ECLI:CZ:NS:2022:6.TZ.74.2022.1
sp. zn. 6 Tz 74/2022-280
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a Mgr. Pavla Götha v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, byl porušen zákon v ustanovení §196a tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. M.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se trestní příkaz Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, zrušuje ve výroku, jímž bylo obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021 a podle §196a tr. zákoníku uloženo, aby se ve lhůtě podmíněného odsouzení zdržel řízení motorových vozidel. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tedy i trestní příkaz Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 9. 2019, č. j. 1 T 132/2019-35.
Odůvodnění:
I.
Stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, byl obviněný P. M. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
od 4. 5. 2018 do 28. 1. 2019, v místě bydliště v okrese Děčín, ani jinde, úmyslně nepřispíval na výživu svých nezl. synů AAAAA (pseudonym), n ar. XY, a BBBBB (pseudonym), nar. XY , ačkoliv o této povinnosti věděl a nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by obviněnému objektivně bránily v plnění vyživovací povinnosti a výše výživného byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 10. 2015, č. j. 14 Nc 1319/2015-31, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2015, ve výši 1 500 Kč měsíčně na každé z dětí, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky A. T., nar. XY, trvale bytem XY, XY, okres Teplice, a k jejím rukám tak dluží částku ve výši 24 000 Kč.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §196 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §82 odst. 2 a §196a tr. zákoníku mu bylo dále uloženo, aby ve lhůtě podmíněného odsouzení podle svých sil, výdělkových možností a schopností, uhradil dlužné výživné a řádně platil běžné výživné a dále, aby se ve stejné lhůtě zdržel řízení motorových vozidel.
3. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 5. 2019.
II.
Stížnost pro porušení zákona
4. Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Uvedl zde, že s odkazem na ustanovení §82 odst. 2 a §196a tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo mj. omezení spočívající ve zdržení se řízení motorových vozidel ve zkušební lhůtě podmíněného odsouzení, tedy na dobu tří let. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že obviněný byl zaměstnán od 3. 8. 2017 do 28. 2018 ve společnosti K. G. jako řidič nákladního automobilu, přičemž pracovní poměr skončil uplynutím doby určité. Dále byl zaměstnán od 21. 1. 2019 do 31. 3. 2020 ve společnosti G. na pozici řidiče těžké dopravy. Z uvedeného je možno učinit závěr, že si obviněný opatřoval prostředky na úhradu životních nákladů činností, k níž je zapotřebí řidičské oprávnění.
5. Ministr upozornil, že hlavním smyslem a účelem právní úpravy §196 tr. zákoníku je zajištění výživy či zaopatření oprávněných osob mimo jiné tím, aby si pachatel osvojil plnění vyživovací povinnosti. Prvořadou prioritou řešení narušených společenských vztahů je řádné plnění vyživovací povinnosti, nikoli případná sankce. Jedním z hledisek, k nimž má soud přihlédnout při své rozhodovací činnosti o druhu a výši trestu, má proto být právě zajištění zákonné vyživovací povinnosti. Proto také, s ohledem na specifika každého případu, má být zpravidla ukládán takový druh trestu, který pachateli v zajištění jeho alimentační povinnosti nebrání.
6. S myslem ustanovení §196a tr. zákoníku je sice na jednu stranu zesílení tlaku na pachatele trestného činu zanedbání povinné výživy za účelem dobrovolného splnění zákonné alimentační povinnosti, avšak na stranu druhou nemá jít dané omezení na úkor jeho výdělkových možností. Po přezkoumání spisového materiálu lze konstatovat, že v případě obviněného k takovému ohrožení reálně došlo. Pakliže byl v době vyhlášení trestního příkazu, jakož i v následujícím období zaměstnán na pozici řidiče nákladní dopravy, byl uloženým omezením připraven o jediný či alespoň rozhodující zdroj příjmů, čímž mu bylo fakticky znemožněno řádně hradit výživné. Trestní příkaz proto nemůže ve svém výroku o trestu obstát a je excesivní, neboť je zjevně učiněn na podkladě nezákonné aplikace §196a tr. zákoníku.
7. Nad rámec ministr zmínil, že uložení přiměřeného omezení podle §196a tr. zákoníku (ačkoliv od něj bylo upuštěno usnesením ze dne 9. 9.2019, č. j. 2 T 31/2019-112) mělo rovněž za následek odsouzení obviněného trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 9. 2019, č. j. 1 T 132/2019-35, pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V důsledku tohoto odsouzení obviněnému hrozí, že Okresní soud v Teplicích rozhodne o výkonu podmíněně odloženého trestu z citovaného trestního příkazu.
8. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud
· podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. M., a to v ustanovení §196a tr. zákoníku;
· podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, ve výroku o trestu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
· podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
III.
Vyjádření procesních stran
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření předně uvedl, že se s argumentací obsaženou ve stížnosti v zásadě ztotožňuje. Upozornil, že uložení přiměřeného omezení zdržet se řízení motorových vozidel nemá být ukládáno obligatorně a jeho uložení je na úvaze soudu, který zváží jeho vhodnost podle okolností daného případu. Dané omezení by zejména nemělo jít na úkor výdělkových možností pachatele a ohrozit tak jeho schopnost řádně dostát jeho zákonným povinnostem, včetně povinnosti vyživovací. Okresní soud v Teplicích uvedené zásady nerespektoval a uložením uvedeného omezení obviněnému ztížil možnost plnit vyživovací povinnost. Došlo sice posléze k vydání usnesení o upuštění od přiměřeného omezení, do jeho právní moci však soud obviněnému zkomplikoval vykonávání zaměstnání řidiče a současně po něm v reakci na uloženou přiměřenou povinnost požadoval ve zkušební době hradit dlužné a běžné výživné pod hrozbou možné přeměny podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Jak navíc podotkl ministr spravedlnosti, došlo v mezidobí k jeho odsouzení pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Napadený trestní příkaz tedy v té části, ve které bylo obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo vytýkané přiměřené omezení, nemůže obstát.
10. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
· podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že zmiňovaným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 2 T 31/2019, byl v neprospěch obviněného P. M. porušen zákon v ustanovení §196a tr. zákoníku,
· podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil
jak trestní příkaz Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 2 T 31/2019, v části, ve které soud obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021 a §196a tr. zákoníku uložil přiměřené omezení spočívající v tom, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržel řízení motorových vozidel,
tak i další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dodal, že souhlasí s rozhodováním Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání.
11. Obviněný prostřednictvím své obhájkyně sdělil, že se stížností pro porušení zákona souhlasí a souhlasí i s tím, aby věc byla projednána v neveřejném zasedání.
IV.
Relevantní právní úprava
12. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2021, nyní podle §82 odst. 3 tr. zákoníku, může soud podmíněně odsouzenému uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v §48 odst. 4 tr. zákoníku směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.
13. Podle §196a tr. zákoníku může soud pachateli trestného činu zanedbání povinné výživy (§196 tr. zákoníku) uložit jako přiměřené omezení a přiměřené povinnosti uvedené v §48 odst. 4 tr. zákoníku i přiměřené omezení, aby se zdržel řízení motorových vozidel. Toto přiměřené omezení soud uloží zejména tehdy, je-li důvodná obava, že povinnost uhradit dlužné výživné bude mařena nebo ztěžována.
V.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
14. Z trestního spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 31/2019 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný při výslechu dne 28. 1. 2019 uvedl, že je zaměstnán jako řidič kamionu, přičemž hodlá nahlásit svoji vyživovací povinnost (č. l. 10), což také učinil (č. l. 65). Ze zprávy společnosti K. G. vyplývá, že zde byl zaměstnán od 3. 8. 017 do 28. 2. 2018 na pozici řidič nákladního automobilu (č. l. 60). Z pracovní smlouvy založené na č. l. 63 vyplývá, že obviněný byl od 21. 1. 2019 zaměstnán ve společnosti G. jako řidič těžké dopravy. Uvedené skutečnosti byly výslovně uvedeny taktéž v obžalobě státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 8. 3. 2019, č. j. 2 ZT 3/2019-5, založené na č. l. 88. Z přípisu státní zástupkyně z téhož dne založeného na č. l. 91 se dále zjišťuje, že navrhovala, aby byl obviněnému v případě vydání trestního příkazu uložen trest odnětí svobody v rozpětí 10 – 12 měsíců podmíněně odložený na delší zkušební dobu za současného uložení povinnosti podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uhradit ve zkušební době výživné. Z uvedeného vyplývá, že jak ze spisového materiálu shromážděného v přípravném řízení, tak se samotného znění obžaloby bylo zřejmé, že obviněný je zaměstnán (a byl také v minulosti) na pozici řidiče nákladní dopravy. K obstarání výdělku tudíž potřebuje řidičský průkaz. Státní zástupkyně, zřejmě vědoma si této skutečnosti, nenavrhovala uložení přiměřeného omezení podle §196a tr. zákoníku ve formě zdržení se řízení motorových vozidel.
15. Ze spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 1 T 132/2019 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl trestním příkazem jmenovaného soudu ze dne 24. 9. 2019, č. j. 1 T 132/2019-35, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 100 denních sazeb v částce 200 Kč, tedy celkem 20 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Ze záznamu na č. l. 51 spisu se podává, že peněžitý trest dosud nebyl vykonán. V důsledku tohoto odsouzení bylo ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 31/2019 nařízeno veřejné zasedání o přeměně podmíněného odsouzení, avšak dosud v něm (znovu) nebylo rozhodnuto.
16. Skutková zjištění vyjádřená výše v bodě 14., odpovídající tvrzením obsaženým ve stížnosti pro porušení zákona, svědčí závěru, že okresní soud při vydání trestního příkazu vůbec nevzal v úvahu, že obviněný je zaměstnán jako řidič z povolání, z čehož plyne, že k výkonu svého zaměstnání, jež je zdrojem jeho příjmů a tedy potenciálních prostředků k hrazení výživného na nezletilé děti, potřebuje řidičský průkaz. Uložení přiměřeného omezení spočívajícího v tom, aby se v průběhu zkušení doby zdržel řízení motorových vozidel, jenž za jiných okolností může vést k pozitivnímu ovlivnění pachatele trestného činu zanedbání povinné výživy k plnění jeho zákonné povinnosti, bylo v posuzované věci zjevně kontraproduktivní, neboť ve své podstatě vytváří obviněnému překážku ve výkonu jeho zaměstnání a tudíž i dosahování odměny (mzdy) za tuto činnost. Přitom jak správně poukázal ministr spravedlnosti, u trestného činu zanedbání povinné výživy podle §196 tr. zákoníku je ochrana poskytovaná trestním zákoníkem zaměřena na zabezpečení řádné výživy oprávněné osoby (objektem trestného činu je nárok na výživu), z čehož plyne, že i postih pachatele tohoto trestného činu musí směřovat k dosažení tohoto cíle. Ve věci posuzované uložení omezení spočívajícího v tom, aby se obviněný zdržel řízení motorových vozidel naopak – s ohledem na charakter jeho zaměstnání – zájmům nezletilých odporuje. Uložení tohoto omezení proto současně představuje porušení zákona v ustanovení §196a tr. zákoníku v neprospěch obviněného, neboť podle něj (věta druhá) soud toto přiměřené omezení uloží tehdy, je-li důvodná obava, že povinnost uhradit dlužné výživné bude mařena nebo ztěžována. K takovému závěru však nebylo možno dospět.
VIII.
Způsob rozhodnutí
17. Stížnost pro porušení zákona je důvodná. Na jejím podkladě proto Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, byl porušen zákon v ustanovení §196a tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. M. V návaznosti na to Nejvyšší soud rozhodl dále tak, že se trestní příkaz Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, zrušuje ve výroku, jímž bylo obviněnému §82 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021 a podle §196a tr. zákoníku uloženo, aby se ve lhůtě podmíněného odsouzení zdržel řízení motorových vozidel. Zrušení přiměřeného omezení spočívající ve zdržení se řízení motorových vozidel je odůvodněno jeho kontraproduktivností, jež založila označené porušení zákona. Nejvyšší soud současně rozhodl o zrušení i všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Takovým rozhodnutím je bezesporu i trestní příkaz Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 9. 2019, č. j. 1 T 132/2019-35, v němž byla vina obviněného přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dovozena právě na základě zjištění o jeho nerespektování tohoto přiměřeného omezení uloženého mu stížností pro porušení zákona napadeným trestním příkazem.
18. Protože nápravy vady zatěžující napadený trestní příkaz bylo možno dosáhnout samotným zrušením jeho vadného výroku, omezil se Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí na vyslovení porušení zákona a zrušení nezákonného výroku, tedy bez toho, aby věc vracel soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ostatně v takovém případě by musel přistoupit ke zrušení celého trestního příkazu, neboť by nebylo možné, aby při nezrušení výroku o vině a trestu odnětí svobody, ukládal soudu prvního stupně, aby ve věci dále jednal. Rozhodl tedy zcela podle návrhu, který učinil státní zástupce.
19. Za splnění §274 odst. 3 písm. a) per analogiam tr. ř. tímto způsobem Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu