ECLI:CZ:NS:2022:7.TD.54.2022.1
sp. zn. 7 Td 54/2022-545
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. 9. 2022 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného L. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 9 T 116/2021, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Olomouci neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci podala dne 23. 9. 2021 obžalobu na obviněného L. L. pro jednání právně kvalifikované jako přečin křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v průběhu trestního řízení vedeného pod č. j. KRPM-83577/TČ-2018-140071 vůči jeho synovi D. P. pro podezření z provinění vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. h), i) tr. zákoníku, křivě obvinil z trestného činu nejméně vrchního komisaře Policie České republiky R. V., a to zejména tak, že dne 14. 9. 2018 na teritoriálním pracovišti Generální inspekce bezpečnostních sborů v Olomouci, coby orgánu příslušnému k prověřování trestné činnosti policistů, osobně doručil vlastnoručně sepsané podání datované dnem 13. 9. 2018 a označené jako trestní oznámení, ve kterém tvrdil, že případ jeho syna byl zmanipulován R. V. a dalšími policisty ve spolupráci se svědkem J. S. tak, aby jeho syna záměrně zdiskreditovali, jelikož měl svědky P. L. a N. H. zastrašovat tím, že jsou spolupachatelé vraždy, a pokud nebudou vypovídat, budou zavřeni, a že na P. L. vytahoval zbraň a vyhrožoval mu zastřelením, čímž ho, jakož i N. H. donutil vypovídat proti osobě blízké a mu jako zákonnému zástupci obviněného proto nezákonně znemožnil účast u výslechu jmenovaných svědků, dále jmenovaného nařkl za zatajování faktů a zkreslení informací při podání podnětu na vzetí jeho syna do vazby, přestože věděl, že jde o smyšlené a nepravdivé skutečnosti.
2. V předmětné věci rozhodl Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 3. 2022, č. j. 9 T 116/2021-495, tak, že shledal obviněného L. L. vinným přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Proti rozsudku bylo obviněným podáno odvolání, o kterém doposud nebylo rozhodnuto.
3. Obviněný L. L. podáním ze dne 15. 6. 2022 učinil návrh na delegaci, a to na odnětí věci Okresnímu soudu v Olomouci a přikázání věci kterémukoliv soudu, který je podřízen Vrchnímu soudu v Praze. Namítal, že v jeho věci rozhodoval vyloučený orgán, přičemž tyto námitky směřoval především do přípravného řízení a týkaly se státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně JUDr. Ivety Eichlerové, činné v trestní věci jeho syna D. P., v níž činil řadu úkonů a podání, a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci Mgr. Evy Vytlačilové. Navíc obviněný vytkl, že Okresní státní zastupitelství v Olomouci sídlí na též adrese jako Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, rovněž činné v trestní věci jeho syna, státní zástupci se potkávají a mají přátelské vztahy, obával se proto o nestrannost státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci. Dále uvedl, že v přípravném řízení v jeho trestní věci byli aktivní i policisté v Prostějově a Olomouci. Má za to, že důkazy jimi pořízené nelze použít, jelikož byly pořízeny vyloučeným orgánem.
4. Ve vztahu k Okresnímu soudu v Olomouci toliko namítl, že tento neprovedl důkazy, které navrhoval, aniž by specifikoval, o jaké důkazy šlo, případně zda o nich bylo rozhodnuto a jakým způsobem, přičemž z této skutečnosti dovodil nezákonný postup orgánu činných v trestním řízení. Dále bez bližšího upřesnění vytkl okresnímu soudu, že v hlavním líčení zdůvodnil svůj rozsudek jinak než v písemném vyhotovení. Obviněný také vyjádřil pochybnosti o nestrannosti jak Okresního soudu v Olomouci, tak Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, jelikož oba soudy jsou podřízené Vrchnímu soudu v Olomouci, který byl činný v trestní věci jeho syna D. P., přičemž v souvislosti s tímto řízením je stíhán. Nicméně odejmutí věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci nenavrhl.
5. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl na základě spisového materiálu k následujícímu závěru.
6. Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
7. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc v době rozhodování Nejvyššího soudu o návrhu na delegaci obviněného nachází ve stadiu řízení před soudem druhého stupně, po předložení věci příslušnému Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k rozhodnutí o podaném odvolání. S ohledem na návrh obviněného, který žádá odnětí jeho věci Okresnímu soudu v Olomouci a její přikázání některému z podřízených soudů Vrchního soudu v Praze, je Nejvyšší soud příslušný k rozhodnutí, nicméně požadavek obviněného není možné akceptovat.
8. Nejvyšší soud totiž shledal, že v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 9 T 116/2021, jejíž odnětí tomuto soudu je podle §25 tr. ř. navrhováno, již jmenovaný okresní soud dne 29. 3. 2022 vyhlásil rozsudek, kterým rozhodl o vině a trestu obviněného. Tímto rozhodnutím, i když z důvodu odvolání obviněného dosud nepravomocným, bylo řízení v dané věci u Okresního soudu v Olomouci skončeno. Nejvyšší soud přitom již v minulosti opakovaně konstatoval (např. usnesení ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 7 Td 31/2014 nebo ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 7 Td 70/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu bylo již řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle §25 tr. ř. odňata, byť nepravomocně, skončeno, nelze o návrhu na delegaci rozhodnout, protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.
9. Za této procesní situace není možné návrh obviněného na odnětí věci Okresnímu soudu v Olomouci meritorně projednat a Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
10. Pouze nad rámec popsaného závěru lze ve stručnosti uvést, že důvody, které obviněný uvedl ve svém návrhu ze dne 15. 6. 2022, by ani nebylo možno považovat za důležité důvody k vyhovění tomuto návrhu na delegaci. Obviněný L. L. se opíral především o námitku podjatosti státních zástupců (konkrétně zmiňuje JUDr. Ivetu Eichlerovou, Mgr. Evu Vytlačilovou), případně námitku podjatosti policejního orgánu. Nicméně tyto námitky nemají žádnou souvislost se soudy činnými ve věci a nemohou tudíž ani vést k odnětí věci ve smyslu §25 tr. ř., navíc se týkají přípravného řízení a obviněný navrhuje odnětí věci soudu v rámci řízení o odvolání. Rovněž nelze nezmínit, že ve věci samé (v trestní věci obviněného) byla činná a podávala obžalobu za Okresní státní zastupitelství v Olomouci státní zástupkyně Mgr. Šárka Shariffová, vůči níž konkrétně obviněný žádnou námitku podjatosti nevznášel.
11. Ve vztahu k Okresnímu soudu v Olomouci pak obviněný toliko velmi obecně namítl, že neprovedl důkazy, které navrhoval, aniž by však uvedl, o jaké důkazy šlo. Z rozsudku okresního soudu pak vyplývá, že tento se zabýval učiněnými důkazními návrhy a důkaz konfrontací svědka P. L. s vyšetřovatelem a výslech JUDr. Ivety Eichlerové zamítl pro nadbytečnost (odst. 37 rozsudku okresního soudu). Navíc trestní řízení doposud není ukončeno, a pokud nebyly provedeny některé důkazy, může se proti tomuto obviněný bránit u odvolacího soudu. Také námitka odlišného odůvodnění v ústním a písemném vyhotovení rozsudku není důvodem pro odnětí a přikázání věci, přičemž obviněný ani žádným způsobem své obecné tvrzení nekonkretizoval. Není potom úkolem Nejvyššího soudu, aby za obviněného dotvářel jeho argumentaci v řízení o odnětí s přikázání věci. Jedná se o nenárokový institut a je na obviněném, aby alespoň dostatečně určitě argumentoval takovým způsobem, aby příslušný soud mohl posoudit, zda je dán důležitý důvod pro odnětí a přikázání věci či nikoliv, což se však v tomto případě ani nestalo.
12. Toliko jako obiter dictum Nejvyšší soud uvádí, že by v projednávané věci neshledával ani důvod pro odnětí věci odvolacímu soudu Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci. Obviněný sice přímo nenavrhl odnětí věci i tomuto soudu, nicméně v jedné z námitek uvedl, že má pochybnosti o nestrannosti jak Okresního soudu v Olomouci, tak Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, jelikož oba soudy jsou podřízené Vrchnímu soudu v Olomouci, který byl činný v trestní věci jeho syna D. P., přičemž v souvislosti s tímto řízením je stíhán. Podřízenost jednoho soudu druhému není důležitým důvodem pro odnětí a přikázání věci, a tedy skutečnost, že ve věci syna obviněného byl činný Vrchní soud v Olomouci, nemůže být bez dalšího podkladem pro potřebu delegace byť do jisté míry související věci obviněného od jemu podřízeného Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci. Není sporu o tom, že hierarchická soudní soustava v České republice existuje, přičemž však role každého soudu je striktně vymezená zákonem a vylučuje možnost ovlivňovat rozhodnutí soudu jiného (byť nižšího stupně) jinak než v souladu se zákonem.
13. S ohledem na popsané skutečnosti Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 6. 9. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.