ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.1360.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1360/2021-495
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 1. 2022 o dovolání obviněného E. R. , nar. XY na Ukrajině, státního příslušníka Ukrajiny, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 8 To 260/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 108/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 8 To 260/2021.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný E. R. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2021, č. j. 4 T 108/2020-389, byl obviněný E. R. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře tři sta hodin. Dále mu byla podle §63 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací podle svých sil, možností a schopností nahradil škodu, kterou přečinem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. potom bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Přečinu podvodu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně vyjádřených ve výroku rozsudku dopustil stručně řečeno tím, že celkem v sedmi případech v době od 30. 7. 2019 do 12. 8. 2019 nabízel k prodeji na internetovém portále Bazoš.cz a sociální síti Facebook ve skupině „3D tisk“ 3D tiskárnu značky Průša MK3S, přičemž na jeho nabídku reagovali potenciální zákazníci, se kterými komunikoval z telefonního čísla XY nebo prostřednictvím emailové schránky XY, ačkoli věděl, že předmětné tiskárny jim není schopen dodat, přičemž tito mu po předchozí komunikaci zaslali na poskytnutý bankovní účet č. XY finanční částky jakožto zálohu za objednané zboží, které jim však následně nedodal a ani jim nevrátil zaslanou finanční hotovost a přestal s nimi komunikovat, čímž způsobil poškozeným R. S., R. K., H. J., M. H., R. J., E. S. a D. Č. celkovou škodu ve výši 60 750 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla státní zástupkyně odvoláním v neprospěch obviněného směřujícím toliko do výroku o trestu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 To 260/2021-415, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu a nově rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že při nezměněném výroku o vině uložil obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), d) a h) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. spatřoval v tom, že došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to nesprávným přidělením věci senátu 4 T v důsledku nedodržení tzv. rotačního principu stanoveného rozvrhem práce Městského soudu v Brně. Stejné porušení pak dovozoval i u přidělení věci u Krajského soudu v Brně senátu 8 To. Namítal, že rozvrh práce by měl být pochopitelný i pro laika a neměl by obsahovat komplikované a nepřezkoumatelné principy pro přidělování trestních věcí. V této souvislosti odkázal na veřejné jednání Ústavního soudu dne 13. 7. 2016 ve věci sp. zn. II. ÚS 2430/15, přičemž konstatoval, že v této věci vyvstaly zásadní pochybnosti týkající se transparentnosti pravidel Krajského soudu v Brně pro přidělování věcí jednotlivým senátům.
5. Dovolací námitka obviněného v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívala v tom, že nebyl řádně a včas vyrozuměn o veřejném zasedání Krajského soudu v Brně a nebyly tak splněny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání před soudem odvolacím. Obviněný byl v době veřejného zasedání ve vazbě, a to na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 9. 2021, č. j. 1 Nt 1022/2021-19, přičemž byl zadržen dne 7. 9. 2021 ve 12:00 hod. S odkazem na §263 odst. 4 tr. ř. obviněný zdůraznil, že jeho účast ve veřejném zasedání je nezbytná zejména, je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, pokud výslovně neprohlásil, že se vzdává účasti při veřejném zasedání. Nicméně obviněný měl zájem se veřejného zasedání o odvolání účastnit.
6. Nakonec obviněný namítal nepřiměřenost uloženého trestu, neboť nepodmíněný trest odnětí svobody uložený soudem odvolacím, ačkoli mu byl soudem prvního stupně uložen trest alternativní, a to tři sta hodin obecně prospěšných prací, se mu jevil jako překvapivý a nepřiměřený. Takový postup označil za porušení jeho práva na spravedlivý proces a zároveň za vadu způsobilou naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
7. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, rozsudek soudu prvního stupně a všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl, přičemž věc by se přikázala jinému senátu tohoto soudu. Zároveň navrhl přerušení výkonu napadeného rozsudku.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že lze považovat za právně relevantním způsobem uplatněnou argumentaci týkající konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 9. 2021, sp. zn. 1 Nt 1022/2021, vyplývalo, že osobní svoboda obviněného byla omezena ode dne 7. 9. 2021. Stejná skutečnost vyplývala z centrální evidence vězněných osob. Stížnost obviněného, kterou podal proti uvedenému usnesení, byla pak podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2021, sp. zn. 61 To 528/2021. Jestliže byl obviněný ve vazbě, byť v jiné věci, musel být při veřejném zasedání odvolacího soudu zásadně osobně přítomen, nicméně z protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu konaném dne 14. 9. 2021 vyplývá, že u obviněného sice bylo vykázáno doručení dne 26. 8. 2021, obviněný se však k soudu přesto nedostavil, a proto bylo vyhlášeno usnesení, podle něhož se veřejné zasedání konalo v jeho nepřítomnosti. Ze spisového materiálu zároveň nevyplynulo, že by obviněný výslovně učinil prohlášení o vzdání se přítomnosti u tohoto veřejného zasedání. Státní zástupce uvedl, že rozsudek Krajského soudu v Brně proto nemůže obstát pro procesní vadu, která znamenala porušení §263 odst. 4 tr. ř. Navrhl napadené rozhodnutí zrušit včetně veškerých rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a přikázat Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Výhrady obviněného proti výroku o trestu nemají oporu ve výsledcích řízení, a proto jeho správnost podle státního zástupce nelze nyní posuzovat. Stejně tak by reakce na výhrady, podle nichž byla věc podle rozvrhu práce přidělena senátu 8 To Krajského soudu v Brně, čímž měl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., ve stávající situaci vedla k předjímání rozhodování odvolacího soudu, které nově proběhne.
10. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je i důvodné.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
13. K námitce obviněného směřující k jeho odnětí zákonnému soudci je nutné uvést, že tato námitka je zcela obecná a ničím nepodložená, navíc zcela nepřilehává. Obviněný neuvádí žádný argument, ze kterého by vyplývalo, že by k odnětí zákonnému soudci došlo, pouze poukázal na rozhodování Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2430/15. V tomuto rozhodnutí (ze dne 3. 8. 2016) však Ústavní soud zamítl ústavní stížnost stěžovatele. Stěžovatel v této ústavní stížnosti namítal nesprávné obsazení soudního senátu přísedícími u Krajského soudu v Brně, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Přísedící dle názoru stěžovatele nebyli přiděleni ke konkrétnímu soudnímu senátu, ale existoval jediný seznam přísedících pro celý soud. V nyní projednávané věci však rozhodoval Krajský soud v Brně jako soud odvolací, proto členové soudního senátu jsou soudci, nikoliv přísedící. Všichni tři soudci jsou zapsáni v rozvrhu práce Krajského soudu v Brně (pro rok 2021) pro soudní oddělení 8 To. Ačkoliv tedy lze tuto námitku podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je zjevně neopodstatněná.
14. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem je proto možné namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, což vedlo k tomu, že tímto postupem bylo zkráceno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Ze zákonné formulace tohoto dovolacího důvodu je patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného. Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda byly splněny podmínky pro konání veřejného zasedání u odvolacího soudu dne 14. 9. 2021 v nepřítomnosti obviněného.
15. Ve vztahu k veřejnému zasedání (což obviněný namítá) se tak může stát především porušením §263 odst. 4 tr. ř., neboť v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
16. Jak vyplývá z obsahu trestního spisu, předseda senátu odvolacího soudu nařídil veřejné zasedání o odvolání dne 19. 8. 2021 na den 14. 9. 2021 (viz č. l. 406). Vyrozumění o veřejném zasedání bylo obviněnému zasláno prostřednictvím pošty na adresu XY, XY, přičemž adresát nebyl zastižen a zásilka byla vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky dne 26. 8. 2021 v 11:05 hod. (viz č. l. 406). Odvolací soud pak rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného (viz Protokol o veřejném zasedání ze dne 14. 9. 2021 na č. l. 412), neboť byl řádně a včas vyrozuměn, byla u něj zachována i pětidenní lhůta k přípravě a bez omluvy se k veřejnému zasedání nedostavil. Navíc byl u odvolacího řízení, u kterého nebyly prováděny žádné důkazy, zastupován obhájcem (odst. 5 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Avšak dne 9. 9. 2021 byl obviněný v jiné věci vzat usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 1 Nt 1022/2021-19, do vazby z důvodu podle §67 písm. c) tr. ř., přičemž na osobní svobodě byl omezen již dne 7. 9. 2021 od 12:00 hod. Z předmětného spisu pak nevyplývá, že by obviněný výslovně prohlásil, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Odvolací soud tuto skutečnost zjevně přehlédl.
17. Dovolateli je nutno přisvědčit, že zásadní pochybení odvolacího soudu spočívalo v tom, že ačkoli byl obviněný v době konání veřejného zasedání ve vazbě a výslovně neprohlásil, že se účasti při veřejném zasedání vzdává, bylo toto veřejné zasedání přesto konáno v jeho nepřítomnosti. Za popsané situace nebyly pro takový postup splněny všechny zákonné podmínky a nebylo respektováno ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Uvedeným postupem odvolacího soudu bylo porušeno ústavně zaručené právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Zásah Nejvyššího soudu na podkladě dovolání obviněného byl tak nezbytný.
18. Z výše uvedeného důvodu bylo nutné napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušit v celém rozsahu, neboť odvolací řízení neproběhlo řádným způsobem. Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal při zachování procesních práv obviněného, včetně práva účasti u veřejného zasedání o odvolání, a aby znovu rozhodl.
19. S ohledem na tento způsob rozhodnutí se Nejvyšší soud již nezabýval dalšími uplatněnými dovolacími námitkami (tj. námitkou, že došlo k porušení práva obviněného na zákonného soudce nedodržením tzv. rotačního principu z rozvrhu práce soudů obou stupňů, ani námitkou nepřiměřenosti uloženého trestu), neboť po tomto rozhodnutí se věc vrací do stadia řízení před odvolacím soudem, jehož povinností bude znovu věc v rozsahu zrušení projednat, tj. znovu rozhodnout o odvolání státní zástupkyně proti rozsudku soudu prvního stupně.
20. Podle §265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě, přičemž se nepoužijí ustanovení o vazebním zasedání. V dané věci obviněný vykonává uložený trest odnětí svobody, přičemž výkon tohoto trestu zrušením rozsudku odvolacího soudu ztrácí podklad, nicméně Nejvyšší soud u obviněného důvody vzetí do vazby (§67 tr. ř.) neshledal. Obviněný ostatně nebyl ve vazbě ani v původním řízení. Proto bylo dalším výrokem rozhodnuto tak, že se obviněný E. R. nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.