ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.263.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 263/2022-5776
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 o dovoláních, která podali obvinění 1) D. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a 2) D. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 55 To 116/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 80/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných D. Š. a D. F. odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 3. 2019, č. j. 4 T 80/2017-5267, byl obviněný D. Š. uznán vinným pod body 1–96 pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (spáchaným v bodech 19 – 67 ve spolupachatelství s obviněným D. F.) a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů a člena statutárních orgánů obchodních korporací a družstev a zákazu živnostenského podnikání v oboru nákup a prodej zboží a služeb v trvání čtyř roků. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 2 T 232/2016, včetně rozhodnutí obsahově navazujících (§43 odst. 2 tr. zákoníku). Obviněný D. F. byl uznán vinným pod body 19 – 67 pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství s obviněným D. Š., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků, s tím, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Stejně jako obviněný D. Š. byl odsouzen k výše specifikovanému trestu zákazu činnosti v trvání čtyř roků. Obviněným byla uložena povinnost k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. a někteří poškození byli se svými nároky (příp. jejich částmi) odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 1, 2 tr. ř. Tímto rozsudkem bylo také rozhodnuto o vině a trestu obviněných L. V., T. R. a obchodních společností G. c., D., a D. F.
2. Jednotlivých dílčích útoků trestného činu podvodu se obviněný D. Š. podle zjištění okresního soudu dopustil v podstatě tím, že prostřednictvím internetových obchodů s mobilními telefony a jejich příslušenstvím zřízených pod doménou XY, XY, XY, XY, XY, provozovaných společnostmi G. c., D., a D. F., v období od 24. 1. 2014 do 20. 9. 2015 celkem v šestadevadesáti případech se záměrem se obohatit vylákal finanční prostředky v celkové výši 756 773 Kč za zboží nabízené ve výše jmenovaných internetových obchodech, přičemž objednané zboží po uhrazení platby poškozeným nedodal a kupní cenu nevrátil, případně dodal jiné nebo nefunkční zboží a po vrácení tohoto zboží zákazníkem finanční prostředky nevrátil, přičemž jednání pod body 19 – 67 se dopustil společně s D. F., jednání pod body 1 – 25 a 31 – 35 se dopustil za pomoci L. V., jednání pod body 68 – 96 se dopustil za pomoci T. R.. Popsaným způsobem D. Š. způsobil poškozeným škodu v celkové výši 756 773 Kč.
3. Obviněný D. F. se výše uvedeného trestného činu dopustil jednáním spočívajícím v tom, že prostřednictvím týchž internetových obchodů v období od 10. 11. 2014 do 17. 7. 2015 celkem v devětačtyřiceti případech (pod body 19 – 67) společně s D. Š. se záměrem obohatit se vylákal finanční prostředky v celkové výši 299 438 Kč, a to týmž způsobem jako je uvedeno shora, přičemž na provozu předmětných internetových obchodů se podílel rovným dílem s D. Š. a společně s D. T. založili obchodní společnost D., prostřednictvím které internetové obchody provozovali, a dále sám D. F. založil dva bankovní účty, jež pak společně s D. Š. užívali pro provoz internetových obchodů a k nimž oba měli dispoziční práva. D. F. způsobil poškozeným škodu v celkové výši 299 438 Kč.
4. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání obvinění D. Š. a D. F. (do výroku o vině), obviněná obchodní společnost G. c., (do výroku o vině a trestu), i státní zástupkyně, a to nejprve v neprospěch obviněného D. Š. ohledně výroku o trestu, následně na veřejném zasedání své odvolání modifikovala v tom směru, že je potřeba ve vztahu k tomuto obviněnému zasáhnout i do výroku o vině (navrhovala jeho jednání kvalifikovat jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku s tím, že by trest zůstal stejný, jak mu byl uložen soudem prvního stupně).
5. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 1. 2021, č. j. 55 To 116/2020-5622, tak, že výrokem I. z podnětu odvolání státní zástupkyně a obviněných D. Š. a obchodní společnosti G. c., podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného D. Š. v celém rozsahu a u obviněné obchodní společnosti G. c., v celém výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl (při nezměněném popisu skutku) tak, že obviněného D. Š. shledal vinným pod body 1 – 96 pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaným v bodech 19 – 67 ve spolupachatelství s obviněným D. F. Obviněnému D. Š. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu nad obviněným s tím, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Stejně jako v rozsudku soudu prvního stupně byl tomuto obviněnému uložen trest zákazu činnosti ve výměře čtyř let, bylo rozhodnuto výrokem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku o zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci a dále bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 a 2 tr. ř. o uplatněných nárocích na náhradu škody. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Výrokem II. byla věc podle §259 odst. 1 tr. ř. ohledně obviněné obchodní společnosti G. c., v rozsahu zrušeného výroku o trestu vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí a výrokem III. bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněného D. F. zamítnuto.
6. Obvinění D. Š. a D. F. podali dne 16. 6. 2021 prostřednictvím společného obhájce dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (konkrétně proti výrokům I. a III.) s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění do 31. 12. 2021).
7. Namítli, že soudy nedodržely zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 5 a 6 tr. ř., dokazování bylo nedostatečné, napadené rozsudky jsou proto nepřezkoumatelné. Provedenými důkazy nebyl prokázán jejich úmysl a uložené tresty považují za nepřiměřené. Je možné, že v jejich distribuční síti mohly být přehmaty nebo nedostatky, z toho ale nelze dovozovat, že se dopustili trestného činu podvodu.
8. Obsáhle se obvinění věnovali vymezení postavení poškozeného jako subjektu trestního řízení a konstatovali, že vzhledem k tomu, že nikoli všechny úřední záznamy o podání vysvětlení jsou nakonec obsahem trestního spisu, nelze vyloučit, že součástí „předpřípravného“ řízení byly i listiny potvrzující obhajobu obviněných, že se snažili dostát svým závazkům, a není možné postavit na jisto ani to, zda se skutečně stal každý útok, kterým byli uznání vinnými, a zda byla výše škody správně zjištěna. Vyjádřili nesouhlas s procesním postupem orgánů činných v trestním řízení, které vyslechly přibližně 70 osob (na úřední záznam o podání vysvětlení) ještě před tím, než bylo vůči obviněným zahájeno trestní stíhání. Těchto výslechů se nemohl zúčastnit obhájce obviněných, čímž bylo podle jejich názoru podstatným způsobem zkráceno jejich právo na spravedlivý proces, konkrétně právo na obhajobu. Kromě toho, pokud poškození v této fázi řízení uplatnili při podání vysvětlení nároky na náhradu škody, učinili tak neplatně, jelikož v této fázi řízení ještě nebyli v procesní pozici poškozených. Tyto osoby měly být u nalézacího soudu slyšeny jako svědci.
9. Další námitky dovolatelů směřovaly do odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů – namítli absenci odůvodnění soudu prvního stupně ohledně přenesení místní příslušnosti (podle obviněných měla být věc projednána před jiným soudem místně příslušným) a nesouhlasili ani s tím, jak se odvolací soud vypořádal s námitkou ohledně udělení souhlasu se čtením úředních záznamů podle §211 odst. 6 tr. ř. Nedostatky spatřovali i v obsahu protokolu o hlavním líčení, ze kterého není patrno, jak se k vyhlášení rozsudku vyjádřil obhájce obviněného D. F. (zda se odvolává či se nevyjadřuje), což má svědčit o nevěrohodnosti soudu prvního stupně. S odkazem na porušení práva na spravedlivý proces obvinění uvedli, že odvolací soud odmítl provést jimi předkládané důkazy (listiny prokazující úhradu způsobené škody poškozeným), které by prokázaly jejich nevinu, čímž byla porušena zásada in dubio pro reo . V závěru dovolání odkázali na porušení zásady subsidiarity trestní represe s tím, že k takovému hospodaření, resp. k postupnému ekonomickému propadu během běžného podnikatelského prostředí dochází u velké řady společností a nelze jej považovat za podvodné jednání.
10. Obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci i rozsudek Okresního soudu v Šumperku a zprostil je obžaloby, případně aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dne 1. 11. 2021 v písemném vyjádření k dovoláním (které bylo k případné replice předloženo obhájci) konstatoval, že námitky obviněných vztahující se k výroku o vině pokračujícím trestným činem podvodu neodpovídají požadavkům na hmotněprávní povahu námitek uplatnitelných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění do 31. 12. 2021), jelikož se ve skutečnosti domáhali revize skutkových zjištění. Nesouhlas s použitou právní kvalifikací vyslovili jen v povšechné rovině, bez bližší konkretizace. Ani námitka nepřiměřenosti uložených trestů neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu. Státní zástupce rovněž odmítl námitky obviněných o nemožnosti účasti obhájce na podání vysvětlení poškozených osob ve stadiu přípravného řízení s tím, že nejde o zkrácení práv obhajoby, pokud byly v hlavním líčení čteny úřední záznamy o vysvětleních některých poškozených osob za souhlasu stran podle §211 odst. 6 tr. ř. Zásadně pak lze v hlavním líčení rozhodnout i bez poškozeného, nepokládá-li soud výslech poškozeného jako svědka za nutný. Kromě toho byla v tomto řízení řada poškozených v postavení svědků vyslechnuta i v hlavním líčení. Ve vztahu k polemice dovolatelů s připojením některých poškozených s nároky na náhradu škody státní zástupce uvedl, že obvinění v dovolání explicitně nenapadli výrok podle §228 odst. 1 tr. ř. Nadto s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění do 31. 12. 2021) lze napadnout výrok o náhradě škody jen pro jeho kolizi s hmotněprávními předpisy upravujícími náhradu škody.
12. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
13. Nejvyšší soud shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím společného obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak jsou zjevně neopodstatněná.
14. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 bylo možno dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod je od 1. 1. 2022 obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zároveň je s účinností od 1. 1. 2022 v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uveden nový důvod dovolání, který se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. V době svého rozhodování tudíž musel Nejvyšší soud i k tomuto novému dovolacímu důvodu přihlížet.
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto ustanovení odpovídá dlouhodobě ustálené praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů. Bylo to v případech, kdy zásah Nejvyššího soudu odůvodňoval zjevný (extrémní) rozpor (nesoulad) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem procesně řádně a úplně opatřených a provedených důkazů. V takových případech byl a je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
16. Obvinění v dovolání namítli extrémní nesoulad „mezi skutkovými a právními závěry“. Námitka se však co do svého obsahu týkala spíše údajných procesních pochybení orgánů činných v trestním řízení (tj. že podání vysvětlení některých osob v přípravném řízení nemohl být přítomen obhájce obviněných). Ve vztahu k této procesní výhradě lze v souladu s vyjádřením státního zástupce připomenout, že povaha úředního záznamu o podaném vysvětlení neodpovídá vyšetřovacímu úkonu ve smyslu §165 odst. 2 tr. ř., není to tudíž jeden z úkonů, na němž by obhájce byl oprávněn být přítomen.
17. Pod výše uvedený nově vymezený dovolací důvod však lze podřadit výhradu, že úřední záznamy o vysvětlení osob neměly být vůbec u hlavního líčení jako důkaz provedeny a veškeré osoby, které se cítily jednáním obviněných poškozeny, měly být u hlavního líčení vyslechnuty jako svědci, přičemž toto pochybení mělo údajně vliv na správnost skutkových zjištění soudů. Nejvyšší soud k této námitce připomíná, že někteří poškození byli v hlavním líčení vyslechnuti jako svědci za účasti obviněných i jejich obhájců. Tyto výpovědi sloužily k objasnění okolností významných pro zjištění, zda byl spáchán skutek a zda jej spáchali obvinění, a to včetně objasnění okolností týkajících se zjištění povahy a výše způsobené škody. Pokud vzhledem k vysokému počtu poškozených neprováděl soud prvního stupně výslech všech těchto osob, ale za splnění podmínek stanovených v §211 odst. 6 tr. ř. četl úřední záznamy o jimi podaných vysvětleních podle §158 odst. 3 písm. a) a odst. 6 tr. ř., jednalo se o správný postup, který respektoval znění trestního řádu. Není možné souhlasit s nyní (dodatečně) prezentovaným názorem obviněných, že všechny poškozené bylo nezbytné vyslechnout v procesním postavení svědků v hlavním líčení. Provedené důkazy (ve svém souhrnu) byly dostatečné pro zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Kromě toho ani zde nedošlo k porušení zásady kontradiktornosti řízení a práva obviněných na obhajobu. Souhlas obviněných s přečtením úředních záznamů totiž neznamenal automaticky souhlas s jejich obsahem a se skutečnostmi v nich uvedenými a obvinění se k nim mohli po přečtení vyjádřit a případně zpochybňovat tvrzení v nich obsažená a navrhovat k tomu důkazy (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2658 – 2659), čehož někteří obvinění využili (viz protokoly o hlavním líčení ze dne 14. 1. 2019 na č. l. 5188 verte a ze dne 7. 2. 2019 na č. l. 5203 – 5204). Lze tak uzavřít, že uvedenou námitku bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou.
18. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 by bylo obecně možné subsumovat i tu výhradu obviněných, že došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces, jestliže odvolací soud odmítl provést jimi předkládané důkazy prokazující jejich nevinu. Nicméně z argumentace dovolatelů je zřejmé, že prostřednictvím této námitky odvolacímu soudu ve skutečnosti vytýkali neprovedení navrhovaných listin (údajně) prokazujících úhradu způsobené škody poškozeným. Taková námitka se vztahuje nikoli k rozhodným skutkovým zjištěním, jež jsou určující pro naplnění znaků trestného činu [jak vyžaduje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022], nýbrž k adheznímu výroku (tj. výroku o uložení povinnosti obviněným k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř.). Takto koncipovanou námitku proto není možné pod výše uvedený (ani žádný jiný) dovolací důvod podřadit, neboť se netýká ani hmotně právního posouzení nároku na náhradu škody jako „jiného nesprávného hmotně právního posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
19. Zcela obecné proklamace obviněných v tom smyslu, že soudy nedodržely zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 5 a 6 tr. ř., dokazování bylo nedostatečné, napadené rozsudky jsou nepřezkoumatelné, jakož i jejich zcela hypotetická námitka vystavěná na ničím nepodložené úvaze, že nelze vyloučit možnost, že obsahem trestního spisu mohly být i listiny potvrzující obhajobu obviněných, nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Námitky proti právní kvalifikaci zjištěného skutku obvinění nevznesli, respektive jen obecně uvedli, že „jim nebylo možno prokázat úmysl přímý nebo nepřímý“. K takto obecné námitce lze jen připomenout, že soudy učinily správný závěr o přímém úmyslu obviněných.
20. Další námitky obviněných byly výhradně procesní povahy a stojí mimo rámec dovolacích důvodů Mimo to se k těmto námitkám dostatečným způsobem vyjádřil odvolací soud (námitkou údajně neplatně vznesených nároků na náhradu škody i výhradou nedostatečné protokolace hlavního líčení se zabýval v odstavci 17 odůvodnění svého rozsudku). Argumentace obviněných týkající se udělení souhlasů se čtením úředních záznamů je pouhou polemikou s odůvodněním rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci. Kromě toho z obsahu protokolů o hlavním líčení ze dnů 14. 1. 2019 a 7. 2. 2019 (viz č. l. 5188 p. v. a 5203 – 5204 trestního spisu) je zřejmé, že obvinění (i státní zástupce) dali souhlas ke čtení předmětných úředních záznamů o vysvětlení osob, podmínka pro takový postup stanovená v §211 odst. 6 tr. ř. tak byla splněna.
21. Jak ve svém vyjádření správně připomněl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, o tom, který soud je ve věci místně příslušný, rozhodl v usnesení ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 7 Td 15/2018, Nejvyšší soud. Námitka dovolatelů stran místní příslušnosti soudu prvního stupně je proto zcela bezdůvodná.
22. Pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] je podřaditelná námitka obviněných týkající se údajného porušení zásady subsidiarity trestní represe upravené v §12 odst. 2 tr. zákoníku; i ta je však zjevně neopodstatněná. Předně je nutné odmítnout obhajobu dovolatelů vedenou tím směrem, že podobným způsobem hospodaří velká řada společností a na jejich jednání proto nelze shledávat nic podvodného. Jednání spočívající v tom, že si jako subjekt prodávající zboží prostřednictvím internetových obchodů po dobu více než roku a půl nechali posílat od zákazníků finanční prostředky, za které jim buď nevydali žádné zboží (naprostá většina případů), či jim zaslali něco zcela jiného, než bylo objednáno, s tím, že k napravení situace a vrácení finančních prostředků nedošlo buď vůbec, příp. až za několik let, nelze v žádném případě považovat za „normální“, resp. není možné takové postupy zlehčovat argumentem, že k takovému „hospodaření“ v podnikatelském prostředí běžně dochází. Jednání obviněných vykazuje veškeré znaky majetkového trestného činu spáchaného v přímém úmyslu a v kvalifikované skutkové podstatě. Současně nevykazuje žádné výjimečné rysy, vzhledem ke kterým by bylo možno říci, že nedosahuje ani spodní hranice trestnosti běžné u typově shodné trestné činnosti. Naopak s ohledem na výši způsobené škody, počet poškozených i dobu, po kterou se obvinění jednaní dopouštěli, je dána spíše vyšší společenská škodlivost činu a uplatnění trestní odpovědnosti je tedy plně opodstatněné.
23. Jen pro úplnost je možné uvést, že ve vztahu k námitce nepřiměřenosti trestů, nespadající pod žádný z dovolacích důvodů, obsažené v úvodu dovolání, obvinění neuvedli žádné konkrétní argumenty. Jelikož Nejvyšší soud není povinen (ani oprávněn) sám dotvářet dovolací argumentaci, blíže se těmito výhradami nezabýval.
24. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. O dovoláních rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
25. Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vydání napadeného rozsudku (dne 14. 1. 2021) i od podání dovolání obviněnými (dne 16. 6. 2021) pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že dovolání mohla být projednána až po splnění všech podmínek stanovených trestním řádem, zejm. až po uplynutí lhůty pro podání dovolání všem obviněným (srov. §265e odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265h odst. 2 poslední věta tr. ř.), k čemuž došlo ve vztahu k obviněnému D. F. až dne 18. 4. 2022 (ačkoli spis byl předložen Nejvyššímu soudu s dovoláními dne 16. 3. 2022). V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu