ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.509.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 509/2022-1479
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 6. 2022 o dovolání, které podal obviněný H. N. , nar. XY v XY, Rakousko, bytem XY, Rakousko, s adresou pro doručování XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. 50 To 269/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 2/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného H. N. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 17. 12. 2019, č. j. 2 T 2/2018-771, byl obviněný H. N. uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody na jeden rok s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let s povinností ve zkušební době podle svých sil a možností uhradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozené pojišťovně Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, na náhradu škody částku 64 177 Kč.
2. O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2022, č. j. 50 To 269/2020-1347. Podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Klatovech zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným uvedenými přečiny a odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku, a obviněnému bylo podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. O povinnosti k náhradě škody bylo rozhodnuto shodně jako v rozsudku okresního soudu.
3. Jako přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Plzni skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 7. 4. 2017 kolem 12:00 hodin v obci XY, okres Klatovy, na neoploceném pozemku společnosti Euro-holding, s. r. o., mezi domem č. p. 16 a bývalou hospodářskou budovou v rámci jednání o připojení objektu na centrální kanalizaci v přítomnosti dalších nejméně tří osob fyzicky napadl J. K., kterého dřevěnou holí ve tvaru baseballové pálky dvakrát udeřil velkou silou nejprve do oblasti levé podkolenní jamky a vzápětí do oblasti dolní poloviny zadní plochy pravého stehna, čímž mu způsobil zranění specifikovaná ve výroku s dobou pracovní neschopnosti do 11. 6. 2017, přičemž po dobu tří týdnů byl poškozený omezen zejména chůzí o berlích. Krajský soud v Plzni takto rozhodl na podkladě skutkových zjištění, která předtím učinil již Okresní soud v Klatovech a která sám upřesnil, pokud jde o dobu pracovní neschopnosti poškozeného a dobu omezení poškozeného v chůzi. Z celkového kontextu věci je patrno, že kanalizační přípojka v daném místě byla kontroverzní záležitostí, v níž se obviněný angažoval.
4. Obviněný podal dne 14. 4. 2022 dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, které doplnil ještě podáním ze dne 6. 5. 2022 (doručeným Okresnímu soudu v Klatovech dne 9. 5. 2022, tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání). Napadl všechny výroky rozsudku. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. b), g), h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný uplatnil námitku, že samosoudkyně Okresního soudu v Klatovech byla podle §30 odst. 1 tr. ř. vyloučena, a poukázal na své předcházející návrhy, které učinil v řízení před oběma soudy. Uvedl, že samosoudkyně poskytovala informace o trestním řízení jiné osobě, která je použila v civilním řízení vedeném proti společnosti, v níž je obviněný jediným společníkem. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spojil obsáhle zpracované námitky, v nichž označil skutková zjištění soudů za nesprávná, odporující provedeným důkazům, porušující zásadu in dubio pro reo a podložená svědeckými výpověďmi vykazujícími závažné rozpory. Zároveň vytkl, že nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný zahrnul námitky týkající se postupu při opravě protokolu o hlavním líčení, způsobu rozhodnutí o návrhu na vyloučení samosoudkyně, rozsahu, v němž se Krajský soud v Plzni zabýval jeho podáními představujícími odvolání, a kolize výroku podle §82 odst. 2 tr. zákoníku s výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření uvedl, že z ničeho nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly být důvodem vyloučení samosoudkyně Okresního soudu v Klatovech. Uvedl, že skutková zjištění soudů nejsou v žádném zjevném rozporu s důkazy a nepředstavují porušení zásady in dubio pro reo . Vyjádřil souhlas s tím, že nebyly provedeny další důkazy podle návrhů obviněného, neboť šlo o důkazy, které ve vztahu ke skutku neměly žádný vypovídací potenciál. Poukázal na to, že jako nesprávné právní posouzení skutku obviněný uplatnil námitky, které pro svou procesní povahu nejsou dovolacím důvodem. Námitky proti výroku o náhradě škody označil za nejasné. Konstatoval, že dovolání je zjevně neopodstatněné, a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný nesouhlasnou písemnou replikou, v níž v zásadě zopakoval (opět poměrně podrobně) některé dovolací námitky ohledně návrhů na doplnění dokazování (obviněným pořízenou nahrávkou mobilním telefonem po incidentu, která má svědčit o reakcích přítomných osob, vyšetřovacím pokusem k průběhu napadení, znaleckým posudkem k autentičnosti časových údajů na kamerovém záznamu), dále ohledně jím tvrzených zjevných rozporů mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, údajné podjatosti samosoudkyně a výroku o povinnosti nahradit podle svých sil způsobenou škodu. Na podaném dovolání obviněný v plném rozsahu trval.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a ve zbývající části je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
8. Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
9. Obviněný s odkazem na ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. namítl vyloučení samosoudkyně Okresního soudu v Klatovech, která rozhodla ve věci rozsudkem. Podle tohoto ustanovení je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mimo jiné soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Ohledně samosoudkyně Okresního soudu v Klatovech nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by jakkoli nasvědčovaly tomu, že by měla mít nějaký osobní vztah k projednávané věci nebo k osobám uvedeným v citovaném ustanovení. Námitky obviněného, že samosoudkyně poskytovala jiné osobě informace, které se týkaly probíhajícího trestního řízení a byly poté použity v civilním řízení vedeném proti obchodní společnosti, v níž je obviněný společníkem, nejsou nijak podloženy. Vyloučení samosoudkyně, o které obviněný usiloval již před rozhodnutím Krajského soudu v Plzni, tudíž nepřichází v úvahu.
10. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Rozhodným skutkovým zjištěním, které je určující pro naplnění zákonných znaků trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, je to, zda v průběhu jednání probíhajícího na místě ohledně kanalizační přípojky obviněný fyzicky napadl poškozeného J. K. tak, že ho dřevěnou holí dvakrát udeřil do nohou.
13. Zjištění, že se tak stalo, není v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a není založeno na procesně nepoužitelných důkazech. Nejedná se ani o to, že by ve vztahu k uvedenému zjištění nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
14. Uvedené zjištění soudy opřely především o svědeckou výpověď poškozeného J. K. Nešlo o osamocený důkaz, protože výpověď poškozeného byla podpořena dalšími přímými i nepřímými důkazy. Přímými důkazy byly výpovědi svědků J. N., J. Š. a M. C., kteří napadení viděli a jednoznačně potvrdili, přičemž ho co do jeho podstaty popsali shodně s poškozeným. Ve výpovědích svědků vyvstaly jisté rozdílnosti, zejména pokud se týkaly vzhledu dřevěného předmětu, jehož obviněný použil k napadení poškozeného, a bližšího označení míst na nohou poškozeného, kam obviněný poškozeného udeřil. Šlo však o rozdílnosti v takových podrobnostech, že to nemohlo mít vliv na závěr soudů o celkové věrohodnosti výpovědí uvedených svědků. Nepřímými důkazy byly výpovědi svědků J. P. a Z. Z., policistů, kteří se po přivolání dostavili na místo. Tito svědkové potvrdili, že poškozený jim jako následek napadení ukázal viditelné zranění na nohou, o čemž ihned pořídili fotodokumentaci. Soudy zaznamenaly, že část svědků z okruhu přítomných osob popsala shodně s obhajobou obviněného průběh jednání tak, že k žádnému napadení nedošlo. Tyto výpovědi soudy považovaly za nevěrohodné, což přiléhavě odůvodnily zejména tím, že šlo o svědky s bližším osobním vztahem k obviněnému, zatímco svědci, kteří potvrdili napadení, neměli žádný osobní vztah k obviněnému ani k poškozenému a byli zcela nezaujatí. Namítaná okolnost, že nebyla nalezena dřevěná hůl, kterou obviněný podle zjištění soudů použil k útoku, souvisí s tím, že přivolaná policie na místě samém hůl ani důsledně nehledala a zaměřila se na zjištění přítomných osob, které se mohly k incidentu vyjádřit, a na fotodokumentaci zranění poškozeného. Lze uvažovat o tom, že postup policie byl nedůsledný, avšak tím není nijak snižována přesvědčivost usvědčujících důkazů. Pokud obviněný v rámci své obhajoby tvrdil, že se na místě samém zdržoval po tak krátkou dobu, že mu to ani neumožňovalo provést útok uvedený ve výroku o vině, soudy se i touto otázkou zabývaly, přičemž učinily plně přijatelný závěr, že obviněný měl dostatečný časový prostor k napadení poškozeného. Za popsaného stavu nebyla nijak porušena namítaná zásada in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného).
15. Soudy nevyhověly návrhům obviněného na provedení dalších důkazů, což přiléhavě odůvodnily nadbytečností navrhovaných důkazů. Postup soudů lze také v tomto směru plně akceptovat, protože navrhované důkazy se netýkaly toho, zda došlo k fyzickému napadení poškozeného obviněným, ale jiných záležitostí mimo tuto podstatu věci. Nejednalo se tedy o podstatné důkazy ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť i tuto podmínku je vždy nutno hodnotit v návaznosti na soulad postupu soudů s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř. A nejednalo se ani o důkazy, které nebyly provedeny nedůvodně . Soudy prvního a druhého stupně – které jsou oprávněny určit rozsah dokazování a nejsou povinny vyhovět všem důkazním návrhům stran – přijatelným způsobem vyložily, proč by navrhované důkazy nemohly zvrátit rozhodná skutková zjištění a jsou tudíž nadbytečné, jakkoli obviněný s tímto závěrem nesouhlasí. Rozhodně se nelze ztotožnit například s jeho tvrzením, že po provedení důkazu nahrávkou z mobilního telefonu pořízenou po incidentu by zde nebyl podklad pro rozhodnutí o jeho vině. Tento podklad je dán především několika výpověďmi přímých, očitých svědků napadení a dalšími důkazy (lékařskými zprávami, fotodokumentací, znaleckým posudkem, výpověďmi zasahujících policistů). Soudy také mimo jiné vyložily, že v době předložení kamerových záznamů obviněným (po více než šesti týdnech) už by stěží bylo možné porovnat, zda v době činu byl na kamerách nastaven reálný čas.
16. Obviněný v dovolání po Nejvyšším soudu požadoval v podstatě to, aby na podkladě přehodnocení důkazů přijal tu verzi skutkového stavu, kterou obviněný prezentoval v rámci své obhajoby, případně aby alespoň na podkladě takového vlastního přehodnocení důkazů zpochybnil dostatečnost dosud provedeného dokazování natolik, že by to odpovídalo uplatněnému dovolacímu důvodu. K tomu je třeba poznamenat, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, sám nově hodnotil a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Pro posouzení opodstatněnosti dovolání jsou významná kritéria vyplývající z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která v posuzované věci neskýtají žádný důvod k tomu, aby Nejvyšší soud jakkoli zasahoval do skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Klatovech a která v napadeném rozsudku s dílčím upřesněním akceptoval Krajský soud v Plzni.
17. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
18. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
19. Tento dovolací důvod záleží v porušení hmotného práva při jeho aplikaci na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S hmotně právní povahou uvedeného dovolacího důvodu se míjí ta část dovolání, kterou obviněný založil na ryze procesních námitkách proti tomu, jak bylo postupováno při opravě protokolu o hlavním líčení a při rozhodování o vyloučení samosoudkyně a jak se Krajský soud v Plzni vypořádal s odvoláním.
20. Obsahově s deklarovaným dovolacím důvodem koresponduje námitka, že vznikla kolize výroku podle §82 odst. 2 tr. zákoníku s výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř., avšak dovolání evidentně nemá ani v tomto ohledu žádné opodstatnění.
21. Výrok podle §82 odst. 2 tr. zákoníku (nyní podle §82 odst. 3 tr. zákoníku ve znění zákona č. 220/2021 Sb.), jímž bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu, kterou způsobil trestným činem, je opatřením, jehož účelem je prohloubení výchovného účinku podmíněného trestu odnětí svobody v tom smyslu, že obviněný sám dobrovolně a iniciativně podnikne potřebné kroky k tomu, aby nahradil způsobenou škodu. Tento výrok není podmíněn návrhem poškozeného, neopravňuje poškozeného domáhat se plnění, o které se jedná, a zejména není exekučním titulem. Naproti tomu výrok, jímž byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost zaplatit pojišťovně na náhradu škody částku 64 177 Kč, byl učiněn v adhezním řízení, jeho nutným podkladem byl návrh pojišťovny jako poškozeného, resp. jako subjektu, na který přešlo právo poškozeného J. K. na náhradu škody (§43 odst. 3 tr. ř.), a zejména pak jde o exekuční titul, na jehož podkladě může pojišťovna plnění vymáhat. Mezi oběma výroky není žádná kolize, vzájemně se nevylučují, jeden není překážkou druhého a oba mohou obstát vedle sebe. Je tedy jasné, že pokud napadený rozsudek obsahuje současně oba výroky, není to žádné porušení hmotného práva. Povinnost uloženou výrokem podle §82 odst. 2 tr. zákoníku obviněný může snadno splnit tím, že sám z vlastní iniciativy a bez vyčkávání toho, jaký bude postup pojišťovny, učiní kroky potřebné k uhrazení škody.
22. Jestliže obviněný poukazuje na svou nejistotu o tom, co spadá pod výrok podle §82 odst. 2 tr. zákoníku, je třeba dodat, že výrok o uložení přiměřené povinnosti podle §82 odst. 2 části věty za středníkem nemusí obsahovat výši náhrady škody, výši odčinění nemajetkové újmy nebo rozsah vydání bezdůvodného obohacení ani označení poškozeného, jehož se týká (č. 49/2011 Sb. rozh. tr.). To plně odpovídá soudní praxi. Soudy zde tuto výši ani osobu poškozeného zpravidla neuvádějí. Výše uvedených nároků ostatně nemusí být známá v době ukládání této povinnosti, ale postačí, bude-li známá v průběhu zkušební doby (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1028).
23. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného zčásti dovoláním podaným z jiného než zákonného dovolacího důvodu a zčásti dovoláním zjevně neopodstatněným.
Závěrem k podanému dovolání
24. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o tom rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 6. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu