ECLI:CZ:NS:2022:7.TD.46.2022.1
sp. zn. 7 Td 46/2022-2076
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 7. 2022 v neveřejném zasedání v trestní věci T. R. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 49/2018, nyní u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022, o návrhu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věci Vrchnímu soudu v Praze neodnímají .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 podal na obviněného T. R. dne 1. 6. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 8 obžalobu (č. l. 359 tr. spisu) pro skutek, v němž státní zástupce spatřoval přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto deliktu se měl obviněný dopustit tím, že v době od měsíce května 2014 do 27. 11. 2017, kdy byl umístěn do vazby, s výjimkou období od 24. 8. 2015 do 14. 10. 2015, kdy byl ve vazbě, dále s výjimkou května 2014, června 2014, července 2014, srpna 2014, září 2014, února 2015, kdy v každém z těchto měsíců uhradil 100 Kč, v Praze 8 ani jinde vědomě řádně neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost ke své nezletilé dceři AAAAA (pseudonym) ve výši 6 500 Kč měsíčně a ke svému nezletilému synovi BBBBB (pseudonym) ve výši 5 500 Kč měsíčně, oboje splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilých J. R., jak mu bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 11 Nc 109/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 30 Co 115/2011, který nabyl právní moci dne 7. 9. 2011, a za předmětné období způsobil dluh na výživném v celkové výši 491 400 Kč.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. 3 T 49/2018 (č. l. 1900 tr. spisu), uznal obviněného vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil ho podle tohoto ustanovení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání.
3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 7 To 15/2022 (č. l. 2027 tr. spisu) podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu sám ve věci rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby, protože trestnost činu zanikla projevem účinné lítosti podle §197 tr. zákoníku. Rozsudek nabyl právní moci téhož dne.
4. V projednávané věci Městský soud v Praze rozhodl k námitce podjatosti vznesené T. R. usnesením ze dne 2. 3. 2022, č. j. 7 To 15/2022-1956, tak že podle §30 odst. 1 tr. ř. nejsou soudci Městského soudu v Praze JUDr. Richard Petrásek, JUDr. Alexander Sotolář a JUDr. Zuzana Zápalková působící v senátu 7 To vyloučeni z vykonávání úkonu trestního řízení v trestní věci obviněného T. R. vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 49/2018. Proti tomuto rozhodnutí následně T. R. podal dne 3. 3. 2022 (č. l. 1982) stížnost, která je vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 37/2022.
5. Současně v této věci Městský soud v Praze rozhodl usnesením dne 13. 4. 2022, č. j. 7 To 15/2022-2016, o žádosti obviněného T. R. o opravu a doplnění protokolu z veřejného zasedání konané dne 2. 3. 2022 před tímto soudem tak, že ji podle §57 odst. 1 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení podal obviněný dne 10. 5. 2022 (č. l. 2044) stížnost, která je vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 33/2022.
6. Vrchní soud v Praze podáním ze dne 4. 7. 2022 předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí návrh na odnětí a přikázání věci T. R., který byl učiněn dne 20. 6. 2022 v podání označeném jako „Doplnění stížnosti ze dne 10. 5. 2022 ve věci nevyhovění námitkám k protokolaci a ze dne 3. 3. 2022 ve věci nevyloučení se celého senátu 7 To Městského soudu v Praze z řízení, ve složení Alexander Sotolář, Richard Petrásek a Zuzana Zápalková“ (č. l. 2066). Vrchní soud dospěl k závěru, že kromě doplnění stížnosti toto podání obsahuje i návrh na delegaci podle §25 tr. ř. Z předmětného podání lze totiž dospět k závěru, že T. R. navrhl, aby bylo rozhodnuto o tom, že věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022 (T. R. uvedl „…doposud neznámé sp. zn. ohledně zákonného senátu“) se odnímají Vrchnímu soudu v Praze a přikazují Vrchnímu soudu v Olomouci. Vrchní soud v Praze dodal, že T. R. rovněž navrhl odnětí věci odvolacímu soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně.
7. Pokud jde o zmíněný návrh T. R., není ve vztahu k odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. nijak odůvodněn, jelikož přípis primárně směřuje k doplnění stížností ve věcech vedených u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022. V této argumentaci pak T. R. uvedl, že byla podána i stížnost do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 7 To 15/2022-1956, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vyloučení (nyní vedeno u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 37/2022), do spisu nebyl založen návrh na odnětí a přikázání věci ze dne 11. 4. 2022 a o stížnosti ze dne 3. 3. 2022 má rozhodovat senát Vrchního soudu v Praze 2 To, a nikoliv 6 To.
8. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
9. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
10. V projednávané věci již Nejvyšší soud o návrhu na odnětí a přikázání věcí jednou rozhodoval, a to usnesením ze dne 15. 9. 2020, č. j. 7 Td 46/2020-1564. Jednalo se o návrh na odnětí a přikázání věci od nalézacího soudu, a to Obvodního soudu pro Prahu 8. Nejvyšší soud však návrh shledal nedůvodným a věc Obvodnímu soudu pro Prahu 8 neodejmul.
11. Pokud jde o nyní podaný návrh na delegaci, Nejvyšší soud shledal, že je opřen toliko o velmi obecné tvrzení, že v dané trestní věci je porušováno jeho právo na zákonného soudce, neboť je rozhodováno nesprávným senátem Vrchního soudu v Praze, resp. bylo brojeno proti procesním postupům.
12. Hlavním argumentem tedy bylo přesvědčení T. R., že v jeho věci rozhoduje nezákonný soudce. Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že zmíněná námitka nebyla nijak odůvodněna a byla toliko obecným tvrzením o porušení jeho práva na zákonného soudce v podstatě tím, že ve shora uvedených věcech má rozhodovat senát 2 To a nikoliv senát 6 To.
13. Nejvyšší soud i proto v tomto směru považuje za zcela postačující odkázat na veřejně přístupný rozvrh práce Vrchního soudu v Praze účinný ke dni podání obou stížností. Z obsahu trestního spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že byla věc přidělena mimo rozvrh práce. Oběma stížnostem byly po jejich podání přiděleny sp. zn. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022. Předsedkyní senátu 6 To v daném období byla JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D. Tato soudkyně je tak zákonnou soudkyní ve věcech vedených u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022. Tato obecná námitka bez konkrétní a zejména také důvodné argumentace, tak nemůže být důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
14. Pokud jde o námitku, že byla podána i stížnost do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 7 To 15/2022-1956, kterým bylo rozhodnuto o námitce podjatosti, pak i touto se vrchní soud zabývá, a to pod sp. zn. 6 To 37/2022. Je pravdou, že ji Městský soud v Praze stížnostnímu Vrchnímu soudu v Praze nepředložil, nicméně existenci této stížnosti Vrchní soud v Praze zjistil po prostudování spisu, nechal ji zapsat do svého rejstříku, byla jí přidělena spisová značka a nadále se jí fakticky zabývá.
15. Pokud bylo namítáno, že do spisu nebyl založen návrh na odnětí a přikázání věci ze dne 11. 4. 2022, pak je možné konstatovat, že předmětný spis žádné takové podání neobsahuje. Jak vyplývá z č. l. 2011 až 2012 trestního spisu, na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze bylo doručeno podání T. R. (včetně jedné přílohy) dne 11. 4. 2022 v 14:20:06, podání se nachází na č. l. 2013 a nevyplývá z něj, že by byl podán návrh na odnětí a přikázání věci. Pokud jde o přílohu, v 14:24:27 bylo ze strany Městského soudu v Praze zasláno T. R. upozornění, že podání obsahuje nepovolené formáty dokumentů (příloh), proto se k nim nepřihlíží a jsou považovány za nedodané. Dále byl upozorněn, že dokumenty je nutné opětovně zaslat v povoleném formátu. Není zjevné, co bylo touto přílohou, ani zda byla městskému soudu zaslána znovu, návrh na odnětí a přikázání věci ze dne 11. 4. 2022 však spisový materiál neobsahuje. Navíc je nutné konstatovat, že pokud by obviněný v tomto nezaloženém podání navrhoval odnětí věci Obvodnímu soudu pro Prahu 8 a přikázání věci Okresnímu soudu v Jihlavě, tak se tak stalo v době, kdy již bylo nalézacím soudem rozhodnuto, a věc se nacházela v odvolacím řízení, které probíhalo před Městským soudem v Praze. I pokud by tedy takové podání bylo učiněno, nebylo by o čem fakticky rozhodovat. Nelze ani nepřipomenout, že o odnětí a přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 8 již jednou rozhodoval Nejvyšší soud, a to usnesením ze dne 15. 9. 2020, č. j. 7 Td 46/2020-1564, kterým návrhu obviněného nevyhověl.
16. Lze uzavřít, že námitka zákonného soudce byla vznesena toliko obecně, bez uvedení konkrétních argumentů, z obsahu spisu a rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze pak nevyplývají žádné skutečnosti, které by mohly opodstatnit subjektivní obavy T. R., že jeho věc nerozhoduje zákonný soudce. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ve věci T. R. (k jeho v podstatě totožným námitkám) již uvedl, že procesní námitky proti postupu daného příslušného soudu (v této věci Městského soudu v Praze) nemohou tak být důležitým důvodem pro odnětí věci příslušnému soudu, neboť tyto námitky jsou řešeny v řízení před obecnými soudy, lze proti nim v intencích právních předpisů podávat stížnosti, což ostatně činí. Skutečnost, že T. R. nesouhlasí se způsobem rozhodnutí soudu v jeho věci, nemůže být důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. pro vyhovění návrhu na delegaci.
17. Toliko obiter dictum pak Nejvyšší soud uvádí, že již v zásadě nemůže rozhodovat o odnětí věci Městskému soudu v Praze a jeho přidělení Krajskému soudu v Brně, a to z toho důvodu, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 49/2018 a u odvolacího Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 15/2022 je v právní moci od 13. 4. 2022.
18. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v návrhu obviněného na odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci neshledal důvody, které by byly tak zjevné, že by odůvodňovaly postup podle §25 tr. ř.
19. Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.