ECLI:CZ:NS:2022:7.TD.11.2022.1
sp. zn. 7 Td 11/2022-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 2. 2022 v trestní věci obviněného P. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Nt 31001/2022 o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci v řízení o povolení obnovy takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Ostravě neodnímá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 11 T 139/2015, byl obviněný P. N. uznán vinným jednak přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §208 odst. 2 tr. zákoníku a jednak přečinem útisku podle §177 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců, rovněž bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
2. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal obviněný i obě poškozené odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 3 To 198/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuta. Následné dovolání obviněného bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 4 Tdo 27/2020, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
3. Dne 21. 1. 2022 bylo Okresnímu soudu v Ostravě doručeno podání obviněného nazvané jako „Návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 139/2015 s návrhem na delegaci věci jinému soudu“. V tomto podání v části III. obviněný uvedl, že od 1. 1. 2022 je v trestním řádu v ustanovení §30 odst. 4 nově upraveno, že z rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, který ve věci rozhodoval v původním řízení. Toto ustanovení je podle jeho názoru v rozporu s ústavním pořádkem, jelikož pro naplnění ústavního požadavku na rozhodování nestranným soudem a soudcem je nezbytné, aby rozhodoval zcela jiný soud stejného stupně, nejen jiný soudce. Trestní úseky se na okresních soudech skládají z jednotek či malého počtu trestních soudců, mezi nimiž jsou úzké pracovní vazby. Soudce rozhodující o obnově řízení tak má k soudci, který o věci rozhodoval v původním řízení, zpravidla kamarádský či alespoň kolegiální vztah, což zajisté musí ovlivnit jeho rozhodování. Obviněný proto žádá Nejvyšší soud, aby věc odňal Okresnímu soudu v Ostravě a přikázal ji Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
4. Věc je nyní u Okresního soudu v Ostravě vedena pod spisovou značkou 5 Nt 31001/2022. Nejvyššímu soudu byl dne 4. 2. 2022 Okresním soudem v Ostravě předložen předmětný trestní spis (sp. zn. 11 T 139/2015) k rozhodnutí o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci (tzv. delegaci věci). Nejvyšší soud projednal předložený návrh, avšak důvodným jej neshledal.
5. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
6. Podle §281 odst. 2 tr. ř. o návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo m. j. pravomocným rozsudkem, rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Tímto soudem je v této trestní věci Okresní soud v Ostravě.
7. Obviněný P. N. požadoval odnětí věci Okresnímu soudu v Ostravě a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Nejblíže společně nadřízeným soudem oběma soudům je Nejvyšší soud, který je tak soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu na delegaci.
8. Pokud jde o návrh na delegaci předložený Nejvyššímu soudu, obviněný v něm vyjádřil svou nedůvěru ve spravedlivé a nestranné rozhodování celého Okresního soudu v Ostravě o jeho návrhu na povolení obnovy řízení. Poukázal na kolegiální a v některých případech podle něj i kamarádské vztahy mezi jednotlivými soudci a z toho vycházející neobjektivnost při rozhodování. Obviněný navrhuje odnětí věci příslušnému soudu za účelem rozhodnutí o jeho návrhu na povolení obnovy řízení, jelikož z uvedených důvodů žádný ze soudců Okresního soudu v Ostravě není schopen v jeho věci nestranně a objektivně rozhodnout. Nejvyšší soud však v argumentech obviněného neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup, jakým je postup podle §25 tr. ř.
9. Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. nemůže být jakákoliv, v tomto případě ničím nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v jeho trestní věci. V obecné rovině Nejvyšší soud konstatuje, že podle ustanovení §30 odst. 4 tr. ř. je z rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení automaticky vyloučen soudce nebo přísedící, který ve věci rozhodoval v původním řízení, v tomto případě se jedná o samosoudkyni JUDr. Yvonu Křepelkovou Barhoňovou. Kromě této osoby se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám, např. proti všem soudcům určitého soudu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 374.) .
10. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle §25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Za prakticky jediný důvod pro takový postup uvedl zcela obecnou obavu o nestranné a objektivní rozhodování všech ostatních soudců Okresního soudu v Ostravě v této věci, což – jak bylo ostatně v minulosti již mnohokrát judikováno – nelze považovat za „důležitý důvod“ ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 11 Td 57/2008, dále ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Td 6/2020, ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 7 Td 9/2020 a další). Důvodem k odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. by mohla být jedině situace, že by z vykonávání úkonů trestního řízení v dané věci byli z nějakého důvodu vyloučeni všichni soudci (nebo přinejmenším všichni trestní soudci) Okresního soudu v Ostravě.
11. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani tvrzení obviněného, že ustanovení §30 odst. 4 tr. ř. (správně spíše §281 odst. 2 tr. ř.) je protiústavní a představuje porušení práva na spravedlivý proces a nestranný soud podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z uvedených ustanovení vyplývá, že o návrhu na povolení obnovy rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, přičemž vyloučen je z rozhodování pouze konkrétní soudce nebo přísedící, který ve věci rozhodoval v původním řízení. Toto ustanovení o vyloučení soudce bylo do trestního řádu včleněno novelou zák. č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022, a to po déletrvajících odborných diskuzích, v nichž bylo přihlíženo mj. k tomu, že soudce, který rozhodoval v původním řízení, může díky své obeznámenosti s věcí nejlépe a nejrychleji (v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení) posoudit význam nových skutečností a důkazů z hlediska ustanovení §278 odst. 1 tr. ř., na druhé straně může však být ovlivněn názorem, který si na věc již v původním řízení utvořil. Nelze ale tvrdit, že případné povolení obnovy řízení představuje konstatování pochybení v původním řízení, neboť obnova řízení je namístě tehdy, když vyjdou najevo skutečnosti nebo důkazy nové, soudu dříve neznámé. K profesionalitě soudce by mělo neodmyslitelně patřit, že tuto novou důkazní situaci bude nepředpojatě akceptovat a v případě důvodnosti obnovu řízení povolí. K nápravě pochybení soudů v původním řízení slouží jiné mimořádné opravné prostředky – dovolání a stížnost pro porušení zákona. Na druhé straně je třeba akceptovat vůli zákonodárce, který nyní racionálně rozšířil zákonné podmínky vyloučení soudce uvedeným způsobem, aby se předešlo jakýmkoli pochybnostem o nepodjatosti soudce. V žádném případě ale nelze dovozovat protiústavnost zákona proto, že z rozhodování o návrhu na povolení obnovy nevyloučil automaticky všechny soudce příslušného soudu. K takovému vyloučení soudců z vykonávání úkonů trestního řízení není žádný rozumný důvod (pokud ovšem nejsou dány jiné důvody vyloučení podle §30 tr. ř.). Opačný závěr by znamenal, že také v případech vyloučení konkrétního soudce z jiných důvodů uvedených v §30 tr. ř., které jsou zpravidla podstatně intenzivnější, by bylo nutno považovat za vyloučené i všechny další soudce příslušného soudu, což by byl výklad nejen nesprávný a nemající oporu v trestním řádu, ale i protiústavní z hlediska zmíněné ústavní zásady zákonného soudu a soudce vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny tak, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
12. Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, že se věc obviněného P. N. podle §25 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu