ECLI:CZ:NS:2022:7.TD.39.2022.1
sp. zn. 7 Td 39/2022-10839
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2022 v řízení o dovolání obviněného L. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, u Nejvyššího soudu vedeném pod sp. zn. 6 Tdo 425/2022, v trestní věci Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 63/2014, o návrhu na vyloučení soudce takto:
Podle §30 odst. 2 tr. ř. je soudce Mgr. Roman Raab vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, a to v řízení o dovolání vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 425/2022, v trestní věci Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 63/2014.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2020, č. j. 8 T 63/2014-10353, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022, č. j. 4 To 102/2021-10698, byl obviněný L. K. uznán vinným zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019) a byl odsouzen podle §214 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k §3 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 300 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 10 000 Kč, tedy celkem 3 000 000 Kč. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. V. a V. S. a o nárocích poškozených na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný L. K. dovolání, s nímž byla věc soudem prvního stupně dne 4. 5. 2022 předložena Nejvyššímu soudu, a v souladu s rozvrhem práce platným pro rok 2022 byla přidělena do senátu č. 6, ve složení JUDr. Ivo Kouřil, Mgr. Pavel Göth a Mgr. Roman Raab (který je k Nejvyššímu soudu dočasně přidělen od 1. 1. 2022). Je vedena pod sp. zn. 6 Tdo 425/2022.
3. Předseda senátu č. 6 JUDr. Ivo Kouřil předložil dne 16. 6. 2022 senátu č. 7 návrh na rozhodnutí o vyloučení soudce Mgr. Romana Raaba v této trestní věci z důvodu uvedeném v §30 odst. 2 tr. ř. Uvedl, že důvod možného vyloučení byl zjištěn v průběhu projednávání věci senátem v neveřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2022, a to v návaznosti na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 4 To 16/2014.
4. Návrh na vyloučení soudce Mgr. Romana Raaba z vykonávání úkonů trestního řízení z důvodu uvedeného v §30 odst. 2 tr. ř. byl následně posouzen a shledán důvodným.
5. O vyloučení z důvodů uvedených v §30 tr. ř. rozhodne podle §31 odst. 1 věty první tr. ř. orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. Podle §31 odst. 1 věty třetí tr. ř. o vyloučení soudce Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Tímto senátem je podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu v konkrétním případě senát č. 7, který rozhoduje v agendě Td podle §31 odst. 1 tr. ř. o vyloučení členů senátu č. 6.
6. Podle §30 odst. 2 tr. ř. je soudce nebo přísedící vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Obě věty uvedeného ustanovení dovozují vyloučení (z vykonávání úkonů v trestním řízení) zejména soudce, pokud byl již ve věci činný v jiném procesním postavení. Nepožaduje se, aby zde byla pochybnost o nepodjatosti, ale nestrannost soudce se chrání absolutně (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 376). Soudce, který rozhodoval v přípravném řízení o vazbě obviněného nebo činil jiný z procesních úkonů vyjmenovaných v odst. 2, je po podání obžaloby na obviněného vyloučen z vykonávání všech úkonů trestního řízení, nikoli jen těch, které bezprostředně směřují k rozhodnutí o jeho vině a trestu.
7. Senát č. 7 Nejvyššího soudu shledal, že ve věci Městského soudu v Brně, sp. zn. 8 T 63/2014, bylo dříve rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 4 To 16/2014, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného L. K. proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Brně ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 3 VZV 1/2013, jímž byla podle §73 odst. 5 tr. ř. zamítnuta žádost jmenovaného obviněného o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí ze dne 27. 1. 2014. Vrchní soud v Olomouci v daném případě rozhodoval senátem 4 To, jehož členem byl soudce Mgr. Roman Raab. Rozhodnutí podle §73 odst. 5 tr. ř. je přitom rozhodnutím souvisejícím s přijetím některého opatření nahrazujícího vazbu, a je tedy rozhodnutím o vazbě ve smyslu §30 odst. 2 tr. ř. (srov. zde i §74 odst. 1 tr. ř.).
8. Jelikož byl soudce Mgr. Roman Raab uvedeným způsobem jako soudce již ve věci činný v jiném procesním postavení (rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba), jedná se o situaci, na kterou dopadá ustanovení §30 odst. 2 věta druhá tr. ř., a v rozhodování o dovolání u Nejvyššího soudu mu tedy v nyní přezkoumávané trestní věci brání naplnění podmínky vyloučení.
9. Na základě všech těchto skutečností Nejvyšší soud v senátě č. 7 rozhodl podle §30 odst. 2 tr. ř. o vyloučení soudce Mgr. Romana Raaba z vykonávání úkonů trestního řízení, a to v řízení o dovolání obviněného L. K., vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 425/2022, v trestní věci Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 63/2014.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. 6. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu