ECLI:CZ:NS:2022:6.TZ.35.2022.1
6 Tz 35/2022-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Romana Raaba stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné Z. V. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 2 ZT 124/2021, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 2 ZT 124/2021, byl porušen zákon v ustanovení §147 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněné Z. V. a usnesením Obvodního ředitelství policie Praha I., SKPV OOK, 4. oddělení ze dne 29. 9. 2021, č. j. KRPA-8550-104/TČ-2021-001174-6-BER, byl porušen zákon v ustanovení §160 odst. 1 tr. ř.
II. Usnesení Obvodního ředitelství policie Praha I., SKPV OOK, 4. oddělení ze dne 29. 9. 2021, č. j. KRPA-8550-104/TČ-2021-001174-6-BER, a na ně navazující usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 2 ZT 124/2021, se zrušují. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Obvodnímu ředitelství policie Praha I., SKPV OOK, 4. oddělení se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednalo a rozhodlo.
Odůvodnění:
I.
Stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí
1. Usnesením Obvodního ředitelství policie Praha I, SKPV OOK, 4. oddělení, ze dne 29. 9. 2021, č. j. KRPA-8550-104/TČ-2021-001174-6-BER , bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání Z. V. (dále jen „obviněné“), nar. XY, pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jehož se měla dopustit tím že:
a) dne 5. 8. 2014, na blíže nezjištěném místě sepsala a podepsala s poškozenou Z. B., nar. XY, Smlouvu o zápůjčce finanční částky ve výši 1.200.000 Kč na bankovní účet č. XY s tím, že finanční prostředky vrátí nejpozději do 30. 9. 2014, kdy z této částky bylo vráceno 200.000 Kč, ačkoliv si musela být vědoma toho, že finanční prostředky nebudou použity na plánovaný podnikatelský záměr, a to na nákup stroje, který vyrábí sterilní zubní implantáty z titanu, a uvedené finanční prostředky nebyly do současné doby poškozené vráceny;
b) dne 12. 8. 2014, na blíže nezjištěném místě sepsala a podepsala s poškozenou Z. B., nar. XY, Smlouvu o zápůjčce finanční částky ve výši 5.000.000 Kč na bankovní účet č. XY s tím, že tato finanční částka bude vrácena nejpozději do 30. 9. 2014 (ve skutečnosti zapůjčeno 4.000.000 Kč), ačkoliv si musela být vědoma toho, že finanční prostředky nebudou použity na předem plánovaný podnikatelský záměr, a to na nákup stroje, který vyrábí sterilní zubní implantáty z titanu, a tyto finanční prostředky nebyly do současné doby poškozené vráceny;
čímž poškozené Z. B., nar. XY, trv. bytem XY, XY, byla způsobena škoda v celkové výši 5.000.000 Kč.
2. O stížnosti obviněné proti tomuto usnesení rozhodla státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 usnesením ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 2 ZT 124/2021 , jímž podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost jako nedůvodnou zamítla.
II.
Stížnost pro porušení zákona
Proti tomuto usnesení státní zástupkyně podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné. Vytkl v ní, že popis skutků obsažený ve výše citovaném usnesení policejního orgánu nevykazuje naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Není z něj seznatelné, v čem má spočívat úmyslné podvodné jednání obviněné v jedné z alternativ uvedení jiného v omyl, využití něčího omylu, či zamlčení podstatných skutečností. Stejně není v popisu skutků jasně vyjádřen úmysl obviněné peníze získané zápůjčkou ve stanoveném termínu nevrátit, nebo její vědomost, že toho není schopna, a důvody pro její neschopnost zápůjčku splatit. Vymezení obou skutků v usnesení o zahájení trestního stíhání je spíše popisem jednání soukromoprávními předpisy předvídaného porušení smluvního vztahu. Již z tohoto důvodu mělo být usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné státní zástupkyní shledáno nezákonným a zrušeno. Současně z popisu skutku nevyplývá, že by poskytnutí zápůjček bylo poškozenou podmiňováno konkrétním účelem užití takto získaných finančních prostředků, už vůbec ne nákupem stroje na zubní implantáty.
4. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 se v odůvodnění svého usnesení, jímž zamítla stížnost obviněné proti zahájení trestního stíhání, nevypořádala s obviněnou vznesenou námitkou nenaplnění obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Pouze formálně uvedla, že napadené usnesení splňuje kritéria kladená na něj §134 tr. ř. Dále uvedla, že usnesení policejního orgánu „považuje za naprosto standardně vyhotovené s tím, že z úřední činnosti měla možnost se seznámit s celou řadou jiných obdobných usnesení“ .
5. Konkrétní námitky obviněné nebyly přezkoumatelně vypořádány. Obviněná byla odkázána na to, že budou předmětem dalšího vyšetřování, přičemž pro zahájení trestního stíhání postačuje, že v době vylákání peněz byla nesolventní a peníze si nechala poslat na účet cizí osoby, o čemž poškozenou neinformovala. Takto popsané okolnosti, však rovněž z popisu skutku nevyplývaly.
6. Státní zástupkyně nesplnila své přezkumné povinnosti plynoucí z §147 odst. 1 tr. ř. Její vadný procesní postup se projevil v nepřezkoumatelnosti a vadnosti odůvodnění jejího usnesení. Byly tak založeny pochybnosti o správnosti jejího postupu podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., konkrétně, zda vůbec přezkoumala napadené usnesení o zahájení trestního stíhání z obviněnou namítaných hledisek, a tudíž i jestli její rozhodnutí vyhovuje požadavkům spravedlivého procesu. Postupem státní zástupkyně byl porušen princip zákazu libovůle v rozhodování ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
7. Význam zde má i to, že pro přípravné řízení podle Ústavního soudu platí, že „k námitce stěžovatele, že odůvodnění usnesení je nedostatečné, i to že při posuzování rozsahu odůvodnění, a především jeho konkretizace, je třeba brát v úvahu charakter trestné činnosti, pro kterou je trestní stíhání zahajováno“ (viz Ústavní soud v nálezu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 239/04). V daném případě přitom obviněná nebyla stíhána pro bagatelní trestnou činnost, nýbrž pro zločin se zákonnou trestní sazbou v trvání od 2 do 8 let, kdy mělo dojít ke způsobení škody ve výši 5 mil. Kč. K této skutečnosti měla státní zástupkyně taktéž přihlédnout, při zvažování, zda její rozhodnutí vykazuje adekvátní kvalitu stran obsahu jeho odůvodnění (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 239/04).
8. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 2 ZT 124/2021, byl porušen zákon v ustanoveních §134 odst. 2 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v §147 odst. 1 tr. ř.; podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 2 ZT 124/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; podle 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státní zástupkyni Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
III.
Vyjádření procesních stran
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření sdělil, že stěžovatelem vznesené výhrady lze do jisté míry akceptovat. Nelze se však ztotožnit s tvrzením, že by v dané věci došlo k porušení zákona nedostatečným odůvodněním napadeného usnesení, a že mělo dojít k materiálnímu zásahu do práva na obhajobu obviněné. Kasační ingerence Nejvyššího soudu do počáteční fáze trestního řízení by měla být omezena na případy zjevné svévole, účelového postupu orgánů činných v trestním řízení či flagrantního porušení práva na spravedlivý proces. V tomto směru lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tz 46/2018, na nějž stěžovatel odkazuje. Podle tohoto rozhodnutí nepřísluší Nejvyššímu soudu po meritorní stránce přezkoumávat opodstatněnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a posuzovat opodstatněnost toho kterého trestního stíhání. Měl by se omezit na zhodnocení toho, zda bylo vydané usnesení dostatečně založeno na postupu podle §147 odst. 1 tr. ř., a zda se tento postup dostatečně odráží v jeho odůvodnění (§134 odst. 2 tr. ř.). Podle státního zástupce přitom napadené rozhodnutí, byť s výhradami, obstojí, tedy i přes to, že jej sám považuje za poněkud strohé, je z něj patrné, že se státní zástupkyně námitkami obviněné zabývala.
10. Ačkoliv usnesení o zahájení trestního stíhání není z hlediska popisu skutku, resp. jeho naplnění znaků aplikované skutkové podstaty, precizní, nelze na usnesení policejního orgánu klást nároky jako na odsuzující rozsudek. Důvodem je už to, že usnesení o zahájení trestního stíhání stojí na počátku trestního řízení, kdy skutkový stav není ustálen. Odůvodnění tohoto usnesení je přitom podrobné a ve spojení s jeho výrokovou částí jsou všechny podstatné znaky stíhaného zločinu dovoditelné. I z velmi konkrétně cílené procesní obrany obviněné je zřejmé, že si je vědoma, jaké jednání jí je kladeno za vinu. Nemohlo tedy dojít ani k materiálnímu porušení jejího práva na obhajobu.
11. V popisu skutku je přítomen znak obohacení obviněné, k němuž mělo dojít uvedením poškozené v omyl alespoň co do účelu takto zapůjčených prostředků (výroba zubních implantátů). V této fázi trestního řízení přitom není rozhodné, zda byl v omyl uveden i svědek Krotký. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu totiž není nutné, aby osoba uváděná v omyl byla totožná s tou uskutečňující majetkovou dispozici. Důležitý je především omyl poškozené týkající se účelu zapůjčených peněžních prostředků, který z popisu skutku dovodit lze. Rovněž neschopnost obviněné vrátit zapůjčené peněžní prostředky není pro popis skutku podstatná, neboť důležitá je její vůle je nevrátit. Případná neschopnost prostředky vrátit může hrát roli v posouzení kvality subjektivní stránky.
12. Státní zástupce taktéž se stěžovatelem nesouhlasí, že by v popisu skutku absentovalo vyjádření subjektivní stránky. To se podává již z formulace, že obviněná si počínala s vědomím, že zaslané finanční prostředky vůbec na zamýšlený účel použity nebudou. Uvedeným způsobem je, byť stručně, podáno, že obviněná měla toto vědomí již v okamžiku uzavírání zápůjčky.
13. Státní zástupkyně, která rozhodovala o dané stížnosti obviněné, se otázce naplnění znaků aplikované skutkové podstaty zabývala v odst. 2. svého usnesení. Zmínila v něm, že obviněná finanční prostředky pod nepravdivou záminkou od poškozené vylákala. Stejně tak se zabývala i tvrzenou soukromoprávní povahou stíhaného jednání. V tomto směru lze odkázat na odst. 8. – 10. jejího usnesení, kde uvedla, že se nejedná o pouhé soukromoprávní jednání.
14. Jak napadené usnesení státní zástupkyně, tak i usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, lze akceptovat jako zákonné. Státní zástupce zmiňuje, že i nepříliš kvalitní rozhodnutí nemusí být nutně nezákonné, přičemž určité nedostatky obsažené v usnesení o zahájení trestního stíhání budou případně zhojeny v podané obžalobě. Dále odkazuje na stěžovatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tz 46/2018, jehož právní větou je, že „[s]tížnost pro porušení zákona podaná jen proti odůvodnění pravomocného rozhodnutí soudu nebo státního zástupce není přípustná.“
15. Nad již výše uvedené je třeba podotknout, že obviněná má nadále pro usměrnění postupu státní zástupkyně prostředek dohledu nadřízeného Městského státního zastupitelství v Praze, jak vyplývají z §12c a §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. V této souvislosti státní zástupce odkazuje na v předkládané věci vydané usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3215/21. Úkolem dohledového státního zastupitelství je dbát na to, aby již k dalším podobným nedostatkům nedocházelo. Takové usměrnění je přitom možné i bez formálního zrušení procesního usnesení o zahájení trestního stíhání a na něj navazujícího rozhodnutí státní zástupkyně o podané stížnosti.
16. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání (§274 odst. 2 tr. ř.) rozhodl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. tak, že se podaná stížnost pro porušení zákona zamítá, neboť není důvodná. Pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v §274 odst. 2 a 3 tr. ř., státní zástupce pro tento případ souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§274 odst. 4 tr. ř.).
17. Obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Kubáta ve svém písemném vyjádření uvedla, že se s podanou stížností ministra spravedlnosti plně ztotožňuje. Zároveň navrhla, aby Nejvyšší soud o podané stížnosti pro porušení zákona rozhodl způsobem v ní uvedeným.
18. V posléze zpracované replice k vyjádření státního zástupce, datované dne 26. 4. 2022 odmítla názor státního zástupce s tím, že jde o alibistickou polemiku nad tím, zda i zcela odbyté, nepřesné a nepřezkoumatelné rozhodnutí může být rozhodnutím zákonným. Odkázala přitom na základní zásady trestního řízení, zakotvené zejména v §2 tr. ř., odrážející ústavně garantované právo zakotvené v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Podle této zásady musí z výroku usnesení o zahájení trestního stíhání být jasně seznatelné, v čem je spatřováno protiprávní jednání, které naplňuje všechny znaky skutkové podstaty stíhaného trestného činu, což v tomto případě nebylo splněno. Lze připustit, že precizace skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání nemusí být tak přesná, jako ve výroku rozsudku, avšak je třeba trvat na tom, že z něj musí být patrné, jakým jednáním mělo dojít k naplnění skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Pokud Nejvyšší státní zastupitelství obviněnou odkázalo na využití institutu dohledu podle zákona o státním zastupitelství, tohoto institutu obviněná využila, avšak v podstatě s nulovým výsledkem. Podle judikatury Ústavního soudu přitom tento dohled neplní funkci opravného prostředku, a není tedy podmínkou pro využití mimořádných opravných prostředků podle trestního řádu. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona v plném rozsahu vyhověl.
IV.
Relevantní právní úprava
19. Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten
[k]do sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
20. Podle §160 odst. 1 tr. ř. věta druhá před středníkem [v]ýrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován.
21. Podle §147 odst. 1 tr. ř. [p]ři rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
[a] správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost
[b] řízení předcházející napadenému usnesení.
22. Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. [n]adřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná .
V.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
23. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím státní zástupkyně ve vytýkaném směru v neprospěch obviněné porušen.
24. Z dikce §160 odst. 1 tr. ř., věta druhá, jakož i ustálené judikatury (například usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 369/05, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 7 Tz 125/2001), vyplývá, že popis skutku na samém počátku vyšetřování sice nemusí být zcela vyčerpávající, ale musí být ve výroku usnesení zachycen tak, aby nevzbuzoval pochybnosti o naplnění základních znaků trestného činu v daném konkrétním případě. Obviněnému musí být obvinění vzneseno způsobem, z něhož je zřetelné, v jakých konkrétních skutečnostech je spatřováno naplnění všech znaků trestného činu a jaké konkrétní skutečnosti naplňující znaky daného trestného činu se mu kladou za vinu. Tvrzené skutečnosti, pak musí mít též oporu ve skutkových zjištěních opatřených v rámci prověřování. Důvodné podezření ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku je podmíněno skutkovým zjištěním, že pachatel sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu [ve smyslu §138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku dosahující nejméně 1.000.000 Kč]. Co se týče subjektivní stránky, je vyžadováno úmyslné zavinění.
25. V tomto případě usnesení Obvodního ředitelství policie Praha I., SKPV OOK, 4. oddělení, ze dne 29. 9. 2021, č. j. KRPA-8550-104/TČ-2021-001174-6-BER, těmto požadavkům neodpovídá. Popis dílčích skutků, které jsou obviněné kladeny za vinu, neobsahuje základní skutkové okolnosti, naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Zejména není patrná forma omylu, jímž měla být poškozená Z. B. ovlivněna při majetkové dispozici se svými finančními prostředky. Není ani patrné, jak je hodnoceno vrácení částky 200.000 Kč v prvním skutku a zda je nevrácení částky 1.000.000 Kč z tohoto skutku samostatným jednáním, nebo zda je nějakým způsobem konzumováno skutkem 2., v němž je tvrzena zápůjčka částky 5.000.000 Kč, přičemž fakticky došlo k předání pouze 4.000.000 Kč. Stejně tak není jednoznačně patrné, zda poškozená měla jednat v omylu z účelu, na který měly být prostředky využity, či data splatnosti zápůjčky, a to za situace, kdy peníze měly být zapůjčeny obviněné, která se však neměla podílet na realizaci podnikatelského záměru, který je v popisu obou skutků uveden. Pokud jde o datum splatnosti, není uvedena žádná skutková okolnost, ze které by bylo možno dovozovat, z jakého důvodu obviněná nebyla schopna zapůjčené peníze ve stanovených termínech vrátit, a že si toho měla být při uzavírání obou smluv vědoma. Předmětné usnesení tak trpí vadou, kterou je nutno pro další průběh trestního stíhání odstranit. Jelikož se jedná o základní znaky skutkové podstaty vytýkaného trestného činu, nelze se ani na samém počátku trestního stíhání spokojit s argumentací, že popis skutku bude precizován v jeho dalším průběhu. Lze také poukázat na obsáhlé odůvodnění předmětného usnesení, z něhož je patrné, že po skutkové stránce měl policejní orgán dostatek podkladů, aby popis skutku zákonným požadavkům odpovídal. Přitom však nelze pominout, že odůvodněním nelze nahrazovat zřejmé vady popisu skutku ve výroku rozhodnutí.
26. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 v odůvodnění svého usnesení ze dne 5. 11. 2021 na tato pochybení nereagovala, přestože byla obviněnou absence popisu obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku namítána. Omezila se na zcela nedostatečné konstatování, že usnesení policejního orgánu „považuje za naprosto standardně vyhotovené s tím, že z úřední povinnosti měla možnost se seznámit s celou řadou jiných obdobných usnesení“ . Takovou argumentaci nelze v žádném případě považovat za dostatečnou, když obvyklá praxe, na kterou státní zástupkyně odkazuje, nemůže legalizovat postup neodpovídající zákonným požadavkům. Pro úplnost pak lze vzhledem k vyjádření státního zástupce k podané stížnosti pro porušení zákona dát za pravdu obviněné, že státním zástupcem proponované zjednání nápravy cestou dohledu v soustavě státního zastupitelství nelze považovat za dostačující, zejména v situaci, kdy podnět obviněné k výkonu dohledu adresovaný Městskému státnímu zastupitelství v Praze k nápravě vadného stavu nevedl.
VI.
Způsob rozhodnutí
27. Nejvyšší soud na základě výše uvedených poznatků uzavírá, že státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 v usnesení ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 2 ZT 124/2021, v neprospěch obviněné porušila zákon tím, že nesplnila svou přezkumnou povinnost, plynoucí z ustanovení §147 odst. 1 tr. ř., v důsledku čehož nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Toto pochybení přitom ve věcné rovině pramení již z vadného výroku usnesení Obvodního ředitelství policie Praha I., SKPV OOK, 4. oddělení, ze dne 29. 9. 2021, č. j. KRPA-8550-104/TČ-2021-001174-6-BER, podle §160 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud proto vyslovil zmíněné porušení zákona oběma rozhodnutími, přičemž v důsledku toho zrušil považoval za potřebné zrušit nejen usnesení státní zástupkyně, napadené stížností pro porušení zákona, ale i uvedené usnesení policejního orgánu, neboť je zřejmé, že zjištěné porušení zákona nelze napravit samostatným rozhodnutím státní zástupkyně v řízení o stížnosti obviněné. V návaznosti na to přikázal Obvodnímu ředitelství policie Praha I., SKPV OOK, 4. oddělení, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednalo a rozhodlo.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 4. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab