ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.467.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 467/2022-407
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 o dovolání obviněného I. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 8 To 360/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 107/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 T 107/2018-337, byl obviněný I. H. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 10. 2019, č. j. 1 T 159/2017-316, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, č. j. 3 To 20/2020-342, byl odsouzen k souhrnnému peněžitému trestu ve výměře 40 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem 40 000 Kč. Současně byl zrušen výrok o trestu z výše uvedených rozhodnutí, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že jakožto jednatel společnosti A. f. m., dal svým podřízeným zaměstnancům příkaz, aby
1) v katastrálním území obce XY, okr. Znojmo,
- dne 17. 4. 2018, na pozemku p. č. XY, osetém hrachem, provedli přípravu pole pod setí a jeho následné osetí jinou plodinou, čímž došlo k poškození zde oseté plodiny hrachu,
- dne 19. 4. 2018 na pozemcích p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY, osetých hrachem, provedli postřikem ošetření pole proti plevelu, čímž došlo k poškození zde oseté plodiny hrachu,
- dne 20. 4. 2018 na pozemcích p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY, osetých hrachem, provedli přípravu pole před setím, čímž došlo k poškození zde oseté plodiny hrachu,
- dne 22. 4. 2018 na pozemku p. č. XY, osetém hrachem, provedli přípravu pole pod setí, čímž došlo k poškození zde oseté plodiny hrachu,
a uvedeným jednáním způsobil poškozenému soukromému zemědělci T. Z. škodu v celkové výši 27 257,10 Kč, přičemž příkaz k provedení prací dal svým zaměstnancům, ačkoli věděl, že společnost A. f. m., nemá k předmětným pozemkům žádná užívací práva, že tato užívací práva má poškozený T. Z., a to jednak na základě zemědělského pachtu ze dne 29. 4. 2014, uzavřeného mezi Obcí XY a poškozeným k pozemku s parcelním číslem XY, jednak na základě pachtovní smlouvy uzavřené dne 7. 9. 2016 mezi poškozeným a Římskokatolickou farností XY k pozemkům s parcelními čísly XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, přičemž o užívacím právu poškozeného k předmětným pozemkům byla společnost A. f. m., vyrozuměna oznámením o provedení aktualizace evidence půdy, vydaným Státním zemědělským intervenčním fondem, Regionální odbor Brno, dne 22. 12. 2016, pod č. j. SZIF/2016/0699221, sp. zn. 16/557/EPU/1/0045666, kteréžto oznámení bylo společnosti A. f. m., doručeno dne 23. 12. 2016 a rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR ze dne 13. 3. 2017, č. j. 2955/2017-MZE-133338, sp. zn. 17PZ1291/2017-13338, jímž došlo k zamítnutí námitky společnosti A. f. m., proti tomuto oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu, Regionálního odboru Brno, které bylo společnosti A. f. m., doručeno dne 20. 3. 2017,
2) v katastrálním území obce XY, okr. Znojmo, v blíže nezjištěné době od 16. 4. 2018 do 23. 4. 2018 na pozemcích p. č. XY a p. č. XY, osetých hrachem, provedli zdiskování pole, čímž došlo k poškození zde oseté plodiny hrachu, a uvedeným jednáním způsobil poškozenému soukromému zemědělci M. Š. škodu ve výši 1 285,66 Kč, přičemž příkaz k provedení prací dal svým zaměstnancům, ačkoli věděl, že společnost A. f. m., k těmto pozemkům nemá žádná užívací práva a že tato užívací práva má poškozený M. Š., který je jejich vlastníkem, a to na základě kupní smlouvy ze dne 14. 5. 2002 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Pozemkového úřadu Znojmo ze dne 11. 12. 2012, č. j. 224863/2012-MZE-130765, o určení hranic pozemků v katastrálním území XY u XY, kteréžto rozhodnutí bylo společnosti A. f. m. (v té době ještě A. V.), doručeno dne 19. 12. 2012.
3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2022, č. j. 8 To 360/2021-362, bylo odvolání obviněného směřující proti výroku o vině i trestu rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť uvedl, že rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Těžiště dovolací argumentace tkvělo v tom, že odvolací soud se vůbec nezabýval námitkami uplatněnými obviněným v odvolání, nevyvrátil jeho obhajobu a v odůvodnění jeho rozhodnutí se vyskytují skutkové závěry, které nemají oporu v provedeném dokazování, tj. nebylo důsledně postupováno při hodnocení důkazů, čímž došlo k porušení §2 odst. 5 a 6, §120 odst. 3 a §125 odst. 1 tr. ř. Současně byla porušena zásada presumpce neviny a její nedílná součást zásada in dubio pro reo. Zdůraznil, že není zřejmé, jakými úvahami se soudy řídily při hodnocení provedených důkazů, obsah některých důkazů byl pak zcela ignorován. Takovým postupem došlo k porušení základních zásad trestního řízení, zásad garantovaných Listinou základních práv a svobod a zákonných předpisů.
5. I pokud by bylo připuštěno (což popírá), že dal příkaz podřízeným, tento nemohl být činěn z titulu jednatelství ve společnosti A. f. m., neboť „Statutární orgán je oprávněn jednat jménem právnické osoby, pokud by byly pokyny uděleny, nejsou udělovány statutárním orgánem, který je oprávněn jednat za právnickou osobu.“ Taková konstrukce soudů byla nesprávná a v rozporu s chápáním statutárního orgánu v obchodní korporaci. Zároveň nebylo prokázáno, že by udělil svým podřízeným příkaz vjet, zaorat, zadiskovat, postříkat či jinak zničit plodiny na předmětných pozemcích a soudy v této souvislosti postupovaly v rozporu se zásadou presumpce neviny a in dubio pro reo.
6. Dovolatel dále konstatoval, že z výpovědí svědků J. M. a T. H. nevyplynulo, že se u konkrétních věcí dotazovali na postup prací, zcela jednoznačně nebyli schopni určit, kde se inkriminované pozemky nachází, případně kde jsou jejich hranice. Focení svědka T. Z. se dělo v rozmezí několika let, podobně policie si svědky pouze zapsala a žádný takový zápis není součástí spisového materiálu, není rovněž zřejmé, z jakého důvodu, kdy a na jakých pozemcích policie legitimovala svědky. Závěry soudů stran souladu svědeckých výpovědí J. M. a T. H. s výpověďmi policistů M. H. a P. S. jsou tak v přímém rozporu s provedeným dokazováním, neboť se netýkaly předmětného období ani předmětných polí. V této souvislosti obviněný namítal přímý rozpor s provedeným dokazováním a jeho svévolné dokreslování. Z výpovědi policistů prap. M. H. a P. S. vyplynulo, že v momentě, kdy na ohledání místa přijeli, nikdo tam nebyl. Z výpovědí J. M. a T. H. nevyplynuly žádné závěry, které by osvědčovaly spáchání uvedeného přečinu. Skutečnost, že na blíže neurčených pozemcích v blíže neurčené době byli svědci policisty legitimováni, o čemž není ve spise založen záznam, nemůže být podkladem pro odůvodnění závěru, že byl obviněným spáchán přečin.
7. Upozornil rovněž na nesprávné vyčíslení výše údajně vzniklé škody. Z výpovědi poškozených T. Z. i M. Š. vyplynulo, že agronomické lhůty nedodržují, není tedy zřejmé, zda byly z jejich strany dodržovány agronomické postupy. Výše jimi uplatněné škody 5 800 Kč/ha pak byla stanovena nedatovanou listinou Vyčíslení nákladů společnosti A. V., ve které jsou předpokládány agrotechnické výkony, které nebyly žádným z poškozených tvrzeny ani dokládány (náklady na přípravu pole, osetí hrachem a jeho uválení, nákupní cena semene potravinářského hrachu). Nadto nebylo řešeno, zda tyto náklady vzniknou při zadání práce třetímu subjektu či jaké jsou náklady, pokud jsou učiněny samotným poškozeným. Současně v rámci řízení nebylo prokázáno, že T. Z. a M. Š. dané pozemky reálně obhospodařovali. Určení výše škody bylo pouze teoretické, opřené o jediné vyjádření. Argumentace odvolacího soudu, že si měl zajistit jiné vyjádření, byla nelogická, neboť obhajoba spáchání přečinu popírala a realizované výkony by nadto bylo zapotřebí doložit. Škoda tak neodpovídala skutečné výši škody a jako jeden z pojmových znaků daného trestného činu nebyla spolehlivě objasněna.
8. Obviněný rovněž namítal, že v řízení bylo zcela rezignováno na námitky obhajoby týkající se rozporu mezi ohledáním místa činu ze dne 23. 4. 2018 učiněné orgány činnými v trestním řízení a závěry učiněnými odvolacím soudem. Poukázal na závěry vyplývající z protokolu o ohledání místa činu s tím, že pokud se na místě nacházel převážně vzrostlý hrách, není zřejmé, co mělo být na jeho příkaz údajně poškozeno, přičemž tento závěr nebyl soudy k tíži obviněného odstraněn. Ve vztahu k údajnému postřiku bylo opakovaně sdělováno, že nebyl odebrán z údajně postříkaných polí žádný vzorek, nebylo k tomuto provedeno žádné šetření nebo dokazování, nebyla předložena žádná odborná zpráva, že byl na předmětných pozemcích uplatněn postřik, případně jaký. I přes uvedené skutečnosti soudy učinily závěr, že byl porost zničen postřikem.
9. Nakonec konstatoval, že ve vztahu k určení konkrétního pozemku nebyly provedeny žádné důkazy, není zřejmé, kde se měl skutek stát a zda se opravdu jednalo o pozemky ve vlastnictví poškozených, jaká část pozemků byla poškozena, a to i s ohledem na skutečnost, aby nemohlo dojít k zaměnitelnosti či mnohosti skutků. I ve správním řízení je požadováno, aby bylo zcela jednoznačně provedeno ztotožnění pozemku v geoprostoru, aby byly zaměřeny a určeny hranice pozemků. Výrok týkající se popisu skutku tak neměl oporu v provedeném dokazování, neboť nebylo zřejmé, jakým konkrétním způsobem, v jakém rozsahu a na jakém místě mělo ke spáchání skutku dojít. Spisový materiál postrádá GPS souřadnice geodetického zaměření, z něhož by bylo možno ověřit splnění požadavku nezaměnitelnosti s jiným skutkem. Zdůraznil, že bez řádného geodetického zaměření nelze určit hranice jednotlivých pozemků a skutek musí být popsán tak, aby nemohl být zaměnitelný s jiným skutkem.
10. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně, a aby přikázal odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k projednávané věci vyjádřila v tom směru, že hodnotící proces ze strany soudů nebyl zatížen extrémním rozporem tak, aby byly splněny podmínky zásahu do skutkového stavu věci. Naopak je zjevné, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí, založené na pečlivém hodnocení provedených důkazů. V rámci takového postupu také náležitě odůvodnily, na jakých důkazech své rozhodnutí založily, jakým způsobem tyto důkazy hodnotily, proč je takto hodnotily, z jakých skutkových závěrů vycházely při jejich právním posouzení a jakými právními úvahami se řídily, když správně dospěly k závěru, že rozhodná skutková zjištění mají odpovídající obsahový podklad především ve výpovědích poškozených T. Z. a M. Š., jakož i slyšených svědků T. H., J. M., V. Ž., P. S. a M. H.
12. Podle státní zástupkyně pak soud prvého stupně v popisu skutku vyjádřil všechny podstatné skutečnosti, které ve svém souhrnu naplňují znaky skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud jde o konkretizaci jednotlivých pozemků, tyto byly specifikovány zcela dostatečně, a to označením parcelního čísla s uvedením názvu konkrétního katastrálního území. Určení pozemků bylo doloženo zejména fotodokumentací pořízenou v rámci ohledání místa činu policejním orgánem, která byla následně ověřena v tzv. ortofotomapách příslušného katastrálního úřadu. Státní zástupkyně nepřisvědčila ani argumentu obviněného, že onen příkaz k provedení předmětných agronomických činností nemohl být učiněn z titulu jeho jednatelství ve společnosti A. f. m., jelikož podle §195 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), náleží jednateli společnosti obchodní vedení společnosti.
13. Konečně se státní zástupkyně neztotožnila ani s námitkou obviněného proti výši způsobené škody. Okresní soud se otázkou výše škody řádně zabýval, přičemž při jejím stanovení vycházel z listinného důkazu, konkrétně pak z odborného vyjádření A. V. Uvedeným důkazním podkladem došlo k vyčíslení nákladů na přípravu, osetí a uválení 1 ha pole po zasetí hrachem; rovněž byla stanovena cena potravinářského hrachu 11 Kč/kg. Soud prvého stupně tak neměl pochybnosti o správnosti odborného vyjádření A. V., neboť takto stanovená cena odpovídala cenám obvyklým v daném odvětví (viz bod 22. rozsudku). Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
15. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, bylo s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřovalo-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly pouze námitky, v nichž se tvrdilo, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazoval znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
16. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, byly zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náležely tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patřily sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvořily případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jednalo se o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad bylo nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
17. K tomu je potřeba zmínit, že s účinností od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod (shodného obsahu) podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označen písm. h) téhož ustanovení, přičemž pod písm. g) byl zařazen dovolací důvod nový, jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je zřejmé, že vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení, popsaná v předchozím odstavci, která ovšem nyní nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021], ale přímým obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
18. Nicméně bez ohledu na popsaný posun v dikci zákona, který dovolatel nereflektoval, přestože bylo dovolání datováno ke dni 20. 4. 2022 a podáno téhož dne, Nejvyšší soud konstatuje, že žádné takové pochybení ve věci obviněného I. H. shledat nelze. Podstatou části námitek byl deklarovaný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy na základě nesprávného hodnocení důkazů, přičemž takovou argumentaci je možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, námitku týkající nesprávného vyčíslení výše vzniklé škody lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, avšak Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými. Námitku nesprávného popisu skutku pak nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů.
19. Obviněný namítal, že bez řádného geodetického zaměření nelze určit hranice jednotlivých pozemků a skutek musí být popsán tak, aby nemohl být zaměnitelný s jiným skutkem. K tomuto Nejvyšší soud připomíná ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., dle kterého musí výrok, jímž se obviněný uznává vinným, obsahovat určení místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedení jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedení zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. V daném případě soud prvního stupně veškeré tyto požadavky dodržel, neboť uvedl konkrétní místa, čas i způsob zcela dostačujícím způsobem, kdy obviněný spáchal přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k bodu ad 1) ve dnech 17. 4. 2018, 19. 4. 2018, 20. 4. 2018, 22. 4. 2018 v katastrálním území XY, okres Znojmo, na pozemcích p. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a ve vztahu k bodu ad 2) v blíže nezjištěné době od 16. 4. 2018 do 23. 4. 2018 v katastrálním území obce XY, okres Znojmo na pozemcích p. č. XY a XY, a to tak, že v obou případech dal příkaz k provedení prací svým zaměstnancům, ačkoli věděl, že společnost A. f. m., nemá k uvedeným pozemkům žádná užívací práva, přičemž tito následně provedli na polích práce, jimiž došlo k poškození oseté plodiny hrachu. Nejvyšší soud tak uzavírá, že popisu skutku učiněnému nalézacím soudem nelze nic vytknout a skutek není zaměnitelný s jiným.
20. Obviněný dále uvedl, že existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, odvolací soud se vůbec nezabýval jeho námitkami ani nevyvrátil jeho obhajobu, přičemž dospěl ke skutkovým závěrům, které nemají oporu v provedeném dokazování. Nebylo zřejmé, jakými úvahami se soudy řídily při hodnocení provedených důkazů, a obsah některých důkazů byl zcela ignorován.
21. Nejvyšší soud v návaznosti na shora řečené nejprve v obecné rovině zdůrazňuje, že soudy svá skutková zjištění opřely o výpovědi poškozených T. Z. a M. Š., svědků T. H., J. M., V. Ž., P. S., M. H., které jsou v souladu s listinnými důkazy, zejména se zajištěnou fotodokumentací, protokolem o ohledání místa činu, jakož i dokumentů potvrzující vlastnická a užívací práva poškozených. Na základě provedeného dokazování pak soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je pospán výše. V provedených důkazech nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatel dopustil shora popsaného jednání. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily verzi obviněného, která byla provedenými důkazy vyvrácena.
22. Konkrétně pak obviněný v rámci celého řízení včetně svého mimořádného opravného prostředku tvrdil, že nebylo prokázáno, že by udělil svým podřízeným příkaz vjet, zaorat, zadiskovat, postříkat či jinak zničit plodiny na předmětných pozemcích. Nicméně Nejvyšší soud konstatuje, že argumentace obviněného byla jednoznačně vyvrácena shodnými výpověďmi svědků J. M. a T. H., kteří pracovali jako řidiči traktoru u společnosti A. f. m., i fotodokumentací zajištěnou poškozeným T. Z. (včetně dodatkové stopy, na základě které lze zjistit datum pořízení fotografií). Naopak rozdílná výpověď obviněného stojí zcela osamocena. S ohledem na provedené důkazy je možné učinit skutkový závěr, že to byl právě obviněný, kdo dával svědkům pokyny ke zničení plodin. Nelze ani opomenout jeho celkovou rozhodovací roli při udělování instrukcí za společnost A. f. m., přičemž oba svědci totožně uvedli, že to byl výhradně dovolatel, na jehož přímý pokyn byly vykonávány práce, a nikdo jiný jim nikdy pokyny nedával. Související námitka, že pokyny nebyly a nemohly být uděleny statutárním orgánem společnosti A. f. m., byla rovněž vyvrácena, neboť z dokazování vyplynulo, že obviněný dal pokyny svědkům, kteří pracovali jako řidiči traktoru pro předmětnou společnost, z pozice jednatele společnosti. Co se týče následné legitimace svědků policií, tato skutečnost vyplývá ze samotné výpovědi svědků i obou policistů, legitimováni byli z důvodu možného obhospodařování cizích pozemků, a následně potvrzovali, že se jednalo o traktory v užívání společnosti A. f. m., přičemž se tak dělo opakovaně. Námitky obviněného tak byly bezpředmětné.
23. Další námitka obviněného směřovala k existenci rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním, neboť nebylo zřejmé, kde se měl skutek stát, zda se jednalo o pozemky poškozených, přičemž mělo být zcela jednoznačně provedeno ztotožnění pozemku v geoprostoru, aby došlo k zaměření a určení hranic pozemků. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že totožností pozemků na pořízené fotodokumentaci se již podrobně zabývaly soudy, přičemž okresní soud konstatoval, že prostorové určení polí, které v přípravném řízení vyfotografoval policejní orgán při ohledání místa činu, bylo následně tímto orgánem ověřeno v ortofotomapách katastrálního úřadu včetně konkrétních poukazů na významné atributy jednotlivých polí jako jejich tvar, okolní porost, pozorovatelský posed apod., a to i odkazem na odbornou erudici svědka P. S. v oblasti geodezie (viz odstavec 17. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud se s těmito závěry ztotožnil, poukázal na alternativní hodnocení důkazů obviněným, které je pouze oponenturou provedeného hodnocení, přičemž jím předkládané závěry z provedeného dokazování nevyplývají (viz odstavec 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Ve světle řečeného je irelevantní tvrzení obviněného, že svědci J. M. ani T. H. nebyli schopni určit, kde se inkriminované pozemky nacházely, jakož i namítaná absence GPS souřadnic.
24. Dovolatel rovněž namítal rozpory mezi závěry učiněnými odvolacím soudem a závěry vyplývajícími z protokolu o ohledání místa činu ze dne 23. 4. 2018, neboť pokud se na místě nacházel převážně vzrostlý hrách, není zřejmé, co bylo poškozeno, potažmo jakým způsobem. Ve vztahu k údajnému postřiku nebyl odebrán z polí žádný vzorek ani předložena žádná odborná zpráva, nebylo provedeno šetření nebo dokazování, že byl na předmětných pozemcích uplatněn postřik. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že uplatnění postřiku bylo prokázáno svědeckou výpovědí T. Z., která koresponduje s jím zachycenými fotografiemi. Pokud pak obviněný selektivně namítá, že se na pozemcích nacházel převážně vzrostlý hrách, nebere v potaz výsledky ohledání místa činu (viz protokol o ohledání místa činu na č. l. 11), podle kterého jsou uvedená pole podmítnutá či zdiskovaná, s viditelnými kolejemi a řídce vzrostlým hrachem či jeho zbytky, korespondující s výpověďmi obou poškozených.
25. Lze tedy uzavřít, že mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Znojmě, z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Brně, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Neshledal-li Nejvyšší soud v posuzované věci zjevný či extrémní rozpor, nemohla být ani porušena procesní zásada in dubio pro reo. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. V této věci však pochybnosti o průběhu skutkového děje nevznikly.
26. Další dovolací námitka obviněného směřovala k nesprávnému vyčíslení vzniklé škody, neboť není zřejmé, zda poškození T. Z. a M. Š. dodržovali agronomické postupy či dané pozemky skutečně obhospodařovali. Výše škody 5 800 Kč/ha byla stanovena jedinou listinou Vyčíslení nákladů společnosti A. V., s předpokládanými výkony, které nebyly poškozenými tvrzeny ani dokládány, nebylo ani řešeno komu tyto náklady vzniknou. Škoda tak neodpovídala skutečné výši škody a jako jeden z pojmových znaků daného trestného činu nebyla spolehlivě objasněna. Taková námitka je sice pod uplatněný dovolací důvod dílem podřaditelná, avšak Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou.
27. Podle §137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav. Předmětné ustanovení určuje hierarchii mezi danými kritérii, přičemž v nyní projednávané věci okresní soud postupoval správně, vycházel-li z kritéria uvedení v předešlý stav, neboť nebylo možné určit cenu poškozené již oseté plodiny hrachu. Škoda tudíž představuje majetkové hodnoty potřebné k uvedení poškozeného majetku v předešlý stav a bylo ji možné určit součtem nákladů na přípravu pole osetí hrachem a jeho uválení a nákupní cenou semene potravinářského hrachu. Z hmotněprávního pohledu tedy bylo postupováno správně.
28. Do jisté míry skutkovou otázkou bylo konkrétní vyčíslení škody, a to Výpočtem vynaložených nákladů na přípravu pole, jeho osetí a nákup osiva ze dne 17. 7. 2018 Policie České republiky (na č. l. 127), a to v případě poškozeného T. Z. ve výši 27 257,10 Kč a v případě poškozeného M. Š. ve výši 1 285,66 Kč. Při výpočtu nákladů bylo vycházeno z odborného vyjádření společnosti A. V. (na č. l. 126), a daňového dokladu doloženého poškozeným M. Š. (na č. l. 128). Výše škody byla tímto způsobem dostatečně doložená. Nejvyšší soud konstatuje, že vzhledem k výměře poškozených pozemků, a to v případě poškozeného T. Z. 46 995 m 2 a v případě poškozeného M. Š. 2 077 m 2 , byl výpočet proveden správně. Nadto doplňuje, že pro stanovení výše škody postačí toliko jediné odborné vyjádření, neboť o jeho správnosti nevznikla pochybnost.
29. Souhrnně řečeno, naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, byly-li uplatněné námitky pod ně vůbec podřaditelné, tedy nebylo možné na základě předložené argumentace dovodit.
30. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného I. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.