ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.504.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 504/2022-398
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2022 o dovolání obviněného V. Ž. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 3 To 398/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 28/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 6. 2021, č. j. 66 T 28/2021-287, byl obviněný V. Ž. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle §209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Podle dovozených skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zmíněného přečinu dopustil tak, že přestože se v dotčeném období nacházel ve špatné finanční situaci, která mu neumožňovala hradit své dřívější závazky, na jeho osobu byla vedena exekuční řízení kvůli závazkům řádově v částkách statisíců Kč a od roku 2016 opakovaně neúspěšně podával návrhy na povolení oddlužení, takže mu muselo být zřejmé, že nebude schopen plnit ani případné své další závazky, které ani plnit nehodlal,
1) dne 11. 11. 2019 kontaktoval prostřednictvím svého e-mailového účtu XY R. Š., když mu na jeho e-mailový účet zaslal nabídku k prodeji modelů letadel s deklarovanou dobou dodání do tří týdnů, na kterou R. Š. reagoval objednáním šesti modelů letadel v celkové hodnotě 13 300 Kč, přičemž před odesláním zboží požadoval uhrazení zálohy ve výši 6 650 Kč, kterou R. Š. uhradil dne 12. 11. 2019 převodem ze svého bankovního účtu, načež následně po obdržení zálohy s R. Š. přestal komunikovat, zboží nezaslal a peníze si ponechal pro svou potřebu a vrátil je až po zahájení úkonů trestního řízení v říjnu 2021, čímž způsobil R. Š. škodu ve výši 6 650 Kč,
2) poté, co blíže nezjištěného dne umístil na internetové stránky www.modelbazar.cz inzerát, ve kterém inzeroval prodej modelů letadel, na který dne 12. 11. 2019 reagoval M. F. objednáním čtyř modelů letadel v celkové hodnotě 10 450 Kč a zaplacením vyžádané zálohy ve výši 5 225 Kč dne 22. 11. 2019, poté, co v rámci vzájemné komunikace V. Ž. deklaroval dobu dodání za 2 až 3 týdny, přestal po obdržení zálohy s M. F. komunikovat, zboží nezaslal a peníze si ponechal pro svou potřebu, čímž způsobil M. F., škodu ve výši 5 225 Kč,
3) dne 11. 11. 2019 kontaktoval prostřednictvím svého e-mailového účtu XY poškozeného P. Č., když mu na jeho e-mailový účet XY zaslal nabídku k prodeji modelů letadel, na kterou P. Č. reagoval objednáním dvanácti modelů letadel v celkové hodnotě 25 800 Kč, přičemž V. Ž. před odesláním zboží požadoval uhrazení zálohy ve výši 15 000 Kč, kterou P. Č. uhradil dne 12. 11. 2019 převodem ze svého bankovního účtu, načež následně po obdržení zálohy s P. Č. přestal komunikovat, objednané zboží nezaslal a peníze si ponechal pro svou potřebu, čímž způsobil P. Č. škodu ve výši 15 000 Kč.
3. Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 2. 2022, č. j. 3 To 398/2021-353, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d), g), h) tr. ř. Pokud jde o první z nich, zdůraznil, že již v přípravném řízení opakovaně upozorňoval, že trpí duševní poruchou, pro kterou se léčí a užívá předepsané léky, trpí depresemi a měl by nastoupit hospitalizaci, o čemž svědčí úřední záznam ze dne 11. 9. 2020. Dále poukázal na svou omluvu ze dne 23. 11. 2020 z účasti na výslechu, v níž popsal příčiny zhoršeného zdravotního stavu, a to údajné sexuální zneužívání jeho dcery a doložil Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené P. c. – T., které zajišťovalo léčbu jeho duševní poruchy. Policejní orgán požádal toto zdravotnické zařízení o sdělení, zda je obviněný schopen vyjádřit se k věci, přičemž ošetřující lékařka dne 8. 12. 2020 sdělila, že výslechu schopen je. Toto vyjádření se však vztahovalo pouze k tomuto konkrétním úkonu a nemohlo být podkladem k závěru, zda je objektivně schopen hájit svá práva v zahájeném trestním řízení bez obhájce. Již existence ambulantního ošetřujícího psychiatra měla indikovat důvodné pochybnosti o jeho schopnostech porozumět smyslu a účelu vedeného trestního řízení i schopnosti obhájit v trestním řízení svá práva, čehož si byl vědom i policejní orgán, a proto dne 4. 1. 2021 požádal zdravotnické zařízení o podání další zprávy. Zdravotnické zařízení zběžně shrnulo zdravotní stav na podkladě poslední ambulantní kontroly konané 16. 12. 2020 a bylo doporučeno vypracování soudně znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Také dne 22. 1. 2021 do protokolu o výslechu obviněného obviněný uvedl, že se po zdravotní a psychické stránce necítí dobře, přičemž se léčí od května 2020 s psychickými potížemi ambulantně, měl plánovaně nastoupit na hospitalizaci do Psychiatrické léčebny XY, což se neuskutečnilo v důsledku omezení příjmu pacientů pro trvající stav pandemie COVID-19. Policejní orgán navzdory těmto skutečnostem uzavřel, že není pochybností o způsobilosti obviněného se náležitě sám hájit, Okresní soud v Bruntále zmíněné nedostatečně zjištěné závěry převzal a dále je opřel o telefonický dotaz položený soudci Okresního soudu v Přerově, který vedl hlavní líčení v jiné věci proti obviněnému. Z odpovědi soudce v jiné věci vyplynulo, že obviněný je orientovaný a způsobilý se sám hájit. Okresní soud v Bruntále obviněného nikdy nespatřil a názor přijal na základě své úvahy bez ohledu na doporučení zdravotnického zařízení. Policejní orgán i soud tak pochybily, když nezkoumaly konkrétní medikaci obviněného a její účinky, k čemuž bylo třeba názoru experta, Krajský soud v Ostravě následně v odstavci 9. odůvodnění svého usnesení rovněž vyjádřil nedůvodnost souvisejících námitek. K tomu obviněný poukázal i na soudní praxi (rozhodnutí publikovaná pod č. 27/1977 a 65/1978 Sb. rozh. tr. a nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. IV. ÚS 188/2004), a na čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy o lidských právech.
5. Obviněný dále brojil proti postupu nalézacího soudu, který navzdory pochybnostem ohledně jeho duševního zdraví konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti. Zprávou zaslanou soudu dne 26. 5. 2021 zažádal o odročení úkonu a ustanovení obhájce, nebyl ani schopen dopravit se k soudu, který však objektivní okolnosti pro odročení hlavního líčení neshledal a rozhodoval bez jeho přítomnosti. Přitom muselo být zjevné, že se léčí s duševní poruchou, bere léky omamné a psychotropní povahy znemožňující řízení motorového vozidla a má ztíženy možnosti vlastní dopravy a kontaktu s veřejností. Soudu současně muselo být zřejmé, že nemůže spolehlivě rozhodnout ani dosáhnout smyslu a účelu trestního řízení bez obviněného. Při uvážení vlivu duševní poruchy měla být omluva soudu shledána nejen včasnou, ale i důvodnou, resp. soud mohl zvolit takové prostředky trestního řízení, které dosáhnou účasti obviněného během soudního procesu a zároveň mu umožní vykonávat jeho práva (např. výslech prostřednictvím elektronické dálkové komunikace). V těchto skutečnostech obviněný spatřoval naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť hlavní líčení proběhlo v jeho nepřítomnosti bez zákonem stanovených podmínek.
6. Obviněný rovněž brojil proti chybnému způsobu uvažování soudů v jeho věci, když z komunikace s poškozenými vyplynulo, že nebylo jeho záměrem obohatit se úmyslným zatajením skutečností. Mezi obviněným a poškozenými měla být uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě mělo dojít k dodání modelů letadel. Z komunikace je zjevné, že dodávky mohly být problematické, neboť šlo o obstarání plnění od subjektu, který byl zatížen insolvencí, jeho profil upozorňoval na hrozící problémy s dodávkou již před odesláním zálohy. Obviněný až následně zjistil, že nelze modely letadel obstarat, a to vlivem skutečností nezávislých na jeho vůli (negativní dopady pramenící z výpadku dodávek přislíbených modelů). Absentuje tedy jeho úmysl obohatit se uvedením poškozených v omyl, naopak se nadále snažil tato plnění pro své zákazníky obstarat, a tím dosáhnout požadovaného výsledku. Obsah spisu neposkytuje úplný a přezkoumatelný závěr zejména o tom, kdy a jak měli poškození smlouvu s obviněným uzavřít, kdo je majitelem emailového účtu, inzertního profilu a facebookového účtu, z nichž měla být nabídka odeslána. Soudy se v posuzované věci odchýlily od zásady in dubio pro reo, a naopak nedostatky skutkového stavu vyplnily vlastní úvahou o tom, jak se celá věc odehrála.
7. Obviněný se dále vyjádřil k nárokům poškozených z poskytnuté zálohy, přičemž uvedl, že podvod spadá do kategorie trestných činů, jejichž objektem je majetek. Základem je soukromoprávní vztah mezi účastníky. Podle zásady subsidiarity trestní represe není úkolem trestního právo suplovat řešení soukromoprávních záležitostí zúčastněných subjektů. Podle popisu skutku mělo dojít k situaci, kdy po uhrazení zálohy nedošlo k poskytnutí plnění a obviněný byl v prodlení, jeho závazek z kupní smlouvy však trval i nadále a poškození od kupní smlouvy nikdy neodstoupili. Nárok na vrácení zálohy tedy nevznikl a poškození v řízení zneužily orgány činné v trestním řízení a prostřednictvím prostředku ultima ratio se domáhaly úhrady nároku, který ze soukromoprávní povahy nebyl nárokovatelný. Soudy pak jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy, pouze se ztotožnily s tvrzením poškozených a bez přiměřených důvodů nedoplnily dokazování, které mohlo přispět ke správnému a úplnému hodnocení všech relevantních skutečností a okolností významných pro provádění úkonů trestního řízení. Tím došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
8. Rovněž obviněný ve věci spatřoval zjevný rozpor provedených skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť soud zcela pominul konkrétní skutková zjištění a pouze se ztotožnil s tvrzením poškozených. Vedle toho nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a byl pominut vliv jeho diagnostikovaného stavu a účinek předepsaných léčiv ve vztahu ke zmenšení či vyloučení příčetnosti v době spáchání trestného činu, případně jiné zákonem aprobované trestní instituty ve vztahu k vyloučení trestní odpovědnosti obviněného.
9. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a o věci rozhodl.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání především k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř. uvedl, že z rozhodnutí soudů vydaných ve věci je zřejmé, že se způsobilostí obviněného samostatně se náležitě hájit, jakož i důvody, proč bylo hlavní líčení konáno v jeho nepřítomnosti a s tím spojenou otázkou řádnosti jeho omluvy, zabývaly. Soud prvního stupně zejména v odstavci 2. odůvodnění rozsudku, z něhož mimo jiné i vyplývá, že si nad rámec již ve spisu zahrnutých informací opatřil i další informace týkající se chování obviněného v jiné trestní věci, odvolací soud se pak se shodnými námitkami vypořádal v odstavci 9. odůvodnění usnesení. K doložené objednávce jízdenek pak ověřil, že i kdyby obviněný danými spoji cestoval, nemohl by k hlavnímu líčení dorazit včas. Státní zástupce dodal, že není rozhodné, zda se vyjádření lékaře, vyžádané policejním orgánem v přípravném řízení, formálně vztahovalo k možnosti učinění výpovědi, podstatné je, že obsahovalo informace, z nichž vyplynulo, že stav obviněného nebránil jeho účasti v trestním řízení ani jeho schopnosti se náležitě hájit.
11. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že mu z dostupných podkladů nevyplývá, že by obviněný po podání obžaloby navrhoval provedení nějakého důkazu, a není tedy zřejmé, co měl na mysli, pokud tvrdil, že nebyly provedeny podstatné navrhované důkazy. Co se týče skutkových zjištění, nelze akceptovat, že se soudy pouze ztotožnily s tvrzením poškozených, neboť již soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Kromě výslechu poškozených totiž provedl i další důkazy uvedené v odstavcích 7. až 10. odůvodnění jeho rozsudku a v odstavci 12. je potom vyhodnotil. Navíc obviněný sám v přípravném řízení své dluhy vůči poškozeným připustil, byť tvrdil, že je uhradil. Mimo meze tohoto důvodu jsou pak námitky, jimiž se obviněný snažil dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy činné dříve ve věci, a tím i změny skutkových zjištění a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazoval a která více odpovídala jeho představám. Současně nebylo možné ve věci shledat žádný, natož extrémní (resp. podle současného legislativního vyjádření zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
12. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. potom obviněný sice uplatnil podřaditelnou argumentaci týkající se zejména tvrzení absence jakéhokoli úmyslu na jeho straně obohatit se uvedením poškozených v omyl, avšak neopodstatněnou, přičemž státní zástupce pouze odkázal na odstavce 11. a 12. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, se kterými se plně ztotožnil. K nově uplatněné námitce, podle níž se na jednání mělo aplikovat pravidlo závazkového práva spočívající v tom, že předpokladem úspěšné nárokovatelnosti vyplacené části zálohy je skončení původního závazku, státní zástupce uvedl, že je zcela mylná. V daném případě, stejně jako v případech jiných podvodných jednání, poškození jednali od počátku v omylu, způsobeném podvodným jednáním obviněného, u kterého absentovala vůle smlouvu uzavřít. Šlo proto o jednání zdánlivé, k němuž se nepřihlíží.
13. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
14. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možnému uplatnění repliky, čehož však nebylo využito.
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
16. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d), g) a h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Pokud jde o první z nich, podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání uplatnit, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Je patrné, že dopadá především na případy nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. pokud obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Mezi důvody nutné obhajoby patří podle §36 odst. 2 tr. ř. i situace, kdy to považuje soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Skutečnosti zakládající důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. nejsou konkretizovány přímo zákonem, jako je tomu u jiných důvodů nutné obhajoby (např. podle §36 odst. 1 nebo 3 tr. ř.), ale posouzení existence tohoto důvodu je svěřeno soudu a v přípravném řízení státnímu zástupci, jejichž úvaha se odvíjí od individuálních okolností ovlivňujících způsobilost obviněného náležitě se hájit. Závěr o existenci důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. se musí opírat o konkrétní zjištění takových tělesných nebo duševních vad obviněného, které s ohledem na jejich charakter a rozsah mu neumožňují náležitě se hájit, resp. důvodně vzbuzují pochybnosti o tom, zda obviněný je způsobilý sám se hájit (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 28/2012 Sb. rozh. tr.).
17. K průběhu řízení, vedenému ve věci, je z obsahu spisu zřejmé následující. Trestní stíhání obviněného pro shora uvedený přečin bylo zahájeno usnesením policejního orgánu podle §160 odst. 1 tr. ř. ze dne 21. 9. 2020 a podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. usnesením ze dne 6. 11. 2020. V postavení obviněného vypovídal dne 22. 1. 2021. K tomuto výslechu byl předveden, neboť na předvolání k výslechu reagoval omluvami na psychické potíže způsobené několikaletými konflikty mezi ním a jeho bývalou manželkou ohledně péče o jejich nezletilou dceru a nedostavoval se. V rámci výpovědi dne 22. 1. 2021 obviněný sdělil, že si obhájce volit bude, současně požádal o jeho ustanovení z důvodu nedostatku finančních prostředků. Ke své osobě mimo jiné uvedl, že pracuje pro svoji společnost, kterou má v Londýně. Po psychické a fyzické stránce se necítí dobře, léčí se od května 2020 ambulantně v Přerově, přičemž má nastoupit k hospitalizaci v léčebně v Kroměříži (zde je namístě doplnit, že shodný nástup uváděl již v rámci prověřování, což následně policejní orgán ověřoval v Psychiatrické nemocnici v XY, kde mu bylo sděleno, že osoba obviněného vůbec neprochází jejich evidencí). Vypovídal k věci ohledně plateb zaslaných poškozenými P. Č., R. Š. a M. F., přičemž uvedl, že všechny peníze vrátil. Dále byla ověřována léčba obviněného v P. c. – T., Přerov, ošetřující lékařka byla dotázána, zda je obviněný schopen výslechu ve své věci. V odpovědi ze dne 8. 12. 2020 uvedla, že obviněný výslechu schopen je, ve zprávě ze dne 7. 1. 2021 sdělila, že obviněný se do ambulance opakovaně nedostavil a nereagoval na telefony, ke zdravotnímu stavu obviněného vyplývajícímu z poslední kontroly dne 16. 12. 2020 konstatovala, že je lucidní, správně orientovaný, ochotně navazující kontakt, zmínila pokleslé ladění, depresi a labilnější emotivitu obviněného, neshledala bludnou produkci ani poruchy vnímání, konstatovala aktuálně koherentní myšlení obviněného, navýšení medikace. Na závěr uvedla, že z jejich hlediska by bylo vhodné vypracovat soudně znalecký posudek z oboru psychiatrie. Lze rovněž zmínit, že ve věci byla podána na obviněného obžaloba u Okresního soudu v Bruntále pro přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Okresní soud v Bruntále trestním příkazem ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 66 T 28/2021, uznal obviněného vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu za něj trest, tento trestní příkaz ovšem nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný dne 14. 4. 2021 odpor. Hlavní líčení bylo nařízeno na 1. 6. 2021. Dne 31. 5. 2021 byla okresnímu soudu doručena žádost obviněného ze dne 26. 5. 2021 o ustanovení advokáta a o odročení s odůvodněním, že ho jeho bývalá manželka označuje za pedofila a přitom sama fotila jejich dceru nahou. Proto se léčí na psychiatrii. Žádost doplnil mailem dne 1. 6. 2021, s tím že mu ujel spoj, a tudíž se k hlavnímu líčení nedostaví. Přiložil zakoupené e-jízdenky, k nimž posléze odvolací soud dodal, že při jejich užití by obviněný nařízený termín hlavního líčení nemohl stihnout. Lze doplnit, že v odvolacím řízení měl obviněný ustanoveného obhájce postupem podle §251 odst. 2 tr. ř., neboť si podal odvolání a neprovedl jeho odůvodnění a požádal o bezplatnou obhajobu. K odůvodnění svého nároku ovšem ničeho nedoložil, s tím, že nic nechápe a bojí se vycházet ven, v odvolacím řízení se nicméně nedostavil k prvnímu nařízenému veřejnému zasedání, protože byl ve Španělsku.
18. V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud uvádí, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání pro přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. ř., který nezakládá důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř., přičemž obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu, nebyl ani jinak zbaven osobní svobody a ani u něj nebyla omezena svéprávnost, rovněž nebyl uprchlý. Nebyly proto dány důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 1 či 3 tr. ř. Okresní soud v Bruntále se pak v odstavci 2. odůvodnění rozsudku a odvolací soud v odstavci 9. odůvodnění usnesení podrobně zabývaly otázkou posouzení schopnosti a způsobilosti obviněného účinně se hájit. Věnovaly se hodnocení podkladů založených v trestním spise vážících se k zdravotnímu stavu obviněného a jím tvrzených psychických potíží, jejichž podstatu vztahoval k vleklým konfliktům mezi ním a bývalou manželkou ohledně péče o nezletilou dceru. Soud následně s odkazem na lékařské zprávy a vlastní dotaz týkající se osobní účasti obviněného a způsobu jeho obhajoby v jiné trestní věci obviněného (u Okresního soudu v Přerově ve věci 4 T 146/2020 v březnu 2021) dospěl k závěru, že nebyly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu ustanovení §36 odst. 2 tr. ř., neboť nevznikly pochybnosti o schopnosti obviněného náležitě se hájit (s čímž se bezezbytku ztotožnil i soud odvolací).
19. Nejvyšší soud konstatuje, že tyto závěry je namístě akceptovat. Není namístě nijak zpochybnit, že se obviněný určitým způsobem léčil z důvodu, jak uvedl, depresí, souvisejících s jeho komplikovaným vztahem s bývalou manželkou a s jeho dcerou, současně užívá antidepresiva. Taková situace ovšem sama o sobě stav ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř., tedy stav pochybnosti o jeho způsobilosti se náležitě hájit, nezakládá. Obviněný sice tvrdil své výraznější postižení a hospitalizaci, k čemuž ovšem nepředložil žádný podklad (který by byl poměrně jednoduše opatřitelný a předložitelný), ani snaha zejména policejního orgánu k osvědčení a upřesnění jeho tvrzení nevedla, případně je vyvrátila. Pokud již bylo zajištěno vyjádření ošetřujícího lékaře (v odkazované Psychiatrické nemocnici v XY obviněného neznali), vyplývalo z něj v podstatě neléčení se obviněným (opakovaně se nedostavoval do ambulance) a jeho lucidita, orientace a postih situace. Dále je namístě zmínit, že předmětem řízení byl poměrně jednoduchý skutkový děj, v němž se obviněný zjevně orientoval, jak je zřejmé z obsahu jeho výpovědi, podané v přípravném řízení, při níž projevy obviněného nevyvolaly pochybnosti ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. V danou dobu byl navíc obviněný podle svého tvrzení nadále činný v obchodním či podnikatelském prostředí, dokonce s mezinárodním prvkem, resp. pohyboval se posléze v zahraničí, což by v případě neschopnosti vstřebat zmíněný jednoduchý skutkový děj (podvodně slibované dodání modelů letadel) a právní kvalifikaci v základní skutkové podstatě a reagovat na ně bylo v zásadě vyloučené.
20. Souhrnně řečeno, ve věci nebyla dána pochybnost o tom, zda obviněný je způsobilý sám se hájit, tudíž ani nebyl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř., který není založen pouze samotným faktem (navíc velmi omezené) psychiatrické léčby, či užíváním antidepresivních léků po určitou dobu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 8 Tdo 224/2019). Pokud proto obviněný v průběhu větší části řízení neměl obhájce, nedošlo ke stavu, ve němž by neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a proto ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Námitka obviněného vztahující se k němu je tak zjevně neopodstatněná.
21. Obviněný dále namítl, že konáním hlavního líčení dne 1. 6. 2021 v jeho nepřítomnosti byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, jelikož se včas omluvil a soud měl omluvu shledat důvodnou. Také tuto námitku obviněný odůvodnil zejména tím, že u něj měly být shledány důvody nutné obhajoby a u hlavního líčení měl být přítomen také jeho obhájce. V této okolnosti by mohlo být spatřováno naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
22. Zmíněný dovolací důvod je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání. K jeho naplnění dochází v situaci, kdy se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, a kdy tímto zákonu odporujícím postupem soudu dochází ke zkrácení práva obviněného, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit je všem prováděným důkazům ve smyslu garance poskytované čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Obviněný konkrétně namítal konání hlavního líčení. Zákon stanoví podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného (§202 odst. 2 až 5, §204 odst. 2, §209 odst. 1 a §211 odst. 1 tr. ř.). Jestliže soud provede hlavní líčení v souladu s těmito podmínkami, nelze se dovolávat tohoto důvodu dovolání. Podle §202 odst. 2 tr. ř. lze v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena a byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.).
23. Jak již bylo výše zmíněno, hlavní líčení bylo nařízeno na 1. 6. 2021. Dne 31. 5. 2021 byla okresnímu soudu doručena žádost obviněného ze dne 26. 5. 2021 o ustanovení advokáta a o odročení, neboť ho jeho bývalá manželka označuje za pedofila a přitom sama fotila jejich dceru nahou. Proto se léčí na psychiatrii. Žádost doplnil mailem dne 1. 6. 2021, s tím, že mu ujel spoj, a tudíž se k hlavnímu líčení nedostaví.
24. Dále je zřejmé, že byly naplněny výše citované podmínky §202 odst. 2 tr. ř. pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, zjevně včetně možnosti věc spolehlivě rozhodnout. Obviněný nicméně poukazoval obdobně jako v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. na své psychické potíže, v důsledku kterých nebyl schopen se sám hájit a měl mu být ustanoven obhájce.
25. Pokud jde o naposled zmíněnou argumentaci, Nejvyšší soud se k ní již vyjádřil v předchozích odstavcích, tudíž pouze opakuje, že ve věci nebyla dána pochybnost o tom, zda obviněný je způsobilý sám se hájit, tudíž ani nebyl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř., resp. důvod k ustanovení obhájce. Jestliže pak obviněný v dovolání poukázal na svoji omluvu, podle níž byl omezen a měl proto ztíženy možnosti vlastní dopravy a kontaktu s veřejností, která měla vést okresní soud k odročení úkonu, je nepochybně namístě nepřehlížet právo obviněného, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům ve smyslu garance poskytované čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně je ovšem nutné konstatovat, že psychické problémy obviněného, které by mu objektivně bránily v účasti u hlavního líčení, nebyly zjištěny. Obviněný v nich poukazoval na zdravotní limitaci svého cestování, ovšem v rámci výslechu v přípravném řízení tvrdil svoji činnost u společnosti sídlící ve Velké Británii, v době odvolacího řízení se měl nacházet ve Španělsku, a není tedy zřejmé, jaké omezení by mu nedovolovalo účast u soudního úkonu v Bruntále. Navíc obviněný poněkud nekonzistentně dne 26. 5. 2021 vyhotovil přípis, kterým žádal o odročení hlavního líčení, nicméně si zakoupil jízdenky na hromadnou dopravu do místa sídla soudu prvního stupně a podle svého tvrzení se hlavního líčení nezúčastnil pouze proto, že mu ujel spoj.
26. V obecnějším smyslu je namístě doplnit, že v postupu soudu podle §202 odst. 2 tr. ř. nebrání ani omluva obviněného ani žádost o odročení hlavního líčení, pokud byly splněny všechny zákonné podmínky vymezené v tomto ustanovení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 5 Tdo 408/2013). Právo zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a další práva obviněného vyplývající z jednotlivých ustanovení trestního řádu jsou předmětem ochrany pouze v tom případě, nejsou-li zneužívána. Žádosti obviněného o odročení hlavního líčení nebo veřejného zasedání (resp. zde nelze přehlédnou ani opakované nedostavení se obviněného k výslechu ve vyšetřování, k němuž musel být v konečném důsledku předveden) bez doložených (a případně ověřitelných) důvodů však svědčí spíše o jeho obstrukční snaze protahovat trestní řízení a oddalovat vydání meritorní rozhodnutí. Za splnění i ostatních zákonných podmínek uvedených v trestním řádu je v takovém případě možné provedení hlavního líčení nebo veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného. Zúčastnit se osobně jednání soudu je právem a nikoliv povinností obviněného, pokud soud nepovažuje jeho osobní přítomnost za nutnou. K obecnému zájmu na řádném a ústavně souladném výkonu spravedlnosti patří i povinnost státu, aby spravedlnost byla vykonána bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a v přiměřené lhůtě (čl. 9 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech). Ze základního práva na účast při jednání, které je zakotveno v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ale nevyplývá povinnost soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům účastníka řízení či jeho právního zástupce. Je na orgánech činných v trestním řízení důsledně sledovat účel trestního řízení, a vynaložit veškeré úsilí a prostředky, které jsou jim ze zákona k dispozici, aby řádný výkon spravedlnosti nebyl ohrožován.
27. V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že nebyla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, a to ani při zohlednění zmíněné garance poskytované čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. I předmětná námitka obviněného je tudíž zjevně neopodstatněná a k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedošlo.
28. Obviněný v dovolání uplatnil rovněž dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. S odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto ustanovení odráží dlouhodobě ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů. Podle zmíněné soudní praxe mohly nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Šlo jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Již z logiky věci plynulo, že tyto judikaturou vymezené vady se musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
29. Obviněný naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřoval v tom, že soud zcela pominul konkrétní skutková zjištění obviněného a pouze se ztotožnil s tvrzením poškozených, aniž by jakkoli přijal ostatní prokázané skutečnosti, které zjednodušené úvahy soudu nepodporovaly. Dále tvrdil, že nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy ze strany obviněného.
30. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení ve věci obviněného shledat nelze. Z obsahu spisového materiálu, jakož i z rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Mezi provedenými důkazy a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními a poté právními závěry, tak není žádný, natož zjevný rozpor, resp. nelze mít za to, že by rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Skutková zjištění soudů naopak mají v provedených důkazech potřebnou oporu a logicky z nich vyplývají. Soud prvního stupně pro své závěry vycházel z výsledků dokazování provedeného při hlavním líčení (přečtením výpovědi obviněného za podmínek §207 odst. 2 tr. ř., osobním výslechem svědků R. Š., P. Č., M. F., listinnými důkazy – komunikace mezi obviněným a poškozenými, zprávy společnosti N. t., profil adresy elektronické pošty, zprávy společnosti P. c. – T., výpisy z centrální evidence exekucí a další), jež soudům umožnilo zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a jež je dostatečným podkladem pro rozhodnutí o vině obviněného. Žádné další konkrétní důkazy ze strany obviněného ani navrhovány nebyly. Je namístě doplnit, že zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán zejména tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Z výše uvedeného je ovšem zřejmé, že o takový případ se v posuzované věci nejedná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je pak v této souvislosti klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, neboť pečlivě odůvodnily, které skutečnosti vzaly za prokázané a na základě jakých ve věci provedených důkazů. Ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo.
31. Pokud jde o dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel, proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování.
32. Se zřetelem na takto vymezená kritéria je zřejmé, že výhrady obviněného, že neměl od počátku úmysl obohatit se uvedením poškozených v omyl, neboť o nemožnosti obstarat předměty plnění se dověděl až následně, proto jeho jednání není trestným činem, a rovněž není zřejmé, jestli došlo k obohacení jeho nebo jiné osoby, tento dovolací důvod naplňují (ačkoli je obviněný do jisté míry postavil na přesvědčení, že tyto skutečnosti nebyly provedeným dokazováním prokázány) a Nejvyšší soud tak zjišťoval, zdali jsou opodstatněné.
33. S ohledem na shora uvedené námitky je vhodné nejprve zmínit, že trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti. Podle právní věty se obviněný přečinu dopustil tím, že se obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
34. K tomu je potřeba uvést, že uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, může být spácháno konáním, opomenutím i konkludentním jednáním, může se stát i lstí, ale může jít jen o pouhou nepravdivou informaci. Omylem je rozpor mezi představou a skutečností. Jde o něj i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může být menší, ale i větší než způsobená škoda. Zákonný znak „obohacení jiného“ je naplněn i obohacením blíže neurčené osoby nebo skupiny osob. Přečin podvodu je dokonán, jakmile pachatel uvedl svým lstivým předstíráním a jednáním nějakou osobu v omyl, aby ji přiměl k jednání, jež má poškodit ji nebo kteroukoli třetí osobu, obohacením pachatele nebo jiného. Mezi omylem u podváděné osoby, majetkovou dispozicí, kterou provede oklamaný, škodou u poškozeného a obohacením pachatele, popř. jiné osoby, musí být příčinná souvislost.
35. Ze skutkových zjištění, která soudy učinily, vyplynulo, že podstatou trestného jednání obviněného V. Ž. bylo uvedení v omyl poškozených (zájemců o obstarání a dodání modelů letadel za nabízenou cenu a v určité lhůtě) tím, že jim bylo tvrzeno, že v případě uhrazení zálohy nebude problém jim obstarat a dodat určité konkretizované zboží. Dodání slíbeného zboží se neuskutečnilo, přičemž obviněný v této souvislosti poškozeným zatajil, že se nachází v tíživé finanční situaci, která mu neumožňuje hradit dřívější závazky, resp. na jeho osobu jsou vedena exekuční řízení. Tímto jednáním obviněný vylákal od poškozených zaslání záloh předem, aniž by následně zboží přes opakované urgence a dotazy poškozených dodal. Poškozené dokonce utvrzoval v tom, že je vše v pořádku, předstíral např. poškozenému R. Š., že zboží již má k dispozici. Pokud by až následně nemohl dostát své povinnosti, mohl logicky doložit důvod a za takové situace peníze ihned po uplynutí dodací lhůty vrátit. Obviněný se však poškozeným vymlouval, proč zboží nebylo v dohodnuté lhůtě dodáno a klamavě je utvrzoval, že zboží dodá. Z okolností celého případu je zjevné, že nabízené zboží ve skutečnosti po uhrazení záloh vůbec nezajistil. Oba soudy tak zcela oprávněně uzavřely, že tyto skutečnosti spolehlivě prokazují jeho podvodný úmysl již v době, kdy činil nabídky na obstarání zboží a požadování zaplacení záloh předem, když právě pod touto lživou záminkou zakoupení zboží a jeho dodání postupně a cíleně [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku – viz odstavec 13. usnesení odvolacího soudu] vylákal finanční prostředky od tří poškozených. Okresní soud se také zabýval otázkou, zda popsaným jednáním vůči poškozeným jednal obviněný, přičemž z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že šlo právě o V. Ž. Z provedeného dokazování rovněž nepochybně vyplynulo, že obviněný obohatil sebe.
36. Na popsané závěry potom nemá větší význam řešení náhrady škody po spáchání činu, a tedy úvahy v tom smyslu, zda poškození odstoupili od smlouvy či jaké úkony následně činili. Z jejich strany je přitom z jimi předložených dokladů zřejmé, že se opakovaně domáhali dodání zboží nebo vrácení peněz, což obviněný nečinil (tedy jim v příčinné souvislosti s jednáním obviněného vznikla škoda, o níž bylo správně rozhodnuto v adhezním řízení).
37. Pokud obviněný namítal, že nebyla řešena otázka jeho příčetnosti v době spáchání trestného činu, Nejvyšší soud dodává, že otázka příčetnosti je významná z hlediska spravedlivého procesu, protože se týká samotné podstaty trestní odpovědnosti. Je obecně otázkou právní a orgány činné v trestním řízení ji posuzují na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. Je potřeba připomenout, že příčetnost se presumuje, a teprve tehdy, nasvědčují-li konkrétní okolnosti, že obviněný může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněného objasněna, a to přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 24/1976Sb. rozh. tr.). Pro rozhodnutí věci (v případě soudy nižších stupňů učiněného skutkového závěru o pachatelství obviněného) je podstatné, že otázka aktuálního psychického stavu obviněného v inkriminované době byla nalézacím soudem řešena, a to v souvislosti s námitkami obviněného, že v jeho věci existuje důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř., jejíž důvodnost nalézací soud ani soud odvolací neshledaly. Přibrání znalce z oboru psychiatrie (§105 odst. 1 tr. ř.) je tedy nutné, pokud vzniknou důvodné pochybnosti o příčetnosti obviněného ve vztahu ke konkrétnímu činu (§26, §27 tr. zákoníku), které objektivně vyplývají z výsledků provedeného dokazování a nasvědčují tomu, že obviněný pro duševní poruchu v době spáchání činu neměl zachovány rozpoznávací nebo ovládací schopnosti. Není tedy nutné, aby v každé trestní věci, v níž obviněný namítá svou nepříčetnost nebo zmenšenou příčetnost, byl přibrán znalec, a to ani v případě, že byl obviněný opakovaně psychiatricky léčen, že po určitou dobu užíval antidepresivní léky apod. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 8 Tdo 224/2019).
38. Ze soudy rozvedených zjištění nevznikají žádné pochybnosti o naplnění všech obviněným namítaných znaků skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud ze všech uvedených důvodů shledal aplikovanou právní kvalifikaci za správnou. Námitky obviněného v tomto směru jsou zjevně neopodstatněné.
39. Jako zjevně neopodstatněnou shledal nakonec Nejvyšší soud rovněž námitku obviněného, že se v jeho případě jednalo o toliko soukromoprávní záležitost zúčastněných subjektů, jež neměla být řešena prostředky trestního práva.
40. K této námitce obviněného lze nejprve v obecné rovině uvést, že podle §13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem takový protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe vyjádřené v §12 odst. 2 tr. zákoníku. Podle citovaného ustanovení lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s nimi spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní pouze za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům konkrétní skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
41. Jednání obviněného kvalifikované jako přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku soudem ovšem nijak nevybočuje z běžného rámce trestné činnosti tohoto charakteru a jeho společenská škodlivost není pod tuto úroveň ničím snižována. Naopak je zvyšována skutečností, že obviněný podvodně jednal postupně (nikoli jednorázově) vůči třem poškozeným, přičemž způsobená škoda více než dvojnásobně přesahuje stanovenou výši pro škodu nikoli nepatrnou. Nejvyšší soud shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
42. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný V. Ž. podal své dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d), g) a h) tr. ř. Protože se však jeho dovolání částečně opíralo o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody uvedenými v citovaných ustanoveních, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky opodstatněnými, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu