ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.35.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 35/2022-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 o dovolání obviněného J. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 8 To 278/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 55/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soud v Hodoníně ze dne 16. 6. 2021, č. j. 19 T 55/2021-45, byl obviněný uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a byl za to podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 2 a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozeného M. M. na náhradu škody.
2. Zmíněný rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 10. 2021, č. j. 8 To 278/2021-65, podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které výslovně neopřel o žádný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., nicméně v něm uvedl, že toto usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně pak jen ve stručnosti namítl, že „jeho jednání mělo být posuzováno jako jednání v nutné obraně a odsouzení spočívá na jeho trestní minulosti a ne na základě provedeného dokazování“. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Hodoníně k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
4. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který je shledal zjevně neopodstatněným, jelikož z učiněných skutkových zjištění vyplývá absence základní podmínky jednání v nutné obraně ve formě přímo hrozícího nebo trvajícího útoku. Druhou námitku, podle níž byl obviněný uznán vinným na základě své trestní minulosti, není možné pod uplatněný dovolací důvod podřadit, relevanci jí však nelze přiznat ani v obecné rovině, jelikož byl usvědčen na základě provedených důkazů, v přípravném řízení se ke svému jednání navíc prakticky doznal. Je tedy vyloučena i případná existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními. Navrhl tedy postup podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
5. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, čehož nebylo využito.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti, zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, nebo zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Po přezkoumání uvedeného Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně.
7. Podle §265d odst. 2 tr. ř. platí, že obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (viz §125 odst. 3 tr. ř.). Proto s takovým podáním není možné spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tedy ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004).
8. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle závěrů soudní praxe, publikovaných pod č. 10/2013 Sb. rozh. tr., doručuje-li se rozhodnutí jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží sice podle §265e odst. 2 tr. ř. lhůta k podání dovolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději, avšak uvedené ustanovení se neuplatní, pokud obviněný v době, kdy trestní stíhání pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, neměl obhájce, neboť si jej sám nezvolil a přitom nebyl dán důvod nutné obhajoby, a ke zvolení nebo ustanovení obhájce došlo až následně v průběhu lhůty pro podání dovolání.
9. Ustanovení §265e odst. 4 tr. ř. pak zcela vylučuje navrácení lhůty k podání dovolání. Jde o mimořádný opravný prostředek směřující proti pravomocnému meritornímu rozhodnutí, a tak i z hlediska právní jistoty nelze prodlužovat dobu, po kterou by bylo možno takové rozhodnutí napadnout a prolomit jeho právní moc. Je přitom nerozhodné, z jakých příčin došlo ke zmeškání lhůty k podání dovolání, zda se tak stalo z objektivních důvodů (např. obviněný byl po celou dovolací lhůtu v bezvědomí) nebo ze subjektivních příčin (např. stávající obhájce obviněného odmítl podat dovolání s tím, že bez nového zmocnění k tomu není oprávněn). Ani případné pochybení soudu v poučení o dovolání (např. uvedení delší lhůty k jeho podání) neumožňuje navrátit zmeškanou dovolací lhůtu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. II. ÚS 848/20, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 7 Tdo 855/2020, a rovněž Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 3221).
10. K posuzované věci považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že obviněný nebyl v řízení zastoupen obhájcem, a to ani v době pravomocného skončení věci, tedy v odvolacím řízení. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2021, č. j. 8 To 278/2021-65, mu bylo doručeno dne 24. 10. 2021, přičemž v něm byl řádně poučen o možnosti podání dovolání a o zákonem stanovených podmínkách, včetně lhůty k takovému úkonu. Dále je namístě uvést, že dne 27. 10. 2021 bylo Okresnímu soudu v Hodoníně doručeno podání vyhotovené obviněným, označené jako dovolání proti usnesení ve věci vedené po shora citovanými spisovými značkami. V jeho obsahu obviněný uvedl, že se změnil a žije řádný život, ve věci byl trestaný za svou minulost a nikoho nezajímalo, proč se skutek stal, navíc po jeho spáchání měl poškozený napadnout jeho přítelkyni. Na to reagoval jmenovaný soud sdělením (resp. připomenutím) obviněnému, že je oprávněn podat dovolání jen prostřednictvím obhájce, a v návaznosti na to požádal o vyjádření, zda si obviněný obhájce zvolí nebo zda mu má být ustanoven. Následně dne 23. 11. 2021 se k soudu dostavil obhájce Mgr. Stanislav Králík, který jednak předložil plnou moc od obviněného pro zastupování v řízení o dovolání v dané věci a současně nahlédl do spisu. Okresní soud poté zaslal obhájci výzvu, nechť do dvou týdnů od doručení výzvy (což se stalo dne 14. 12. 2021) odůvodní dovolání podané obviněným, jinak bude odmítnuto. Dne 28. 12. 2021 pak bylo soudu prvního stupně doručeno již shora uvedené dovolání obviněného, podané prostřednictvím obhájce.
11. Na podkladě naznačených skutečností je především zřejmé, že obviněný nebyl zastoupen obhájcem, kterého si zvolil až poté, co mu bylo doručeno usnesení soudu druhého stupně. Proto lhůta k podání dovolání počala plynout od doručení tohoto usnesení obviněnému, tedy ode dne 24. 10. 2021 a uplynula s přihlédnutím k §60 odst. 1, 2 a 3 tr. ř. dne 27. 12. 2021.
12. Nejvyšší soud dále uvádí, že o nutnosti podat dovolání prostřednictvím obhájce a povinnosti učinit tak v zákonné lhůtě k podání dovolání, jak tyto podmínky vyplývají ze zákona, byl obviněný řádně poučen v usnesení soudu druhého stupně, opírajícím se mimo jiné o ustanovení §265d a §265e tr. ř. Přesto zaslal soudu prvního stupně podání, které sice označil jako dovolání, nicméně nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, proto ho nebylo možné za dovolání považovat. O tom byl obviněný opětovně přípisem soudu poučen, současně byl i dotázán, zda si obhájce zvolí či mu má být ustanoven soudem, přičemž si ho zvolil.
13. Dovolání bylo následně podáno u Okresního soudu v Hodoníně až tímto obhájcem, a to dne 28. 12. 2021, tedy po marném uplynutí lhůty k podání předmětného mimořádného opravného prostředku, tudíž opožděně.
14. Nejvyšší soud doplňuje, že je v daném ohledu bez významu, že zvolený obhájce byl soudem prvního stupně nikoli zcela formulačně správně (současně i nadbytečně) informován o tom, aby odůvodnil podání učiněné obviněným, se stanovením lhůty, což na běh lhůty stanovené zákonem v §265e odst. 1 tr. ř. nemohlo mít vliv. Navíc již ze samotného zmíněného sdělení soudu plynulo, že předmětné podání vyhotovil sám obviněný, čímž byla vyloučena možnost posoudit je jako dovolání, stejně tak musela být tato skutečnost obhájci zřejmá ze spisu, do kterého nahlížel. Obviněný tedy měl možnost, po řádném poučení ze strany odvolacího soudu a zastoupený obhájcem, řádně a včas dovolání podat (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1308/2017 a navazující usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. I. ÚS 3866/17).
15. Souhrnně řečeno, protože dovolání bylo podáno až dne 28. 12. 2021, stalo se tak po uplynutí stanovené lhůty. Nejvyšší soud je tudíž jako opožděně podané podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu