ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.628.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 628/2022-597
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 7. 2022 o dovolání obviněného L. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. 3 To 211/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 66/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2021, č. j. 89 T 66/2019-514, byl obviněný L. K. uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 2. tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 32 měsíců. Dále bylo rozhodnuto výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného nahradit poškozené L. H. nemajetkovou újmu v penězích ve výši 180 000 Kč.
2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že si opatřil padělanou směnku s datem vystavení 10. 11. 2012 s výstavcem L. H. na částku 1 250 000 Kč na řad L. K. s podpisem, kterou však L. H. nepodepsala, a přesto s vědomím této skutečnosti dne 18. 6. 2013 uzavřel mandátní smlouvu se společností KASKAD SERVIS, s. r. o., jakožto mandatářem, směřující k uplatnění a uspokojení pohledávek mandanta z uvedené směnky, předal mandatáři originál předmětné směnky, avšak pohledávka nebyla vymožena, a dále dne 25. 11. 2013, prostřednictvím advokátky podal ke Krajskému soudu v Brně návrh na vydání směnečného platebního rozkazu pro směnečnou pohledávku 1 250 000 Kč s příslušenstvím, jehož přílohou byla předmětná směnka a který dne 11. 2. 2014 vzal zpět.
3. Na základě odvolání obviněného směřovaného do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 3. 2022, č. j. 3 To 211/2021-566, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o náhradě nemajetkové újmy a podle §258 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. o odkázání poškozené L. H. s jejím nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dne 25. 5. 2022 dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítl, že ohledně naplnění subjektivní stránky předmětného zločinu nebyl proveden jediný důkaz – soud prvního stupně zcela upustil od dokazování skutečnosti, zda obviněný věděl, že má k dispozici padělaný platební prostředek. Nebyl schopen popsat okolnosti podpisu směnky, protože od té doby uplynulo téměř devět let. Nesouhlasil s názorem soudů, že každá rozumně uvažující osoba by na podpis osobně dohlédla, ani s tím, že by zpětvzetí návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu mělo být důkazem o jeho vědomosti o zfalšovaném podpisu na směnce. Soudy údajně nepřihlédly k zásadní skutečnosti vyplývající z trestního spisu sp. zn. 92 T 141/2015, že v té věci obviněná L. H. pravost svého podpisu na směnce až do hlavního líčení nijak nezpochybňovala. I když později namítla, že směnku nepodepsala, neměla tato skutečnost na výsledek trestního řízení žádný vliv. Mimoto je výpověď poškozené L. H. pro její zmatečný způsob vyjadřování procesně nepoužitelná.
5. Obviněný se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a postupoval podle §265l tr. ř.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného (které bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice) uvedl, že ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve věci nelze shledat žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Obviněný v dovolání opakuje stejné námitky, které uváděl již v průběhu celého trestního řízení a pouze předkládá svou vlastní interpretaci provedených důkazů. Obhajoba obviněného, že o tom, že se nejedná o podpis poškozené, nevěděl, je přitom vyvrácena několika nepřímými důkazy. Sám obviněný tvrdil, že směnka byla vystavena dne 10. 11. 2012 u poškozené doma a on byl u toho přítomen. Pokud však byl u vystavení směnky, na které je padělaný podpis, je zřejmé, že musel vědět, že k jejímu podepsání poškozenou ve skutečnosti nedošlo. Výše zmiňovaný rozpor není možno shledat ani v obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 92 T 141/2015, neboť zde byla skutečně zjištěna existence zápůjčky i s ní související předmětné směnky, avšak tato zjištění pouze dokreslují kontext trestného činu a nejsou s ním v žádném rozporu.
7. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný brojí proti zjištěnému skutkovému stavu věci a provedeným důkazům a své právní úvahy činí až na základě jím tvrzeného skutkového stavu. Dovolání obviněného tak z části nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody, a v části, ve které jej lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné. Státní zástupce proto navrhl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnout.
8. Obviněný prostřednictvím obhájce v replice k vyjádření státního zástupce vyslovil názor, že státní zástupce se s dovolacími námitkami nevypořádal, namítané vady bagatelizuje nebo je vůbec nezmiňuje. Ve vyjádření státního zástupce chybí odkaz na to, o co opírá svůj závěr, že obviněný musel vědět, že předmětná směnka není podepsána poškozenou. Ani s obsahem spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 92 T 141/2015 a s výpovědí L. H. se státní zástupce nevypořádal dostatečně. Obviněný se domnívá, že daný případ a jím uplatněné dovolací důvody zakládají situaci, kdy je dán procesní prostor pro korekci rozhodnutí soudu druhého stupně Nejvyšším soudem. S odkazem na podané odvolání (patrně míněno dovolání – pozn. NS) obviněný setrval na svém návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
9. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
10. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při jeho aplikaci na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
11. Obviněný sice vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje znaky subjektivní stránky skutkové podstaty zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 2. tr. zákoníku, což lze formálně podřadit pod uvedený uplatněný dovolací důvod, nicméně vznesená námitka byla fakticky založena na nesouhlasu s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (zejména výpověď obviněného a svědkyň R. B. a L. H.) a poukazovala na údajně nedostatečně zjištěný skutkový stav. Takto uplatněná námitka se ve skutečnosti týkala procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřovala k revizi skutkových zjištění, ze kterých oba soudy při hmotně právním posouzení skutku vycházely. To znamená, že obviněný tento dovolací důvod nezaložil na hmotně právních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž se na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů, přičemž takto pojatou námitku nelze podřadit pod uvedený dovolací důvod.
12. Pro úplnost je možno v krátkosti doplnit, že tuto obhajobu obviněný uplatnil již před soudem prvního stupně i ve svém odvolání. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku dostatečně jasně vysvětlil, z jakých důvodů učinil závěr o tom, že obviněný nutně musel vědět o zásadní skutečnosti, že podpis na směnce není pravý (viz strana 10 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a odvolací soud jeho skutkové závěry potvrdil (viz odstavce 12 a 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Soudy logicky zdůvodnily, že pokud nebyla předmětná směnka podepsána poškozenou v den, kdy ji obviněný se svědkyní R. B. u ní doma navštívili (což jednoznačně prokázal znalecký posudek), a následně oba i se svědkyní R. B. tvrdili, že z domu odcházeli s podepsanou směnkou, obviněnému muselo být v okamžiku vymáhání směnečného dluhu zřejmé, že podpis na směnce je padělaný. Ze skutkových závěrů soudů obou stupňů tak spolehlivě vyplývá, že subjektivní stránka skutkové podstaty předmětného zločinu byla obviněným naplněna.
13. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
14. Dovolatel ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu konstatoval, že soud prvního stupně nesplnil povinnost uloženou mu odvolacím soudem ve zrušovacím rozhodnutí, tj. doplnit dokazování obsahem spisu sp. zn. 92 T 141/2015 [v tomto řízení byla L. H. uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku], a v návaznosti na to údajně nevzal v úvahu zásadní skutečnost vyplývající z tohoto spisu, že až do hlavního líčení poškozená nijak platnost svého podpisu na směnce nezpochybňovala. Taková námitka ignoruje odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu i jemu předcházejícího rozsudku soudu nalézacího. Při seznámení se s argumentací soudů je totiž zřejmé, že soud prvního stupně veškeré pokyny uložené mu Krajským soudem v Brně v usnesení ze dne 8. 1. 2020, č. j. 3 To 404/2019-372, splnil, přičemž doplnil dokazování trestním spisem sp. zn. 92 T 141/2015, tento důkaz velmi pečlivě hodnotil, a to jak jednotlivě, tak v kontextu s ostatními v tomto řízení provedenými důkazy. Poukázal na okolnost, že v trestním řízení sp. zn. 92 T 141/2015 obviněná L. H. neměla až do hlavního líčení originál směnky, disponovala pouze kopií, jež byla podepsána pouze svědkyní R. B., její podpis na této kopii směnky chyběl. O zfalšování svého podpisu na směnce se tedy dozvěděla až u hlavního líčení, kde na tuto nesrovnalost ihned upozornila. V navazujících řízeních o opravných prostředcích proti odsuzujícímu rozsudku následně předložila i znalecký posudek dokazující jí tvrzenou skutečnost, tj. že podpis na směnce není její. Je tak zřejmé, že L. H. ani nemohla platnost podpisu na směnce namítat dříve než u hlavního líčení, jelikož až do tohoto okamžiku o takové skutečnosti (zfalšování jejího podpisu) vůbec nevěděla. Rozhodná skutková zjištění nejsou v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, námitka dovolatele je proto zjevně neopodstatněná.
15. Nad rámec výše uvedeného dovolací soud doplňuje, že námitka L. H. o neplatnosti jejího podpisu na směnce v trestním řízení sp. zn. 92 T 141/2015 nemohla mít žádný vliv na závěr o její vině. V uvedeném trestním řízení šlo totiž stručně řečeno o to, zda v letech 2010-2012 spáchala ve vztahu k několika osobám trestný čin podvodu spočívající v tom, že si od nich půjčila finanční obnosy, i když věděla, že je s ohledem na rozsah svých závazků a výši svého příjmu nebude schopna splatit. Okolnosti, jež nastaly po spáchání takového podvodného jednání ze strany L. H. a které se navíc projednávaného skutku vůbec netýkaly, pak byly ve vztahu k závěru o její vině trestným činem podvodu nerozhodné.
16. Pokud jde o námitku procesní nepoužitelnosti svědecké výpovědi poškozené, soud prvního stupně si byl dovolatelem zmiňovaných okolností (tj. překotnost výpovědi poškozené, horší srozumitelnost používaného jazyka) dobře vědom a promítl je do svých úvah v procesu hodnocení důkazů (viz strana 9 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Obsah výpovědi svědkyně byl tedy řádně zhodnocen. K závěru o procesní nepoužitelnosti tohoto důkazu není žádný důvod.
17. Z obsahu dovolaní lze dovodit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., tedy v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jestliže však dovolání zčásti uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá a zčásti je zjevně neopodstatněné, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
18. Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného L. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl o tom v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu