ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.489.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 489/2022-492
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 6. 2022 o dovolání obviněného M. H. , nar. XY ve XY, bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 6 To 280/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 184/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 8. 2021, č. j. 20 T 184/2019-392, byl obviněný M. H. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byl mu uložen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na čtyři roky. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a o náhradě nemajetkové újmy v penězích.
2. Jako přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Novém Jičíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný M. H. dne 11. 12. 2018 kolem 17:00 hodin v Kopřivnici, okres Nový Jičín, řídil osobní motorové vozidlo zn. Hyundai Accent po ulici XY ve směru od ulice XY, dostatečně se nevěnoval řízení vozidla, na přímém přehledném úseku poblíž prodejny PLANEO Elektro u vyznačeného přechodu pro chodce přehlédl přecházejícího chodce K. V. (nar. XY), do něhož narazil přední částí vozidla a srazil ho na komunikaci, přičemž poškozený K. V. utrpěl zranění, v důsledku kterých dne 12. 12. 2018 zemřel.
3. O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a jedenáct poškozených proti výroku o náhradě nemajetkové újmy v penězích, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2021, č. j. 6 To 280/2021-426. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody (míněn tím též výrok o náhradě nemajetkové újmy v penězích) a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dva roky a šest měsíců, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na čtyři roky. Nově bylo rozhodnuto výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. také o náhradě škody a o náhradě nemajetkové újmy v penězích. Odvolání poškozených byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
4. Obviněný M. H. podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl v části, v níž bylo rozhodnuto o jeho odvolání. Nesprávnost napadeného rozsudku spatřoval v tom, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že k dopravní nehodě došlo zcela jinak, než jak zjistily soudy. Poukázal na to, že ke střetu jeho vozidla s chodcem došlo za situace, kdy chodec přecházel vozovku zprava doleva (z hlediska obviněného), zatímco soudy vycházely z nesprávného zjištění, že chodec přecházel zleva doprava. Vyjádřil nesouhlas se závěry znaleckého posudku z oboru dopravy, který se stal podkladem skutkových zjištění soudů. Vytkl, že soudy nebraly v úvahu protokol o nehodě v silničním provozu, který byl vypracován policií a potvrzoval jeho obhajobu. Ohradil se také proti závěrům, které soudy vyvodily z vyšetřovacího pokusu a které byly podle jeho názoru zkresleny tím, že vyšetřovací pokus byl proveden za jiných světelných a klimatických podmínek. Zdůraznil, že poškozený jako chodec měl na sobě černé oblečení bez reflexních prvků, byl těžko rozpoznatelný, pohyboval se s pomocí hole, byl pod vlivem alkoholu, vzhledem k věku se mohl chovat zmatečně, vstoupil do vozovky neočekávaně a tím byl sám viníkem nehody. V návaznosti na to vytkl, že vzhledem k zavinění poškozeného neměl být skutek posouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že skutková zjištění soudů odpovídají důkazům a nejsou s nimi v žádném rozporu. Konstatoval, že nelze mít žádné důvodné pochybnosti o znaleckém posudku z oboru dopravy. Poukázal na to, že nic nesvědčí o nějakém neadekvátním počínání poškozeného, které by vylučovalo nebo zmírňovalo trestní odpovědnost obviněného, zvláště když poškozený neporušil žádnou povinnost chodce. Státní zástupce označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na něj nereagoval.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný podal dovolání dne 21. 3. 2022, tedy za účinnosti té části zákona č. 220/2021 Sb., v které došlo ke změně ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této změny je, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je nadále dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Vzhledem k tomu, že úkony trestního řízení se posuzují podle zákona účinného v době, kdy byly učiněny, Nejvyšší soud posoudil obsah dovolání tak, že bylo podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, pokud jde o námitky proti skutkovým zjištěním soudů, i z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, pokud jde o námitky proti právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudy.
8. Skutková zjištění soudů rozhodná z hlediska naplnění zákonných znaků přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku nejsou v žádném, natož pak zjevném rozporu s důkazy, nejsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a nejedná se ani o to, že by ve vztahu k těmto zjištěním nebyly provedeny nějaké podstatné navrhované důkazy. To, že skutková zjištění soudů jsou v souladu s výsledky provedeného dokazování, se týká i okolnosti, kde a jakým směrem poškozený přecházel vozovku.
9. Objektivně bylo zjištěno, že k nárazu vozidla obviněného do těla poškozeného došlo z hlediska směru jízdy obviněného v pravé polovině vozovky těsně za vyznačeným přechodem pro chodce. Ze stop, které vznikly nárazem, znalec z oboru dopravy přesvědčivě určil místo nárazu ve vzdálenosti 0,5 m za přechodem, přičemž připustil, že mohlo být nejvýše 2 m za přechodem. Znalec ve svém posudku logicky vysvětlil, že z hlediska směru jízdy obviněného poškozený přecházel vozovku zleva doprava, a vyloučil, že by poškozený přecházel opačně. V tomto ohledu znalec poukázal na lokalizaci stop, které mechanismus nárazu zanechal na vozidle a jejichž návaznost vyplývající z pohybu těla poškozeného jasně svědčí o tom, že poškozený přecházel zleva doprava. Zároveň znalec jednoznačně vyloučil jako technicky nepřijatelnou možnost, že by poškozený přecházel vozovku zprava doleva. Uvedené závěry znalec z oboru dopravy podpořil odkazem na lokalizaci těch zranění na dolních končetinách poškozeného, která byla způsobena nárazem. Pokud se uvažovanou otázkou zabýval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, připustil z medicínského hlediska obě varianty, takže tu mezi znaleckými posudky nevznikl žádný rozpor, který by zpochybňoval technické závěry znalce z oboru dopravy. Znalecký posudek z oboru dopravy se ocitl v rozporu s protokolem o dopravní nehodě, který pořídila policie a který byl doplněn plánkem místa, kde byl pohyb poškozeného vyznačen jako přecházení vozovky zprava doleva (z hlediska směru jízdy obviněného). Z protokolu ani z plánku není patrno, jak policie zjistila směr, jímž poškozený přecházel. Podle svědecké výpovědi policisty, který oba dokumenty vypracoval, policie vycházela z údajů, které na místě získala od dvou občanů. Jednalo se zřejmě o P. V. a J. K., kteří když byli vyslechnuti jako svědci, uvedli, že samotný náraz vozidla do poškozeného neviděli a že jejich pozornost upoutal teprve zvuk nárazu. Oba svědci tudíž popsali situaci, kterou vnímali až poté, co došlo k nárazu, a žádný z nich se nevyjádřil k tomu, jakým směrem poškozený přecházel vozovku. Jiní svědci, kteří by vnímali průběh nehody a zejména situaci těsně před nehodou včetně směru pohybu poškozeného, na místě nebyli. Za tohoto stavu nelze policejní protokol o dopravní nehodě považovat za spolehlivý podklad pro zjištění směru, jímž poškozený přecházel vozovku.
10. Z poměrů v místě, kde poškozený přecházel vozovku, vyplývá, že není reálné, aby ji vzhledem k okolnímu terénu začal přecházet jinde než na vyznačeném přechodu pro chodce. Teprve v průběhu pohybu po vyznačeném přechodu poškozený mírně vybočil mimo přechod, a to za něj z hlediska směru jízdy obviněného, takže podle stop vyhodnocených znalcem z oboru dopravy obviněný narazil do poškozeného ve vzdálenosti 0,5 m až 2 m za přechodem. V této spojitosti je podstatné, že obviněný vůbec nezaznamenal pohyb poškozeného po vyznačeném přechodu pro chodce, respektive u tohoto vyznačeného přechodu, nijak na něj nereagoval a těsně za přechodem do něj narazil. Přitom poškozený ve věku 80 let se pohyboval o holi a pomalu, takže při jeho pohybu přes vozovku obviněný měl dostatek času k tomu, aby zaznamenal přítomnost poškozeného a umožnil mu přejít vozovku. To platí i s ohledem na rychlost jízdy obviněného, kterou znalec z oboru dopravy stanovil jako rychlost 32,5 km/h (zatímco obviněný uvedl, že jel rychlostí 25 km/h). Rychlost jízdy v každém případě umožňovala obviněnému včas zastavit, pokud by zaznamenal vstup poškozeného do vozovky na přechodu, resp. u přechodu pro chodce. Jestliže obviněný poškozeného nezaznamenal a po celou dobu jeho pohybu nijak na jeho přítomnost nereagoval až do momentu nárazu, nelze to vysvětlit jinak, než že se dostatečně nevěnoval řízení vozidla, jak je uvedeno ve výroku o vině.
11. Vyšetřovací pokus, kterým byly ověřeny rozhledové podmínky ve směru jízdy obviněného k místu nehody, obviněný zpochybnil s odkazem na to, že vyšetřovací pokus byl proveden za jiné situace, než za jaké došlo k nehodě. Námitkám obviněného nelze přisvědčit. Výsledky vyšetřovacího pokusu potvrdily, že rozhledové podmínky ve směru jízdy obviněného nebyly objektivně nijak omezeny, že místo přechodu pro chodce bylo za tmy osvětleno veřejným osvětlením v míře převažující nad osvícením potkávacími světly vozidla a že chodec, který za tmy vstoupil do vozovky, byl i v tmavém oblečení dobře viditelný již tehdy, když se nacházel na přechodu v levé polovině vozovky z hlediska směru jízdy obviněného.
12. Z uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, postrádají jakékoli opodstatnění.
13. Právní posouzení skutku, který zjistily soudy, je v souladu se zákonem. To se týká i otázky namítaného zavinění poškozeného. Soudy správně konstatovaly, že výlučným viníkem nehody byl obviněný. O zavinění poškozeného by bylo možné uvažovat pouze za předpokladu, že by poškozený porušil nějakou povinnost, kterou mu ukládá zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Navíc by se muselo jednat o takovou povinnost chodce, jejíž porušení by mělo příčinný význam pro vznik následku. Žádnou takovou povinnost však poškozený neporušil, a to ani tím, jak byl oblečen a že byl pod mírným vlivem alkoholu. Při nedostatku zavinění poškozeného nic nebránilo ani tomu, aby obviněnému bylo ve spojitosti s nedbalostním usmrcením poškozeného (§143 odst. 1 tr. zákoníku) přičítáno také porušení důležité povinnosti uložené podle zákona (§143 odst. 2 tr. zákoníku).
14. Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu