ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.454.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 454/2022-324
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 1. 6. 2022 dovolání obviněného J. H. , nar. XY v XY, bytem XY, podané proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. 5 To 161/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 2 T 29/2018 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. 5 To 161/2021, a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 2 T 29/2018.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Chomutově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 18. 8. 2020, č. j. 2 T 29/2018-242, byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen peněžitý trest v počtu 25 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 25 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody na tři měsíce.
2. Jako přečin křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Chomutově skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. H. dne 1. 5. 2018 kolem 15:52 hodin v Chomutově, ul. XY, kde policejní hlídka složená z M. Š. a T. I. prováděla služební zákrok vůči řidiči M. H. kvůli překročení povolené rychlosti, tyto policisty obvinil, že jsou pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, poté telefonicky na linku 158 nahlásil, že požaduje vyslání hlídky na místo, že má problém s policisty, že má důvodné podezření, že jsou pod vlivem nějaké látky, neboť jeden má úplně suché rty a druhý neustále žvýká, říkají nesmysly a šikanují jeho řidiče, a požadoval, aby na místo přijela nezávislá kontrola a provedla u nich dechovou zkoušku. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině byly následně u obou policistů provedeny kontrolní dechové zkoušky na přítomnost alkoholu a návykových látek s negativním výsledkem. Ze zjištění uvedených ve výroku o vině vyplývá, že M. H. řídil vozidlo jako zaměstnanec společnosti, v níž byl obviněný ředitelem.
3. O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2021, č. j. 5 To 161/2021-279. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Chomutově zrušen ve výroku o trestu a obviněný byl odsouzen podle §345 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve znění zákona č. 330/2020 Sb. k peněžitému trestu ve výměře 25 denních sazeb, přičemž denní sazba byla stanovena částkou 1 000 Kč, tedy k peněžitému trestu ve výši 25 000 Kč. Vzhledem ke změně trestního zákoníku již nebyl uložen náhradní trest odnětí svobody.
4. Obviněný J. H. podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadl proto, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině, a tím napadl rozsudek v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vymezený tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že skutek popsaný ve výroku o vině nevykazuje znaky přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku, Poukázal na to, že z výroku o vině nevyplývá, že by policisty obvinil lživě, tedy vědomě nepravdivě, a zdůraznil, že své oznámení formuloval jako podezření. Uvedl, že jako právní laik neměl povědomí o trestnosti jednání policistů, které jim vytýkal a pro které učinil oznámení. Výrok o vině označil s odkazem na ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku za porušení zásady subsidiarity trestní represe. Zpochybnil zjištění ohledně negativního výsledku dechových zkoušek u policistů, zejména proto, že zkoušky byly provedeny s delším časovým odstupem a že soudy interpretovaly jejich výsledek bez potřebného odborného podkladu v podobě znaleckého posudku (v tomto ohledu vytkl extrémní rozpor skutkových závěrů soudů s důkazy a porušení práva na spravedlivý proces). Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání (které bylo zasláno obhájci k případné replice) uvedl, že subjektivní stránka přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku je ze skutkových zjištění soudů zřejmá. Podle státního zástupce nemůže být pochyb o tom, že obviněný si byl vědom možné trestní odpovědnosti policisty, pokud by byl policista opilý a v rozporu se svými právy a povinnostmi šikanoval občany. V tomto kontextu státní zástupce poukázal na to, že nařčení policistů ze strany obviněného se týkalo především trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jinak státní zástupce konstatoval, že výrok o vině nepředstavuje žádné porušení ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Z vyjádření je patrno, že v poměru mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy nespatřoval žádný rozpor. Dovolání označil za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. a není důvodu ho odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř.
7. Poté Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek i předcházející řízení a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Od 1. 1. 2022, kdy nabyla účinnosti příslušná část zákona č. 220/20921 Sb., jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To je třeba poznamenat s ohledem na skutečnost, že obviněný podal dovolání dne 7. 2. 2022, tedy za účinnosti té části zákona č. 220/2021 Sb., v které došlo ke změně ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
9. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutek, jak ho zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Takto je rozhodující část dovolání obviněného v posuzované věci koncipována.
10. Přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu.
11. Aby se jednalo o přečin křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku, musí pachatel obvinit jiného z něčeho, co je trestným činem. To znamená, že nestačí obvinění z něčeho, co je pouze protiprávní, ale je nutné, aby to bylo trestné podle trestního zákona. Jde-li o jednání, které je trestné jen tehdy, bylo-li vykonáno z určité pohnutky jako zákonného znaku trestného činu, musí pachatel obvinit jiného i z toho, že se daného jednání dopustil z této pohnutky.
12. Obviněný J. H. obvinil policisty, že jsou pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky. Pokud policista při výkonu služby provádí služební zákrok vůči řidiči kvůli překročení rychlosti a sám je při tom pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, lze to označit za protiprávní, avšak samo o sobě to není trestným činem, zejména ne trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak se domnívaly oba soudy. Tohoto trestného činu se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. Zákonným znakem trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby tedy je mimo jiné i pohnutka, která je vymezena tak, že úřední osoba jedná v úmyslu „způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“. Ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, že by obviněný nařkl policisty z toho, že jejich jednání pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky je vedeno některou z uvedených pohnutek. Tím pádem nemohlo jít o obvinění z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku a šlo nanejvýš jen o obvinění z jiného protiprávního jednání, které není trestným činem (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1747/2016).
13. Ani tu část jednání obviněného, která záležela v telefonátu na linku 158, nelze považovat za obvinění policistů z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Podstatou slovního sdělení obviněného bylo, že má problém s policisty, že má důvodné podezření, že jsou pod vlivem nějaké látky, a že šikanují jeho řidiče. Zmínka o „problému s policisty“ a vyjádření „důvodného podezření“ z vlivu nějaké látky není obviněním z takového jednání, které by bylo motivováno některou z pohnutek vymezených v §329 odst. 1 tr. zákoníku. Tvrzení obviněného, že policisté šikanují jeho řidiče, bylo nejasné, neurčité a neobsahovalo nic v tom smyslu, jakého konkrétního protiprávního jednání se policisté dopouštějí, k čemu jejich jednání směřuje, co je jejich cílem apod. Uvedeným tvrzením obviněný jen vyjadřoval své negativní hodnocení postupu policistů. Výrok, že policista někoho „šikanuje“, je tak obecný, že zahrnuje velmi širokou škálu jednání. Může jít o jednání, které dokonce je v souladu se zákonem či jiným právním předpisem a které je osobou, vůči které směřuje, subjektivně vnímáno jako obtěžování, omezování či jiné znepříjemňování. Dále může jít o jednání, které je protiprávní, avšak není trestným činem. Nakonec může jít v krajním případě i o jednání, které je trestným činem. Jestliže ve slovním projevu, podle kterého policisté šikanují jeho řidiče, obviněný neuvedl nic bližšího o konkrétním jednání policistů, pak nepřichází v úvahu závěr, že šlo o obvinění policistů z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby.
14. Podle soudů obviněný policisty nařkl také z trestného činu porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby podle §390 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo v dozorčí nebo jiné službě, byť i z nedbalosti, poruší předpisy nebo pravidla této služby. U tohoto trestného činu se nevyžaduje, aby pachatel jednal z určité pohnutky, takže k trestnosti stačí zaviněné porušení předpisů nebo pravidel služby. Nicméně k tomu, aby šlo o trestný čin, je nutná určitá minimální míra závažnosti jednání, jímž jsou porušeny předpisy nebo pravidla služby. Ne každé porušení předpisů a pravidel služby policistou při výkonu služby je trestným činem, neboť v méně závažném případě může jít jen o kázeňský přestupek podle §50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Pokud by policista byl při výkonu služby pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, pak by pro posouzení, zda u něho jde o trestný čin nebo kázeňský přestupek, nepochybně byl významný zejména stupeň jeho ovlivnění, neboť sotva lze soudit, že trestným činem je každé byť jen nepatrné ovlivnění. Obdobně ne každé jednání, které lze označit za šikanování, musí být nutně porušením předpisů nebo pravidel služby policisty a tím méně trestným činem. Vyjádření obviněného na adresu policistů, že jsou pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, a telefonát obviněného na linku 158 se sdělením, že policisté šikanují jeho řidiče, byla nařčeními tak nejasnými, neurčitými a nekonkrétními, že je není možné pokládat za obvinění z trestného činu porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby podle §390 tr. zákoníku.
15. Jestliže jednání obviněného nevykazovalo znaky přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku po objektivní stránce, neboť to, z čeho obviněný nařkl policisty, nebylo trestným činem, pak je nutno přisvědčit dovolání obviněného i v tom směru, že nebyla naplněna ani subjektivní stránka uvedeného přečinu, která záleží v úmyslném zavinění. Je tedy zřejmé, že výrok o vině obviněného je již proto vadný a že není třeba blíže se zabývat dalšími námitkami uvedenými v dovolání.
16. Výrok o vině obviněného přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Napadený rozsudek, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal tento výrok nedotčen, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
17. Nejvyšší soud proto zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, tak rozsudek Okresního soudu v Chomutově jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením obou rozsudků ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
18. Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku, k němuž došlo dne 27. 7. 2021, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 10. 5. 2022. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 6. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu