ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.1149.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 1149/2022-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 12. 2022 o dovolání obviněného J. B. , nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 9 To 213/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 29/2022 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 5. 2022, č. j. 10 T 29/2022-209, byl obviněný J. B. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný je povinen uhradit poškozené AAAAA (pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč.
2. Jako zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Benešově skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný v době od roku 2019 do 10. 8. 2020 v Mělníku a poté do 22. 2. 2021 v XY, okres Benešov, opakovaně AAAAA, nar. XY, se kterou jako dcerou své partnerky L. J. sdílel společnou domácnost a uplatňoval vůči ní výchovnou autoritu, nejprve jednou za měsíc a pak častěji osahával na prsou a přirození, požadoval po ní, aby mu sahala na jeho přirození a orálně ho uspokojovala, a sám ji rovněž orálně uspokojoval, ačkoli si byl vědom toho, že nedovršila věk patnácti let.
3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. 9 To 213/2022-261, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V návaznosti na svou obhajobu, že se v době, než poškozená dosáhla věku patnácti let, nedopustil žádného jednání uvedeného ve výroku o vině, vytkl porušení zásady in dubio pro reo a jednostranné hodnocení důkazů v jeho neprospěch. Namítl rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, který podle jeho mínění spočíval v tom, že byl uznán vinným, ačkoli poškozená popřela, že by z jeho strany došlo k jednání uvedenému ve výroku o vině. Poukázal na to, že skutková zjištění soudů jsou založena na výpovědích svědkyň, které samy nebyly žádnému jednání obviněného přítomny a které popsaly jen to, co jim sdělila poškozená. Uvedl, že odvolací soud se nevypořádal s jeho návrhem na doplnění důkazů znaleckým posudkem k posouzení jeho osobnosti a výslechem znalce. Pro případ, že by dovolací soud shledal výrok o vině správným, namítl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání (které bylo předloženo obhájci k případné replice) uvedla, že mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů není žádný rozpor, a zdůraznila, že je mezi nimi naopak patrná logická návaznost. Konstatovala, že soudy řádně zdůvodnily, proč neuvěřily výpovědi poškozené učiněné v hlavním líčení ve prospěch obviněného. Vyjádřila souhlas s tím, že soudy opřely svá skutková zjištění o ostatní byť jen nepřímé důkazy. Uvedla, že námitky týkající se přiměřenosti trestu, jak je uplatnil obviněný, nejsou dovolacím důvodem. Státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění zákona č. 220/2021 Sb.) lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, byly v tzv. právní větě výroku o vině vymezeny tak, že obviněný dítě mladší patnácti let jiným způsobem (tj. jiným než vykonáním soulože) pohlavně zneužil a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývajícího vlivu.
9. Rozhodnými skutkovými zjištěními, proti kterým obviněný brojil v dovolání, jsou zjištění, že v době, než poškozená dosáhla věku patnácti let, tj. před 22. 2. 2021, ji obviněný osahával na prsou a přirození, požadoval po ní, aby mu sahala na jeho přirození a orálně ho uspokojovala, a sám ji rovněž orálně uspokojoval.
10. Zjištění, která v tomto ohledu učinil Okresní soud v Benešově a se kterými se ztotožnil také Krajský soud v Praze, nejsou v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. To platí i za situace, kdy poškozená v hlavním líčení a předtím také v přípravném řízení jako svědkyně uvedla, že k pohlavnímu styku s obviněným došlo až po jejích patnáctých narozeninách, a popřela, že by ji obviněný sexuálně obtěžoval před jejími patnáctými narozeninami. Soudy hodnotily tuto výpověď poškozené jako nevěrohodnou, a to v souladu s tím, jak se poškozená s jednáním obviněného svěřila a popsala ho spolužačce BBBBB (pseudonym), a v návaznosti na to i v souladu s tím, jak poškozená reagovala na předestření celé záležitosti před učitelkou základní školy B. K. Výpověď svědkyně BBBBB je reprodukcí toho, co jí dostatečně podrobně a konkrétně ohledně jednání obviněného sdělila poškozená, a to včetně doby tohoto jednání, která spadala výrazně (zhruba dva roky) před patnácté narozeniny poškozené. Kromě toho je výpověď svědkyně BBBBB podpořena obsahem elektronické komunikace, kterou svědkyně vedla prostřednictvím mobilních telefonů s poškozenou a kterou uchovala. Z obsahu této komunikace je evidentní, že od poškozené nešlo jen o nějaké ojedinělé, osamocené, náhodné či mimovolné sdělení, ale o řadu případů opakovaného svěření včetně snahy najít východisko ze situace vytvořené jednáním obviněného. Svědkyně B. K. uvedla, že poškozená jako její žákyně jevila známky nějakého nejasného osobního problému či trápení, a proto poškozenou oslovila s nabídkou, aby se svěřila. V návaznosti na to svědkyně B. K. popsala, jak se za ní poškozená dostavila společně s BBBBB, která řekla, že poškozenou zneužívá její nevlastní otec (tj. obviněný), načež poškozená toto potvrdila a rozplakala se. Tyto důkazy, tj. výpověď svědkyně BBBBB, její elektronická komunikace s poškozenou a výpověď svědkyně B. K., svým obsahem představují spolehlivý podklad rozhodných skutkových zjištění. Ze zmíněné elektronické komunikace mezi svědkyní BBBBB a poškozenou je třeba zvýraznit také tu její část, v níž poškozená vysvětlila změnu svých tvrzení poté, co se po zahájení trestního stíhání ocitla v procesním postavení svědkyně, kdy popřela, že by ji obviněný sexuálně obtěžoval před dovršením patnácti let jejího věku, s tím, že si to vymyslela. V rámci této komunikace poškozená uvedla, že „musela říct, že si to vymyslela“, že „máma kvůli tomu začala mít větší problémy se srdcem“, že „nemůže bráchu připravit o tátu“ a že obviněný „prohlásil, že už na ni nikdy nesáhne“. Tato vyjádření poškozené jsou přesvědčivým vysvětlením změny jejích tvrzení. S tím korespondují závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (i dětské), resp. odvětví psychiatrie se specializací na klinickou psychologii a pedopsychologii, který byl vypracován ohledně poškozené a v kterém byla osoba poškozené zevrubně objasněna též z hlediska vlastností vztahujících se k věrohodnosti jejích tvrzení. Ze znaleckého posudku vyplývá, že poškozená je nevyzrálou osobností se sklonem ke zkreslování pod tlakem okolí, se záměrem vyhovět požadavkům a poté být akceptována. Tím se logicky vysvětluje i způsob, jímž poškozená zdůvodnila změnu svých tvrzení v elektronické komunikaci se svědkyní BBBBB. Významné je, že v rámci této komunikace poškozená neuvedla výslovně, že by její předcházející tvrzení o jednání obviněného byla nepravdivá, že by k tomuto jednání nedošlo apod. Poškozená prezentovala změnu svých tvrzení tak, že „musela říct, že si to vymyslela“, přičemž z celkového kontextu tohoto vysvětlení je zřejmé, že poškozená změnou svých tvrzení sledovala urovnání poměrů v rodině, a nikoli nahrazení nepravdivých tvrzení pravdivými tvrzeními.
11. Procesně nepoužitelným důkazem je výpověď svědkyně M. Š., ředitelky základní školy, pokud v této výpovědi reprodukovala to, jak poškozená popsala jednání obviněného, když s ní, tj. s poškozenou, policie „vedla rozhovor“. To, co svědkyně M. Š. označila za rozhovor policie s poškozenou, ve skutečnosti byl úkon policejního orgánu spočívající v opatření nezbytného vysvětlení podle §158 odst. 3 tr. ř. O obsahu vysvětlení sepsal policejní orgán úřední záznam podle §158 odst. 6 tr. ř., který nemohl být v řízení před soudem použit jako důkaz, protože pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Nepoužitelnost úředního záznamu jako důkazu nelze obcházet tím, že se k obsahu vyjádření osoby podávající vysvětlení vyslechne jako svědek ten, kdo byl podání vysvětlení přítomen nebo kdo se jinak seznámil s obsahem podaného vysvětlení. Okolnost, že výpověď svědkyně M. Š. v uvedeném směru nemá místo mezi procesně použitelnými důkazy, však v posuzované věci nic nemění na tom, že rozhodná skutková zjištění soudů evidentně mají spolehlivý podklad v ostatních důkazech, které žádné vady zakládající jejich nepoužitelnost nevykazují.
12. V průběhu odvolacího řízení obviněný učinil návrh na doplnění dokazování, přičemž předložil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a navrhl předvolat znalce k veřejnému zasedání o odvolání. Při samotném veřejném zasedání obviněný prostřednictvím obhájce dal „na zvážení soudu předvolání znalce“. Krajský soud v Praze znalce nepředvolal, nevyslechl a ani jinak neprovedl důkaz předloženým znaleckým posudkem, přičemž se o něm v odůvodnění napadeného usnesení nijak nezmínil. Znalecký posudek se týkal osoby obviněného a podle námitek uvedených v dovolání jím mělo být prokázáno, že obviněný „netrpí žádnou sexuální deviací, nejsou u něho patrné žádné rysy zkreslování svých tvrzení a nelze u něj spatřovat predátorství jakožto charakterový rys“. I kdyby bylo navrhovaným doplněním důkazů prokázáno to, co obviněný uvedl v dovolání, je zřejmé, že to nemá obsahovou spojitost s otázkou, zda se obviněný dopustil jednání, jímž byl uznán vinným. Toto jednání nebylo nijak podmíněno tím, že by obviněný musel trpět nějakou sexuální deviací či predátorstvím jako charakterovým rysem, resp. že by musel být osobou se sklonem ke zkreslování svých tvrzení. Skutková zjištění představující podklad výroku o vině jsou plně slučitelná i s namítanou charakteristikou osoby obviněného. Navrhované doplnění důkazů bylo nadbytečné. Pokud to Krajský soud v Praze nevysvětlil, jde o neúplnost odůvodnění napadeného usnesení, nikoli však o vadu samotných rozhodných skutkových zjištění.
13. Jinak je nutno dodat, že nedošlo k porušení namítané zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Tato zásada se zjednodušeně řečeno uplatní za situace, kdy přicházejí v úvahu různé varianty skutkových zjištění a kdy ani po náležitém zhodnocení důkazů nelze dojít k závěru, která z nich je správná. Jestliže proti sobě stojí dvě různé skutkové varianty a jen jedna z nich se opírá o věrohodné důkazy, jimiž je zároveň vyvrácena druhá varianta podporovaná nevěrohodnými důkazy, pak nejsou dány podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo . Její použití není podmíněno samotnou okolností, že proti sobě stojí důkazy protichůdného nebo jinak rozporného obsahu. V posuzované věci proti sobě stály na jedné straně obhajoba obviněného podporovaná svědeckou výpovědí poškozené a na druhé straně výpovědi svědkyň BBBBB a B. K., obsah elektronické komunikace mezi svědkyní BBBBB a poškozenou a znalecký posudek objasňující osobu poškozené. Po náležitém zhodnocení těchto důkazů soudy došly k přesvědčivému a plně přijatelnému závěru, že obhajoba obviněného a svědecká výpověď poškozené jsou nevěrohodné a vyvrácené ostatními důkazy a že ostatní důkazy spolehlivě prokazují skutkovou variantu pojatou do výroku o vině. Za tohoto stavu nelze uvažovat o porušení zásady in dubio pro reo .
14. Námitky týkající se přiměřenosti trestu svým obsahem neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k výroku o trestu bylo dovolání podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Dovolací důvod podle citovaného ustanovení se týká rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a nemá žádný vztah k uloženému trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu kvůli porušení hmotného práva napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a ani to nepřicházelo v úvahu vzhledem k tomu, že trest odnětí svobody byl obviněnému uložen jako přípustný druh trestu a jeho výměra v trvání tří roků spadá do rámce zákonné trestní sazby stanovené v §187 odst. 2 tr. zákoníku v rozpětí od dvou let do deseti let. V případech, kdy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do výroku o trestu, ledaže by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že by to zároveň bylo porušením ústavní zásady proporcionality trestní represe jako jednoho ze znaků demokratického právního státu. O nic takového se v posuzované věci nejedná již vzhledem k tomu, že trest odnětí svobody byl obviněnému uložen jako nepodmíněný trest ve výměře nepatrně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby.
15. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu