku o vině pod body 1. až 3. a
· pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 111/2020,
byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. S.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se zrušují
· rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, v části týkající se výroku o vině pod body 1. až 3. a v souvisejících výrocích o trestu, o ochranném opatření a o náhradě škody, jakož i
· rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 111/2020, v celé části týkající se obviněného M. S.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §271 odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že:
obviněný M. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY,
je vinen, že
1. v době kolem 14:55 hodin dne 17. 2. 2020, v XY, v ulici XY, na ploše prodejny TETA drogerie, odcizil ke škodě poškozené společnosti Teta drogerie a lékárny ČR, s. r. o., IČO: 261 48 579, 1 ks dámské toaletní vody Bruno Banani Pride Limited Edition v prodejní ceně 400 Kč, tím způsobem, že toto zboží vyjmul z regálu, uschoval je pod bundu, kterou měl na sobě, a s takto ukrytým zbožím prošel pokladním prostorem bez zaplacení,
2. v době kolem 13:47 hodin dne 25. 2. 2020, v XY, v ulici XY, na ploše prodejny Rossmann, odcizil ke škodě poškozené společnosti ROSSMANN, spol. s r. o., IČO: 612 46 093, 1 ks pánské toaletní vody La Rive Hitfire, 1 ks dámské toaletní vody Bruno Banani Magic Woman a balení čtyř kusů baterií Varta Micro Longlife Extra AAA, tedy zboží v celkové prodejní ceně 878 Kč, tím způsobem, že toto zboží vyjmul z regálu, uschoval je pod bundu, kterou měl na sobě, a s takto ukrytým zbožím prošel pokladním prostorem bez zaplacení,
3. v době kolem 10:45 hodin dne 16. 3. 2020, v XY, v ulici XY, na ploše prodejny TETA drogerie, odcizil ke škodě poškozené společnosti Teta drogerie a lékárny ČR, s. r. o., IČO: 261 48 579, 1 ks dámské toaletní vody Bruno Banani Pride Limited Edition v prodejní ceně 900 Kč, tím způsobem, že toto zboží vyjmul z regálu, uschoval je do kapsy bundy, kterou měl na sobě, a s takto ukrytým zbožím prošel pokladním prostorem bez zaplacení,
přičemž jednání uvedeného pod body 1. až 3. se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 10. 2016, č. j. 23 T 209/2016-346, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2017, byl mimo jiné pro spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře tří let a tří měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal 29. 10. 2019,
4. dne 4. 4. 2020 kolem 13:36 hodin v XY, v ulici XY, v prodejně Supermarketu Albert, se snažil odcizit šampón Gliss Kur 250 ml v ceně 87,90 Kč, šampón L´Oréal Elseve Arginine Resist 250 ml v ceně 84,90 Kč a kondicionér L´Oréal Elseve 200 ml v ceně 84,90 Kč, tedy zboží v celkové hodnotě 258 Kč, a to tak, že si zboží na prodejní ploše uschoval do svého batohu s cílem s ním odejít z prodejny přes pokladní zónu bez zaplacení a následného zpeněžení, kdy však v momentě, kdy zjistil, že ho ostraha prodejny při činu zpozorovala, a viděl, že na něj ostraha čeká za pokladnami a chystá se ho zkontrolovat, se se zbožím ukrytým v batohu bez záměru jej zaplatit u pojízdného pásu pokladny zastavil a zboží před pokladnou vyndal z batohu a vydal ho ostraze prodejny, kdy tak svým jednáním zamýšlel způsobit společnosti Albert Česká republika, s. r. o., IČ: 440 12 373, se sídlem Radlická 520/117, 158 00 Praha 5 – Jinonice, škodu ve výši 258 Kč,
5. dne 24. 4. 2020 v době kolem 14:40 hodin v XY, v ulici XY, v prodejně Levné potraviny, vědomě odcizil 2 ks dekorované pikantní kýty o celkové hmotnosti 3,381 kg v celkové hodnotě 372 Kč, zboží schoval do batohu, obešel prostor pokladen bez zaplacení k východu z prodejny s cílem z prodejny odejít i s uvedeným zbožím, čímž poškozené společnosti LP Sever, s. r. o., IČ: 05581028, se sídlem Českobrodská 468, 190 11 Praha 9 – Běchovice, způsobil škodu ve výši 372 Kč,
přičemž jednání uvedeného pod body 4. a 5. se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 10. 2016, č. j. 23 T 209/2016-346, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2017, byl mimo jiné pro spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře tří let a tří měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal 29. 10. 2019,
tedy
pod body 1. až 3.
- přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán,
pod body 4. a 5.
- dílem se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocní, ač byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k jeho dokonání nedošlo, dílem si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán.
Tím spáchal
pod body 1. až 3.
- přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku,
pod body 4. a 5.
- přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku,
a odsuzuje se
za tyto trestné činy
a za přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl pod body 4., 5. a 7., 6. uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, ohledně nichž zůstal uvedený napadený rozsudek nezměněn,
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců .
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou .
Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se obviněnému ukládá ochranné opatření, a to ochranné léčení protitoxikomanické ambulantní formou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. je obžalovaný povinen na náhradě majetkové škody uhradit poškozeným:
- Teta drogerie a lékárny ČR, s. r. o., se sídlem Poděbradská 1162, 250 92 Šestajovice, IČO: 261 48 579, částku ve výši 400 Kč,
- ROSSMANN, spol. s r. o., se sídlem Na Pankráci 1683/127, Nusle, 140 00 Praha 4, IČO: 612 46 093, částku ve výši 878 Kč.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, byl obviněný M. S. (dále také „obviněný“) uznán vinným: pod body 1. až 3. zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 4. přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pod bodem 5., 7. přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, pod bodem 6. přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §205 odst. 4 a §43 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šedesáti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné opatření, a to ochranné léčení protitoxikomanické v ambulantní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené Teta drogerie a lékárny ČR, s. r. o., škodu ve výši 400 Kč a poškozené ROSSMANN, spol. s r. o., škodu ve výši 878 Kč. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 2. 2. 2021.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 111/2020, byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž podle §44 tr. zákoníku bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu vzhledem k odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020. V dalším bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby spoluobviněného B. M. podle §226 písm. a) tr. ř. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 2. 2. 2021.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti rozsudkům Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020 a sp. zn. 5 T 111/2020, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného M. S. dvě samostatné stížnosti pro porušení zákona. První z nich, datovaná dnem 28. 2. 2022, byla u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 6 Tz 29/2022, druhá z nich, datovaná dnem 22. 4. 2022, byla u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 6 Tz 67/2022. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 6 Tz 67/2022, byly podle §23 odst. 3 tr. ř. per analogiam věci obviněného M. S. vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tz 29/2022 a 6 Tz 67/2022 spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí a bylo rozhodnuto, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 6 Tz 29/2022.
4. Podle názoru ministra spravedlnosti byl rozsudky Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020 a sp. zn. 5 T 111/2020, porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. S.
5. Stěžovatel poukázal na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak, že musí být pro takovou právní kvalifikaci mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Podle ministra spravedlnosti přitom věcná souvislost v předmětné věci absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení drogistického zboží z volného prodeje/odcizení potravin a drogistického zboží z volného maloobchodního prodeje – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Měl za to, že v případě obou rozsudků došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutků, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti těchto činů s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného měla být kvalifikována pouze jako přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a z toho důvodu je rozsudkem Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šedesáti měsíců trestem zjevně excesivním.
6. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudky Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020 a sp. zn. 5 T 111/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. S., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. obě rozhodnutí v celém rozsahu zrušil, aby zrušil i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Děčíně přikázal, aby věci v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona ze dne 28. 2. 2022 uvedl, že se s touto stížností a s argumentací v ní obsaženou ztotožňuje. Doplnil, že není pochyb o tom, že obviněný si jednáním pod bodem 3. přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, ač byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, a že tedy naplnil znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Žádnou věcnou souvislost s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek ale podle něj nelze z popisu jednání obviněného dovodit, neboť se jednalo o běžnou krádež dámské kosmetiky v obchodě. Spáchání činu opatření přijatá k zamezení šíření koronaviru zjevně neusnadnila či neumožnila a požadovanou věcnou souvislost nelze dovodit ani ze samotné povahy odcizených věcí. Samotná místní a časová souvislost přitom pro dovození zvlášť přitěžující okolnosti podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nepostačuje. Soud jednání obviněného nesprávně právně posoudil, což se odrazilo i při ukládání trestu, neboť obviněnému měl být uložen trest v rámci trestní sazby podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (6 měsíců až 3 roky). Vzhledem k potřebě nového případného posouzení vztahu souběhu s další trestnou činností byl státní zástupce názoru, že nalézací soud by měl znovu rozhodnout o vině a trestu. Navrhl proto ve shodě se stěžovatelem, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek v celém rozsahu zrušil, aby zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Děčíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. I se stížnosti pro porušení zákona ze dne 22. 4. 2022 se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ztotožnil a shledal ji opodstatněnou, neboť rovněž v případě rozsudku Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 111/2020, byla (z totožných důvodů, jaké byly uvedeny v předchozím vyjádření) nesprávně aplikována zvlášť přitěžující okolnost podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. I v tomto případě navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 111/2020, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek v části týkající se jmenovaného obviněného zrušil, aby zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Děčíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Obviněný prostřednictvím obhájce k oběma stížnostem pro porušení zákona uvedl, že s jejich argumentací se ztotožňuje, když ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku okolnosti pro uplatnění ustanovení umožňujícího uložit trest podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu splněny nebyly. Podle skutkové věty se nepodává věcná souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud oba dotčené rozsudky Okresního soudu v Děčíně zrušil a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu projednat, popř. aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. a rozhodl o uložení trestu mírnějšího.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
10. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti nimž byly stížnosti pro porušení zákona podány, v rozsahu a z důvodů v nich uvedených, jakož i řízení napadeným rozhodnutím předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadenými rozhodnutími soudů ve vytýkaném směru v neprospěch obviněného porušen, byť se tak nestalo, pokud jde o rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, v rozsahu celého výroku o vině.
11. Přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, dopustí se zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
12. Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020 , Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obviněný se měl dopustit jednání zakládajícího právní kvalifikaci zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pod bodem 3. [kdy tento skutek společně se skutky 1. a 2., jichž se z důvodu doby spáchání ve dnech 17. 2. a 25. 2. 2020 právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nemohla týkat, tvořil pokračující trestný čin podle §116 tr. zákoníku] tím, že (stručně vyjádřeno) dne 16. 3. 2020 v XY na ploše prodejny TETA drogerie, odcizil dámskou toaletní vodu v prodejní ceně 900 Kč tím způsobem, že zboží uschoval do kapsy bundy, kterou měl na sobě, a s takto ukrytým zbožím prošel pokladním prostorem bez zaplacení, přičemž jednání (jakož i jednání uvedeného též pod body 1. a 2.) se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 10. 2016, č. j. 23 T 209/2016-346, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2017, byl mimo jiné pro spáchání přečinu krádež podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře tří let a tří měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal 29. 10. 2019, a skutku pod bodem 3. se zároveň dopustil za nouzového stavu vyhlášeného na území České republiky od 14:00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, a to z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky.
13. Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 111/2020 , Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obviněný se měl jednáním uvedeným pod body I) a II) dopustit zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, tím, že (stručně vyjádřeno): [ad I)] dne 4. 4. 2020 v XY, v prodejně Supermarketu Albert, se snažil odcizit drogistické zboží v celkové hodnotě 258 Kč, a to tak, že si zboží na prodejní ploše uschoval do svého batohu s cílem s ním odejít z prodejny přes pokladní zónu bez zaplacení a následného zpeněžení, kdy však v momentě, kdy zjistil, že ho ostraha prodejny při činu zpozorovala, a viděl, že na něj ostraha čeká za pokladnami a chystá se ho zkontrolovat, se se zbožím ukrytým v batohu bez záměru jej zaplatit u pojízdného pásu pokladny zastavil a zboží před pokladnou vyndal z batohu a vydal ho ostraze prodejny, [ad II)] dne 24. 4. 2020 v XY, v prodejně Levné potraviny, vědomě odcizil 2 ks dekorované pikantní kýty v celkové hodnotě 372 Kč, zboží schoval do batohu, obešel prostor pokladen bez zaplacení k východu z prodejny s cílem z prodejny odejít i s uvedeným zbožím, přičemž v případě obou skutků obviněný M. S. věděl, že byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 10. 2016, č. j. 23 T 209/2016-346, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2017, uznán vinným mimo jiné ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti devíti měsíců, který vykonal dne 29. 10. 2019, a uvedeného jednání se dopustil v době trvání epidemie viru označovaného jako SARS-CoV-2, která svou podstatou vážně ohrožovala životy a zdraví lidí, na což vláda České republiky v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, reagovala vyhlášením nouzového stavu, k čemuž došlo usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, a to od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020, když nouzový stav byl usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. 4. 2020 následně prodloužen do 30. 4. 2020.
14. Okresní soud v Děčíně vzhledem k tomu, že se po vyhlášení obou rozsudků obviněný i státní zástupce vzdali odvolání a oba prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obviněný současně prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, vyhotovil zjednodušené rozsudky, které neobsahují odůvodnění (§129 odst. 2 tr. ř.).
15. Citované výroky obou rozsudků, resp. jejich částí, Okresního soudu v Děčíně bezezbytku odpovídaly tehdy převládajícímu právnímu názoru, podle něhož veškeré trestné činy krádeže spáchané v době trvání nouzového stavu byly automaticky kvalifikovány též podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že samotný výskyt epidemie koronaviru (kvůli kterému byl daný nouzový stav vyhlášen) bez dalšího zakládal naplnění znaku „spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Nejvyšší soud však v kontextu stížností pro porušení zákona nastolené problematiky předesílá, že obecně nelze souhlasit s úvahou, že nouzový stav je třeba považovat za událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. „Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy k předmětným krádežím, popř. jejich pokusu, došlo ve dnech 16. 3., 4. 4. a 24. 4. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
16. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. rozsudku Nejvyššího soudu). K právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu se přiklonil také Ústavní soud nálezem ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
17. V trestní věci obviněného M. S. ovšem žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaných trestných činů krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu nelze shledat. Nutno souhlasit se stěžovatelem, že naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo v obou případech dovozeno z pouhé časové souvislosti činů s vyhlášeným nouzovým stavem, poněvadž podle tzv. skutkové věty výroku o vině pod body 1. až 3. rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, se obviněný skutku pod bodem 3. dopustil „za nouzového stavu vyhlášeného na území České republiky od 14:00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, a to z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky“, a podle skutkové věty výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021 sp. zn. 5 T 111/2020, se obviněný jednání dopustil „v době trvání epidemie viru označovaného jako SARS-CoV-2, která svou podstatou vážně ohrožovala životy a zdraví lidí, na což vláda České republiky v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, reagovala vyhlášením nouzového stavu, k čemuž došlo usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, a to od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020, když nouzový stav byl usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. 4. 2020 následně prodloužen do 30. 4. 2020“.
18. Obviněný se jednání popsaného v rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, dopustil tak, že v prodejně drogerie odcizil dámskou toaletní vodu v prodejní ceně 900 Kč, kterou ukrytou v bundě pronesl z prodejny bez zaplacení. Jednání popsaného v rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 111/2020, se pak dopustil tak, že v supermarketu se pokusil odcizit drogistické zboží v hodnotě 258 Kč stejným způsobem – pronesením pokladnami v batohu bez zaplacení, k čemuž nakonec nedošlo pro aktivitu ostrahy prodejny, a dále v prodejně potravin odcizil 2 ks kýty v hodnotě 372 Kč, které odcizil pronesením v batohu prostorem pokladen. Okolnosti činů, předměty útoků a pohnutky jednání obviněného nesvědčí o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly jakkoliv souviset. Stěžovatel správně poznamenal, že způsob a okolnosti spáchané trestné činnosti nesvědčí o tom, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Takovou argumentaci nelze než označit za správnou a přesvědčivou a pouze pro úplnost lze doplnit, že obviněný své protiprávní jednání nerealizoval ani na místě, které by bylo v důsledku nastalé krizové situace uzavřeno. Jeho jednání tak nebylo nouzovým stavem nikterak ovlivněno. Lze proto uzavřít, že mezi posuzovanými trestnými činy krádeže na straně jedné a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ na straně druhé nebyla doložena žádná věcná souvislost, což znamená, že skutek pod body 1. až 3. rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, a skutek pod body I) a II) rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 111/2020, byly Okresním soudem v Děčíně nesprávně právně hodnoceny jako zločiny krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
19. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podané stížnosti pro porušení zákona jsou důvodné, a s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, v části týkající se výroku o vině pod body 1. až 3. a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 111/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. S. Podle §269 odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, v části týkající se výroku o vině pod body 1. až 3. a v souvisejících výrocích o trestu, o ochranném opatření a o náhradě škody, jako i rozsudek Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 111/2020, v celé části týkající se obviněného M. S. zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud porušení zákona shledal ve vadném hmotněprávním posouzení, mohl po zrušení přezkoumávaných rozsudků sám podle §271 odst. 1 tr. ř. znovu ve věci rozhodnout na podkladě skutkového stavu, který byl v napadených rozhodnutích správně zjištěn. Obviněný byl tedy tímto rozsudkem uznán vinným pod body 1. až 3. přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a pod body 4. a 5. přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil na výše uvedeném skutkovém základě, neboť je nepochybné, že se přečinů krádeže dopustil navzdory předchozímu odsouzení a výkonu trestu odnětí svobody rovněž pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 23 T 209/2016. Tedy pod body 1. až 3. si obviněný přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, pod body 4. a 5. se dílem dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, ač byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k jeho dokonání nedošlo, dílem si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán. Při popisu skutků převzal dovolací soud skutková zjištění vyjádřená v rozsudcích Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020 a 5 T 111/2020, která jen stylisticky upravil tak, aby vyjadřovala všechny potřebné zákonné znaky předmětných přečinů, avšak bez nadbytečného skutkového vyjádření toho, co v daném případě nemá význam pro právní posouzení trestných činů krádeže, tj. že obviněný se skutků, u jejichž právní kvalifikace bylo shledáno výše popsané pochybení, zároveň dopustil za nouzového stavu vyhlášeného na území České republiky od 12. března 2020 na dobu 30 dnů usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, a to z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky (viz rozsudek Okresního soudu v Děčíne ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020), když nouzový stav byl usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. 4. 2020 následně prodloužen do 30. 4. 2020.
20. Na základě nového (pro obviněného příznivějšího) posouzení skutků bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu zde přicházel podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trestní sazbě od šesti měsíců do tří roků, neboť trest byl ukládán za více trestných činů, nejen kterými byl opakovaně obviněný uznán vinným tímto rozsudkem, nýbrž i za trestné činy, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 5 T 42/2020, nezměněn. K osobě obviněného bylo především zjištěno, že má v opise Rejstříku trestů (vyjma nyní posuzované věci) celkem 17 záznamů o odsouzeních v průběhu období od roku 2000 do roku 2016 v drtivé většině pro majetkovou trestnou činnost kvalifikovanou jako trestné činy krádeže a porušování domovní svobody. Pouze k prvým čtyřem odsouzením z roku 2000 – 2001 se již nepřihlíží pro osvědčení se ve zkušební době podmíněného odsouzení. Ve zbývajícím rozsahu byl však obviněný vždy sankcionován nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Skutky, pro něž je trestán obviněný nyní, spáchal relativně krátce po posledním propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci dne 29. 10. 2019. Ačkoli se v projednávané věci jedná ve smyslu ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku o trestný čin, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, není v případě obviněného možno ukládat jiný, než nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť jeho výrazná speciální recidiva a opakované páchání trestné činnosti navzdory postupnému výkonu nepodmíněných trestů předchozích, neumožňují reálný předpoklad, že povede řádný život a že by účel trestu mohl splnit trest odnětí svobody s přímým výkonem nespojený, popř. některý z trestů alternativních. Protože k předcházejícím odsouzením – s výjimkou těch, které zakládají zpětnost přečinu krádeže (viz skutková věta výroku rozsudku) – je třeba přihlédnout jako k okolnosti přitěžující podle §42 písm. q) tr. zákoníku, stejně jako k tomu, že trest je ukládán za více trestných činů [přitěžující okolnost podle §42 písm. n) tr. zákoníku], dospěl dovolací soud k závěru, že odpovídajícím trestem bude trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. V této výměře představující trest ve 4/5 zákonné trestní sazby pak byla zohledněna skutečnost do jisté míry rovněž svědčící ve prospěch obviněného, a to relativně nízká škoda způsobená trestnou činností na odcizených věcech [polehčující okolnost podle §41 písm. i) tr. zákoníku] a jeho doznání u hlavního líčení před nalézacím soudem [polehčující okolnost podle §41 písm. l ) tr. zákoníku]. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou, když k odlišnému rozhodnutí v tomto směru nebyl žádný důvod. Na základě poznatku o dlouhodobějším zneužívání návykových látek obviněným a spáchání trestné činnosti pod jejich vlivem zopakoval dovolací soud ve shodě s rozsudkem nalézacího soudu podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku též výrok o uložení ochranného protitoxikomanického léčení v ambulantní formě.
21. Ve věci se řádně a včas připojili se svými nároky na náhradu škody poškození Teta drogerie a lékárny ČR, s. r. o., v částce 400 Kč (k bodu 1. tohoto rozsudku) a ROSSMANN, spol. s r. o., v částce 878 Kč (k bodu 2. tohoto rozsudku). Je zjevné, že škoda způsobená trestnou činností (sestávající z hodnoty odcizených věcí) vznikla v příčinné souvislost s jednáním obviněného jako pachatele, který byl za tuto trestnou činnost odsouzen. Proto podle §228 odst. 1 tr. ř. je i dovolací soud povinen v souladu s rozhodnutím nalézacího soudu pozitivně rozhodnout o nárocích poškozených na náhradu škody způsobené trestnou činností. Obecně pak povinnost obviněného k náhradě škody plyne z ustanovení §2894 odst. 1, §2910 a §2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle zmíněných ustanovení povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Jelikož obviněný nerespektoval vlastnické právo poškozených a způsobil jim újmu na majetku jednáním, které naplňuje veškeré zákonné znaky shora specifikovaných přečinů, je výrok o jeho povinnosti k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. plně odůvodněn.
22. Rozhodnuto bylo tímto rozsudkem v neveřejném zasedání za splnění podmínek §274 odst. 4 tr. ř., neboť osoby uvedené v §274 odst. 1, 4 tr. ř. s takovým postupem Nejvyššího soudu vyjádřily výslovný souhlas.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 6. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth