ECLI:CZ:NS:2022:7.TD.9.2022.1
sp. zn. 7 Td 9/2022-3211
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 16. 2. 2022 v neveřejném zasedání ve věci obviněného L. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 6/2022 o návrhu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 41 T 9/2018, rozhodl podle §283 písm. d) tr. ř. za použití §286 odst. 2 tr. ř. a zamítl návrh na povolení obnovy řízení obviněného L. K. ze dne 20. 9. 2021, neboť nebyly shledány důvody obnovy podle §278 tr. ř. Proti tomuto usnesení obviněný podal stížnost, o které má rozhodovat Vrchní soud v Praze pod sp. zn. 11 To 6/2022. Současně dne 7. 1. 2022 obviněný zaslal Městskému soudu v Praze přípis, který označil jako „Návrh na vyloučení Vrchního soudu v Praze pro podjatost“. K dotazu Vrchního soudu v Praze pak upřesnil, že předmětným podáním mínil návrh na delegaci podle §25 tr. ř.
2. Obviněný návrh ze dne 7. 1. 2022 odůvodnil tím, že Vrchní soud v Praze není při rozhodování nestranný. V původním trestním řízení byl odsouzen nesprávně. Současně byl kontaktován ze strany soudce Vrchního soudu v Praze Z. S. a bylo mu nabídnuto řešení jeho případu v souvislosti s kauzou „Metrostav“. Toto korupční jednání Z. S. následně oznámil náměstku ministryně spravedlnosti JUDr. Jeronýmu Tejcovi, který věc předal k prošetření Národní centrále proti organizovanému zločinu, se kterou na rozkrytí věci spolupracoval. Poté, co byl soudce Z. S. zatčen, byly všechny jeho návrhy Městským soudem v Praze i Vrchním soudem v Praze zamítnuty a byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody. Trest odnětí svobody nejprve vykonával ve věznici Ruzyně, následně byl přemístěn do věznice Ostrov, ve které se vůči němu nechovali korektně, neboť mu byly stanoveny časté osobní kontroly (vždy po hodině) a následně byl umístěn mezi odsouzené, kteří již byli opakovaně ve výkonu trestu odnětí svobody, ačkoliv on byl ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé. V tomto směru zaslal podnět vrchní státní zástupkyni v Praze JUDr. Lence Bradáčové a náměstku tehdejší ministryně spravedlnosti JUDr. Jeronýmu Tejcovi, věc je z jejich strany v současné době prověřována. Na základě těchto skutečností a z důvodu pochybností o nestranném rozhodování Vrchního soudu v Praze v jeho věcech, jelikož si dovolil poukázat na nezákonné jednání soudce tohoto soudu, požádal o vyhovění jeho návrhu na podjatost Vrchního soudu v Praze.
3. Předseda senátu č. 11 Vrchního soudu v Praze, kterému byla věc přidělena, učinil dotaz na obviněného, zda jde o námitku podjatosti vůči členům senátu 11 To Vrchního soudu v Praze ve smyslu §30 tr. ř. nebo zda jde o návrh na odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle §25 tr. ř. (č. l. 3 200). Na tento dotaz obviněný prostřednictvím svého obhájce odpověděl přípisem ze dne 25. 1. 2022 (č. l. 3206) ve kterém uvedl, že svým podáním ze dne 7. 1. 2022 mínil podat návrh na delegaci podle §25 tr. ř.
4. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl na základě spisového materiálu k následujícímu závěru.
5. Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
6. Obviněný L. K. podal dne 7. 1. 2022 písemně návrh, který upřesnil dne 25. 1. 2022 s tím, že jde o návrh na delegaci podle §25 tr. ř. V tomto ani původním přípise neuvedl, ke kterému soudu navrhuje věc delegovat. Nicméně s ohledem na skutečnost, že stížnostním soudem vůči rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu I. stupně může být toliko vrchní soud a v České republice jsou jen dva vrchní soudy, v Praze a v Olomouci, přičemž odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze je navrhováno, lze dospět výkladem k závěru, že obviněný navrhuje, aby o jeho věci nadále rozhodoval Vrchní soud v Olomouci. Lze tedy uzavřít, že nejblíže společně nadřízeným soudem oběma soudům je Nejvyšší soud, který je tak soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu na delegaci.
7. Po prostudování spisového materiálu jakož i argumentace obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že důvody, které obviněný uvedl ve svém návrhu ze dne 7. 1. 2022, není možno považovat za důležité důvody podle §25 tr. ř., a proto nelze vyhovět návrhu na delegaci.
8. Pokud jde o předložený návrh na delegaci, obviněný v něm nastínil údajná pochybení, kterých se měly dopustit všechny soudy činné dříve v jeho věci (Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze). Údajná pochybení těchto soudů však nijak nekonkretizoval. Vyjádřil v podstatě toliko nesouhlas se všemi doposud vydanými rozhodnutími s tím, že je nevinný, tvrzeného skutku se nedopustil a soudy jej nesprávně odsoudily. Současně negativně vnímal jednání soudu předtím, než byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody. Důvodem pro postup podle §25 tr. ř. je tedy (či má být) jinak řečeno přesvědčení obviněného, že se soudy v předchozích fázích řízení, které skončilo pravomocným rozhodnutím o jeho vině a trestu, resp. jeho neobnovením, dopustily procesních pochybení a dovodily nesprávné závěry.
9. Nejvyšší soud v naznačených argumentech neshledal důležité důvody pro výjimečný postup, jakým je postup podle §25 tr. ř. Především je nutné zdůraznit, že zmíněné námitky obviněného, týkající se údajně nesprávného zjištění skutkového stavu věci, jakož i námitky stran nedostatečného dokazování či nesprávného hodnocení důkazů, případně postupu soudu před dodáním do výkonu trestu odnětí svobody, nejsou a nemohou být předmětem řízení o návrhu obviněného na delegaci. Tyto otázky jsou a v tomto případě také byly, popřípadě i v jistém omezeném smyslu dále mohou být (např. v dalším řízení o povolení obnovy) projednány v řízeních před příslušnými soudy (Městským soudem v Praze, Vrchním soudem v Praze, resp. Nejvyšším soudem, jak se tomu stalo v dovolacím řízení a současně i Ústavním soudem).
10. Dále Nejvyšší soud považuje za potřebné upozornit, že ač obviněný požaduje odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze, podstatnou část námitek směřuje k výkonu trestu odnětí svobody, do kterého již soudy nijak nezasahují. Současně to nebyl Vrchní soud v Praze, který rozhodl o dodání obviněného do výkonu trestu odnětí svobody.
11. Pokud jde o Vrchní soud v Praze a jeho schopnost rozhodnout o stížnosti proti opětovnému návrhu obviněného na povolení obnovy řízení, omezil obviněný své argumenty na obecné tvrzení. Vyjádřil tak své přesvědčení o neschopnosti všech soudců Vrchního soudu v Praze nestranně rozhodnout o jeho návrhu na povolení obnovy řízení, které postavil na svém subjektivním vnímání dosavadního průběhu trestního řízení proti jeho osobě, na svém nesouhlasu se způsoby rozhodování orgánů činných v trestním řízení v jeho věci. Ač se jeho trestní věcí jak v původním řízení, tak i v řízeních o různých řádných i mimořádných opravných prostředcích zabývala celá řada soudů různých stupňů, obviněný je setrvale přesvědčen, že byl nespravedlivě odsouzen. Jako důležitý důvod ve smyslu §25 tr. ř. ovšem nelze akceptovat názor, že by snad celý Vrchní soud v Praze měl být neschopným rozhodnout objektivně a nestranně v dané trestní věci, tedy přistoupit na tvrzení, že řízení u jiného soudu by bylo spravedlivější.
12. Z podání obviněného je zjevné, že obviněný dovozuje neschopnost všech soudců Vrchního soudu v Praze nestranně v jeho věci rozhodovat i s ohledem na kolegialitu mezi těmito soudci a dnes již bývalým soudcem tohoto soudu Z. S., jehož korupční jednání oznámil orgánům činným v trestním řízení. V obecné rovině Nejvyšší soud dodává, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. nemůže být jakákoliv, v tomto případě nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v jeho trestní věci. V zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 373 a násl.). Z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Tedy v zásadě lze rozhodovat jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob.
13. Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Postup podle §25 tr. ř. je zcela výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi, které nebyly Nejvyšším soudem shledány. Je nepochybné, že trestní věc obviněného bude u příslušného Vrchního soudu v Praze řádně objasněna a nestranně a zákonně projednána.
14. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.