ECLI:CZ:NS:2022:7.TD.79.2022.1
sp. zn. 7 Td 79/2022-1555
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. 12. 2022 v neveřejném zasedání konaném v trestní věci obviněných 1. J. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, 2. M. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, 3. D. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, 4. R. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, 5. B. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, 6. D. I. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 9/2022, o návrhu tohoto soudu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podala dne 18. 10. 2022 u Městského soudu v Praze obžalobu na obviněné J. P. a M. P. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, na obviněného D. K. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 3, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, na obviněného R. M. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, na obviněnou B. D. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného D. I. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Výše uvedených trestných činů se měli obvinění dopustit tím, že (zkráceně) neoprávněně a bez vědomí vlastníků nemovitostí tyto nabízeli k prodeji, přičemž před zájemci o koupi nemovitostí předstírali, že jsou oprávněnými vlastníky nemovitostí či jejich jménem jednají, ač tomu tak nebylo, takto postupovali jako organizovaná skupina v úmyslu vylákat od zájemců o koupi k jejich škodě kupní cenu za nemovitosti a současně poškodit i vlastníky nemovitostí tím, že na základě padělaných dokladů předstírajících dispozici vlastníka s nemovitostí a návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí uvedou v omyl zaměstnance katastrálních úřadů a dosáhnou vkladu vlastnického práva jiné osoby do katastru nemovitostí, a to konkrétně v šesti případech blíže popsaných v obžalobě, přičemž tímto jednáním poškozenému Z. G. způsobili škodu ve výši 9.550.000 Kč, a další škodu v celkové výši 29.770.000 Kč se pokusili způsobit poškozeným P. V., J. P., D. S., T. K., D. Ř., T. K., S. L., a K. H., celkem tedy 39.320.000 Kč.
3. Nejvyššímu soudu byl dne 1. 12. 2022 Městským soudem v Praze předložen trestní spis sp. zn. 42 T 9/2022 s návrhem tohoto soudu na postup podle §25 tr. ř., konkrétně na odnětí předmětné trestní věci a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě, případně její pobočce v Olomouci. Městský soud uvedl, že je ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. a §22 tr. ř. věcně i místně příslušný k projednání věci, existují však důležité důvody podle §25 tr. ř., spočívající v rychlosti a hospodárnosti trestního řízení. Městský soud především zdůraznil, že všichni obvinění mají trvalé či faktické bydliště v Přerově nebo jeho bezprostředním okolí, přičemž tři z nich jsou nezaměstnaní a tudíž je pravděpodobné, že i nemajetní, a proto pro ně bude cesta do Prahy časově i finančně náročná. Poukázal i na skutečnost, že obviněná B. D. je v invalidním důchodu. Dále zdůraznil, že dva z navržených svědků bydlí přímo v Přerově a další 4 v blízkosti Přerova, přičemž v Přerově bydlí i další dvě svědkyně, u kterých státní zástupkyně navrhla čtení jejích výpovědi, přičemž někteří ze svědků jsou nezaměstnaní. Městský soud v Praze také zdůraznil, že v případě některých skutků (body 1-3 obžaloby) část jednání proběhla v obvodu Krajského soudu v Ostravě a to konkrétně v Olomouci v hotelu H., případně v Přerově, kde proběhlo několik jednání ohledně koupě nemovitostí. Městský soud zakončil, že delegace předmětné trestní věci je v tomto případě vhodná, a to zejména z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení.
4. Nejvyšší soud, který je Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Ostravě ve smyslu §24 tr. ř. nejblíže společně nadřízeným soudem, věc projednal a shledal, že návrhu Městského soudu v Praze nelze vyhovět.
5. Na úvod je nutno zdůraznit, že věc může být z důležitých důvodů odňata pouze soudu příslušnému. Podle §20 odst. 1 tr. ř. se koná společné řízení proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Podle §21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. Nejtěžším trestným činem je v tomto případě zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. V případě pokračujícího trestného činu jde z hlediska hmotného práva o jeden skutek a jeden trestný čin, v tomto případě spáchaný šesti dílčími útoky. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém došlo k jednání pachatele, jde o tzv. distanční delikt. Místem spáchání trestného činu podvodu je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde došlo k uvedení někoho v omyl a k majetkové dispozici učiněné v omylu, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. rozhodnutí publikované pod č. 53/1994 Sb. rozh. tr.).
6. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, není pochyb o příslušnosti Městského soudu v Praze, který svou příslušnost ostatně ani nesporuje. Obvod tohoto soudu je totiž místem spáchání ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. V obvodu tohoto soudu mělo dojít k podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí, jehož přílohu tvořily padělané listiny (body 1-2 obžaloby), přičemž předsmluvní jednání proběhla v Olomouci. Kde byla podepsána smlouva, nebylo zjišťováno. V dalších bodech obžaloby již k uzavření smlouvy nedošlo, byť se o to obvinění pokoušeli, a proběhla pouze předsmluvní jednání, ke kterým došlo v Přerově (bod 3 obžaloby), v Praze (bod 4 a 5 obžaloby) a částečně v Brně i v Praze (bod 6 obžaloby). Obžaloba tak byla podána u místně příslušného soudu a tento soud se tudíž stal ve smyslu §22 tr. ř. příslušným konat řízení.
7. Nejvyšší soud se následně zabýval návrhem soudu na delegaci. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle kterého lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
8. Nejvyšší soud však na základě argumentů Městského soudu v Praze v tomto konkrétním případě neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
9. Trestní věc obviněných se u příslušného Městského soudu v Praze nachází ve stadiu řízení po podání obžaloby. Z trestního spisu je zřejmé, že soud zatím ve věci nenařídil hlavní líčení. Městský soud v Praze podal návrh na delegaci z důvodu vhodnosti z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.
10. Nejvyšší soud konstatuje, že v dané trestní věci byla obžaloba podána proti šesti obviněným, kteří mají bydliště v Přerově a okolí. Skutečnost, že obviněný má bydliště nebo sídlo mimo obvod soudu příslušného k projednání věci, obecně není důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Z trestního spisu nejsou zřejmé (a ani soud v návrhu na delegaci neuvádí) žádné důležité důvody, proč by se nemohli obvinění účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Praze. Hledisko hospodárnosti řízení se netýká nákladů obviněných. Na straně obviněných mohou ony důležité důvody představovat zejména značně vysoký věk nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jejich mobilitu. Městský soud neuvádí žádná taková omezení, která by odůvodňovala průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z protokolu o výslechu obviněných je patrné, že ani jeden z obviněných jakékoliv omezeni v mobilitě s ohledem na svůj zdravotní stav neuvádí. To samé platí i o obviněné B. D., k níž Městský soud v Praze uvedl, že je invalidní důchodkyně. Jak vyplynulo z její výpovědi, jedná se o ženu ve věku 60 let, která pobírá jen částečný invalidní důchod. Z jakého důvodu, to nebylo orgány činnými v trestním řízení zjišťováno. Ve výpovědi obviněná neuvádí jakékoliv mobilní omezení, navíc v souvislosti s jí vytýkanou trestnou činnosti cestu do Prahy a z Prahy do Přerova absolvovala bez jakýchkoliv problémů a to jak autem, tak vlakem. Cestu z Přerova do Prahy a zpět v souvislosti s vytýkanou trestnou činností absolvovali i ostatní obvinění, někteří dokonce opakovaně. Pokud soud tedy svými argumenty předjímal, že bude pro obviněné obtížné absolvovat tak velkou vzdálenost ze svého bydliště k příslušnému Městskému soudu v Praze, nemohou být zmíněné úvahy v daném případě důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
11. Rovněž ani skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z obvodu jiného soudu a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. V dané věci o bžaloba navrhuje 12 svědků ke slyšení u hlavního líčení, přičemž přímo v Olomouci, pokud by řízení mělo proběhnout u Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci, bydlí jen jediný svědek, v okolí potom další 4 svědci, v Praze bydlí také 4 svědci a 2 svědci v Liberci. U jednoho svědka jsou skryté údaje podle §55 odst. 2 tr. ř. Další tři svědci, u kterých je ze strany státního zastupitelství navrhováno čtení svědeckých výpovědí, jsou z okolí Olomouce. Nejedná se tedy o situaci, kdy by převážná většina svědků bydlela v obvodu jiného určitého vzdáleného soudu (ani taková situace by však sama o sobě nezakládala důležité důvody k odnětí a přikázání věci). Bude navíc otázkou dokazování, zda a jaké svědky bude nutné v hlavním líčení vyslechnout. Obecně však platí, že výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu nelze založit na srovnání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů.
12. Souhrnně řečeno, odnětí trestní věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě by nebylo nezbytnou možností k zabezpečení projednání věci za dodržení základních zásad trestního řízení, mj. řádného objasnění věci a rychlosti a hospodárnosti řízení. Nelze akceptovat argumentaci městského soudu, neboť se nejedná o zcela výjimečnou situaci. Postup podle §25 tr. ř. je zcela výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi.
13. Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na základě toho rozhodl Nejvyšší soud tak, že se podle §25 tr. ř. věc Městskému soudu v Praze neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.