ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.1338.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1338/2021-4443
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 1. 2022 dovolání obviněného M. P. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha – Ruzyně, podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, sp. zn. 4 To 57/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 6/2018 a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného M. P. zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, sp. zn. 4 To 57/2020, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 17 T 6/2018.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc obviněného M. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265l odst. 4 tr. ř. z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř. se obviněný M. P., nar. XY, bere do vazby. Písemný slib obviněného podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. se nepřijímá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 17 T 6/2018, byl obviněný M. P. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a dále za zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 1 T 44/2016, mu byl uložen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na šest a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci – mobilního telefonu specifikovaného ve výroku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z uvedeného rozsudku Okresního soudu v Kolíně včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Kromě toho bylo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích rozhodnuto také ohledně obviněných D. L., N. T., J. A., V. B. a B. U.
2. O odvolání obviněného M. P., podaném proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, sp. zn. 4 To 57/2020. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ohledně obviněného M. P. zrušen ve výroku o trestu a nově bylo rozhodnuto tak, že obviněný M. P. byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pět a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci – mobilního telefonu specifikovaného ve výroku a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu dvou let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Kolíně včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Kromě toho bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze rozhodnuto také o odvoláních obviněných N. T., J. A. a V. B. a o odvoláních státního zástupce podaných ohledně obviněných D. L., N. T., V. B. a B. U.
3. Pokus zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku spáchal obviněný M. P. podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích skutkem spočívajícím v podstatě v tom, že za účelem vzbuzení dojmu věrohodnosti dne 13. 10. 2015 navštívil pobočku Komerční banky, a. s., v Českých Budějovicích, XY, prokázal se padělaným občanským průkazem na jméno R. Č., na jeho jméno si založil běžný účet s vloženou částkou 2 000 Kč, následně se dostavil znovu ve dnech 16. 10. 2015 a 30. 10. 2015, kdy se opět vydával za R. Č., předložil stejný padělaný občanský průkaz a požádal o převod částky 10 000 000 Kč z přesně nezjištěného účtu obchodní společnosti, jejímž statutárním zástupcem a disponentem daného účtu byl skutečný R. Č., na nezjištěný zahraniční bankovní účet s odůvodněním, že se jedná o úhradu kupní ceny za nemovitost zakoupenou v cizině, k čemuž předložil smlouvu, avšak s ohledem na to, že pracovník banky pojal podezření a odkázal ho na větší pobočku banky věnující se významným zákazníkům, k požadovanému převodu finančních prostředků nedošlo a hrozící škoda ve výši 10 000 000 Kč nevznikla.
4. Obviněný M. P. podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Napadl jeho se týkající část rozsudku s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uplatnil námitku, že Vrchní soud v Praze rozhodl ve veřejném zasedání konaném bez jeho přítomnosti, a to za situace, kdy mu v účasti bránil jeho zdravotní stav. V tomto postupu Vrchního soudu v Praze spatřoval porušení ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spojil námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. Vyjádřil názor, že tato zjištění představují porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť jsou v extrémním rozporu s důkazy. Uvedl, že suma 10 000 000 Kč, o jejíž převod bylo podle výroku o vině žádáno, nebyla prokázána procesně použitelným způsobem, byla pouze převzata z trestního oznámení banky, které nelze považovat za důkaz. Poukázal na to, že ani podle výroku o vině nebylo zjištěno, z jakého konkrétního účtu a na jaký konkrétní účet měla být uvedená částka převedena. Obviněný M. P. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že pokud Vrchní soud v Praze o odvolání obviněného rozhodl v jeho nepřítomnosti, nijak tím neporušil jeho právo na spravedlivý proces, protože si předtím ověřil, že zdravotní stav obviněnému nebrání dostavit se k veřejnému zasedání. K námitkám obviněného zaměřeným proti trestnímu oznámení banky jako důkazu státní zástupkyně uvedla, že to, co je obsahem trestního oznámení, je dostatečně prokázáno jinými důkazy. Zdůraznila při tom zejména spojitost jednání obviněného M. P. s jednáním, které vedli obvinění D. L., V. B. a B. U. ohledně úvěru ve výši 10 000 000 Kč, který měla společnost V. Č. r., v postavení akcionáře společnosti M. v., poskytnout společnosti Petrol Oil Group SE. Státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného M. P. bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. a není důvodu ho odmítnout. V návaznosti na to Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. přezkoumal v části týkající se obviněného M. P. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné, pokud bylo podáno s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021).
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
7. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
8. Jedinou okolností, která podle trestního řádu vylučuje konat veřejné zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného, je to, že obviněný je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, ledaže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává (§263 odst. 4 tr. ř.). O takový případ se v posuzované věci nejedná, neboť obviněný byl v době konání veřejného zasedání Vrchního soudu v Praze na svobodě.
9. Poté, co byla věc dne 5. 10. 2020 předložena Vrchnímu soudu v Praze jako odvolacímu soudu, nařídil předseda senátu veřejné zasedání na dny 5. 11. a 6. 11. 2020. Vyrozumění o veřejném zasedání bylo obviněnému M. P. do vlastních rukou doručeno do jeho datové schránky dne 13. 10. 2020, tedy řádně a včas (§233 odst. 1, 2 tr. ř.). Z hlediska trestního řádu mohl Vrchní soud v Praze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného bez ohledu na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti, zda obviněný nějak doložil důvod nepřítomnosti, zda se omluvil, zda prohlásil, že trvá na své účasti, a požádal o odročení, apod.
10. V době konání veřejného zasedání probíhala epidemie onemocnění COVID-19. Obviněný zaslal dne 3. 11. 2020 ve večerních hodinách Vrchnímu soudu v Praze podání označené jako „oznámení o vzniku překážky účasti na soudním jednání“, ve kterém uvedl, že je vážně nemocný kardiak, patří do skupiny, pro kterou onemocnění COVID-19 představuje smrtelné ohrožení, nesouhlasí s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, chce se veřejného zasedání zúčastnit a žádá o jeho odročení. K podání připojil dva doklady od zdravotnického zařízení Canadian Medical, s. r. o., podepsané praktickou lékařkou P. P. Prvním dokladem bylo rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené dne 30. 10. 2020, v němž byla uvedena diagnóza U 6975 (což je podezření na onemocnění COVID-19). Druhým dokladem bylo potvrzení o návštěvě praktického lékaře dne 2. 11. 2020 a jeho obsahem bylo sdělení, že obviněný je v péči praktické lékařky pro akutní onemocnění (bez bližší specifikace), že od 30. 10. 2020 je v pracovní neschopnosti a že z tohoto důvodu není schopen absolvovat soudní jednání.
11. Předseda senátu si dne 4. 11. 2020 vyžádal telefonické vyjádření N. K., vedoucí lékařky zdravotnického zařízení Canadian Medical, s. r. o., jehož obsah reprodukoval v úředním záznamu. N. K. potvrdila, že obviněný je pacientem tohoto zařízení, že v minulosti byl léčen pro srdeční nedostatečnost, že jeho zdravotní stav vykazuje již normální nález, a to při kontrole v prosinci 2019 i při kontrole dne 1. 10. 2020, že dne 29. 10. 2020 telefonicky oznámil kontakt s osobou vykazující známky nemoci COVID-19, aniž uvedl její jméno, a stěžoval si na kašel. V návaznosti na to N. K. uvedla, že praktická lékařka vycházela jen z telefonické informace obviněného. S ohledem na vyjádření vedoucí lékařky zdravotnického zařízení Canadian Medical, s. r. o., předseda senátu nechal dne 4. 11. 2020 doručit obviněnému do jeho datové schránky přípis se sdělením, že žádosti o odročení veřejného zasedání se nevyhovuje, a že pokud se obviněný nedostaví, veřejné zasedání proběhne bez jeho účasti. Přípis byl obviněnému doručen téhož dne, tj. 4. 11. 2020.
12. Obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil a Vrchní soud v Praze rozhodl, že veřejné zasedání bude konáno bez jeho přítomnosti. Tento postup Vrchního soudu v Praze nepředstavuje porušení žádného ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného.
13. Zbývá zvážit, zda postupem Vrchního soudu v Praze nebylo porušeno namítané ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v němž je mimo jiné stanoveno, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti.
14. Citované ustanovení je porušeno typicky za situace, kdy soud jedná v nepřítomnosti obviněného, ačkoli obviněný má vážný důvod, který mu brání v účasti na soudním jednání, řádně a pokud možno včas ho doloží a dá najevo, že se chce soudního jednání zúčastnit. Právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti ovšem není samoúčelné a je jedním z prostředků zajišťujících celkový charakter řízení jako spravedlivého procesu. Přítomnost obviněného při jednání soudu slouží v tomto kontextu k tomu, aby obviněný měl reálnou možnost osobně se před soudem vyjádřit ke skutkové i právní stránce věci a k prováděným důkazům, uplatnit svou obhajobu, reagovat na postup strany reprezentující obžalobu apod. Právo obviněného na projednání věci ve vlastní přítomnosti nespočívá bez dalšího v právu na účast u všech úkonů, z nichž se soudní řízení jako celek skládá. Z toho vyplývá, že nepřítomnost obviněného ve veřejném zasedání odvolacího soudu je nutno posoudit z toho hlediska, zda a nakolik se jeho nepřítomnost dotkla celkového charakteru procesu jako procesu spravedlivého.
15. Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti nebylo porušeno. Obviněný v podání, jímž Vrchnímu soudu v Praze oznamoval překážku své účasti při veřejném zasedání, zkresleně prezentoval svůj zdravotní stav a značně nadsadil jeho závažnost, ačkoli při diagnóze, která byla důvodem jeho pracovní neschopnosti, se objektivně mohl k soudu dostavit při dodržení běžných protiepidemických opatření. Vezme-li se v úvahu soudní řízení jako celek, je třeba konstatovat, že obviněný byl přítomen v hlavním líčení, v němž měl možnost přednést své stanovisko k projednávané věci, uplatnit svou obhajobu, vyjádřit se k prováděným důkazům, navrhovat důkazy ve svůj prospěch apod. Ve veřejném zasedání, které konal Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v nepřítomnosti obviněného, nebyly prováděny žádné důkazy týkající se jeho osoby a skutku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, a jeho obhajoba byla řádně zajištěna přítomností obhájce. Za tohoto stavu nelze konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného považovat za postup, jímž by obviněnému byl znemožněn přístup k soudu a jímž by soudní řízení jako celek vykazovalo nějaký nedostatek rysů spravedlivého procesu.
16. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolání obviněného M. P. nedůvodné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
18. Předmětem právního posouzení může být jen skutek, který byl zjištěn způsobem respektujícím zásady spravedlivého procesu. Těmto požadavkům výrok o vině obviněného M. P. pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku nevyhovuje, pokud je založen na zjištění, že z jednání obviněného hrozil vznik škody ve výši 10 000 000 Kč.
19. Zjištění ohledně výše hrozící škody soudy opřely o podání Komerční banky, a. s., ze dne 10. 11. 2015 označené jako „oznámení o podezření ze spáchání trestného činu“ (č. l. 1106 spisu – svazek V). V podání jsou popsány okolnosti podezřelého jednání osoby, která se vydávala za R. Č. a která byla později identifikována jako obviněný M. P., s tím, že uvedený muž dne 30. 10. 2015 žádal o převod částky 10 000 000 Kč. Z obsahu podání je patrno, že uvedený muž jednal v pobočce banky v Českých Budějovicích, XY ul., s bankovním poradcem V. B. a že podání bylo zpracováno na podkladě údajů V. B.
20. Jednou z významných zásad spravedlivého procesu, které se týkají dokazování, je to, že dokazovaná skutečnost má být primárně zjišťována na podkladě důkazu, který je dokazované skutečnosti nejblíže. V posuzovaném případě je tímto důkazem výpověď svědka V. B. Ten byl vyslechnut jako svědek až dne 5. 10. 2016 (tj. zhruba rok poté, co došlo k posuzovanému činu) a vypověděl, že se jednalo o velkou částku, což specifikoval jako „několik milionů“, a dodal, že konkrétní částku si už nepamatuje. Konfrontuje-li se podání Komerční banky, a. s., které z hlediska obsahu mělo povahu trestního oznámení, s výpovědí svědka V. B., nutně vyvstávají pochybnosti o přesné výši částky, jejíž podvodný převod měl být proveden. Skutkový závěr, že se jednalo právě o 10 000 000 Kč, nelze opřít o podání banky, které má povahu trestního oznámení, jehož podstatou je reprodukce sdělení svědka V. B. Nejvyšší soud se zde nemohl ztotožnit s názorem odvolacího soudu o plné důkazní použitelnosti tohoto podání banky (odst. 13 odůvodnění napadeného rozsudku), a poukazuje na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. Tpjn 300/2019, uveřejněné pod č. 1/2019 Sb. rozh. tr.
21. Má-li mít zjištění, že šlo o částku 10 000 000 Kč, návaznost na další důkazy, které byly ve věci opatřeny, pak je třeba poukázat na výpovědi svědka J. D. a obviněného B. U. a na listinu označenou jako smlouva o úvěru č. 112015 (na č. l. 1282 spisu – svazek V). Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění rozsudku tyto důkazy zaznamenal, avšak zjištění, která z nich vyplývají, sám zbytečně zpochybnil, resp. poněkud zdeformoval.
22. Svědek J. D. uvedl, že měl tzv. generální plnou moc zastupovat společnost Petrol Oil Group SE (POG), že tato společnost potřebovala úvěr a že se o tom zmínil obviněnému B. U., který po nějaké době přišel s tím, že sehnal společnost, která by peníze půjčila do výše 10 000 000 Kč. Svědek dále uvedl, že touto společností byla M. v., že podmínky smlouvy se mu zdály výhodné (v obchodním rejstříku ověřil, že statutárním zástupcem M. v. je R. Č.), takže ji za společnost Petrol Oil Group SE podepsal a nechal úředně ověřit svůj podpis a že za společnost M. v., byla smlouva opatřena úředně neověřeným podpisem R. Č.
23. Obviněný B. U. uvedl, že pro společnost Petrol Oil Group SE, jejímž zástupcem byl J. D., zajišťoval úvěr, že v říjnu 2015 v této záležitosti požádal obviněného M. P., zda nezná někoho, kdo by mohl částku zhruba 10 000 000 Kč poskytnout, načež mu obviněný M. P. zavolal, že společnost M. v., by peníze poskytla. Dále obviněný B. U. popsal, jak smlouvu o úvěru na žádost obou stran vyhotovil.
24. Ze znění smlouvy o úvěru č. 112015 je patrno, že byla uzavřena mezi společností M. v., jako věřitelem a společností Petrol Oil Group SE jako dlužníkem. Podle čl. I smlouvy se věřitel zavazuje, že dlužníkovi na jeho žádost poskytne nejpozději do 1 měsíce od podpisu smlouvy úvěr ve výši 10 000 000 Kč a že „výplata peněžní částky odpovídající úvěru ponížena o dohodnutou smluvní odměnu 150 000 Kč …. bude převedena na účet dlužníka …“. Na vyhotovení smlouvy jsou uvedeni R. Č. jako osoba jednající za společnost M. v., a J. D. jako osoba jednající za společnost Petrol Oil Group SE. Smlouva je opatřena datem 20. 10. 2015 s tím, že podpis J. D. byl úředně ověřen dne 29. 10. 2015.
25. To, co vyplývá z uvedených okolností, za nichž vznikla listina označená jako smlouva o úvěru č. 112015, ve spojení se zjištěním soudů, že společnost Petrol Oil Group SE ve skutečnosti nevyvíjela žádnou hospodářskou činnost, zejména ne takovou činnost, ke které by potřebovala úvěr 10 000 000 Kč, odůvodňuje závěr, že ze strany obviněného M. P. šlo o fingovanou smlouvu určenou k tomu, aby s jejím použitím byly od Komerční banky, a. s., podvodně vylákány peněžní prostředky uložené na účtu M. v.
26. Krajský soud v Českých Budějovicích v bodě 46 odůvodnění rozsudku konstatoval, že uvedená smlouva o úvěru má „se vší pravděpodobností“ souvislost s pokusem o podvodný převod peněz pod bodem 1, tj. o podvodný převod částky 10 000 000 Kč podle výroku o vině obviněného M. P. V bodě 52 odůvodnění rozsudku pak Krajský soud v Českých Budějovicích poukázal na to, že obviněný M. P. se prokazatelně účastnil jednání o úvěru pro společnost Petrol Oil Group SE a že „touto smlouvou měl být zřejmě odůvodněn převod částky 10 mil. Kč na účet společnosti POG“. Do uvedených závěrů vnesl Krajský soud v Českých Budějovicích nejistotu s vysvětlením, že smlouva nebyla v bance předložena a nebylo zjištěno, z jakého konkrétního účtu na jaký jiný konkrétní účet měla být částka 10 000 000 Kč převedena. K tomu je třeba poznamenat, že bezprostředním podkladem pro převod není samotná smlouva, z níž vyplývá důvod platby, nýbrž převodní příkaz vystavený plátcem příslušné částky a adresovaný bance. Nedostatek konkretizace účtu, z něhož měly být prostředky převedeny, nemá žádný význam, zvláště když je podle smlouvy o úvěru jasné, že poskytovatelem úvěru byla společnost M. v., a že osobou oprávněnou nakládat za tuto společnost s jejím účtem byl R. Č., za něhož se obviněný M. P. vydával. Zmíněný nedostatek konkretizace účtu, na který měly být prostředky převedeny, je v rozporu s tím, že podle výslovného znění bodu I smlouvy o úvěru měly být prostředky převedeny na účet společnosti Petrol Oil Group SE č. XY vedený u Expobank CZ, a. s. Pokud Krajský soud v Českých Budějovicích poukázal na to, že podle zprávy Komerční banky, a. s., tj. podle jejího trestního oznámení, a podle výpovědi svědka V. B. měly být prostředky převedeny z účtu společnosti V. Č. r., pak je nutno poukázat na to, že společnost V. Č. r., je akcionářem společnosti M. v., a že R. Č. byl oprávněn jednat za obě společnosti.
27. Pochybnosti, která pojal Krajský soud v Českých Budějovicích, nejsou natolik důvodné, aby opodstatňovaly závěr, že jednání obviněného M. P. vůči Komerční bance, a. s., nemělo návaznost na fingovanou smlouvu o úvěru mezi společností M. v., a společností Petrol Oil Group, a. s., zejména nebyl-li zjištěn žádný jiný reálně vypracovaný podklad pro podvodný převod prostředků, na němž by se podílel obviněný M. P. vydávající se za R. Č.
28. Jestliže je namístě považovat jednání obviněného M. P. za jednání navazující na uvedenou smlouvu o úvěru, pak tato smlouva je stěžejním důkazem o tom, jak vysoká částka měla být podvodně převedena. Aby takto učiněné zjištění odpovídalo zásadám spravedlivého procesu, je nutné smlouvu interpretovat v souladu s jejím skutečným obsahem. V tomto ohledu se Krajský soud v Českých Budějovicích dopustil závažné nepřesnosti, pokud v bodě 39 odůvodnění rozsudku uvedl, že podle smlouvy měla společnost M. v., poskytnout společnosti Petrol Oil Group SE částku 10 000 000 Kč a že „tato měla být vrácena do 31. 10. 2016 ponížená o 150 000 Kč“. Ve skutečnosti bylo v bodě I smlouvy stanoveno, že „výplata peněžní částky odpovídající úvěru ponížena o dohodnutou smluvní odměnu 150 000 Kč … bude převedena na účet dlužníka …“. Ze znění smlouvy tedy vyplývá, že snížení skutečně poskytnuté částky úvěru bylo vztahováno k době převodu částky poskytovaného úvěru, a nikoli k době vrácení poskytnuté částky. Ve skutečnosti tak měla být převedena nikoli částka 10 000 000 Kč, nýbrž částka 9 850 000 Kč, což byla hrozící škoda.
29. To má podstatný význam z hlediska právního posouzení skutku, neboť o odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozhodoval za účinnosti zákona č. 333/2020 Sb., jímž bylo ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku změněno tak, že nadále se škodou velkého rozsahu rozumí podle §138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku škoda dosahující částky nejméně 10 000 000 Kč. Jestliže z jednání obviněného M. P. hrozila škoda 9 850 000 Kč, pak podle §138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb. šlo o značnou škodu. Skutek měl být tudíž správně posouzen jako nedokonaný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
30. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného M. P. důvodné.
Závěrem k podanému dovolání
31. S ohledem na důvodnost dovolání obviněného M. P., pokud bylo podáno s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud ohledně tohoto obviněného zrušil jak napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, tak rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením uvedených částí obou rozsudků pozbyla podkladu, a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc obviněného M. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
32. Při novém projednání věci Krajský soud v Českých Budějovicích odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu, přičemž se bude řídit právními názory vyslovenými v tomto usnesení (§265s odst. 1 tr. ř.).
K rozhodnutí o vazbě
33. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
34. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný skutečně nyní vykonává (od 21. 9. 2021) v této věci trest odnětí svobody, jehož právní moc a tudíž i vykonatelnost případným kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu pomine. Proto předseda dovolacího senátu ještě před rozhodnutím o dovolání písemně poučil obviněného a jeho obhájce o možnosti, formě (videokonference) a případném zaměření výslechu obviněného k otázkám vazby a o možnosti vyjádřit se k důvodům vazby i písemně. Zároveň vyzval obviněného a obhájce, aby v případě, že obviněný nežádá provedení výslechu k důvodům vazby, tuto skutečnost Nejvyššímu soudu sdělili ve lhůtě sedmi dnů.
35. Obhájce obviněného v uvedené lhůtě Nejvyššímu soudu písemně oznámil, že obviněný nežádá provedení výslechu k důvodům případné vazby. Zároveň sdělil, že obviněný slibuje, že povede řádný život, splní povinnosti a dodrží případně uložená omezení, na vyzvání se dostaví k prováděným úkonům, případně se včas a řádně omluví. Sdělí orgánům činným v trestním řízení místo svého pobytu v České republice, kam mu mohou být doručovány písemnosti, a předem oznámí vzdálení se z místa pobytu. To uvedl obviněný i v následně zaslaném vlastnoručně podepsaném slibu. Obviněný je rovněž ochoten odevzdat soudu svůj cestovní pas.
36. Obviněný dále uvedl, že spolupracoval s probační službou, řádně se dostavoval k orgánům činným v trestním řízení, případně požádal o odročení, a řádně si přebíral písemnosti. Nezpůsobil žádné průtahy a žádný termín líčení nezmařil, i když si je vědom problémů vzniklých na jeho straně po rozhodnutí odvolacího soudu.
37. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného kasačním (zrušovacím) rozhodnutím, jak uvedeno shora. Protože se na obviněném vykonává souhrnný trest odnětí svobody, který mu byl uložen uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze, jehož výrok o trestu byl nyní zrušen, stal se další výkon tohoto trestu nepřípustným. Nejvyšší soud tak ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. musel rozhodnout zároveň o vazbě. S ohledem na stanovisko obviněného bylo o vazbě rozhodnuto v neveřejném zasedání, neboť ustanovení o vazebním zasedání se v tomto případě nepoužijí (§265l odst. 4 věta druhá tr. ř.). Přitom o dovolání nebylo nutné rozhodovat ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
38. Z obsahu spisu Nejvyšší soud zjistil, že otázka vazby obviněného M. P. byla řešena také v předchozí trestní věci, tj. ve věci Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 1 T 44/2016, ve vztahu k níž byl v nyní projednávané věci uložen souhrnný trest. Již tehdy byl obviněný neznámého pobytu a byl zadržen až po osmiměsíčním pátrání (viz č. l. 413). Byl shledán důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř., ale vazba byla nahrazena přijetím slibu obviněného (usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 2. 2016, sp. zn. 20 Nt 11003/2016).
39. V nyní projednávané věci byl obviněný vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 3 Nt 1105/2016, a to z důvodů §67 písm. a), b), c) tr. ř. (č. l. 319 trestního spisu), s tím, že vazba se počítala od 5. 9. 2016. Obviněný měl trvalý pobyt na adrese Magistrátu města České Budějovice, místa pobytu měnil. U spoluobviněného B. U. bydlel údajně jen poměrně krátce před zadržením, kvůli čerstvému vzduchu. V minulosti byl obviněný rozsudkem ze dne 10. 8. 2001 odsouzen ve Velké Británii pro závažný drogový delikt k jedenáctiletému trestu odnětí svobody (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 11 Tcu 137/2004). K tomu uvedl, že v Anglii byl naposledy v roce 2005. Dále uvedl, že potom do roku 2008 byl v Dublinu, a to kvůli zaměstnání. Propuštěn z vazby byl obviněný usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. 3 Nt 1353/2016, za stanovení dohledu probačního úředníka.
40. K hlavnímu líčení dne 24. 9. 2018 se obviněný dostavil. Uvedl mimo jiné, že do začátku léta pracoval v Německu a že nemá stálé zaměstnání. I předvolání k dalšímu hlavnímu líčení 18. – 20. 3. 2020 se obviněnému podařilo řádně doručit, omluvil se však z důvodu zahraniční cesty. Řádně se dostavil k hlavnímu líčení 22. 6. 2020, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek. Ten mu byl doručen dne 7. 9. 2020 do datové schránky, stejně jako dne 13. 10. 2020 vyrozumění o veřejném zasedání o odvolání konaném dne 5. 11. 2020. K veřejnému zasedání se však nedostavil a pokusil se fakticky o jeho zmaření (viz výše). Dne 6. 3. 2021 byl obviněnému do datové schránky doručen rozsudek odvolacího Vrchního soudu v Praze a současně mimo jiné výzva k nástupu trestu.
41. Obviněný však výkon trestu nenastoupil, takže dne 21. 5. 2021 musel být vydán příkaz k jeho dodání do výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 4323) a po obviněném bylo vyhlášeno pátrání. Po několikaměsíčním pátrání byl do výkonu trestu dodán dne 21. 9. 2021.
42. Nejvyšší soud posuzoval samostatně existenci důvodů vazby obviněného a po zvážení všech okolností případu na podkladě spisového materiálu i aktuálního vyjádření obviněného dospěl k závěru, že v současné době je dán důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. Především nelze pochybovat o tom, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že obviněný spáchal skutek, pro který je trestní řízení vedeno, a že tento skutek je trestným činem. V tomto směru postačí poukázat na to, že o vině obviněného už bylo pravomocně v této věci rozhodnuto, přičemž podstata skutku spáchaného obviněným není zpochybněna ani tímto kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu.
43. Podle §67 písm. a) tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště nebo hrozí-li mu vysoký trest.
44. Z výše uvedených skutečností Nejvyšší soud dovodil, že u obviněného v průběhu jeho trestních stíhání opakovaně dochází k problémům se zajištěním jeho osoby pro účely trestního řízení. Dále dovodil, že obviněný má dlouhodobé sklony ke změnám pobytu, ke změnám zaměstnání a k pobytům v zahraničí. I v současné době není zcela jasné jeho bydliště. Na podáních obhájce je uváděno výše uvedené bydliště v Českých Budějovicích, ve zprávě Policie České republiky ze dne 26. 7. 2021 (č. l. 4366) však bylo uvedeno, že je trvale hlášen na adrese XY, XY, což je však „fiktivní adresa pro trvalý pobyt pochybných osob“, dům je vybydlený a nemá zřízenu poštovní schránku (ve zprávě se mimo jiné uvádí, že bývalá manželka ani sestra o obviněném nic nevědí).
45. Je pravda, že obviněný v některých obdobích spolupracoval s probační a mediační službou (viz například zpráva č. l. 3503) a že se opakovaně dostavil k hlavnímu líčení. Jiným způsobem si ale počínal v pozdější procesní situaci, kdy mu již reálně hrozil případný nástup trestu odnětí svobody. Nejprve se snažil oddálit rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž toto jeho jednání bylo vyhodnoceno v podstatě jako obstrukční. Poté – a to je zcela zásadní skutečnost – když obdržel rozhodnutí odvolacího soudu a výzvu k nástupu trestu, učinil se nedosažitelným pro orgány činné v trestním řízení, byl neznámého pobytu a bylo po něm delší dobu bezvýsledně pátráno, zadržen byl až více než půl roku po obdržení výzvy k nástupu trestu. Lze proto uzavřít, že obviněný se skrýval, aby se vyhnul uloženému souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku.
46. Aniž by Nejvyšší soud hodlal a mohl činit nějaké definitivní závěry v otázce trestu, který by měl být obviněnému případně uložen, musel v rámci rozhodování o vazbě vzít zároveň v úvahu, že obviněnému hrozí i v této fázi řízení uložení relativně přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody kolem poloviny trestní sazby stanovené v §209 odst. 4 tr. zákoníku (od dvou do osmi let), byť by došlo k započtení přibližně osmi měsíců vykonaných vazbou a dosavadním výkonem trestu. To vše ve spojení s výše uvedenými skutečnostmi naznačujícími určitou nespolehlivost obviněného, který navíc zřejmě není nijak intenzivně vázán žádnými osobními, rodinnými ani majetkovými vztahy k místu svého posledního bydliště, vede k opodstatněné obavě, že v případě propuštění na svobodu by se obviněný znovu vyhýbal hrozícímu nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Způsob spáchání posuzované trestné činnosti – opakované jednání s bankovní institucí pod cizí identitou a za použití padělaného dokladu totožnosti – jen podtrhuje obavu, že by se obviněný mohl výkonu trestu vyhýbat poměrně efektivně.
47. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal u obviněného M. P. existenci důvodu vazby podle §67 písm. a) tr. ř.
48. Nejvyšší soud se zabýval i další zákonnou podmínkou vzetí obviněného do vazby uvedenou v §67 tr. ř., a to zda s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména přijetím písemného slibu obviněného, případně uložením některého z předběžných opatření. Dospěl však k negativnímu závěru. S přihlédnutím k intenzitě vazebních důvodů, jak vyplývá z výše uvedeného, je vyloučeno nahrazení vazby některým z institutů uvedených v §73, §73a tr. ř., včetně předběžných opatření (§88b – 88 l tr. ř.). Obviněný ostatně v průběhu tohoto i předchozího trestního řízení byl opakovaně propuštěn na svobodu za přijetí těchto institutů nahrazujících vazbu, avšak nezabránilo mu to v pozdější fázi vyhýbat se trestnímu řízení.
49. Nejvyšší soud proto rozhodl o vzetí obviněného do vazby z důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. s tím, že písemný slib obviněného podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. se nepřijímá.
50. Při tomto rozhodování vycházel mimo jiné i z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, podle které zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném, odsuzujícím rozsudku již není považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle článku 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy (srov. rozsudek ESLP ve věci Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1968, §9). Z toho vyplývá, že Úmluva považuje zbavení svobody po prvoinstančním (případně druhoinstančním) odsuzujícím rozsudku za zásadně odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením (viz též přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14, anebo ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 3491/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tvo 18/2015, dále ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1252/2018 a další).
51. Je namístě připomenout, že nynějším převedením obviněného z výkonu trestu odnětí svobody do výkonu vazby nedochází k jeho faktickému omezení na svobodě, jako je tomu např. v řízení trestním přípravném, kdy stíhaná osoba je ze svého svobodného postavení vzata do vazby, a tudíž je na svobodě zásadním způsobem omezena. Nepochybně proto také zákonodárce v §265 l odst. 4 tr. ř. stanovil, že v dovolacím řízení se v takovýchto případech ustanovení o vazebním zasedání neužijí. V důsledku toho také Nejvyšší soud rozhodl jak o podaném dovolání, tak o vzetí obviněného do vazby v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu