ECLI:CZ:NS:2022:7.TD.1.2022.1
sp. zn. 7 Td 1/2022-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 1. 2022 v trestní věci obviněného Š. K. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 71/2021 o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Pardubicích neodnímá .
Odůvodnění:
1. U Okresního soudu v Pardubicích jako soudu věcně a místně příslušného byla na obviněného Š. K. podána obžaloba pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle obžaloby se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 31. 1. 2021 v Pardubicích a dne 7. 5. 2021 v Přelouči, okr. Pardubice, řídil motorové vozidlo zn. VW Passat registrační značky XY, ačkoli u něho byl vykonáván trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 1 T 84/2020.
2. V průběhu řízení konaného před Okresním soudem v Pardubicích obviněný navrhl, aby věc byla tomuto soudu odňata a aby byla přikázána Okresnímu soudu v Olomouci. Obviněný odůvodnil tento návrh tím, že Okresní soud v Olomouci nemá žádné vazby na soudy v Hradci Králové a Pardubicích, kde je zájem na tom, aby byl odsouzen, a kde v minulosti pokaždé také odsouzen byl. Uvedl, že v minulosti Okresní soud v Pardubicích zamítl jeho návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přestože splňoval zákonné předpoklady pro podmíněné propuštění, a že Krajský soud v Hradci Králové dal Okresnímu soudu v Pardubicích za pravdu, protože je s ním „skamaráděný“, sídlí ve stejné budově a mezi soudci obou soudů jsou osobní vazby. Poukázal na to, že Okresní soud v Olomouci nemá žádné vazby ani na policii v Pardubicích, se kterou sám má problémy vyplývající z toho, že příslušníku policie „přebral přítelkyni“. Doplnil, že tento policista je kamarádem soudce projednávajícího podanou obžalobu.
3. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Podle tohoto ustanovení o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
4. Postup spočívající v odnětí a přikázání věci (tzv. delegace) je průlomem do ústavně stanoveného principu, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Odnětí věci soudu, jehož příslušnost vyplývá ze zákona, se tedy musí zakládat na důvodech, které jsou objektivně závažné. Jde především o takové okolnosti, které zabezpečují náležité zjištění skutkového stavu jako hlavního předpokladu spravedlivého rozhodnutí. Jde o to, zda je zásadním způsobem zpochybněna možnost příslušného soudu věc řádně projednat za dodržení základních zásad trestního řízení.
5. V posuzované věci nemůže žádná konkrétní okolnost přesvědčivě odůvodnit závěr, že u Okresního soudu v Pardubicích nejsou dostatečné podmínky pro nestranně a objektivně provedené řízení a spravedlivé rozhodnutí za dodržení základních zásad trestního řízení, resp. že u jiného soudu (konkrétně u Okresního soudu v Olomouci) jsou tyto podmínky lépe zajištěny.
6. Za „důležité důvody“ k delegaci nelze pokládat pouhou nepodloženou nedůvěru obviněného v rozhodování soudu, která vyplývá z dřívějšího rozhodování soudu v jeho jiné věci nebo z instančních vztahů mezi soudy různých stupňů, byť mají společné sídlo.
7. Namítaný osobní vztah soudce a příslušníka policie rovněž není způsobilý být důvodem k delegaci, neboť vyvolává jen otázku případného vyloučení jednoho konkrétního soudce z vykonávání úkonů trestního řízení podle §30 odst. 1 tr. ř. Ostatně o námitce podjatosti, kterou obviněný zahrnul do návrhu na delegaci a která směřovala proti soudci projednávajícímu danou věc, bylo předepsaným způsobem rozhodnuto tak, že tento soudce není vyloučen.
8. Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány důležité důvody k tomu, aby věc byla delegována, a proto podle §25 tr. ř. rozhodl, že věc se Okresnímu soudu v Pardubicích neodnímá. Kromě toho by však návrhu obviněného v době rozhodování Nejvyššího soudu už nebylo možné vyhovět, neboť Okresním soudem v Pardubicích bylo již ve věci nepravomocně rozhodnuto (viz rozhodnutí č. 33/2001 Sb. rozh. tr.).
9. Okresnímu soudu v Pardubicích lze jen připomenout, že pokud se nejedná o vyloženě obstrukční návrh, jehož účelem evidentně je jen zablokovat průběh řízení, je zásadně třeba návrh na delegaci předložit nadřízenému soudu neprodleně po jeho podání, vyčkat na rozhodnutí nadřízeného soudu a teprve poté pokračovat v řízení, případně alespoň rozhodnout ve věci až po rozhodnutí nadřízeného soudu o návrhu na delegaci. Návrh obviněného na delegaci došel Okresnímu soudu v Pardubicích dne 10. 12. 2021, avšak Okresní soud v Pardubicích předložil věc Nejvyššímu soudu až dne 7. 1. 2022, přičemž mezitím konal dne 21. 12. 2021 hlavní líčení, v němž meritorně rozhodl rozsudkem. Jde o to, že takový postup, jaký zvolil Okresní soud v Pardubicích, zahrnuje riziko nezákonnosti rozsudku pro případ, že by návrh na delegaci byl shledán věcně důvodným (pak by musela být náprava zjednána v dalším řízení o řádných či mimořádných opravných prostředcích). Taková situace však v posuzovaném případě nenastala. Nejvyšší soud tedy alespoň ex post rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu