ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.303.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 303/2022-748
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 5. 2022 o dovolání obviněného P. P. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 11 To 323/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 40 T 12/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 10. 2021, č. j. 40 T 12/2021-665, byl obviněný P. P. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku a byl za to a za sbíhající se trestnou činnost odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 4 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku pak byl zrušen výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 a 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
2. Tento rozsudek napadli obviněný a poškozená Z. P. odvoláními, z jejichž podnětu ho Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2021, č. j. 11 To 323/2021-673, podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného shledal opět vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se trestnou činnost pak obviněného odsoudil podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 4 roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 a 2 tr. ř. znovu rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
3. Podle dovozených skutkových zjištění se obviněný zmíněného zločinu dopustil tak, že dlouhodobě v přesně nezjištěném období nejméně od prosince roku 2016 do září roku 2019 ve společném obydlí na různých níže uvedených adresách, ale i mimo ně verbálně i fyzicky napadal a psychicky týral svou manželku poškozenou Z. P., s postupně se zvyšující četností i intenzitou, nejprve výhradně po požití alkoholu, ke konci období i když byl střízlivý, a to tím způsobem, že ji opakovaně verbálně urážel a oslovoval různými velmi vulgárními a hrubými výrazy, zastrašoval ji a ponižoval ji, fyzicky ji napadal údery rukou a kopy do různých částí těla a dále jí způsoboval další psychické útrapy různými promyšlenými schválnostmi při společném soužití, kdy poškozenou Z. P. takto nejméně:
1) ve společném bydlišti na adrese XY, XY, okres Nymburk, v pronajatém městském bytě od města Lysá nad Labem, v přesně nezjištěné době od prosince 2016 do jara roku 2017, opakovaně pod vlivem alkoholu napadal verbálně i fyzicky poté, co jí byla diagnostikována rakovina a byla po operaci dělohy, tím způsobem, že je poškozený zboží, že kdyby věděl, co si bere, tak to v životě neudělá, je „debil nevychovanej“, nedokáže ani pořádně ohřát žrádlo a následně jí několikrát udeřil pěstmi a hodil po ní talíř, čímž poškozené způsobil pohmožděniny na těle,
2) ve společném bydlišti na ubytovně na adrese XY, Praha 6, v přesně nezjištěné době od června 2018 do prosince 2018, nejméně v jednom případě dne 30. 9. 2018 kolem 18:00 hodin napadl pod vlivem alkoholu verbálně i fyzicky, kdy ji povalil ze židle na zem, hodil ji na postel, pěstmi obou rukou ji bil do oblasti pravého spánku, pravého ramene, hrudníku, břicha, stehen a následně jí po telefonu vyhrožoval, že až se vrátí, píchne do ní nůž, čímž poškozené způsobil zranění v podobě několika podlitin na těle,
3) ve společném bydlišti na adrese XY, Jesenice, okres Praha-západ, v přesně nezjištěné době od března 2019 do června 2019, opakovaně pod vlivem alkoholu napadal verbálně i fyzicky tím způsobem, že poté, co dne 24. 3. 2019 opilý usnul na posteli, načež poškozená se k němu nemohla vejít a ustlala si na zemi vedle něj, tak jí poté, co se v noci vzbudil, začal nadávat, že je čubka, kurva, a že někoho má, přičemž když poškozená chtěla, aby ji nechal, tak ji zaklekl a dále jí nadával, načež, když se pokusila odejít, tak ji chytl, shodil na zem a pravou nohou jí dupl na žebra, až pocítila lehké křupnutí a bolest, a poté, co utekla, tak na ní křičel, že je coura a že ji zabije, načež následně byl Policií České republiky vykázán z bydliště, čímž poškozené způsobil pod levým prsem otok oválného tvaru o velikosti 65x80 mm vystouplý asi 5-10 mm nad kůži,
4) ve společném bydlišti na adrese XY, Jesenice, okres Praha-západ, v noci z 30. 4. 2019 na 1. 5. 2019 bez přítomnosti poškozené Z. P. kladivem rozbil LCD televizor značky LG, a dále rozřezal nebo rozstříhal oblečení a boty poškozené, a to sportovní bundy, 4 kusy dámských mikin, 4 kusy jeansů, dámský kabát, 3 kusy podprsenek, dvojdílné plavky, dámské tílko, 3 kusy dámských košilí, 2 kusy polokošil, dámské šaty, 2 kusy dámských kalhot, 3 kusy dámských trik, 2 páry bot a pletený svetr, načež do tohoto bytu se opětovně vrátil dne 2. 5. 2019, kdy v době od 14:10 hodin do 14:30 hodin pod vlivem alkoholu verbálně i fyzicky napadal poškozenou slovy, že je čarodějnice, že ho nechala zbít, přičemž poté se na ni vrhl se slovy: „Tobě už ty kurvo nepomůžou ani ti jeseničtí policajti, já tě stejně jednou zabiju, měla bys to moc jednoduchý, já ti zlámu ruce, nohy, skončíš na kriplkáře, já z kriminálu vylezu, ale ty skončíš na kriplkáře.“, a začal jí mlátit pěstmi do hlavy, natlačil jí na roh dřezu a lámal jí prsty na levé ruce, dal jí asi po třech úderech do každé strany hlavy a kolenem do žaludku, hodil ji na stůl a přitom ji praštil do levé strany hlavy tak silně, že vyhekla, spadla na zem a uhodila se do zadní části hlavy o podlahu, přitom jí rozbil její jediné brýle, načež se jí následně podařilo z bytu utéct, čímž poškozené způsobil natržení levého ucha, ošetřené čtyřmi stehy, jakož i pohmožděniny všude na hlavě,
5) ve společném bydlišti na ubytovně na adrese XY, Praha-Hloubětín, dne 14. 9. 2019 kolem 3:00 hodin verbálně i fyzicky pod vlivem alkoholu napadal, a to poté, co se na něj snažila dobouchat, když byl uzamknut v bytě, načež když otevřel, tak jí řekl: „Tak pojď ty čubko.“, a ona mu řekla, ať si to nechá, že si jde jen pro věci do práce a když vešla, tak zavřel a zamkl dveře, zeptal se jí, kde byla celou noc a začal jí napadat tím způsobem, že ji držel za vlasy a bouchal jí hlavou o zem, načež, když se mu vysmekla a chtěla utéct, tak ji chytil pod krkem a začal ji škrtit, poté když se mu opětovně vysmekla a chtěla utéct, tak ji chytil za kapuci mikiny a stáhl ji na zem, obkročmo si na ní sedl a loktem ji přidržoval za krk na zemi a druhou rukou se pokoušel dosáhnout na kuchyňský nůž, přičemž se však zadýchal, zvedl se a ona mu říkala, ať toho nechá, že to stačí, že mu za to nestojí, ale on jí odpověděl, že stojí, a že si klidně půjde i sednout, a dále když poškozená utekla pryč a noční tramvají odjela do práce do Alberta, na adresu XY, Praha 5, Barrandov II, tak za ní dne 16. 9. 2019 kolem 19:00 hodin přišel do její práce a atakoval jí slovy „cikánská kurva a běhna“, přičemž poškozenou však fyzicky zde nenapadl, neboť se jí zastali tři muži – zákazníci, načež následně z místa odešel, čímž poškozené způsobil zranění spočívající v podlitině levého očního víčka, podlitině na zádech, pravé ruce v oblasti lokte, ramene a na stehnech obou nohou,
a toto jednání obviněného vedlo u poškozené k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, která poškozenou podstatně omezovala v obvyklém způsobu života, po dobu minimálně několika měsíců projevovala se zejména poruchou spánku, nočnímu můrami, vybavováním vzpomínek spojených se stresorem prostřednictvím flashbacků, výraznými úlekovými reakcemi, nadměrnou ostražitostí, vyhýbáním se situacím, které v ní vyvolávají strach, ve chvílích ohrožení pak docházelo k výraznému tělesnému třesu, masivním úzkostem a nezadržitelné plačtivosti, dále u poškozené došlo k zásadní změně v emotivním prožívání do depresivního ladění, pocitu viny, ohrožení, sociálního stažení, život se pro ni stal nepříjemným z hlediska prožívání.
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že oba soudy činné dříve ve věci postupovaly chybně při nakládání s důkazy a při jejich hodnocení a na základě neúplných skutkových zjištění nesprávně dovodily jeho vinu, namísto aby ho zprostily obžaloby. S jejich závěry nesouhlasil a nadále trval na své výpovědi, podle níž v manželství s poškozenou byly neshody, způsobované především jejich nedobrou finanční situací. Poškozená měla mít na starosti platby nájemného a souvisejících služeb, což nečinila, proto se byli nuceni stěhovat. Zmíněné problémy nastaly, když se poškozená začala kamarádit s J. Š. a K. Š. Obviněný doznal, že ve dvou případech došlo mezi jím a poškozenou k vyhrocenější situaci, nicméně odmítl, že by se stala tak, jak bylo popsáno v napadeném rozsudku. Intenzita jednání nenaplnila skutkovou podstatu zločinu, pro který byl shledán vinným. Poukázal na životní styl svůj a poškozené, který byl specifický, oba žili především na ubytovnách, měli dluhy řešené v exekučních řízeních a záznamy v rejstříku trestů, kterých měl víc než poškozená, avšak pro majetkovou, a nikoli násilnou trestnou činnost.
5. Soudy činné dříve ve věci pak konstatovaly, že svědci vypovídali shodně s poškozenou, s čímž však obviněný nesouhlasil, neboť svědci tak vypovídali proto, že u žádné části jednání, které mu bylo kladeno za vinu, nebyli a měli pouze zprostředkované informace od poškozené. V oblastech, které se netýkaly jeho údajných útoků, se již objevily rozpory, např. v délce doby, po kterou se poškozená a J. Š. měly znát. Výpověď poškozené proto nelze považovat ve všech ohledech za věrohodnou. Pominuta pak byla výpověď svědkyně A. B., která výpověď poškozené nepodpořila a vyjádřila se o ní tak, že byla nespolehlivá a do zaměstnání přišla několikrát v podnapilém stavu. Pokud její výpověď soudy znevážily jako subjektivní názor, měly tak přistoupit i k výpovědím ostatních svědků. Soudy pak nezohlednily jako důkaz textovou zprávu, kterou mu zaslala poškozená a která obsahovala i výhružku, že vše násilné půjde za ním. Zamítnuty byly návrhy obviněného na doplnění dokazování, a to především výslechy svědků I. T. a M. I. U první jmenované se tak stalo údajně z důvodu, že nebyla přítomna žádnému jednání, což ovšem platilo i pro ostatní svědky, I. T. přitom byla obviněnému za svědka a byli v kontaktu ohledně půjčky, kterou jim měla poskytnout. Pokud jde o M. I., jeho výslech nebyl proveden s odkazem na nadbytečnost, ovšem jmenovaný byl správcem ubytovny, kde se poškozená dopustila trestné činnosti a byla z ní proto vyhozena, tedy z ní neodešla kvůli obviněnému. Rovněž nebyl akceptován jeho návrh na vypracování znaleckého posudku na jeho osobu. Nebyly také zohledněny skutečnosti, které tvrdil ve své výpovědi a které vyvracely tvrzení poškozené, zejména že pokud by poškozená od něj chtěla opravdu odejít, mohla tak bez obtíží učinit, ale obviněného kontaktovala a prosila ho, aby za ní jel.
6. Obviněný akceptoval, že jejich soužití bylo disfunkční a problematické, ale není možné na něj nahlížet jen z jednoho úhlu a odmítl, že by se dopustil mu za vinu kladeného jednání, resp. jeho jednání intenzitou a povahou nenaplnilo skutkovou podstatu tvrzeného deliktu.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ve výroku o vině, trestu a o náhradě škody a nemajetkové újmy zrušil a aby ho zprostil obžaloby, případně aby věc vrátil k novému projednání.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky předložené obviněným věcně pod uplatněný dovolací důvod nespadají, neboť jimi vyjadřuje nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, resp. s neprovedením některých důkazů. Poukázala na novelu trestního řádu, účinnou od 1. 1. 2022 a na nově zařazený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který svým obsahem navázal na soudní praxí vymezená pochybení, spadající pod tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, který byl součástí extenzivního výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Námitky obviněného však pod tvrzený tzv. extrémní nesoulad ani pod jiný dovolací důvod nelze podřadit, neboť jejich podstatou bylo brojení proti chybnému hodnocení důkazů a proti neprovedení jím navržených důkazů, které ovšem nebyly opomenutými.
9. K tomu doplnila, že již soud prvního stupně ve svém rozsudku, zejména v odstavcích 27. a 28. jeho odůvodnění, přehledně shrnul, ze kterých důkazů vycházel, zejména shledal přesvědčivou výpověď poškozené, a současně za korespondující s dalšími výpověďmi svědků a s listinnými důkazy. Žádné pochybení v jeho postupu pak neshledal ani odvolací soud, který vyvrátil námitku obviněného, podle níž svědci pouze opakovali, co jim uvedla poškozená, neboť většina z nich na ní pozorovala stopy násilí a J. Š. byla i přítomna napadení. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani tvrzení A. B. o nespolehlivosti poškozené, která navíc u poškozené sama viděla modřinu pod okem, kterou jí měl způsobit obviněný, její sdělení o podnapilosti poškozené v práci odmítl M. F., který poškozenou jako její nadřízený hodnotil jako spolehlivou. U poškozené odvolací soud neshledal ani motiv k pomstychtivosti, naopak byl zjevný její ambivalentní vztah k obviněnému, kterého přes všechno, co jí učinil, milovala. Pokud jde o neprovedení navrhovaných důkazů, nebyly opomenuty, neboť se důvody jejich zamítnutí soud prvního stupně zaobíral. Bylo konstatováno, že I. T. nebyla přítomna jednání obviněného vůči poškozené, navíc obviněný ani na svědkyni neměl bližší kontakt, tedy s ní zjevně nebyl ve spojení. Výslech M. I. byl potom shledán nadbytečným, s ohledem na důkazy již provedené.
10. Státní zástupkyně dovodila, že dovolací argumentace obviněného nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů, uvedených v §265b tr. ř., a proto jeho podání navrhla podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
11. Toto vyjádření bylo zasláno obhájkyni obviněného k možnému uplatnění repliky, čehož bylo využito. Obviněný sdělil, že nesouhlasí s názorem státní zástupkyně, podle níž jeho argumentace nenaplňuje žádný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to s ohledem na nedostatečné dokazování a neúplná skutková zjištění. Odůvodnění soudu, proč nebyly provedeny jím navrhované důkazy, popírá veškerou logiku, s níž by nebylo nutné provést žádný výslech. Jeho jednání nenaplnilo svojí intenzitou skutkovou podstatu dovozovaného trestného činu, přičemž soudy obou stupňů měly s přihlédnutím k nezanedbatelnému trestu a náhradě škody a nemajetkové újmy postupovat obezřetně, aby byla učiněna objektivní zjištění skutkového stavu. Proto setrval na svém návrhu.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
13. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), je s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel, proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování.
14. K tomu je potřeba zmínit, že s účinností od 1. 1. 2022 byl do §265b odst. 1 tr. ř. přidán nový dovolací důvod podle písm. g) tr. ř. [a dovolací důvod dříve označený písm. g) byl zařazen pod písm. h)], jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je zřejmé, že vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na dřívější soudní praxí vymezená pochybení v podobě vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces, které bylo nutné zohlednit i v dovolacím řízení. Tento dovolací důvod nicméně obviněný neuplatnil.
15. V návaznosti na uvedené považuje Nejvyšší soud především za nutné konstatovat, že argumentace obviněného je zcela nepodřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť v ní nezpochybnil právní posouzení soudy zjištěného skutkového děje, ale tvrdil, že soudy činné dříve ve věci postupovaly chybně při hodnocení důkazů a na základě neúplných skutkových zjištění nesprávně dovodily jeho vinu. Na zmíněné podstatě podaného dovolání ničeho nemění, že v závěru i konstatoval, že jeho jednání intenzitou a povahou nenaplnilo skutkovou podstatu tvrzeného deliktu, neboť se zjevně opíral o jeho zásadně jiný průběh.
16. Námitky obviněného by pak mohly být dílem podřaditelné pod, ovšem neuplatněný, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž, jak bylo popsáno výše, umožňuje v určitém rozsahu přezkum správnosti zejména dokazování a dovozování skutkových zjištění. Obviněný totiž uvedl, že nesouhlasí s důvody, které vedly soudy k tomu, že neprovedly jím navrhované důkazy, resp. že takové důvody nebyly ani vysloveny. Vzhledem k tomu, že na zmíněný důvod neodkazoval, v dovolání absentuje argumentace, která by konkrétněji tvrdila, jak požaduje citovaný dovolací důvod, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, určujícím pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Přesto Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný se před soudem prvního stupně domáhal provedení dalších důkazů. Především zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie a odvětví psychiatrie, za účelem posouzení jeho osoby ve vztahu k projednávané trestné činnost, s ohledem na to, že se v minulosti pokusil o sebevraždu a nyní užívá antidepresiva a lék na spaní. Soud prvního stupně k takovému postupu (znaleckému zkoumání obviněného) neshledal důvod, s čímž lze, i s přihlédnutím k odůvodnění návrhu obviněného, souhlasit, přičemž není ani zcela zřejmé, jaká skutečnost, podstatná pro rozhodnutí ve věci, by z takového zkoumání měla vyplynout. Pro posouzení projednávaného skutkového děje pak nebyl významný ani navrhovaný výslech správce ubytovny M. I., ze které se měli obviněný s poškozenou vystěhovat, aniž by měl být přítomen kteréhokoli z útoků, ani jejich společné známé I. T., která podle tvrzení obviněného oba velmi dobře zná, která ovšem také neměla být přítomna žádnému z útoků obviněného a obviněný ani nevěděl, kde by se mohla zdržovat, což zjevně znamenalo nízký aktuálnější kontakt. Zde je namístě připomenout, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy. Trestní řád ani nikde nestanoví, které konkrétní důkazy je soud povinen v příslušné věci provést, proto vždy náleží jeho úvaze, zda navrhovaný důkaz provede, či již považuje důkazní situaci za dostatečně vyjasněnou, že je schopen meritorně rozhodnout bez důvodných pochybností. Obecně platí, že neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Právě takové závěry vyplývají z odůvodnění daného procesního postupu soudem prvního stupně (viz odstavec 2. jeho rozsudku), a tedy navrhované podstatné důkazy byly neprovedeny důvodně a již vůbec nebyly opomenuty.
17. V podstatě mimo zmíněnou problematiku se potom nachází obviněným zmiňovaný důkaz textovou zprávou, kterou měl uloženou ve složce neodeslané, aniž by byl znám autor, což její zohlednění v podstatě vylučovalo (viz odstavec 13. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, komunikace prostřednictvím mobilních telefonů mezi obviněným a poškozenou jinak byla dílem zachycena, včetně výhružek obviněného, a byla hodnocena – srov. odstavec 16. a 28. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Výpověď svědkyně A. B., kterou také v dovolání zmiňoval, nebyla pominuta (viz odstavec 12. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), přičemž obviněný se zjevně domáhal pouze jejího jiného hodnocení, než jaké vyslovily soudy obou stupňů.
18. Ve zbylé části své dovolací argumentace obviněný napadal hodnocení důkazů, přičemž stručně řečeno tvrdil, že mělo být jako z věrohodné vycházeno z jeho výpovědi, v níž útoky proti poškozené popřel, popřípadě měl za to, že k nim došlo pouze ve velmi omezeném rozsahu a méně intenzivně, v rámci jejich komplikovaného a ekonomicky problematického vztahu. Na podporu tohoto postoje vytrhl dílčí momenty z jiných důkazů (např. z výpovědi svědkyně A. B., která sice zpochybnila spolehlivost poškozené jako zaměstnankyně – kterou ovšem potvrdil nadřízený poškozené svědek M. F. – ovšem také uvedla, že viděla na poškozené modřinu, kterou jí měl způsobit obviněný), další důkazy pominul (např. znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, stran zranění poškozené, a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, resp. specializace klinická psychologie, potvrzující následek v podobě posttraumatické stresové poruchy u poškozené, jako důsledku domácího násilí apod.). Taková argumentace ovšem žádný dovolací důvod naplnit nemůže, zejména jí obviněný zřetelněji netvrdil, že by – což by již mohlo být podřaditelné pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 – rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (tedy že by např. zejména skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění by byla pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod.).
19. S ohledem na shora popsané Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně mohla být dílem podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud ji však shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 5. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu