ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.592.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 592/2022-326
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 7. 2022 o dovolání obviněného J. J. , nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 14 To 447/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 60/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 11. 2021, č. j. 3 T 60/2021-244, byl obviněný J. J. uznán vinným pod bodem I přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem II přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a pokusem přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle §21 odst. 1, §207 odst. 1 tr. zákoníku. Za všechny tyto trestné činy byl odsouzen podle §358 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ochranné léčení protitoxikomanické v ambulantní formě a bylo rozhodnuto samostatnými výroky podle §228 tr. ř. o povinnosti obviněného nahradit poškozeným Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví škodu ve výši 7 982 Kč, D. K. škodu ve výši 5 700 Kč a J. S. škodu ve výši 7 802 Kč.
2. Podle zjištění okresního soudu obviněný J. J. spáchal přečin porušování domovní svobody v podstatě tím, že v době od 17:00 hodin dne 25. 7. 2020 do 18:00 hodin dne 29. 7. 2020 otevřel sklepní okno a vnikl jím do sklepa bytového domu v XY ulici v Pardubicích, odkud odnesl ve skutkové větě specifikované nářadí, čímž poškozenému D. K. na odcizených věcech způsobil škodu celkem 5 700 Kč.
3. Odvolání obviněného směřované do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 26. 1. 2022, č. j. 14 To 447/2021-278, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
4. Obviněný podal dne 19. 4. 2022 dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které následně ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně doplnil. Uvedl, že jím napadá výrok o vině ohledně skutku uvedeného pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně, výrok o trestu a navazující výrok o náhradě škody s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. i zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu. Vytkl porušení práva na spravedlivý proces. S odkazem na údajný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem namítl, že jeho vina (míněno skutkem pod bodem I) byla postavena na jediném důkazu – nalezené plechovce s jeho DNA profilem ve sklepě poškozeného. Takový osamocený nepřímý důkaz je však pro prokázání jeho viny zcela nedostatečný. Kromě toho se tam plechovka mohla dostat otevřeným sklepním oknem, když ji dovolatel po cestě ke své sestře, která v domě žije, odhodil. Nijak tedy nedokazuje, že obviněný na místě činu skutečně byl. Obviněný nesouhlasil ani s výrokem o náhradě škody poškozenému D. K. Jelikož skutek pod bodem I byl kvalifikován pouze jako porušování domovní svobody, nikoli také jako krádež, nemá podle názoru obviněného adhezní výrok žádný podklad v právní kvalifikaci skutku. Nesouhlasil ani s výší přiznaného nároku poškozenému. Podle jeho názoru totiž nebyly provedeny žádné relevantní důkazy, na základě kterých by bylo možno určit, jaké věci ve sklepě vůbec byly ani jakou měly hodnotu. Vysvětlení podané poškozeným je zcela nedostatečné, jelikož svá tvrzení ničím nedoložil.
5. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i část jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně – výrok o vině skutkem pod bodem I, výrok o trestu a navazující výrok o náhradě škody.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání vyložil ve vztahu k námitce ohledně přítomnosti obviněného na místě činu rozdíl mezi důkazem pachovou stopou a důkazem analýzou DNA. Odkaz obhajoby na nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2773/20, podle něhož jediný nepřímý důkaz nemůže sám o sobě stačit k prokázání viny obviněného, je podle státního zástupce nepřiléhavý, neboť v uvedeném případě se jednalo o důkaz metodou pachové identifikace, jejíž podstata a průkaznost je ze své povahy odlišná od – v této věci projednávané – metody analýzy DNA. Soudy rovněž logicky vysvětlily, proč se stopa s DNA dovolatele nemohla dostat do sklepa jinak než přímým kontaktem obviněného. Vadná skutková zjištění ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v této věci nejsou. Pokud dovolatel tvrdil, že co do odcizení věcí ze sklepa mu nebyla vina prokázána, fakticky tím namítal porušení zásady in dubio pro reo; takové námitky však nejsou způsobilé založit žádný dovolací důvod. Námitka týkající se náhrady škody je procesní povahy, kromě toho neodpovídá ani ustáleným názorům nauky a judikatury, že na právním posouzení skutku nezáleží a podstatné je pouze to, že škoda byla způsobena skutkem, jímž byl obviněný uznán vinným. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. V předmětné trestní věci rozhodná skutková zjištění Okresního soudu v Pardubicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, nejsou v žádném zjevném rozporu s důkazy.
10. Závěr o tom, že obviněný se v předmětném sklepě nacházel, soudy dovodily z přítomnosti DNA profilu obviněného na plechovce nalezené v tomto sklepě. Nelze souhlasit s verzí obhajoby uplatněnou až v rámci mimořádného opravného prostředku, že se plechovka s DNA obviněného mohla dostat do sklepa otevřeným oknem, a proto že je toto rozhodné skutkové zjištění v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Jednak se tato námitka nevztahuje ani tak k zjevnému rozporu – byť dovolatelem obecně deklarovanému – provedených důkazů s rozhodnými skutkovými zjištěními soudů ve výše uvedeném smyslu, ale spíše k hodnocení důkazů a k aplikaci procesní zásady in dubio pro reo (tj. že v pochybnostech je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného) . Kromě toho je postavena na odlišných skutkových zjištěních, než jaké učinily soudy, tedy na skutečnosti, že sklepní okno mělo být již otevřeno a zmiňovaná plechovka se tam mohla dostat touto cestou bez nutnosti osobní přítomnosti obviněného ve sklepě. Jak však vyplývá z provedených důkazů, taková situace nemohla reálně nastat. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení poškozeným D. K., který byl v hlavním líčení se souhlasem stran přečten, vyplývá, že sklep byl opatřen okny směřujícími jednak do ulice a jednak do zahrady ve vnitrobloku zástavby, přičemž všechna okna byla v předmětné době zabezpečena a nepoškozena. Tuto skutečnost (okno bylo zavřené a obviněný si je otevřel a následně jím vnikl do sklepa) vzal nalézací soud za prokázanou, a proto ji promítl i do znění tzv. skutkové věty výroku o vině. Pro úplnost je nutno zmínit, že – jak uvedl i poškozený ve zmiňovaném vysvětlení – u sklepního okna nebyla spodní podezdívka v úplném spojení se spodním rámem okna, byla tam nerovnoměrná mezera, přičemž pachatel podezdívku ještě více poškodil jejím vydrolením (viz č. l. 84 p. v. trestního spisu). Nicméně fotodokumentace obsažená v trestním spise (č. l. 74) vylučuje, aby bylo plechovku možné dostat do sklepa touto mezerou, jelikož ta (ani po jejím zvětšení vydrolením) nebyla natolik velká, aby jí plechovka prošla. V tomto případě proto nebylo jiného logického vysvětlení, jak se mohla plechovka se stopami DNA obviněného dostat do sklepa, než to, že se tam obviněný v předmětnou dobu nacházel a po vypití nápoje zde plechovku zanechal.
11. Je pravdou, že závěr o vině obviněného ve vztahu k přečinu porušování domovní svobody byl postaven především na jednom usvědčujícím důkazu, toho si však byly soudy očividně vědomy, a proto věnovaly dostatečnou pozornost hodnocení tohoto důkazu, který hodnotily i v kontextu ostatních důkazů (mimo jiné s tím, proč měl poškozený podezření právě na obviněného, který byl v dané době v místě spatřen), a logickým způsobem odůvodnily, proč nebylo možné, aby se stopy DNA obviněného dostaly na místo činu jiným způsobem, než jak bylo výše popsáno. V podrobnostech je možné odkázat zejména na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Lze uzavřít, že v tomto případě nebylo možno shledat žádný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
12. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. Námitky směřující do adhezního výroku navazujícího na výrok o vině obviněného přečinem porušování domovní svobody nelze pod tento ani žádný jiný dovolací důvod podřadit. Výhrada dovolatele stran absence důkazů ohledně množství a hodnoty věcí odcizených ze sklepa poškozeného se netýká skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Jde o námitku směřující do hodnocení důkazů, která kromě toho ani nevychází z reálného stavu věci. Jak uvedl již odvolací soud, zjištění, jaké věci byly odcizeny, byla učiněna na základě vysvětlení poškozeného. Absenci dalších důkazů k této otázce není možné pokládat za důvod, pro který by výpověď poškozeného měla být hodnocena jako nevěrohodná. Ve skutkově obdobných případech je běžné, že pro konkretizaci odcizených věcí slouží výpověď poškozeného. Odvolací soud na stejnou námitku obviněného reagoval a zabýval se věrohodností poškozeného. Pokud jde o určení hodnoty odcizených věcí, soudy důvodně vycházely z odborného ohodnocení vypracovaného v přípravném řízení.
14. Odmítnout je třeba i námitku, že nebylo možno rozhodnout adhezním výrokem o povinnosti obviněného k náhradě škody, jelikož předmětný skutek byl posouzen pouze jako přečin porušování domovní svobody a nikoli také jako trestný čin krádeže. Jednak jde o procesní námitku, kterou nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Kromě toho na tuto námitku správně reagoval již odvolací soud, přičemž jeho závěry jsou v souladu s ustálenou judikaturou soudů. Zásadní v této věci je, že jednání obviněného tvořilo jeden skutek, že bylo prokázáno, že k majetkové škodě došlo a že její vznik je v příčinné souvislosti s jednáním, jímž byl obviněný uznán vinným. Na právním posouzení tohoto skutku nezáleží. Nezáleží proto ani na tom, zda každá složka skutku se projeví v jeho právním posouzení. Není tudíž podstatné, že předmětné jednání obviněného bylo kvalifikováno pouze jako přečin porušování domovní svobody, neboť i když nebylo možno je kvalifikovat rovněž jako přečin krádeže, byla jím škoda v uvedené výši způsobena a navíc vznik škody z popisu skutku ve výroku rozsudku přímo vyplývá. Nic tedy nebránilo tomu, aby v rámci adhezního řízení došlo k přiznání nároku poškozeného na náhradu škody. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo dovolání obviněného podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
15. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o tom rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu