ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.1354.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1354/2021-814
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 o dovolání obviněného A. J. , nar. XY v Indické republice, bytem v České republice naposledy XY, stíhán jako uprchlý, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 5 To 259/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 107/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. J. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 6. 2021, č. j. 2 T 107/2020-728, byl obviněný uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl za to podle §206 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 36 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 60 měsíců. Současně bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozené společnosti E. G., na náhradu škody.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu jednáním spočívajícím v tom, že v době od 11. 4. 2016 do 9. 3. 2017, z doposud přesně nezjištěného místa, jako zaměstnanec společnosti E. G., kde pracoval od 30. 10. 2012 na základě řádně uzavřené pracovní smlouvy v pozici Reach Business Development and Proces Manager s působností v České republice i v zahraničí a od 6. 5. 2016 zde působil zároveň v pozici jednatele jmenované společnosti, přičemž v rámci svých kompetencí a v souvislosti se svou pracovní pozicí řešil ekonomické záležitosti dceřiné společnosti zaměstnavatele E. R. P. L., reg. č. XY, se sídlem XY, Indie, založené dne 2. 7. 2013 a vzhledem k tomu měl i přístup k bankovnímu účtu č. XY, vedenému u Citibank N.A Kalapurnam, Ground&First floor, Near Minicipal Market, Main C.G. Road, Ahmedabad-380009, v Indii, z něhož byl oprávněn v rámci výkonu své práce prostřednictvím dálkového přístupu přijímat došlé platby a rovněž z tohoto účtu realizovat platby poškozené společnosti, v úmyslu získat neoprávněný prospěch využil možnosti přístupu k předmětnému bankovnímu účtu poškozené společnosti a ve výše uvedené době si postupně neoprávněné převedl na svůj blíže nezjištěný účet částku v celkové výši 3 327 517,66 Kč následujícími převody:
1. dne 11. 4. 2016 částka 905 045 INR (323 037,712 Kč podle kurzovního lístku platného od 11. 4. 2016),
2. dne 9. 5. 2016 částka 1 007 097 INR (358 586,958 Kč podle kurzovního lístku platného od 9. 5. 2016),
3. dne 8. 7. 2016 částka 1 326 988 INR (481 431,246 Kč podle kurzovního lístku platného od 8. 7. 2016),
4. dne 11. 8. 2016 částka 1 003 676 INR (363 822,513 Kč podle kurzovního lístku platného od 11. 8. 2016),
5. dne 9. 9. 2016 částka 445 524 INR (160 072,318 Kč podle kurzovního lístku platného od 9. 9. 2016),
6. dne 7. 10. 2016 částka 672 743 INR (244 575,718 Kč podle kurzovního lístku platného od 7. 10. 2016)
7. dne 8. 11. 2016 částka 560 088 INR (205 865,945 Kč podle kurzovního lístku platného od 8. 11. 2016),
8. dne 9. 12. 2016 částka 910 000 INR a částka 100 000 INR (382 517,30 Kč podle kurzovního lístku platného od 9. 12. 2016)
9. dne 9. 1. 2017 částka 823 747 INR (310 544,382 Kč podle kurzovního lístku platného od 9. 1. 2017),
10. dne 27. 1. 2017 částka 40 000 INR (14 865,20 Kč podle kurzovního lístku platného od 27. 1. 2017),
11. dne 9. 2. 2017 částka 613 736 INR (232 378,862 Kč podle kurzovního lístku platného od 9. 2. 2017),
12. dne 9. 3. 2017 částka 650 775 INR (249 819,507 Kč podle kurzovního lístku platného od 9. 3. 2017),
tímto jednáním způsobil poškozené společnosti E. G., IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 3 327 518 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně následně napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 9. 2021, č. j. 5 To 259/2021-748, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí soudů obou stupňů podal obviněný v celém jejich rozsahu dovolání, přičemž jako dovolací důvod spatřoval, že tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou záležitosti jsou dvě civilní věci, které nesouvisí s trestním právem, přičemž není pravdou, že by si neoprávněně převedl na svůj účet výše zmíněnou částku, resp. že by věděl, že jde o prostředky právnické osoby. Společnosti E. G., a E. R. P. L. jsou dva samostatné subjekty, pokud tedy společnost E. R. P. L. něco vyfakturovala společnosti E. G., tato mohla požadovat v rámci reklamace vrácení peněz. Navíc se ani nikdo nezabýval otázkou, zda byly práce pro E. G., skutečně provedeny. Pokud byla stanovena vyšší cena, neměla ji společnost E. G., proplácet, ale mělo dojít k reklamačnímu řízení. Obviněný byl jednatelem v indické společnosti a mohla ho omezit jen rozhodnutí valné hromady této korporace, nikoliv české společnosti. Proplacené peníze na základě příslušných faktur byly ve vlastnictví indické společnosti, pokud by je zpronevěřil, nejednalo se o peníze českého subjektu. Dodal, že se jednalo o odměny vyplácené mu indickou právnickou osobou. Celá věc tedy nijak nesouvisí s trestním právem a soudy nemohly dospět k názoru, že odměna jednatele ve společnosti, která má sídlo mimo území České republiky, je protiprávní. Celá obžaloba je zmatečná a obviněný neví, za co je souzen.
5. Dále obviněný zpochybnil výpověď svědka M. R. R., neboť nebyl schopen odpovědět na zcela základní otázky položené jeho obhájcem. Navíc svědek uvedl, že se nejednalo o neprávem vyplacené částky co do věcnosti, ale ve vztahu ke kurzovnímu lístku. Obviněný rovněž namítl, že společnost E. R. P. L. řídil jako jednatel jak on, tak generální ředitel E. M. Mzdový tým se hlásil k podřízenosti pouze generálnímu řediteli a přístup k účtům byl taktéž pod kontrolou generálního ředitele. Na základě pokynů generálního ředitele provedl finanční kontrolní tým příslušné platby na osobní účet obviněného. Prohlášení indického kontrolora společnosti E. R. P. L. potvrdilo, že platby byly provedené podle pokynů generálního ředitele. Není tak pravdou, že by měl přístup k bankovnímu účtu této společnosti, resp. že by vypracovával nějakou excelovou tabulku, tato činnost nebyla v jeho kompetenci, ani pro ni neměl k dispozici podklady, z obžaloby ani odsuzujícího rozsudku nevyplývají pro zmíněné závěry žádné konkrétní důkazy. Svědek M. R. R. se nechoval jako správný hospodář, pokud si nekontroloval přepočet měnového kurzu, stejně jako správnost a účelnost plateb zasílaných do Indie.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 zrušil a zprostil jej obžaloby.
7. Lze doplnit, že obviněný následně k dovolání přiložil listiny, týkající se postavení osoby J. S., občana Indické republiky a bytem tamtéž, ve společnosti E. R. P. L. (mělo se jednat o jeho pracovní smlouvu, vyjádření k záležitosti obviněného a opis části textové komunikace z mobilního telefonu), který vyjádřil ochotu se dostavit k soudu a podat svědectví.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný z hlediska obsahových náležitostí neupřesnil uplatněný dovolací důvod, nicméně z obsahu podání, namítajícího nesprávnost právního posouzení skutku, je zřejmé, že argumentace se opírala o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Účelovému zaměření tohoto důvodu, resp. důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, však předložená tvrzení zcela neodpovídala, neboť jeho výhrady se omezily na odmítnutí přisouzeného skutkového podkladu o vině v celém rozsahu. Současně nebylo ze strany obviněného poukázáno na nedostatky v procesu hodnocení důkazů, které by byly dány v míře porušení práva na spravedlivý proces, odpovídající vadě zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů, určujícími pro naplnění znaků trestného činu, a provedenými důkazy. Takový stav by byl dán, zejména pokud by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s provedenými důkazy, pokud by nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo by byla opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato skutková zjištění učiněna apod. Státní zástupkyně v daném ohledu odkázala na odpovídající pasáže z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, podle nichž finanční prostředky poškozené společnosti E. G., neopustily sféru jejího vlastnického práva, jestliže byly zaslány na účet dceřiné společnosti E. R. P. L. a účelově určeny na úhradu provozních nákladů, s nimiž obviněný naložil zjištěným způsobem, za zcela absentujícího právního nároku. Své jednání potom zastíral pomocí nepravdivých excelových tabulek reálné spotřeby svěřených finančních prostředků, navíc za úpravy nesprávnými kurzovými hodnotami. Doplnila, že zmíněným skutkovým zjištěním zcela odpovídala právní kvalifikace ve smyslu §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
9. Státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
10. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
12. Obviněný ve svém dovolání sice výslovně neuvedl, o který dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. své dovolání opírá, v podání však odcitoval znění ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, na základě čehož je zcela zřejmé, že uplatnil právě tento dovolací důvod.
13. S odkazem na něj bylo (do 31. 12. 2021) možné dovolání úspěšně podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřovalo-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly pouze námitky, v nichž se tvrdilo, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazoval znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel, proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
14. Podstatou námitek obviněného, opírajících se o citovaný dovolací důvod, však bylo, že se nedopustil jednání, které mu je kladeno za vinu, přičemž soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy, které navíc byly, podle názoru obviněného, pro prokázání předmětného děje nedostatečné. Jeho argumentace se tedy, s ohledem na výše naznačené výklady, svou podstatou s možnostmi dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021, v této části míjí.
15. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, byly zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náležely tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patřily sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvořily případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad bylo nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
16. K tomu je potřeba zmínit, že s účinností od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod (shodného obsahu) podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označen písm. h) téhož ustanovení, přičemž pod písm. g) byl zařazen dovolací důvod nový, jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je zřejmé, že vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení, popsaná v předchozím odstavci, která ovšem nyní nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021], ale přímým obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
17. Nicméně bez ohledu na popsaný posun v dikci zákona Nejvyšší soud konstatuje, že žádné takové pochybení ve věci obviněného A. J. shledat nelze. Soudy totiž na základě provedeného dokazování dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše, s tím, že jeho konečný popis je uveden v rozsudku soudu nalézacího, který potvrdil i soud odvolací. Tato zjištění se opírají zejména o výpověď svědka M. R. R., jednatele společnosti E. G., která je dále podporována dalšími nepřímými důkazy, a to zejména listinnými – pracovní smlouvou obviněného, výpisy z obchodního rejstříku, bankovními výpisy, tabulkami „Payments“, vyčíslením škody, ukončením pracovního poměru s obviněným a jeho mzdovými listy.
18. Zde je nutné doplnit, že Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k listinám, přiloženým obviněným k dovolání. Obviněný v rámci dosavadního řízení před soudem prvního stupně nejprve navrhoval důkaz výslechem svědka J. S. (jehož se týkaly zmíněné listiny), nicméně obvodní soud se s jeho návrhem neztotožnil a zamítl jej, v odvolacím řízení již provedení takového důkazu obviněný nepožadoval a ani odvolací soud zjevně neshledal důvod k takovému doplnění. Před Nejvyšším soudem se potom v dovolacím řízení, mělo-li k tomu směřovat předložení zmíněných listin, důkazy zpravidla neprovádějí, resp. činí se tak výjimečně v případech nezbytných k tomu, aby Nejvyšší soud mohl o konkrétním dovolání rozhodnout (§265r odst. 7 tr. ř.). V žádném případě však není účelem provádění důkazů před Nejvyšším soudem nahrazování dokazování prováděného soudem prvního, popřípadě druhého stupně (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 3289). Proto se Nejvyšší soud zmíněními listinami dále nezaobíral.
19. K námitkám obviněného stran průběhu skutkového děje pak nutno zdůraznit (resp. zopakovat po soudech činných dříve v této věci), že v souvisejících vztazích nevystupovaly dva na sobě nijak nezávislé subjekty, respektive obchodní korporace, ale v případě společnosti E. R. P. L. šlo o dceřinou společnost řídící společnosti E. G. Řídící společnost (která je právnickou osobou se sídlem v České republice a je ve věci poškozenou, tedy následek jednání obviněného nastal na území České republiky) oproti zaslanému vyúčtování zasílala prostředky na provozní náklady dceřiné společnosti (včetně mezd všech zaměstnanců), přičemž společnost E. R. P. L. neměla žádné jiné externí zakázky, ale působila pouze jako subdodavatel řídící společnosti. Pokud si obviněný zejména jako jednatel společnosti E. G., část prostředků zaslaných touto společností na účet společnosti E. R. P. L., jejíž ekonomické záležitosti byly v jeho kompetenci, které byly navíc navýšeny o obviněným uměle vykonstruovanou částku, prokazatelně převáděl na svůj soukromý účet, nepochybně se dopustil (trestného) jednání, které je popsané ve skutkové větě výroku o vině soudu prvního stupně. Tvrzení obviněného v tom smyslu, že tyto převody prováděl, zajištoval či stanovil někdo jiný, případně že k tomu neměl oprávnění, soudy s ohledem na výpověď svědka M. R. R. a na postavení obviněného v obou společnostech neuvěřily, neboť obviněný měl k bankovnímu účtu v rámci výkonu své práce přístup, a rovněž předkládal excelové tabulky s údajným vyúčtováním. Co se týče odměny obviněného za práci včetně provize, byla mu zasílána přímo společností E. G., neměl tedy nárok na to, aby si sám dále cokoli vyplácel z majetku společnosti E. R. P. L.
20. Konkrétně k výpovědi svědka M. R. R., kterou obviněný zmiňoval v dovolání, pak Nejvyšší soud uvádí, že byla podána v rámci hlavního líčení, konaného dne 5. 2. 2021, které předcházelo prvnímu zrušenému rozhodnutí soudu prvního stupně, za účasti obhájce obviněného, v rámci nového hlavního líčení pak byla pouze (bez uplatněných připomínek) čtena. Jmenovaný svědek přitom dostatečně zodpověděl položené dotazy, případné rozpory pak byly odstraněny dalšími otázkami a předestřením jeho výpovědi z přípravného řízení, nutno ale poznamenat, že charakter těchto rozporů byl nepodstatný.
21. Pokud tedy obviněný do jisté míry zpochybňoval absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, není možné mu přisvědčit, neboť tato zjištění z provedených důkazů vyplývají. Nejvyšší soud tudíž ve věci neshledal žádný, natož zjevný či extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a podstatnými skutkovými zjištěními, který by případně mohl opodstatnit jeho zásah do pravomocných rozhodnutí.
22. Pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění do 31. 12. 2021 [resp. podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022] by bylo možné s jistou dávkou tolerance podřadit tvrzení, že se jedná o civilní spor, který s trestním právem nijak nesouvisí, což lze vyložit jako námitku nezohlednění zásady subsidiarity trestní represe.
23. K tomu nicméně Nejvyšší soud konstatuje, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je zejména v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
24. Neuplatnění trestní odpovědnosti s poukazem na uvedenou zásadu bude obvykle přicházet v úvahu u trestných činů naplňujících jen základní skutkovou podstatu. Není však zcela vyloučeno, aby s poukazem na zásadu subsidiarity trestní represe nebyla trestní odpovědnost uplatněna ani v případě kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů, jestliže i přes naplnění znaků některé okolnosti zvlášť přitěžující je celková společenská škodlivost případu po důkladném vyhodnocení souhrnu všech významných kritérií natolik nízká, že nedosahuje ani dolní hranice trestnosti běžně se vyskytujících trestných činů dané základní skutkové podstaty (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1362/2016, uveřejněné pod č. 31/2017 Sb. rozh. tr.). Neuplatnění trestní odpovědnosti s poukazem na uvedenou zásadu bude obvykle přicházet v úvahu u trestných činů naplňujících jen skutkovou podstatu základní.
25. S ohledem na popsané závěry Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzované věci princip subsidiarity trestní represe aplikovat nelze. Obviněný totiž v zásadě standardním způsobem naplnil všechny znaky skutkové podstaty výše zmíněného trestného činu, navíc v jeho skutkové podstatě kvalifikované (spáchal zločin), a současně není možné dovodit žádné výjimečné a relevantní okolnosti, které by odůvodňovaly tvrzení o nedosažení spodní hranice trestnosti běžně se vyskytujícím a shodně posuzovaným deliktům. Tyto ostatně konkrétněji neuváděl ani sám obviněný. Na trestní odpovědnost obviněného pak nemá vliv, že se skutkový děj jinak odehrál v rámci civilních (obchodních či podnikatelských) vztahů a může být – v daném civilním rozsahu – i projednán v civilním řízení, popřípadě dílčím způsobem řešen i v rámci kupříkladu reklamačního řízení, což je skutečnost u celé řady zejména majetkových či hospodářských trestných činů běžná a bez dalšího nemůže trestní odpovědnost vyloučit, je-li těmto vztahům poskytována i ochrana prostřednictvím trestněprávních předpisů.
26. Zmíněné námitce obviněného tedy nebylo možné přisvědčit.
27. Souhrnně Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného částečně odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, popřípadě byla částečně podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), resp. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu