ECLI:CZ:NS:2022:6.TZ.64.2022.1
sp. zn. 6 Tz 64/2022-307
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2022 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců Mgr. Pavla Götha a Mgr. Romana Raaba stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 67 To 214/2020, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že
· pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 67 To 214/2020, byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a §256 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo,
· rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 6 T 38/2020, v části výroku o vině pod bodem II.) byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. Š.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 67 To 214/2020, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 6 T 38/2020, v části výroku o vině pod bodem II.) a v souvisejících výrocích o trestu a o náhradě škody.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 6 T 38/2020, byl obviněný M. Š. (dále také „obviněný“) uznán vinným: pod bodem I.) přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem II.) zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému M. L. částku ve výši 400 Kč jako náhradu škody, kterou trestným činem způsobil.
2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně, jeho výroku o vině pod bodem II.) a výroku o trestu, podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 67 To 214/2020, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 67 To 214/2020, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 6 T 38/2020, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného M. Š. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 67 To 214/2020, porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 6 T 38/2020, v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, v neprospěch obviněného M. Š.
4. Stěžovatel poukázal na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak, že musí být pro takovou právní kvalifikaci mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Podle ministra spravedlnosti přitom věcná souvislost v předmětné věci absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti (odcizení čokolády z volného prodeje) nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Měl za to, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a z toho důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let trestem zjevně excesivním.
5. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon rozsudku nalézacího soudu, podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 67 To 214/2020, byl porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 6 T 38/2020, v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, v neprospěch obviněného M. Š., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. obě rozhodnutí v celém rozsahu zrušil, aby zrušil i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby Nejvyšší soud postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedla, že se s touto ztotožňuje, navrhuje, aby jí Nejvyšší soud vyhověl a konstatoval, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 67 To 214/2020, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne
16. 6. 2020, sp. zn. 6 T 38/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. Š. v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadenými rozhodnutími soudů ve vytýkaném směru v neprospěch obviněného porušen, byť se tak nestalo v rozsahu celého výroku o vině.
8. Přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, dopustí se zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 6 T 38/2020, Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obviněný se měl jednáním uvedeným pod bodem II.) dopustit zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (stručně vyjádřeno) tím, že dne 22. 4. 2020 v přesně nezjištěné době kolem 18:45 hodin v OD XY v XY na prodejní ploše obchodu odcizil celkem 30 kusů čokolád v celkové hodnotě 2 277, které uložil do batohu na zádech, a poté obchod opustil bez zaplacení zboží, načež byl zadržen pracovníkem ostrahy při východu z objektu obchodního domu, a výše uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl v uplynulých 3 letech za takový čin potrestán, a to rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi, sp. zn. 2T 245/2015, který nabyl právní moci dne 15. 2. 2016, za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1,2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, který vykonal dne 27. 2. 2019, a dále se výše uvedeného jednání dopustil v době dosud platného nouzového stavu, který byl usnesením vlády ČR č. 69 ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS COV-2 na území České republiky.
9. Nalézací soud právní kvalifikaci skutku jako zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku zdůvodnil tím, že vláda usnesením č. 69/2020 Sb. v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky nouzový stav. Tento nouzový stav trval od 12. března 2020 na dobu 30 dnů. Usnesením č. 156/2020 Sb. byl nouzový stav prodloužen do 30. dubna a usnesením č. 219/2020 Sb. do 17. května. Již tato reakce ze strany státu a omezení, která s vyhlášením nouzového stavu byla spojena, pak osvědčuje závažnost situace, kterou pro životy a zdraví lidí výskyt koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky představuje. Při interpretaci toho, co se rozumí jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, nelze odhlédnout od znění celého ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dle něhož bude přísněji potrestán pachatel, který se předmětného jednání dopustí za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Výklad jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je tak podmíněn použitím argumentu a simili (podle podobnosti) ve vztahu k dalším alternativním znakům citované kvalifikované skutkové podstaty. Ve všech případech se přitom jedná obecně vzato o situace, které lidé vnímají velice citlivě, vedou k semknutí společnosti a s nimiž je spojeno mnoho restrikcí, jež výrazně zasahují do běžného života lidí. To je také důvodem toho, proč je spáchání trestného činu krádeže za takové situace vnímáno jako jednání zvlášť zavrženíhodné, na což zákonodárce reaguje zvýšením trestní sazby. Závažnost situace pak pouze dokresluje skutečnost, že nouzový stav je vyhlašován podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky [shodně jako válečný stav vypočtený ve výčtu v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], přičemž důsledkem jeho vyhlášení je omezení vyjmenovaných práv stanovených ve zvláštních zákonech v souladu s Listinou základních práv a svobod a naopak uložení zvláštních povinností. Je tedy zřejmé, že situace, která v době spáchání projednávané trestné činnosti v České republice panovala, naplňuje znak jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Samotné vyhlášení nouzového stavu není okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, avšak důsledky s ním spojené (omezení práv a uložení povinností) má na specifikum a závažnost dané situace nesporný vliv.
10. Nalézací soud se zabýval též vědomím obviněného o existenci nouzového stavu na území České republiky, podotkl, že trestnost jednání podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku není podmíněna úmyslným zaviněním ze strany pachatele, nýbrž postačuje zavinění ve formě nedbalosti. Soud pak neměl pochybnosti, že obviněný minimálně laickou představu o situaci měl. Je obecně známo, že v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu byly obchodní řetězce provozovány ve zvláštním režimu spočívajícím jak v povinném nošení roušky, tak také ve speciální ochraně pracovníků prodejen a přítomností dezinfekce jak pro zaměstnance, tak také pro zákazníky. Ostatně sám obviněný měl v době jednání na tváři roušku. Nevědomí o hrozící vyšší trestní sazbě nepovažoval soud za relevantní, neboť se jedná se o tzv. neomluvitelný právní omyl ve smyslu §19 odst. 2 tr. zákoníku.
11. Odvolací soud se vzdor odvoláním obviněného výslovně namítané nesprávné právní kvalifikaci skutku pod bodem II.) podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s argumentací nalézacího soudu plně ztotožnil a rovněž poukázal na to, že obviněný si vyhlášeného nouzového stavu musel být vědom s ohledem na veškerá viditelná hygienická opatření, přičemž bezpečnostní složky v takovém případě zabezpečují mnoho jiných nutných úkolů a je prioritou, aby nemusely objasňovat tzv. drobné krádeže. Jinak, nebýt vyhlášení nouzového stavu, by jednání obviněného bylo posuzováno toliko jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
12. Argumentace soudů nižších stupňů bezezbytku odpovídala tehdy převládajícímu právnímu názoru, podle něhož veškeré trestné činy krádeže spáchané v době trvání nouzového stavu byly automaticky kvalifikovány též podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s tím, že samotný výskyt epidemie koronaviru (kvůli kterému byl daný nouzový stav vyhlášen) bez dalšího zakládal naplnění znaku „spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Nejvyšší soud však v kontextu stížností pro porušení zákona nastolené problematiky předesílá, že obecně nelze souhlasit s úvahou, že nouzový stav je třeba považovat za událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. „Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy k předmětné krádeži došlo dne 22. 4. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
13. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. rozsudku Nejvyššího soudu). K právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu se přiklonil také Ústavní soud nálezem ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
14. V trestní věci obviněného M. Š. ovšem žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného zločinu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu nelze shledat. Nutno souhlasit se stěžovatelem, že naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno z pouhé časové souvislosti činu s vyhlášeným nouzovým stavem, poněvadž podle tzv. skutkové věty výroku o vině pod bodem II.) se obviněný tam popsané krádeže dopustil „v době dosud platného nouzového stavu, který byl usnesením vlády ČR č. 69 ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS COV-2 na území České republiky“. Obviněný se inkriminovaného jednání dopustil tak, že v obchodním domě odcizil čokolády. Okolnosti činu, předmět útoku a pohnutky jednání obviněného nesvědčí o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly jakkoliv souviset. Stěžovatel správně poznamenal, že způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti nesvědčí o tom, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Takovou argumentaci stížnosti pro porušení zákona nelze než označit za správnou a přesvědčivou, neboť jednání obviněného nebylo nouzovým stavem nikterak ovlivněno a mezi posuzovaným trestným činem krádeže na straně jedné a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ na straně druhé nebyla doložena žádná věcná souvislost. Proto že skutek pod bodem II.) byl soudy nižších stupňů nesprávně právně hodnocen jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
15. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná a s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 67 To 214/2020, byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., neboť odvolací soud nesplnil svou přezkumnou povinnost z hlediska odvoláním vytýkaných a výše popsaných vad rozsudku soudu prvního stupně, a v ustanovení §256 tr. ř., neboť v důsledku toho nesprávně dospěl k závěru, že odvolání obviněného je nedůvodné a zamítl jej. Stejně tak bylo namístě vyslovit, že byl porušen zákon též v řízení předcházejícím usnesení odvolacího soudu, konkrétně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 6 T 38/2020, v části týkající se výroku o vině pod bodem II.), a to v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. K porušení zákona došlo v neprospěch obviněného M. Š. Podle §269 odst. 2 tr. ř. proto Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 67 To 214/2020, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 6 T 38/2020, v části týkající se výroku o vině pod bodem II.) [přičemž výrok o vině pod bodem I.) popsanou vadou právní kvalifikace netrpí] a v souvisejících výrocích o trestu a o náhradě škody, zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
16. Pro úplnost lze rovněž konstatovat, že o návrhu stěžovatele na přerušení výkonu rozsudku soudu prvního stupně nebylo rozhodováno, neboť ještě před podáním stížnosti pro porušení zákona dne 25. 4. 2022 obviněný uložený trest odnětí svobody vykonal a dne 21. 4. 2022 byl z výkonu trestu propuštěn.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 6. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth