ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.527.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 527/2022-228
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2022 o dovolání B. I. , nar. XY v XY, formálně trvale bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 61 To 99/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 37 Nt 8004/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání B. I. odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 1. 2022, č. j. 37 Nt 8004/2019-167, bylo B. I. uloženo podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě.
2. Proti uvedenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 podal jmenovaný v zákonné lhůtě stížnost, kterou směřoval proti uložení ochranného léčení. O podané stížnosti rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 2. 2022, č. j. 61 To 99/2022-184, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
3. Lze doplnit, že ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě bylo B. I. uloženo již předcházejícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 10. 2019, č. j. 37 Nt 8004/2019-53, které však bylo na základě stížnosti B. I. zrušeno podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2019, č. j. 8 To 462/2019-68, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal B. I. prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Těžiště dovolacích námitek tkvělo dle dovolatele v tom, že mu bylo uloženo ochranné opatření bez splnění zákonných podmínek k takovému postupu, přičemž konkrétně nebyla naplněna podmínka nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě podle §99 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel zdůraznil, že podle konstantní judikatury nebezpečnost pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě není možno vyvozovat vždy jenom z jediného konkrétního jednání, které vykazuje v daném případě znaky trestného činu, ale musí být zjišťovány i recidivní projevy vytvářející stav nebezpečí pro společnost při ponechání takového pachatele na svobodě. Soudy přitom neučinily dostatečná zjištění pro jasný závěr, jaké budoucí jednání ze strany posuzovaného reálně hrozí.
5. Dovolatel namítal, že ochranné léčení v ústavní formě je mimořádně závažným omezením osobní svobody a posuzování všech zákonných podmínek je potřeba činit s mimořádnou pečlivostí, přičemž v této věci takto soudy nepostupovaly. Z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že jeho napadení policistů ve stavu nepříčetnosti bylo zcela ojedinělým jednáním. Tato skutečnost vyplývá i z tvrzení znalkyně, že posuzovaný není osobností primárně agresivní. Dále poukázal na znalecký závěr, že většina psychotických příznaků u něj může být dána užíváním návykových látek. Vyzdvihl tak důležitost uvedených atributů pro rozhodnutí, neboť je podstatné, zda šlo jen o jednorázový exces způsobený užitím návykové látky nebo se naopak jednalo o důsledek psychózy způsobené dlouhodobou duševní chorobou. Potvrzení ojedinělosti spatřoval rovněž ve skutečnosti, že se před incidentem nedopustil žádných dalších násilných trestných činů a poté dokonce žádného trestného činu, přičemž od incidentu uběhly více než čtyři roky. Závěry o nutnosti uložení ústavního ochranného léčení, aby byla společnost chráněna před násilnými projevy jeho duševní choroby, jsou pak z uvedených důvodů absolutně neopodstatněné.
6. Závěrem dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení soudu druhého stupně a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací námitky odpovídaly deklarovanému dovolacímu důvodu, avšak nepovažoval je za důvodné. Poukázal na zákonné podmínky potřebné pro uložení ochranného léčení, přičemž podmínku spáchání činu jinak trestného nepříčetným pachatelem měl za nepochybně splněnou. Co se týče podmínky nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě, přisvědčil dovolateli v tom, že pro závěr o pravděpodobnosti možného opakování jednání jinak trestného musí být zjišťován stupeň duševní poruchy pachatele, popřípadě jeho dosavadní recidivní projevy. Podmínka pak bude splněna, je-li vysoce pravděpodobné, že nepříčetná osoba spáchá znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákoníkem, a to pod vlivem duševní choroby, přičemž splnění této podmínky je třeba zkoumat na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nicméně samotné doporučení znalce není dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu o uložení ochranného léčení. Státní zástupce pak věc dovolatele označil za případ hraniční. Konstatoval, že tento trpí závažným duševním onemocněním, paranoidní schizofrenií a jeho nebezpečnost na svobodě byla soudy dovozena především ze závěrů znalkyně, podle kterých existuje riziko opakování protiprávního jednání ze strany dovolatele. Připustil, že v mezidobí od spáchání fyzického útoku na policisty nebylo zjištěno žádné konkrétní jednání, které by představovalo závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem. Současně však akcentoval i další zjištění týkající se osoby B. I., a to že žije jako bezdomovec a nemá jakýkoli náhled na svůj zdravotní stav a potřebu léčby. Vzhledem k absenci lékařské kontroly nad aktuálním duševním stavem v kontextu s charakterem a závažností jeho duševního onemocnění měl za to, že závěr o nebezpečí pobytu dovolatele na svobodě lze akceptovat, i když se do současné doby neprojevilo konkrétními excesy v chování dovolatele. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je naplněn, pokud soud rozhodl o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takový postup. Ty jsou zakotveny v ustanovení §99 odst. 1 tr. zákoníku. Podle nich musí být zjištěno, že se stal skutek, který má jinak znaky trestného činu, osoba, jíž má být uloženo ochranné léčení, je pachatelem tohoto skutku, ovšem není pro nepříčetnost trestně odpovědná a její pobyt na svobodě je nebezpečný. Podle §99 odst. 4 tr. zákoníku podle povahy nemoci a vhodnosti léčby soud uloží ochranné léčení v ústavní nebo ambulantní formě.
10. Jak již bylo řečeno, dovolatel podal dovolání proti rozhodnutí, kterým mu bylo podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě. Domnívá se, že se soudy nevypořádaly s otázkou nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě. Nejvyšší soud považuje za potřebné na úvod uvést, že usnesením policejního orgánu 18. 1. 2019, č. j. KRPA-101739-112/TČ-2018-001272, byla podle §159a odst. 1 tr. ř. odložena trestní věc B. I. pro podezření ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 16. 3. 2018 kolem 19:57 hod. na Praze 5 na chodníku v ul. XY, naproti domu č. XY, po příjezdu vozidla zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy, kterým měl být převezen na vyšetření, začal být neklidný a chtěl z místa odejít, čemuž se snažil zabránit V. B., který jej jistil tak, že stál za zády B. I., jenž stál čelem u služebního vozidla a přidržoval ho rukama za oblast ramen, B. I. se prudce otočil k V. B. a udeřil ho rukou, čímž mu srazil z hlavy služební čepici, poté se mu R. L. a V. B. snažili přiložit služební pouta, kdy B. I. kladl aktivní odpor a dvakrát učinil výpad dolní končetinou vzad, čímž udeřil za ním stojícího V. B. pod pravé koleno a do oblasti levé nohy, při svádění na zem se přetočil na záda a zády zůstal ležet na chodníku, začal zasahující policisty napadat údery rukou a kopy, posléze V. B. si na něj obkročmo sedl do oblasti pasu a společně s R. L. se mu snažili zajistit ruce, přičemž on strhl R. L. z obličeje dioptrické brýle, čímž ho poškrábal na čele a u levého oka, a V. B. kopal koleny do oblasti zad a poté co se ho zasahující hlídce podařilo znehybnit, snažil se R. L. kousat a dále na policisty plival, tímto svým jednáním způsobil poškozenému R. L. zranění, a to pohmoždění hlavy, podvrtnutí a natažení přechodu krční a hrudní páteře, pohmoždění měkkých tkání v oblasti 4. prstu levé ruky a škrábancovité oděrky na čele a nad levým okem a V. B. způsobil pohmoždění měkkých tkání pravé ruky v místě třetího prstu v metakarpálním kloubu, pohmoždění měkkých tkání v oblasti pravého lýtka, pohmoždění měkkých tkání obou bérců a drobnou odřeninu kůže na levém bérci, zranění obou policistů bylo znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví zdravotnictví hodnoceno ze soudně lékařského hlediska jako ublížení na zdraví. Soudu pak byl Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 5 podán dne 30. 1. 2019 návrh na uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě.
11. V souvislosti s uloženým ochranným léčením bylo prokázáno, že se stal skutek, jehož pachatelem je dovolatel, a tento skutek vykazuje znaky uvedeného zločinu, přičemž znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Moniky Cendelínové, jakož i jeho dvou doplňků, bylo u dovolatele prokázáno vážné psychiatrické onemocnění v podobě paranoidní schizofrenie. Není sporné, že dovolatel nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. Současně bylo soudy na základě provedených důkazů konstatováno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
12. Je nutné připustit, že nebezpečnost pobytu pachatele činu jinak trestného není možno vyvozovat vždy jenom z jediného konkrétního jednání, které vykazuje v daném případě znaky trestného činu, nýbrž musí být zjišťován též stupeň duševní poruchy pachatele, případně jeho dosavadní recidivní projevy, které mohou vytvářet stav nebezpečí pro společnost při ponechání takového pachatele na svobodě. Tato podmínka je splněna, jestliže je vysoce pravděpodobné, že nepříčetná osoba, která spáchala čin jinak trestný, by mohla pod vlivem duševní poruchy spáchat znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákoníkem. Naplnění této podmínky je třeba posoudit na základě zjištění o povaze a chování nepříčetné osoby a na základě posudku znalce z oboru psychiatrie i toho, zda duševní porucha je takového rázu, že obava z nebezpečnosti pobytu nepříčetné osoby na svobodě je pro budoucnost v uvedeném smyslu dána, přičemž musí být splněna i v době rozhodování soudu o ochranném léčení.
13. Uvedené zásady soudy obou stupňů respektovaly, neboť se zabývaly povahou psychické poruchy dovolatele. Nelze souhlasit s tím, že bylo rozhodnuto pouze na základě doporučení znaleckého posudku a jeho doplňků, neboť soudy jej hodnotily komplexně, přičemž vycházely z jim dostupného spisového materiálu - vyšetřovacího spisu, výpovědí svědků i listinných důkazů, které sice sloužily jako podklad i znalkyni MUDr. Monice Cendelínové, ale posuzovaly je v kontextu s obsahem dalších zajištěných důkazů, které podrobily vlastnímu posouzení. Na druhou stranu soudům nelze vytýkat, že se při posouzení odborných otázek ohledně povahy duševního onemocnění spoléhaly na závěry znalkyně, neboť se jedná o otázky odborné, k jejichž zodpovězení právě znalecký posudek slouží. Z hlediska nebezpečnosti dovolatele v něm bylo poukazováno zejména na to, že z důvodu chronického onemocnění u dovolatele dochází ke ztrátě kontaktu s realitou, objevují se intermitentní poruchy vnímání, což jsou halucinace (zejména sluchové), a psychotické příznaky, jeho sociální situace je velmi špatná, přičemž společenská nebezpečnost vyplývá jednak z vlastní duševní nemoci a jednak z občasného užívání návykových látek, které je dlouhodobé a může zhoršit jeho psychotický stav. Ačkoli není primárně agresivní, v případě neporozumění složité situaci se může cítit ohrožen. Spouštěčem psychotického prožívání mohou být rozličné zátěžové situace, halucinace nebo situace, ve kterých se nachází.
14. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že v dané věci u dovolatele jako osoby bez domova a sociálního zázemí vyvstaly v průběhu řízení notné problémy s jeho kontaktováním. Při plném respektu k právu každého žít podle svého uvážení je zřejmé, že dovolatel postrádá reálný náhled na svůj zdravotní stav, neboť se závažným psychotickým onemocněním se dlouhodobě nikde neléčí, ačkoli mu nutnost léčby byla diagnostikována v průběhu předcházejícího výkonu trestu, ve kterém se léčil nuceně. Z uvedeného vyplývá, že o existenci onemocnění již věděl, nicméně pro svůj přetrvávající negativní přístup rezignoval na potřebnou léčbu. Nemá tak náhled na chorobnost příznaků, jimiž trpí, nechápe situaci v celém kontextu, má narušený kontakt s realitou, je jen omezeně schopen chápat smysl řízení, a to pro trvající paranoidní schizofrenii s chronickými poruchami vnímání, halucinacemi, bludy a pocity ovládání. V důsledku absence léčby selhává ve všech oblastech života od oblasti sociální až po náhled na svůj zdravotní stav, při léčbě je pak naděje na zlepšení duševního stavu, byť v delším časovém horizontu. V tomto případě pak není podstatné, že se od spáchání činu jinak trestného, pro který bylo trestní řízení odloženo, dovolatel žádného jiného trestného jednání nedopustil, neboť při neřešení zdravotního stavu takové jednání reálně hrozí. Soudy rozhodly za dodržení všech zákonných podmínek a při plném vědomí o nebezpečí, které od pachatele, jehož nelze odsoudit, v budoucnu hrozí zájmům chráněným trestním zákonem, jakož i újmy, kterou svým již projeveným nezdrženlivým chováním může způsobit i sobě (stížnostní soud poukázal např. na pobíhání dovolatele po rušné vozovce či životní styl, který ho přivedl do nuzných podmínek, jež řešil mj. majetkovou trestnou činností). V neposlední řadě je vhodné připomenout, že obava z ohrožení společnosti a zákonem chráněných hodnot vyplývající z duševní nemoci B. I. v mezidobí od spáchání činu do rozhodování soudu o ochranném léčení nepominula.
15. Z uvedených důvodů nelze přisvědčit uplatněné argumentaci dovolatele. Z psychiatrického hlediska je pobyt B. I. na svobodě nebezpečný, neboť se jedná o psychotického jedince s neléčeným paranoidním schizofrenním onemocněním, provázeném bludnými představami, bez léčby se zvyšuje riziko opakování škodlivého jednání, jehož se v minulosti dopustil, a současně je jeho chování nevypočitatelné, a právě proto mu bylo uloženo ochranné léčení v ústavní formě. Stížnostní soud závěry soudu prvního stupně považoval za odpovídající všem učiněným zjištěním s tím, že s ohledem na uvedené skutečnosti by ambulantní forma léčby neplnila účel, a tudíž je takový zásah přiměřený. V této souvislosti je potřeba zdůraznit, že ústavní forma ochranné psychiatrické léčby je prevencí reálně hrozícího protispolečenského jednání dovolatele, který vědom si své diagnózy sám od sebe dobrovolnou ambulantní léčbu nezahájil a ze shora nastíněné nespolupráce nelze ani předpokládat, že by tak učinil. Podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí je zřejmé, že soudy obou stupňů podmínky pro uložení ústavní formy léčení v potřebné míře zvažovaly, posoudily podle učiněných zjištění všechny podstatné okolnosti a dospěly k závěrům, které mají oporu ve znaleckém posudku a jeho dodatcích. Nejvyšší soud si je vědom závažného omezení dovolatele na jeho osobní svobodě uložením ochranného léčení v ústavní formě, nicméně v jeho případě je potřebné zvažovat všechny skutečnosti v souhrnu, je totiž zřejmé, že dovolatel není schopen pravidelně docházet na ambulantní léčbu a proto tato forma ochranného léčení nemůže splnit svůj účel. Ze všech uvedených důvodů lze dospět k opodstatněnému závěru, že dovolatel je pro společnost nebezpečný a podmínky pro uložení ústavní formy léčení byly splněny. Současně je vhodné akcentovat možnou změnu formy léčby v souladu s ustanovením §99 odst. 5 tr. zákoníku, avšak za nutné součinnosti dovolatele.
16. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Nejvyšší soud proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 6. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.