ECLI:CZ:NS:2022:7.TD.44.2022.1
sp. zn. 7 Td 44/2022-3713
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne v neveřejném zasedání dne 27. 7. 2022 v trestní věci obviněných J. S. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, R. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, R. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a M. M. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 3/2022, o návrhu soudu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal dne 2. 6. 2022 u Městského soudu v Praze obžalobu na výše uvedené obviněné pro skutky kvalifikované u obviněného J. S. jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a ve vztahu k ostatním třem obviněným jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
2. Podáním ze dne 20. 6. 2022, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 27. 6. 2022, učinil Městský soud v Praze návrh na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě. Městský soud konstatoval, že podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu je trestný čin spáchán. V tomto případě došlo ke spáchání trestného činu uplatněním neoprávněných nároků u správce daně – finančního úřadu příslušného podle sídla společnosti, tedy v drtivé většině případů u finančních úřadů v Praze. Jednalo se však o sídla „virtuální“, reálná hospodářská činnost nebyla na území hlavního města Prahy vykonávána. Z několika domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků vyplynulo, že skutečným místem výkonu trestné činnosti byl především Moravskoslezský kraj. Městský soud je přesvědčen, že s ohledem na principy trestního řízení (zmínil mj. zásadu správného zjištění skutkového stavu, zásadu vyhledávací, zásadu rychlosti, veřejnosti a bezprostřednosti a další) by bylo vhodnější, aby tuto trestní věc projednal Krajský soud v Ostravě, který zaručuje bezprostřední vztah k prostředí a místu, kde k trestné činnosti docházelo, a veřejné projednání věci v tomto místě může mít také mnohem významnější výchovný vliv na osoby, kterých se řízení dotýká, ale i na další občany žijící v tomto regionu. Dále podal Městský soud v Praze výčet svědků s tím, že z obvodu jeho působnosti pochází pouze jedna menšinová skupina, zatímco největší skupina svědků pochází z Moravskoslezského kraje. Z pohledu organizování hlavních líčení by u Městského soudu v Praze vyvstal problém s jejich dlouhým časovým dojezdem, což by mělo za následek prodlužování trestního řízení a neúměrný nárůst nákladů ve formě svědečného, což je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Kromě toho osobní i profesní život samotných obviněných se nachází mimo působnost Městského soudu v Praze. Zvolení obhájci rovněž sídlí v Ostravě. Popsaná situace je podle názoru předkládajícího soudu natolik výjimečná, že zakládá důvod k rozhodnutí o odnětí věci a jejím přikázání Krajskému soudu v Ostravě.
3. Nejvyšší soud podle §25 tr. ř. zhodnotil předložený návrh a vycházel z toho, že podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně (tzv. delegace věci). Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť delegace věci je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu. Nejvyšší soud v dané věci neshledal existenci důležitých důvodů opodstatňujících postup podle §25 tr. ř.
4. Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku je spáchán zkrácením např. daně, k němuž může dojít jak aktivním jednáním (podáním daňového přiznání s nepravdivými údaji), tak i opomenutím jednání, ke kterému byl daňový subjekt povinen. Objektivní stránka žalovaného trestného činu byla naplněna jednáním obviněných, kteří ve velkém či značném rozsahu zkrátili daň, a k tomuto jednání došlo v sídle jednotlivých příslušných finančních úřadů, kam byla podána daňová přiznání s neoprávněnými nároky na odpočet daně z přidané hodnoty na základě padělaných daňových dokladů. Z hlediska místní příslušnosti je rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu.
5. V projednávané věci je tedy zřejmé, že daňové přiznání mělo být podáno u příslušného správce daně podle sídla společnosti, a to za obchodní společnost E. P., IČO: XY, u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 7, za obchodní společnost S. a. S., IČO: XY, u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, za obchodní společnost J. C., IČO: XY, u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, za obchodní společnost S. T. M., IČO: XY, u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, za obchodní společnost A. C., IČO: XY, u Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno I, a za obchodní společnost E. P. S., IČO: XY, u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 8.
6. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. S ohledem na výše uvedené může být v tomto případě vyvozována místní příslušnost podle sídla příslušných finančních úřadů, a to příslušnost Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Brně. Obžaloba byla přitom podána u Městského soudu v Praze. Podle §22 tr. ř. je-li dána příslušnost několika soudů, koná řízení ten, u něhož státní zástupce podal obžalobu. O místní příslušnosti Městského soudu v Praze k projednání věci (stejně jako o věcné příslušnosti podle §17 odst. 1 tr. ř.) tedy není pochyb.
7. V uvedené trestní věci dospěla předsedkyně senátu Městského soudu v Praze po prostudování spisového materiálu k závěru, že ve věci bude třeba u hlavního líčení vyslechnout osm svědků z Moravskoslezského kraje, tři z Olomouckého kraje a sedm z kraje Středočeského. Nutno připomenout, že obžalobou byli navrženi ke slyšení u hlavního líčení celkem pouze tři svědci, přičemž výpovědi dalších svědků (celkem 15) navrhl státní zástupce postupem podle §211 odst. 1 tr. ř. u hlavního líčení přečíst. Bude samozřejmě otázkou dokazování, zda bude nutné vyslechnout všechny ty svědky, jež v návrhu na postup podle §25 tr. ř. uvedla předsedkyně senátu, nebo případně i další svědky. Obecně však platí, že výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do ústavního principu zákonného soudce nelze založit na srovnání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší nebo s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 7 Td 9/2019, nebo ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 7 Td 4/2020). Nejvyšší soud proto v tomto argumentu neshledal důležitý důvod pro postup podle §25 tr. ř. Pokud jde o rozptýlenost bydliště svědků v různých krajích na území republiky, nejedná se o žádnou výjimečnou okolnost.
8. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v tomto případě jsou obviněny čtyři osoby ze spáchání trestného činu, přičemž všichni obvinění mají současné bydliště na území Moravskoslezského kraje. U žádné z těchto osob však nebyly (alespoň nic takového Městský soud v Praze neuvádí) zjištěny žádné významné okolnosti, které by jim bránily, aby se dostavily v jejich trestní věci k jednání k příslušnému soudu, tj. do Prahy, kde také měly podáváním daňových přiznání spáchat trestnou činnost. Mimoto je bydliště obviněných bez významu i z hlediska ekonomiky řízení, protože stát nenese náklady obviněných.
9. V neposlední řadě je nutno odmítnout argument, podle kterého by mělo řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě na obviněné (a rovněž na občany žijící v tomto regionu) výraznější výchovný účinek. Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný výjimečnými okolnostmi. Kromě toho v tomto případě není žádného důvodu se domnívat, že by řízení u příslušného Městského soudu v Praze mělo mít na obviněné výchovný účinek menší než u soudu navrhovaného.
10. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že uvedená trestní věc se nyní nachází ve stadiu po podání obžaloby, na počátku řízení před soudem I. stupně. Městský soud v Praze postavil svou argumentaci především na obavách před možnými průtahy v řízení a také na hledisku hospodárnosti trestního řízení. Nejvyšší soud však v těchto argumentech neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. Odnětím trestní věci Městskému soudu v Praze a jejím přikázáním Krajskému soudu v Ostravě by nebylo výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci ani rychlost a hospodárnost řízení, zejména ne natolik, aby to odůvodňovalo prolomení ústavní zásady zákonného soudce.
11. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tj. že se věc Městskému soudu v Praze neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu