ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.1095.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 1095/2022-2262
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 12. 2022 o dovolání obviněné E. Š. , nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 5 To 65/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 17/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. Š., odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2020, č. j. 1 T 17/2018-1920, byla obviněná E. Š., uznána vinnou dvěma přečiny zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena podle §206 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci specifikované ve výroku. Dále bylo výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a výrokem podle §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
2. Podle zjištění Městského soudu v Praze obviněná spáchala
- první přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku v podstatě tím, že ve dnech 26. 7. a 27. 7. 2012 si neoprávněně v rozporu s účelem svěření ponechala a pro svou vlastní potřebu použila finanční prostředky poškozené K. A., které dne 25. 7. 2012 na základě smlouvy o obstarání nákupu investičních nástrojů poškozená podle jejího pokynu převedla na její účet, a tím poškozené způsobila škodu ve výši 390 000 Kč (bod I výroku o vině),
- druhý přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku v podstatě tím, že v průběhu února až dubna 2013 si neoprávněně v rozporu s účelem svěření ponechala pro svou vlastní potřebu finanční prostředky poškozené L. B., které poškozená převedla na její účet na podkladě dohody, že obviněná tyto prostředky použije na investici do farmaceutického průmyslu a po zhodnocení je vrátí poškozené, což obviněná neučinila, a tím poškozené způsobila škodu ve výši 100 000 Kč (bod II výroku o vině),
- zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku v podstatě tím, že v době od 19. 11. 2013 do dubna 2016 si neoprávněně v rozporu s účelem svěření ponechala a pro svou vlastní potřebu použila v jednom případě finanční prostředky poškozeného P. Š., které mu měly být jejím prostřednictvím vyplaceny z titulu vrácení předtím investovaných a zhodnocených prostředků, a v sedmnácti dalších případech finanční prostředky, které jí poškození svěřili za účelem investování a zhodnocení, a tím poškozeným způsobila škodu v celkové výši 10 573 418 Kč (bod III/1-18 výroku o vině).
3. Odvolání, které obviněná podala proti všem výrokům, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, č. j. 5 To 65/2020-2128, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněná podala dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkla nesprávné právní posouzení skutku. Namítla, že jejím úmyslem nebylo nevrátit poškozeným finanční prostředky a použít je pro svou vlastní potřebu. Uvedla, že nedostatek úmyslu neměla možnost doložit, neboť provedení jí navržených důkazů bylo zamítnuto. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření (které bylo předloženo obhájkyni k případné replice) označila dovolání za zjevně neopodstatněné. Konstatovala, že soudy řádně zdůvodnily neprovedení navrhovaných důkazů. Se závěry soudů se ztotožnila také v otázce úmyslného zavinění obviněné. Státní zástupkyně navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněnou jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Obviněná podala dovolání za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., v jehož části první, článku I, bodu 32 byla od 1. 1. 2022 provedena změna ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. V dovolání je slovně též uvedeno, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, což odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněná v rámci tohoto dovolacího důvodu namítla nedostatek úmyslného zavinění.
10. Námitku obviněné, že „provedení jí navržených důkazů bylo zamítnuto“, lze obsahově podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jím je to, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
11. Obviněná v dovolání nijak nespecifikovala, které z navržených a neprovedených důkazů má na mysli, a zejména neuvedla nic v tom směru, jaké konkrétní skutečnosti by měly být těmito důkazy prokázány. Tím pádem není jasné, zda lze neprovedené navrhované důkazy pokládat za podstatné, a zejména pak ani to, zda vůbec a jak se tyto důkazy vztahují k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
12. Z obsahového kontextu dovolání lze usuzovat, že navrhované neprovedené důkazy obviněná mínila ve vztahu ke skutkovým okolnostem, které jsou významné pro posouzení subjektivní stránky trestných činů, jimiž byla uznána vinnou. V tomto ohledu však soudy učinily jasná zjištění, která jednoznačně svědčí pro závěr, že na straně obviněné bylo dáno úmyslné zavinění podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Zjištění, z nichž soudy vyvodily tento závěr, se týkají způsobu provedení jednotlivých útoků, okolností provázejících jejich spáchání a nakonec i okolností, které vyvstaly v době po jejich spáchání, když se poškození dožadovali očekávaných plnění. Pokud jde o jednání popsané v bodech I, II, III/2-18 výroku o vině, obviněná přijala od poškozených svěřené prostředky za tím účelem, aby je jejich jménem použila na investice, které měly být zhodnoceny a poté poškozeným vráceny. Tyto prostředky si obviněná nechala poukázat na své bankovní účty nebo je přijala v hotovosti. Podstatné je, že za ně žádné investiční nástroje pro poškozené nepořídila, přičemž prostředky převedené na její účty zčásti vybrala v hotovosti a zčásti je nechala převést na jiné účty jako své vlastní platby. Z toho je evidentně patrno, že jednání obviněné bylo vedeno úmyslem nevrátit poškozeným prostředky, které od nich přijala za účelem investic, zhodnocení a následného vrácení. Pokud jde o jednání popsané v bodě III/1 výroku o vině, obviněná se s poškozeným dohodla na tom, že poškozený nechá výplatu dříve pořízených investičních nástrojů včetně zhodnocení převést na její účet, z něhož mu prostředky vyplatí, avšak poté, co se prostředky ocitly na jejím účtu, si je ponechala, poškozenému je nevyplatila a až se značným časovým odstupem mu menší část vrátila. Významné tu je, že obviněné nic nebránilo v tom, aby poškozenému prostředky pro něho určené vyplatila ihned poté, co byly převedeny na její účet. Jejich nevyplacení nelze interpretovat jinak než jako jasný projev úmyslu si je ponechat pro vlastní potřebu. Obviněná přijala tyto prostředky ve výši 297 679,03 Kč a 195 525,32 Kč v listopadu 2013 a poškozenému vrátila dne 28. 2. 2015 částku 62 500 Kč a dne 20. 12. 2015 částku 64 234 Kč, což lze pokládat jen za náhradu škody způsobené trestným činem. Jinak obviněná na urgence poškozených, kteří žádali vrácení prostředků, reagovala různými nepravdivými výmluvami a zčásti též vyhotovením fingovaných listin, což soudy důvodně hodnotily jako potvrzení úmyslu obviněné nevrátit poškozeným jejich prostředky. Zmíněné objektivně zjištěné okolnosti plně odůvodňují úsudek, že ve všech bodech výroku o vině byla obviněná uznána vinnou jednáním, které z její strany bylo chtěné, přičemž z povahy věci vyplývá, že nutně byl chtěný i následek tohoto jednání.
13. Za tohoto stavu lze uzavřít, že další dokazování podle návrhů obviněné bylo nadbytečné. Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku závěr o nadbytečnosti navrhovaného dokazování výstižně doplnil tím, že obviněná se dožadovala výslechu svědků, které dostatečně ani neidentifikovala relevantními údaji. Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení poukázal na to, že v trestní věci jedné z osob, jejichž výslech navrhovala, obviněná podávala vysvětlení, z něhož je zřejmé, že tato osoba neměla žádný vztah k investicím, které poškozená sjednávala s poškozenými.
14. Z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je zjevné, že dovolání obviněné postrádá jakékoli opodstatnění.
15. Pokud jde o deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., obviněná neuvedla nic, co by s ním jakkoli souviselo. Obviněná patrně chtěla jako dovolací důvod uplatnit to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Vzhledem ke změně ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. provedené zákonem č. 220/2021 Sb. se s účinností od 1. 1. 2022 jedná o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Tento dovolací důvod je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., tj. v posuzované věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Ze zmíněné vázanosti vyplývá, že je-li dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., je zjevně neopodstatněné také z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
16. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu