ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.557.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 557/2022-594
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 6. 2022 o dovolání obviněného O. B. , nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 67 To 438/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 15/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 10. 2021, č. j. 38 T 15/2021-500, byl obviněný O. B. uznán vinným v bodě 1 zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců a k trestu propadnutí věci – vozidla Ford Mondeo.
2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že
1. dne 1. 5. 2020 kolem 17:28 hodin v Praze – Radotín řídil osobní motorové vozidlo Ford Mondeo, ačkoliv není a nikdy nebyl držitelem řidičského oprávnění a před jízdou požil pervitin, tedy byl si vědom toho, že není schopen motorové vozidlo bezpečně ovládat, a současně si byl vědom toho, že má uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, a poté, co byl na cyklostezce spatřen a stavěn hlídkou Policie České republiky, výzvy neuposlechl a naopak zvýšil rychlost a před policejní hlídkou ujížděl střídavě po pozemní komunikaci a po cyklostezce, na které jel rychlostí mezi 60 až 80 km/h, minul zde skupinu tří rybářů a přesně neurčený počet cyklistů a in-line bruslařů, kteří před ním uskakovali mimo cyklostezku, kromě nich se na cyklostezce nacházelo mnoho lidí s ohledem na probíhající státní svátek, pohybovali se zde chodci s dětmi, paní s kočárkem, minimálně čtyři osoby na in-line bruslích, jeden běžkař s hůlkami, kteří museli před projíždějícím vozidlem obžalovaného uskakovat mimo cyklostezku na travnatý povrch, aby zabránili případnému střetu, následně obviněný v pravotočivé zatáčce nezvládl řízení vozidla, s tímto vyjel mimo cyklostezku a s vozidlem narazil do zde se nacházejících kamenů, přičemž v krvi odebrané mu téhož dne během lékařského vyšetření bylo následným toxikologickým vyšetřením zjištěno 36 ng/ml metamfetaminu a 17 ng/ml amfetaminu,
2. dne 4. 6. 2020 poté, co kolem 15:39 hodin v XY ulici v Praze 5 před budovou Policie České republiky vytrhl zadní registrační značku ze zde zaparkovaného služebního vozidla, na policistech, kteří proti němu prováděli služební zákrok, v úmyslu působit na výkon jejich pravomoci nejprve způsobem ve výroku rozsudku blíže specifikovaným užil násilí a poté jim opakovaně vyhrožoval usmrcením, přičemž v tomto pokračoval i po celou dobu svého pobytu na policejním oddělení, kde přítomnému dozorčímu služby vyhrožoval, že zabije je, jejich děti i jejich rodiny, a ve svém vyhrožování pokračoval i během převozu vozidlem rychlé záchranné služby nejprve do Fakultní nemocnice XY a poté do Psychiatrické nemocnice XY.
3. Odvolání obviněného směřované pouze do výroku o vině pod bodem 1 a výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 1. 2022, č. j. 67 To 438/2021-538, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dne 28. 4. 2022 dovolání. Odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Konstatoval, že skutek pod bodem 1 soudy nesprávně právně kvalifikovaly jako zločin obecného ohrožení, ačkoli pro to nebyly splněny zákonné podmínky. V popisu skutku údajně absentuje, že jednáním obviněného došlo k navození stavu živelnosti, resp. že se jím řízené vozidlo stalo neovladatelným a mohlo tak dojít k nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nejméně sedmi lidí. Soud prvního stupně uvedl, že se na cyklostezce nacházel neurčený počet lidí, nebylo tedy ani prokázáno, kolik lidí mohlo být jízdou obviněného ohroženo, proto mělo být v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnuto v jeho prospěch. Kromě toho nezpůsobil dopravní nehodu, zranění ostatních účastníků silničního provozu ani škodu na majetku. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí.
5. K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že obviněný opakuje již jednou uplatněné námitky, se kterými se soudy správně vypořádaly. Námitky dovolatele lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jedná se však o výhrady zjevně neopodstatněné. Obviněný svou zběsilou jízdou vyvolával stav obecného nebezpečí, neboť ostatní účastníky silničního provozu pohybující se po cyklostezce a v její bezprostřední blízkosti postupně ohrožoval na jejich životech, respektive přinejmenším na jejich zdraví. Že následky v podobě újmy na zdraví v daném případě nenastaly, nebylo zásluhou obviněného, ale jednalo se pouze o dílo náhody, případně to byl důsledek včasné reakce ostatních osob, jimž se podařilo z dráhy řítícího se automobilu uskočit. Uvedeným hazardním a vysoce riskantním stylem jízdy tedy dovolatel bezesporu vyvolal stav živelnosti, který po celou dobu své divoké jízdy udržoval. Na zdraví a životech bylo bezprostředně ohroženo více než sedm osob. Obviněnému lze přisvědčit pouze v tom, že soudy jejich přesný počet ve skutkové větě neuvedly. V případech obdobných tomuto to však ani není prakticky možné. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
7. Obviněný podal dovolání dne 28. 4. 2022, tedy za účinnosti té části zákona č. 220/2021 Sb., ve které došlo ke změně ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této změny je, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, je nadále dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Vzhledem k tomu, že úkony trestního řízení se posuzují podle zákona účinného v době, kdy byly učiněny, a ze samotného obsahu dovolání je zjevné, že obviněný dovolání fakticky opíral o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud posoudil obsah dovolání tak, že bylo podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
8. V zásadě skutkové povahy je dovolací námitka týkající se údajného rozporu v počtu ohrožených osob, kterým mělo hrozit nebezpečí smrti či těžké újmy na zdraví. Podle dovolatele nebylo provedenými důkazy postaveno na jisto, kolik lidí bylo jeho jízdou ohroženo a pro tyto pochybnosti mělo být rozhodnuto v jeho prospěch. Z provedeného dokazování však jednoznačně vyplynulo, že bylo ve větší míře ohroženo více než sedm osob. Jednak sám obviněný ve své výpovědi uvedl, že na cyklostezce bylo zhruba osm lidí. K počtu lidí se vyjádřili i zasahující policisté – svědci M. M. a F. H. (z protokolu o zadržení osoby podezřelé vyplývá, že obviněný měl svou jízdou ohrozit dokonce 25 lidí). Svědek M. M. shrnul, že cyklostezka byla „plná lidí“, protože byl státní svátek.
9. Vydáním lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví ve smyslu znaků uvedeného trestného činu se rozumí ohrožení nejméně sedmi osob, přičemž tyto mohou, ale nemusí být individuálně určeny (viz rozhodnutí č. 33/2009 Sb. rozh. tr.). To jinými slovy znamená, že postačí, když z důkazů fakticky vyplyne ohrožení uvedeného počtu osob, které však v následném trestním řízení nemusí být ztotožněny. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu bylo těchto ohrožených osob více než judikaturou požadovaných sedm osob. Taková skutečnost (ohrožení více jak sedmi osob, byť blíže neztotožněných) vyplývá konečně i ze znění tzv. skutkové věty výroku o vině.
10. Obviněný dále namítl absenci naplnění objektivní stránky zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku v tom směru, že z popisu skutku nevyplývá, že by došlo k navození stavu živelnosti, ani skutečnost, že by způsobil nehodu, škodu na majetku nebo že by někoho zranil. Jde však o námitky zjevně neopodstatněné.
11. Zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo takové obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění. Znaky uvedeného zločinu naplnil obviněný tím, že úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví tím, že se dopustil „jiného podobného nebezpečného jednání“, čímž se rozumí podobné nebezpečné jednání, jako jsou jednání v citovaném ustanovení demonstrativně vyjmenovaná.
12. Nelze souhlasit s dovolatelem, že by z popisu jeho jednání, jak je uveden v tzv. skutkové větě výroku o vině, nevyplývalo, že došlo ke stavu „živelnosti“, resp. že by vozidlo bylo neovladatelné a reálně tak hrozilo nebezpečí vzniku poruchy. Jednak jde o opakovanou výhradu obviněného, se kterou se dostatečným způsobem vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Kromě toho skutečnost, že obviněný způsobil obecné nebezpečí v takové intenzitě a závažnosti, jaká je předpokládána v §272 odst. 1 tr. zákoníku, tj. že jím vyvolaná událost se vyznačovala určitou živelností a neovladatelností jejího průběhu, lze dovodit ze způsobu a okolností jeho jízdy, jak je popsáno právě ve skutkové větě.
13. Především nelze pominout zásadní fakt, že obviněný ve snaze ujet policejní hlídce navedl vozidlo na cyklostezku, kde se pohybovalo větší množství osob. Osoby pohybující se na cyklostezce mohly oprávněně očekávat, že tento prostor je pro jejich pohyb (i pro pohyb jejich dětí) bezpečný, a naopak nemohly tušit, že se na ní bude vyskytovat rychle jedoucí motorové vozidlo. Jejich obezřetnost proto byla velmi nízká, což ještě zvyšovalo jejich bezprostřední ohrožení a tedy i nebezpečí vzniku poruchy (na životě, zdraví či na majetku přítomných osob). Mimoto rychlost vozidla řízeného obviněným byla velmi vysoká (bylo zjištěno, že mezi 60 a 80 km/h) a osoby nacházející se v trase vozidla musely uskakovat mimo cyklostezku, aby se s ním nedostaly do střetu, což již samo o sobě implikuje závěr, že se jeho jízda vyznačovala určitou živelností a vývoj událostí neměl obviněný pod kontrolou. Z judikatury vyplývá, že za nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví se nepovažují pouze situace, kdy osoby musejí před vozidlem obviněného uskakovat či se mu aktivně vyhýbat, ale bezprostředně ohrožené jsou v podstatě veškeré osoby, u nichž lze učinit závěr, že se pouze vlivem náhodných okolností nebo vlastní včasnou reakcí na situaci do jízdní dráhy obviněného nedostaly, ač k tomu byly poměrně blízko, resp. obviněný se vlivem okolností na jeho vůli nezávislých nedostal přímo do jejich jízdní dráhy nebo do místa, kde se v danou dobu pohybovaly. V zásadě jde o to, že obviněný svou jízdou vytvořil situaci, kterou nemohl mít vůbec nebo zdaleka ne plně (mj. v důsledku jízdy po cyklostezce a vysoké rychlosti) pod kontrolou, a to v místě a čase, z nichž vyplýval předpoklad pohybu chodců a jiných lidí, kteří se zde také skutečně vyskytovali (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 7 Tdo 408/2021). Jak zdůraznily oba soudy, bylo spíše otázkou náhody a velkého štěstí, že se nikomu z přítomných nic nestalo a žádná větší škoda (na životě, zdraví osob či majetku) nebyla způsobena. Závěr o neopodstatněnosti jeho výhrady (že vozidlo měl pod kontrolou a nebylo tak neovladatelné) lze učinit rovněž na základě svědecké výpovědi zasahujících policistů (že jeho jízda byla zbrklá a panická, vozidlo mu lítalo ze strany na stranu, kromě toho se místy pohyboval v terénu, kde je okolí cyklostezky zarostlé a nejde vidět, zda někdo vyjede naproti apod.) i okolnosti, že v závěru své zběsilé jízdy obviněný řízení nezvládl a naboural do hromady kamení. Popsané jednání obviněného lze pokládat za „jiné podobné nebezpečné jednání“ ve smyslu ustanovení §272 odst. 1 tr. zákoníku (srov. přiměřeně č. 33/2009 Sb. rozh. tr.). Uvedená námitka je zjevně neopodstatněná.
14. Obecně je možné dodat, že už z podstaty jízdy, jejímž smyslem je ujet policejní hlídce pronásledující pachatele v motorovém vozidle, zpravidla vyplývá vysoká míra ohrožení ostatních účastníků silničního provozu i dalších poblíž se vyskytujících osob. Jde totiž o jízdu rychlostí, kterou považuje pachatel za způsobilou ujet pronásledujícímu policejnímu vozidlu, a zároveň o jízdu, která je zpravidla nahodilá a zbrklá až panická. S ohledem na charakteristiku motorového vozidla přitom jde bezesporu o bezprostřední a závažné ohrožení lidí na životě a zdraví.
15. Pokud jde o námitku obviněného, že svým jednáním nezpůsobil dopravní nehodu ani zranění ostatních účastníků silničního provozu ani škodu na majetku, lze jen stručně konstatovat, že to není znakem skutkové podstaty zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku. Ten totiž patří mezi trestné činy ohrožovací, pro něž je typické, že k jejich dokonání postačuje pouhé ohrožení chráněného zájmu. Jejich následek spočívá ve vyvolání situace, při níž hrozí reálné nebezpečí, a chybí jen jeden nebo několik málo aktů k tomu, aby nastala porucha, k níž vyvolaný stav směřuje (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2767). Jedná se tak rovněž o námitku zjevně neopodstatněnou.
16. Námitky uvedené v dovolání obviněného zčásti nejsou podřaditelné pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod, zčásti sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného O. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu