ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.520.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 520/2022-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2022 o dovolání obviněného J. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2022, sp. zn. 4 To 314/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 73/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 9. 2021, č. j. 4 T 73/2021-79, byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním spočívajícím v tom, že po určitou dobu bezdůvodně nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, uložený mu v jiné trestní věci, ač byl k tomu řádně vyzván a byl poučen o následcích v případě neuposlechnutí, přičemž do tohoto výkonu trestu byl v konečném důsledku dodán. Za to byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 4 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
2. Zmíněný rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 1. 2022, č. j. 4 To 314/2021-118, podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Proti rozhodnutí krajského soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Namítl, že byla porušena ustanovení mající zabezpečit objasnění věci a jeho právo na obhajobu. Již okresní soud učinil nesprávný závěr, podle kterého nebylo na škodu, pokud byl obviněný při výslechu v přípravném řízení poučen v rozsahu tří stran drobného textu v nepřítomnosti obhájce, navíc vypověděl-li po takovém poučení rozsáhlou část svého doznání. Z uvedeného vyplývají závažné pochybnosti, zda byl skutečně v celém rozsahu poučen, k čemuž odvolací soud nesprávně uzavřel, že obviněný ani obhájce nedodatečné poučení nerozporovali, ač taková námitka byla předložena již soudu prvního stupně. Obviněný shledal irelevantním, že v přípravném řízení uvedl, že byl dostatečně a řádně poučen, stalo-li se tak v nepřítomnosti obhájce. Neakceptovatelné bylo tvrzení odvolacího soudu, podle kterého není v poučení nezbytné citovat celá ustanovení trestních předpisů, když v daném případě byl obviněný právě takto poučen. Obviněný nesouhlasil rovněž se závěrem, podle něhož postačovalo, jestliže byl seznámen s originálem výzvy k nastoupení trestu až v hlavním líčení, a nikoli již ve fázi vyšetřování.
4. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že není pravdou, že by obviněný neměl obhájce ve smyslu tvrzeného dovolacího důvodu, neboť mu byl řádně ustanoven a až poté byl konán jeho výslech. Obhájce se k tomuto úkonu dostavil se zpožděním, během kterého byl obviněný poučen a vypovídal. Dovolání se tak jeví spíše jako stížnost na liknavost obhájce nebo nekvalitu obhajoby, což však pod §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. podřadit nelze, jak je zřejmé i ze soudní praxe Nejvyššího soudu. Jestliže tedy obviněný nenamítl, že by v rozhodné době obhájce vůbec neměl, jeho dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídalo. Uvedl-li dále, že byla porušena ustanovení zabezpečující objasnění věci, jednalo se o kusé poznámky. Jedinou konkrétní námitkou bylo tvrzení o předložení originálu výzvy k nástupu trestu až v hlavním líčení. Pokud by však měl být nesprávným dokazováním založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důvodů nebo by musela být založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo by ve vztahu k nim nesměly být provedeny navrhované podstatné důkazy, což však obviněný netvrdil.
6. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
8. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., je s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento dovolací důvod se vztahuje zejména na případy, kdy v řízení byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel mít v řízení obhájce, ať již zvoleného (§37 tr. ř.) nebo ustanoveného (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. se tedy porušení práva na obhajobu chápe poněkud úžeji, neboť mu neodpovídá každé porušení práva na obhajobu, protože zmíněný dovolací důvod nelze naplnit např. námitkami proti způsobu, jakým obhájce vedl obhajobu. Jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí publikované pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Jinými slovy nepostačuje pouhé formální porušení práva na obhajobu, ale vzniklý stav se musí určitým způsobem odrazit i v meritu věci (naplnění uvedeného dovolacího důvodu je tedy třeba nahlížet materiálně – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 6 Tdo 964/2021). Zmíněný dovolací důvod pak pokrývá i případy, kdy sice obviněný obhájce má (zvoleného nebo ustanoveného soudem), avšak orgány činné v trestním řízení nedodržují zákonné povinnosti z této situace vyplývající (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1198/2011).
9. Dále je namístě připomenout, že podle §202 odst. 4 tr. ř. v případech nutné obhajoby (§36 tr. ř.) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce, pro odvolací řízení platí obdobné ve smyslu §263 odst. 3 tr. ř. Pokud jde o přípravné řízení (vyšetřování), obhájce je podle §165 odst. 2 a 3 tr. ř. již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Oznámí-li obhájce policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu nebo spočívá-li úkon ve výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď, je policejní orgán povinen včas obhájci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce nelze zajistit.
10. Jak je potom zřejmé ze souvisejícího spisového materiálu, v dané věci byl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obviněný, poté co převzal dne 16. 6. 2021 usnesení o zahájení trestního stíhání, si obhájce nezvolil, resp. požádal o jeho ustanovení, což se stalo opatřením Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 0 Nt 629/2021. Výslech obviněného, na který bylo poukazováno v dovolání, se konal dne 24. 6. 2021. Obhájce byl o jeho konání vyrozuměn, nicméně dostavil se bez včasné omluvy se zpožděním asi 10 minut. Během této doby byl podle obsahu vyhotoveného protokolu obviněný poučen, výslovně uvedl, že byl poučen a tomuto poučení porozuměl, netrvá na přítomnosti obhájce a započal svoji výpověď, v níž se doznával k vytýkanému jednání. Po příchodu obhájce požádal o poradu s ním, což mu bylo umožněno a po ní již využil svého práva a vypovídat odmítl, shodně se zachoval i v hlavním líčení. Soud prvního stupně pak při konstituování skutkových zjištění výslovně uvedl, že ke zmíněné části výpovědi, v níž se obviněný doznal, nepřihlížel, nicméně k prokázání jednání postačovaly listinné důkazy, s čímž se ztotožnil i soud odvolací.
11. V návaznosti na shrnuté skutečnosti je především namístě konstatovat, že obviněný obhájce (ustanoveného) v řízení měl, a to i v době konání v dovolání zmiňovaného úkonu – výslechu obviněného v přípravném řízení. Současně bylo stran tohoto úkonu i s obhájcem řádně komunikováno, tedy byl o jeho konání vyrozuměn, jinak řečeno orgány činné v trestním řízení dodržely zákonné povinnosti z této situace vyplývající. Z toho je zřejmé, že k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nemohlo dojít.
12. Již v podstatě mimo možnosti tohoto dovolacího důvodu leží skutečnost, že se obhájce dostavil k tomuto úkonu (výslech obviněného v přípravném řízení) pozdě a jeho provedení bylo započato bez něj, a to po provedení řádného poučení a po výslovném sdělení obviněného, že takový postup akceptuje. K tomu (k řádnosti poučení) Nejvyšší soud doplňuje, že pokud bylo obviněnému předloženo písemné poučení v potřebném rozsahu, které si podle své úvahy přečetl, podepsal, do protokolu prohlásil, že byl poučen a porozuměl tomu a již za přítomnosti obhájce podepsal i související protokol o úkonu s výslovným souhlasem s jeho obsahem, nelze v daném smyslu shledávat pochybení. Všechny tyto skutečnosti pak navíc mají charakter závěrů zcela obiter dictum, protože soudy obou stupňů výslovně z výpovědi obviněného nevycházely, resp. nepoužily ji pro dovození skutkových zjištění, čímž naznačená polemika v zásadě postrádá relevanci, včetně dalších momentů dovolací argumentace obviněného, v níž rozporoval, zda a kdy v řízení uplatnil související námitku (krajský soud v odstavci 12. svého usnesení uvedl, že obviněný námitku týkající se řádnosti poučení uplatnil v hlavním líčení), resp. jestli byly obviněnému předloženy citace celých ustanovení trestních předpisů či nikoli.
13. S uplatněným dovolacím důvodem se potom míjí i tvrzení, zda bylo nutné již v přípravném řízení opatřit originál výzvy k nastoupení trestu, zmíněné v popisu skutkového děje, neboť to s existencí či přítomností obhájce nesouvisí. Nejvyšší soud jen ve stručnosti konstatuje, že není dáno obecné pravidlo, aby všechny listinné důkazy byly vždy jen v originále, ale za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci (§89 odst. 2 tr. ř.), byť jistě může být namístě zohlednit předložení nějakého důkazu v podobě dokumentu pouze v kopii při jeho hodnocení. Těžiště dokazování je potom v řízení před soudem prvního stupně (odstavec 19. usnesení krajského soudu), kde byl v dané věci obviněného zmíněný důkaz (výzva k nástupu trestu), a to originálem, proveden.
14. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného do jisté míry odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu