ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.616.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 616/2022-390
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný A. R. , nar. XY v XY, Běloruská republika, bytem XY, Běloruská republika, občan Běloruské republiky, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 44 To 73/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 152/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. R. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 2. 2022, č. j. 3 T 152/2021-296, byl obviněný A. R. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 3 712 Kč.
2. Jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Obvodní soud pro Prahu 4 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že dne 2. 8. 2021 v Praze 4, XY čp. XY, v bytě č. 35 po předchozí rozepři ohledně vystěhování obviněného z pronajatého pokoje obviněný fyzicky napadl poškozeného V. Z., nar. XY, tím způsobem, že uchopil nůžky na nehty, navlékl si je na prsty, sevřel je v pěst a vedl s nimi intenzivní útok na oblast krku, hlavy, trupu, horních a dolních končetin poškozeného, křičel, že poškozeného zabije, přičemž poškozený se tomuto útoku snažil bránit, upadl po zádech na postel, kde na něj obviněný nůžkami dále útočil mimo jiné na místa v oblasti krku, až se poškozenému podařilo vstát a opustit místo. Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 obviněný způsobil poškozenému na různých částech těla četná povrchová méně závažná zranění specifikovaná ve výroku o vině, která poškozeného omezovala v obvyklém způsobu života po dobu 10 dní, avšak bodná rána nůžkami do krku, zad a podžebří poškozeného byla způsobilá přivodit mu vážná zranění, v případě řezné rány vlevo na krku by za použití velké síly mohlo dojít k poranění velkých krčních cév či dýchacích cest, což by poškozeného mohlo bezprostředně ohrožovat na životě nadměrnými krevními ztrátami, vzduchovou embolií či vdechnutím krve do plic, a bodné rány do podžebří a zad by za použití velké síly mohly vést k proniknutí do tělní dutiny se zasažením důležitých orgánů, čehož si obviněný musel být vědom, a k tomuto těžšímu následku nedošlo jen v důsledku aktivní obrany poškozeného.
3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, č. j. 44 To 73/2022-329, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Vytkl, že soudy postupovaly nesprávně, pokud neprovedly navrhovaný důkaz směřující k potvrzení obhajoby, že má závažně poškozenou pravou horní končetinu, kterou byl podle výroku o vině veden útok, takže nebyl schopen pravou paží vést žádné údery velkou intenzitou, což znamená, že z jeho jednání nehrozila těžká újma na zdraví. Namítl, že neměl úmysl útočit na poškozeného velkou silou. Smysl jeho námitek vyznívá tak, že neměl úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Uvedl, že jeho jednání bylo nutnou obranou, protože se jen bránil útoku poškozeného, který je fyzicky zdatnější a v celém konfliktu vystupoval v pozici „ochranky“ S. P. (majitelky bytu, v němž se incident odehrál). Poukázal na to, že užil jen takovou intenzitu jednání, aby se ubránil útoku poškozeného. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání (které bylo zasláno obhájci k případné replice) prezentoval názor, že obviněný vedl útok proti poškozenému dostatečně velkou silou na to, aby mu způsobil těžkou újmu na zdraví. Uvedl, že skutečně způsobená méně závažná zranění sice byla způsobena ranami malé a střední intenzity, avšak šlo o důsledek obrany poškozeného, kterému se dařilo tlumit útok tak, že intenzita dopadu útočného nástroje na jeho tělo byla snížena. V této spojitosti konstatoval, že pokud soudy neprovedly navrhovaný důkaz ohledně tvrzeného postižení paže poškozeného, nešlo o žádné pochybení. Zdůraznil, že skutková zjištění soudů nejsou v žádném rozporu s důkazy a nepřipouštějí závěr, že obviněný byl napaden útokem poškozeného. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Rozhodnými skutkovými zjištěními jsou jednak zjištění, že obviněný napadl poškozeného, a jednak zjištění, že útok obviněného byl co do intenzity způsobilý přivodit poškozenému těžké ublížení na zdraví. Tato zjištění nejsou v žádném, natož pak zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nejsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (což obviněný nenamítal) a nejedná se ani o to, že by ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Zjištění, že obviněný napadl poškozeného, má odpovídající obsahový podklad ve svědecké výpovědi poškozeného, který podrobně, konkrétně, jasně, bez jakýchkoli rozporů a celkově přesvědčivě popsal okolnosti, za nichž ho obviněný napadl, způsob a rozsah napadení, svou reakci na napadení, utrpěná zranění apod. Samotnému incidentu nebyl nikdo třetí přítomen, takže tu je obhajoba obviněného, podle které na něho jako první zaútočil poškozený, a protichůdná výpověď poškozeného, podle které útočníkem byl obviněný. Věrohodnost svědecké výpovědi poškozeného vyplývá nejen z její konzistentnosti, ale také z toho, že pokud byla ověřitelná dalšími důkazy, potvrdila se její pravdivost. To se konkrétně týká okolností, které předcházely incidentu a které vnímala také svědkyně S. P. Poškozený i svědkyně v podstatě shodně popsali průběh jednání s obviněným poté, co vstoupili do bytu za tím účelem, aby svědkyně dosáhla toho, že obviněný se do hodiny vystěhuje. Výpověď obou se shodovala také v tom, že bezprostředním podnětem návratu poškozeného do bytu bylo to, že při jejich odjezdu z místa dopadl z výšky na automobil poškozeného nějaký předmět, který podle nich shodil obviněný. Svědkyně se do bytu již nevrátila a poškozený jednoznačně uvedl, že obviněný na něho ihned po vstupu do bytu skočil s nůžkami navlečenými na dva prsty pravé ruky zaťaté v pěst. Objektivní nález četných zranění na těle poškozeného, jak byl zachycen ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, potvrdil tu část svědecké výpovědi poškozeného, v níž poškozený uvedl, do kterých míst těla byl zasažen, přičemž také povaha a mechanismus vzniku těchto zranění odpovídá podle znaleckého posudku tomu, co ve svědecké výpovědi uvedl poškozený. Věrohodnost svědecké výpovědi poškozeného nebyla zpochybněna žádnou objektivně zjištěnou okolností, takže ji soudy důvodně vzaly za podklad zjištění, že obviněný v pozici útočníka napadl poškozeného. Správnost tohoto závěru je dokreslena skutečností, že obviněný v průběhu incidentu neutrpěl žádné zranění.
10. Zjištění, že intenzita útoku obviněného byla způsobilá přivodit poškozenému těžkou újmu na zdraví, je plně přijatelné, i když není v rozhodnutích soudů dostatečně jasně odůvodněné. Jde o to, že při rozlišování síly malé, střední a velké byly podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, pouze rány vedené velkou silou způsobilé přivodit poškozenému vážnou poruchu zdraví ve smyslu těžké újmy na zdraví. Přitom objektivně způsobená zranění byla podle znaleckého posudku následkem ran zasazených malou a střední silou. Zdánlivý rozpor, který tu vyvstává, lze logicky překlenout tím, že se vezme v úvahu aktivní a očividně účinná obrana poškozeného. Ve své svědecké výpovědi poškozený popsal, že obviněný mu nůžkami útočil do hlavy, očí, těla, nohou, krku, břicha, ramen a kolen, přičemž se tomuto útoku bránil tím, že obžalovanému držel ruku s nůžkami. Je zjevné, že při tomto způsobu obrany nutně byla síla, kterou obviněný vkládal do jednotlivých aktů útoku, výrazně utlumena, takže rány, do nichž obviněný vložil velkou sílu, zasáhly poškozeného se sníženou intenzitou, která již odpovídala malé a střední síle. To, že poškozený nakonec utrpěl jen méně závažná povrchová zranění, není důsledkem menší intenzity útoku obviněného, ale účinnosti obrany poškozeného. Tím pádem bylo nadbytečné doplňovat důkazy navrhovaným znaleckým posudkem ohledně funkčnosti pravé paže obviněného z toho hlediska, zda s ní je schopen vyvinout velkou sílu. Použití síly velké intenzity je evidentní již z objektivního průběhu útoku obviněného, který byl utlumen účinnou obranou a který navíc nespočíval jen v nějakém ojedinělém úderu, nýbrž měl povahu široce založeného jednání zaměřeného prakticky proti celému tělu poškozeného s použitím nůžek na nehty navléknutých na prsty ruky. Takto rozsáhlý útok sám o sobě dostatečně svědčí o tom, že obviněný nebyl namítaným postižením pravé paže nijak omezen ve schopnosti vést útok velkou silou. Neprovedení důkazu navrhovaným znaleckým posudkem tudíž nebylo nedůvodné ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
12. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení nejsou skutkové námitky, neboť skutková zjištění soudů lze napadat jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Pokud obviněný namítal beztrestnost svého jednání z důvodu nutné obrany (§29 tr. zákoníku), je nutno konstatovat, že o nutnou obranu evidentně nešlo již proto, že posuzovaným jednáním obviněný neodvracel žádný útok, což je zřejmé ze skutkových zjištění soudů. Námitky týkající se nutné obrany jako okolnosti vylučující protiprávnost jeho jednání obviněný založil na polemice se skutkovými zjištěními soudů a na tom, že se snažil prosadit svou vlastní verzi incidentu, podle které byl napaden útokem poškozeného. Tím obviněný vybočil z mezí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
14. Evidentně bez opodstatnění jsou námitky týkající se úmyslného zavinění a tudíž i správnosti právního posouzení skutku, jak ho zjistily soudy.
15. Zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Pokusem je podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
16. Z citovaných ustanovení vyplývá, že při pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele též ve vztahu k hrozícímu následku, jímž je těžká újma na zdraví (§122 odst. 2 tr. zákoníku).
17. Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
18. Se závěrem soudů, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, lze souhlasit.
19. Úmysl je formou zavinění a vyjadřuje vnitřní psychický vztah pachatele k činu. Autentickým důkazem zavinění je výpověď obviněného. Jestliže obviněný popírá zavinění, jak tomu bylo v posuzované věci, je možné na zavinění usuzovat z objektivních okolností činu. V případě útoku proti tělesné integritě poškozeného jde o to, za jaké situace byl čin spáchán, čím byl motivován, jakými slovními projevy byl provázen, zda a jaký předmět byl použit k útoku, jaká byla četnost jednotlivých útočných aktů, do jakých částí těla poškozeného útok směřoval, jakou silou byl veden apod.
20. V posuzované věci k útoku obviněného došlo poté, co poškozený byl z důvodu neplacení nájemného vyzván majitelkou bytu k tomu, aby se vystěhoval. K jednání s obviněným si majitelka bytu přizvala poškozeného, protože se obviněného pro jeho předchozí hrubé jednání bála. Když se poškozený po předchozím jednání s obviněným vrátil do bytu s podezřením, že obviněný z okna hodil na jeho automobil nějaký předmět, obviněný na něho ihned zaútočil, přičemž k tomu byl předem připraven, jak o tom svědčí zjištění, že na prstech pravé ruky sevřené v pěst měl navléknuté nůžky na nehty. Nůžky použité k útoku tu měly povahu zbraně jako předmětu, jímž je možno útok proti tělu učinit důraznějším (§118 tr. zákoníku). Obviněný provázel útok slovními výhrůžkami, že poškozeného zabije, což za daných okolností svědčí o tom, že mu chtěl výrazně ublížit. Útok obviněného byl zjevně motivován tím, že poškozený vystupoval na straně majitelky bytu, která po obviněném požadovala, aby se vystěhoval, což u něho vyvolalo vyhraněný záporný vztah nejen k majitelce bytu, ale i k poškozenému. Rovněž z této motivace vyplývala za daných okolností snaha obviněného výrazně poškozenému ublížit. Nejpřesvědčivějším projevem úmyslu obviněného výrazně ublížit poškozenému vážným zraněním byl způsob provedení útoku, který záležel v mnoha úderech rukou ozbrojenou nůžkami prakticky do všech částí těla poškozeného včetně hlavy, obličeje, krku, podžebří, břicha a zad, kde reálně hrozilo vážné poškození některého z životně důležitých orgánů. To bylo i ze subjektivního hlediska obviněného snadno předvídatelné. K rozsahu útoku přistupovala rovněž jeho razance, neboť obviněný vedl útočné údery i velkou silou, kterou se poškozenému dařilo tlumit důraznou obranou do té míry, že údery na jeho tělo nakonec dopadaly slaběji. Obviněný se neomezil na nějaký ojedinělý či náhodný úder, ale přikročil k soustředěnému a široce pojatému ozbrojenému útoku prakticky proti celému tělu poškozeného a pokračoval v něm do té doby, než se poškozenému podařilo vymanit a opustit místo. To svědčí pro závěr, že s případným způsobením vážného zranění v podobě poškození důležitého orgánu podle §122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku byl obviněný také srozuměn. Za tohoto stavu není nic nepřijatelného na závěru soudů o úmyslném zavinění obviněného podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a o naplnění subjektivní stránky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku. Právní posouzení skutku tedy evidentně není nesprávné ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
21. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu