ECLI:CZ:NS:2022:6.TZ.49.2022.1
sp. zn. 6 Tz 49/2022-460
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2022 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců Mgr. Pavla Götha a Mgr. Romana Raaba stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. Č. , nar. XY, Slovenská republika, občana Slovenské republiky, t. č. ve výkonu vazby v jiné trestní věci ve Věznici Plzeň, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 1 T 114/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 1 T 114/2020, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř. a §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku v neprospěch obviněného V. Č.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz zrušuje ve výroku o trestu vyhoštění z území České republiky, uloženého obviněnému V. Č. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 1 T 114/2020, byl obviněný V. Č. uznán vinným jednak pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za které byl podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání pěti let. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné E. A. M. a o nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny na náhradu škody. Citovaný trestní příkaz nabyl vůči obviněnému V. Č. právní moci dne 1. 1. 2021.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
2. Proti trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 1 T 114/2020, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného V. Č. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k §80 odst. 3 tr. zákoníku.
3. Stěžovatel poukázal na znění ustanovení §80 odst. 1, 3 písm. f) tr. zákoníku, §2 odst. 5 a §314e odst. 2 písm. h) tr. ř. a vyjádřil přesvědčení, že Okresní soud Plzeň-město se neřídil ustanovením §2 odst. 5 tr. ř., když nijak nezjišťoval, zda jsou splněny základní podmínky pro uložení trestu vyhoštění. Soud nijak neověřoval dosavadní průběh života obviněného a jeho vztah k České republice. Ministr spravedlnosti zdůraznil, že obviněný pobývá na území České republiky nepřetržitě nejméně od roku 2005, což vyplývá z policejní evidence. Tuto skutečnost podporuje protokol o vazebním zasedání ze dne 7. 4. 2021 a protokol o hlavním líčení ze dne 12. 5. 2021 ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 4 T 39/2021, v rámci kterých obviněný uvedl, že v České republice pobývá již od svých 7 let. S ohledem na výše uvedené nebylo podle §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku možné uložit obviněnému trest vyhoštění, neboť obviněný je občanem Evropské unie a pobývá na území České republiky déle než 10 let. Napadený trestní příkaz je proto nezákonný.
4. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 1 T 114/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. Č. v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k §80 odst. 3 tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz v celém rozsahu zrušil, jakož aby zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Plzeň-město přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s mimořádným opravným prostředkem ministra spravedlnosti ztotožnil co do důvodů (nadto odkázal též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1099/2016) i co do návrhu rozhodnutí Nejvyššího soudu. Stejné vyjádření učinil i obhájce obviněného.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
6. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon v neprospěch obviněného V. Č. byl porušen.
7. Podle §2 odst. 5 věty první tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
8. Podle §80 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit pachateli, který není občanem České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.
9. Podle §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku soud trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá na území České republiky, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu. Podmínka nepřetržitého pobytu je zachována, pokud nepřítomnost občana Evropské unie na území České republiky nepřesáhne celkem 6 měsíců ročně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1338/2007, uveřejněné pod č. T 1073 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
10. Nejvyšší soud měl k dispozici a k důkazu provedl kopii části trestního spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 4 T 39/2021, který je veden na základě návrhu na potrestání obviněného pro spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jehož se měl obviněný dopustit, stručně vyjádřeno, pobytem v Plzni navzdory pravomocnému uložení trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 5 let uloženému právě stížností pro porušení zákona napadeným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 1 T 114/2020. Podle informace vyplývající z policejní evidence (vyhledávání osob) se příjezd obviněného do České republiky datuje k roku 2005. Z protokolu o vazebním zasedání ze dne 7. 4. 2021 plyne vyjádření obviněného, že v České republice žije od svých sedmi let, s českou přítelkyní S. Č. má stejnojmennou dceru, k níž mu byla stanovena vyživovací povinnost, v době výslechu obviněný žil a pracoval v XY. V hlavním líčení konaném dne 12. 5. 2021 pak uvedl, že v České republice žije od roku 2004, zopakoval i údaje o svém otcovství k dceři, vyjádřil se k postupným zaměstnavatelům a pobytu v České republice na základě opakovaně udělovaného povolení k přechodnému pobytu, přičemž za celou dobu byl na Slovensku pouze v roce 2014 na nezbytně nutných 48 hodin pro účely vystavení nového občanského průkazu. Podle rozsudku opatrovnického soudu ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 13 Nc 2271/2020 a 4 P a Nc 167/2020 byla nezletilá AAAAA (pseudonym), nar. XY, svěřena do výchovy matce, bytem v XY, a obviněnému jako otci bylo stanoveno výživné. K dispozici je i písemný přehled zaměstnavatelů obviněného za období od prosince 2017 do ledna 2021. Shora uvedené skutečnosti, které Okresní soud Plzeň-město ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 39/2021 považoval za důvody vylučující uložení trestu vyhoštění ve věci 1 T 114/2020 [konkrétně pro rozpor s §80 odst. 3 písm. f) tr. ř.], jakož i zjištění, že obviněnému nebyla fakticky doručena výzva k vycestování, vedly pak k rozhodnutí o zproštění návrhu na potrestání podle §226 písm. b) tr. ř. rozsudkem ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 4 T 39/2021, kdy odvolání státního zástupce bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. 9 To 243/2021, zamítnuto.
11. Lze tedy uzavřít, že argumentace stěžovatele je oprávněná a obsahově plně koresponduje se zjištěními plynoucími stran osoby obviněného a jeho pobytu a osobních vazeb na území Česká republiky ze spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 4 T 39/2021. Vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona napadený trestní příkaz byl vydán dne 14. 12. 2020, je evidentní, že se Okresní soud Plzeň-město při úvahách, zda obviněnému uloží trest vyhoštění, nezabýval tím, zda jsou vůbec splněny podmínky pro uložení tohoto druhu trestu, přičemž dostatečné podklady pro takové úvahy ani nejsou ve spise obsaženy, ač je obviněný cizím státním příslušníkem – občanem Slovenské republiky. Ministr spravedlnosti správně konstatoval, že Okresní soud Plzeň-město v tomto směru neověřoval dosavadní průběh života obviněného a jeho vztah k České republice. Jestliže je obviněný občanem Evropské unie, v České republice pobývá nepřetržitě déle než deset let a současně ze spisového materiálu nevyplynulo, že by bylo možno shledat vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku v návaznosti na skutek spáchaný obviněným či jeho osobu, nebylo možné obviněnému s ohledem na znění ustanovení §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku trest vyhoštění uložit. Za této situace nutno ve shodě s podaným mimořádným opravným prostředkem uzavřít, že napadený trestní příkaz je v označené části nezákonný.
12. Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného zjistil, že v posuzované trestní věci došlo z výše popsaných důvodů k porušení zákona. Proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 1 T 114/2020, byl porušen zákon, a to v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř. (z důvodu neobjasnění skutečností rozhodných pro posouzení otázky, zda je možno obviněnému uložit trest vyhoštění) a §80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku (z důvodu jeho nerespektování) v neprospěch obviněného V. Č. Nejvyšší soud neshledal důvod k vyslovení porušení ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., neboť to se vztahuje k otázce hodnocení důkazů. Jak již bylo zmíněno, z obsahu trestního spisu vyplynulo, že před vydáním trestního příkazu nebyly opatřeny žádné důkazy, které by měly vztah k otázkám upraveným v §80 odst. 3 tr. zákoníku a které by tudíž měl soud vadně vyhodnotit.
13. Protože podle §269 odst. 2 věty druhé tr. ř. v případě, že je nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok, omezil se Nejvyšší soud pouze na zrušení stížností pro porušení zákona napadeného výroku o trestu vyhoštění z území České republiky, uloženého obviněnému V. Č. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. K tomuto řešení Nejvyšší soud přistoupil poté, co na podkladě provedeného dokazování zjistil, že není nezbytné činit další šetření a objasňování otázek týkajících se okolností, pro něž nelze obviněnému trest vyhoštění uložit. I z těchto důvodů nebylo třeba zrušit celý trestní příkaz, k čemuž by Nejvyšší soud musel přistoupit, pokud by z důvodu nutnosti objasnění těchto otázek vracel věc k novému projednání a rozhodnutí okresnímu soudu.
14. Jelikož předmětné pochybení bylo napraveno již samotným zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu, nepřicházel v úvahu postup spočívající v přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Plzeň-město (§270 odst. 1 tr. ř.), ani postup spočívající v novém rozhodnutí věci Nejvyšším soudem podle §271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth