ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.1135.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 1135/2022-306
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 12. 2022 o dovolání obviněného Š. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 67 To 159/2022, v trestní věci vedené Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 41 T 13/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. T. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 4. 2022, č. j. 41 T 13/2022-201, byl obviněný Š. T. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento zločin a za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 29 T 2/2022, v právní moci dne 20. 4. 2022, byl obviněný podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z výše uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. Š. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu loupeže dopustil v podstatě tím, že dne 7. 2. 2022 v době od 17:32 do 17:38 v prostoru pánských toalet provozovny KFC na adrese Praha 6, XY, přistoupil zezadu k poškozenému J. Š., který v té době vykonával potřebu u pisoáru a na jeho horní hraně měl odložené své dva mobilní telefony, uchopil jej pravou rukou kolem krku do „kravaty“ a po dotazu, zda řetízek s křížkem, který měl poškozený na krku, je z pravého zlata, mu strhl tento řetízek z krku, následně se krátce s poškozeným o řetízek přetahoval, až ten praskl, poté, co se poškozený snažil vzít a schovat své mobilní telefony, jej obviněný opět uchopil do kravaty a řekl mu: „nech to bejt, to není tvoje, pokud se nepodřídíš tomu, co ti říkám, tak máš smůlu“, přičemž poté, co si poškozený přitiskl telefony k tělu, začal s ním obviněný mlátit o dveře kabinky, srazil jej na zem, zvedl ze země spadlý přívěsek křížku a opustil prostory toalet.
3. Odvolání obviněného směřované do výroků o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2022, č. j. 67 To 159/2022-222, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
4. Obviněný podal proti usnesení Městského soudu v Praze dovolání, které postavil na dovolacích důvodech podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nesprávnost napadeného usnesení spatřoval v tom, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině a trestu. Namítl, že skutkový stav nebyl soudem prvního stupně dostatečně zjištěn, nebyla dodržena zásada materiální pravdy. Soud prvního stupně zamítl návrhy obhajoby na výslech tří svědků a učinil si úsudek o skutkovém stavu věci zejména z výpovědi poškozeného. Pokud existovaly dvě rozdílné verze události, soud prvního stupně měl rozhodnout podle zásady in dubio pro reo.
5. Nesprávná právní kvalifikace skutku měla podle obviněného spočívat v nenaplnění subjektivní stránky – napadení nebylo vedeno úmyslem zmocnit se přívěsku poškozeného, obviněný pouze reagoval na předchozí nevhodné chování poškozeného. Zmocnit se přívěsku se obviněný rozhodl až poté, co přívěsek spadl na zem, tedy až po potyčce mezi nimi. Rovněž podle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu, jelikož soud prvního stupně si před rozhodnutím ve věci neopatřil trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 5, na základě kterého rozhodoval o jeho uložení, a v rámci dokazování provedl důkaz pouze opisem rozsudku tohoto soudu.
6. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání označil námitky týkající se nesouhlasu s rozsahem dokazování a správností skutkových zjištění za zjevně neopodstatněné. Dokazování provedené soudy bylo úplné, a pokud konkrétnímu návrhu na doplnění dokazování nebylo vyhověno, soud prvního stupně takový postup řádně odůvodnil. Nelze dovodit ani naznačenou existenci zjevného nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a nemohlo dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny. Námitku ohledně nedostatku úmyslu ke zmocnění se věci poškozeného by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pouze v situaci, že by skutková zjištění odpovídala tvrzení obviněného, což však není tento případ. Obviněný nevznesl žádnou konkrétní výhradu proti správnosti uloženého souhrnného trestu, vyjádřil pouze nespokojenost s tím, že nebyl proveden důkaz patřičným spisem. Takovou námitku pod žádný dovolací důvod podřadit nelze. Podstatné je to, že zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu tak, jak o něm rozhodl soud prvního stupně, byly splněny. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1 tr. ř., a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř.
9. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na zjištěný skutkový stav.
10. Dovolatel formálně uplatnil námitku zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů a námitku tzv. opomenutých důkazů, které by bylo možno obecně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konstatoval, že soud prvního stupně odmítl provést důkazy navrhované obhajobou (výslech tří svědků), čímž nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci a stále přetrvávaly zásadní pochybnosti o tom, jak se skutek opravdu stal. Vyjádřil se v tom smyslu, že ve věci přetrvávala důkazní nouze, když existovaly dvě proti sobě stojící výpovědi (tj. výpověď jeho a poškozeného), přičemž soud se bez dalšího přiklonil k výpovědi poškozeného J. Š., aniž by jeho verzi podporovaly další důkazy. Tím mělo podle dovolatele dojít k porušení zásady in dubio pro reo .
11. Námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Rozhodným skutkovým zjištěním je to, že obviněný popsaným způsobem fyzicky napadl poškozeného ve snaze získat jeho řetízek s křížkem a dva mobilní telefony. Toto skutkové zjištění soudů vychází z provedených důkazů, zejména ze svědecké výpovědi poškozeného, a není tudíž ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Z pouhého faktu, že obviněný trestné jednání popírá a předkládá odlišnou verzi skutkového děje, nelze zákonem požadovaný zjevný rozpor dovozovat. Obviněný ostatně ani žádný takový zjevný rozpor konkrétně nedovozoval, pouze nesouhlasil s tím, k jaké verzi skutkového děje se soud přiklonil a že odmítl obhajobu obviněného jako nevěrohodnou a účelovou. Soudy však své závěry řádně odůvodnily a nijak nevybočily z mezí daných ustanovením §2 odst. 6 tr. ř.
12. Obviněnému nelze přisvědčit ani v tom směru, že by došlo k opomenutí důkazů ze strany soudů. Obviněný doplnění dokazování navrhoval, avšak z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (strana 4) vyplývá, že soud vzal návrhy obhajoby na vědomí, přičemž je s poukazem na jejich nadbytečnost (a v jednom případě i nerealizovatelnost) odmítl. Nejednalo se o navrhované důkazy podstatné a nešlo ani o nedůvodné provedení navrhovaných důkazů, neboť skutkový děj byl dostatečně prokázán důkazy provedenými v hlavním líčení.
13. Námitku absence subjektivní stránky trestného činu loupeže nelze pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit, neboť obviněný ji postavil na odlišném skutkovém stavu, než jaký zjistily soudy obou stupňů, a to především na svém tvrzení, že poškozeného napadl pouze v reakci na jeho údajné nepatřičné chování a pro zmocnění se řetízku se rozhodl až po ukončení vzájemné potyčky mezi nimi. Námitka tudíž neodpovídá soudy zjištěnému skutkového stavu – především okolnosti, že obviněný vzal poškozeného „do kravaty“, když k němu poškozený stál zády, a to bez jakéhokoli slovního vyprovokování, přičemž po dotazu, zda je řetízek na jeho krku z pravého zlata, mu tento řetízek strhl z krku a po krátké fyzické potyčce i s řetízkem odešel.
14. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze podřadit ani námitku obviněného týkající se souhrnného trestu. Za užití tohoto důvodu dovolání lze stran výroku o trestu namítat pochybení spočívající v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, tedy zejména pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, popřípadě společný trest apod. Žádnou takovou argumentaci, jež by byla relevantní a uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídající, obviněný neuvedl. Byť se jeho námitka měla týkat údajného nesplnění podmínek pro uložení souhrnného trestu, ve skutečnosti směřovala pouze do oblasti provádění důkazů soudy a jde tudíž o námitku procesního charakteru. Samotné nesplnění zákonných podmínek pro uložení souhrnného trestu obviněný nenamítal. Navíc lze dodat, že odvolací soud konstatoval, že i když ke zmíněnému formálnímu pochybení na straně soudu prvního stupně skutečně došlo, podmínky pro uložení souhrnného trestu byly splněny. Kromě toho uložení souhrnného trestu je pro obviněného příznivější, než kdyby mu byly ukládány tresty samostatné.
15. Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Š. T. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl o tom v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu