ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.752.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 752/2022-1452
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2022 o dovoláních obviněné 1. V. L. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, a obviněného 2. P. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 14 To 298/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 42/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. L. a P. M. odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22. 6. 2021, č. j. 1 T 42/2019-1142, byli obvinění V. L. a P. M. v bodu 1) uznáni vinnými přečinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a v bodu 2) přečinem podvodu, obviněná konkrétně podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, obviněný podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, vždy dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se trestnou činnost byla obviněná odsouzena podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 2 let, obviněný byl odsouzen podle týchž ustanovení k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 3 let, pro jehož výkon byli podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku každý zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu týkající se sbíhající se trestné činnosti stran obviněné V. L. Podle §226 písm. c) tr. ř. pak byli obvinění zproštěni obžaloby pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován dílčí útok přečinu podvodu podle §209 tr. zákoníku [viz bod 2) výroku o vině]. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 a 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Obvinění se dopustili uvedených trestných činů jednáním spočívajícím v tom, že
1) v blíže nezjištěné době v jarních měsících roku 2017, v obci XY, okres Ústí nad Orlicí, po předchozí vzájemné domluvě a ve vzájemné součinnosti, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, využili sníženého intelektu, důvěřivosti a nedoslýchavosti J. J., nar. XY, cíleně si získali její důvěru, možnost navštěvovat její domácnost na adrese XY č. p. XY, a díky tomu také znalost jejích osobních poměrů a osobních údajů a přístup k jejím dokumentům a dokladům, a dále, s vědomím skutečnosti, že J. J. nemá k dispozici počítač a ani s ním neumí pracovat, nejméně iniciovali zřízení služeb elektronického bankovnictví SERVIS 24 ke sporožirovému účtu J. J. č. XY, vedenému u České spořitelny, a. s., poskytovaných na základě smlouvy uzavřené J. J. dne 18. 5. 2017 na pobočce České spořitelny, a. s., v XY, a tímto jednáním si zajistili neomezený přístup ke shora uvedenému bankovnímu účtu J. J. a možnost tento účet prostřednictvím elektronického bankovnictví ovládat, přičemž současně J. J. nabídli pomoc při prodeji jejího spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/4 na pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY v obci Vysoké Mýto, v části obce XY, a na pozemcích p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY, to vše v obci Vysoké Mýto a katastrálním území Lhůta u Vysokého Mýta, zprostředkovali jí kontakt s kupcem F. N., a poté, co byla v návaznosti na kupní smlouvu uzavřenou mezi J. J. a F. N. dne 25. 5. 2017 na účet J. J. č. XY vedený u České spořitelny, a. s., v několika splátkách zaslána kupní cena za prodej předmětných nemovitých věcí v celkové výši 700 000 Kč, bez vědomí a souhlasu J. J. tyto peněžní prostředky s využitím elektronického bankovnictví SERVIS 24 z podstatné části přeposlali na další bankovní účty, odkud je za součinnosti dalších osob vybrali a použili je pro vlastní potřebu, přičemž jednotlivé transakce probíhaly následujícím způsobem:
a) poté, co byla dne 29. 5. 2017 na sporožirový účet J. J. č. XY, vedený u České spořitelny, a. s., připsána část kupní ceny ve výši 100 000 Kč, prostřednictvím elektronického bankovnictví SERVIS 24 ještě téhož dne převedli na bankovní účet č. XY majitelky Z. H. částku ve výši 110 000 Kč [sestávající se rovněž z 10 000 Kč získaných od České spořitelny, a. s., skutkem popsaným níže v bodu 2) písm. c)], přičemž Z. H. z tohoto účtu dne 29. 5. 2017 vybrala částku ve výši 107 000 Kč, kterou v hotovosti předala P. M.,
b) poté, co byla dne 30. 5. 2017 na sporožirový účet J. J. č. XY, vedený u České spořitelny, a. s., připsána část kupní ceny ve výši 89 000 Kč, prostřednictvím elektronického bankovnictví SERVIS 24 ještě téhož dne převedli na bankovní účet č. XY majitelky Z. H. částku ve výši 89 000 Kč, přičemž Z. H. z tohoto účtu dne 30. 5. 2017 vybrala částku ve výši 89 000 Kč, kterou v hotovosti předala P. M.,
c) poté, co byla dne 1. 6. 2017 na sporožirový účet J. J. č. XY, vedený u České spořitelny, a. s., připsána část kupní ceny ve výši 161 000 Kč, prostřednictvím elektronického bankovnictví SERVIS 24 ještě téhož dne převedli na bankovní účet č. XY majitelky Č. k. s., částku ve výši 160 000 Kč, přičemž G. Č. z tohoto účtu vybral dne 1. 6. 2017 na žádost V. L. nebo P. M. částku ve výši 160 000 Kč, kterou jim odevzdal,
d) poté, co byla dne 2. 6. 2017 na sporožirový účet J. J. č. XY, vedený u České spořitelny, a. s., připsána část kupní ceny ve výši 140 000 Kč, prostřednictvím elektronického bankovnictví SERVIS 24 ještě téhož dne převedli na bankovní účet č. XY majitelky Č. k. s., částku ve výši 140 000 Kč, přičemž G. Č. z tohoto účtu vybral dne 2. 6. 2017 na žádost V. L. nebo P. M. částky ve výši 100 000 Kč a 39 500 Kč, které jim odevzdal,
e) poté, co byla dne 5. 6. 2017 na sporožirový účet J. J. č. XY, vedený u České spořitelny, a. s., připsána část kupní ceny ve výši 100 000 Kč, prostřednictvím elektronického bankovnictví SERVIS 24 ještě téhož dne převedli na bankovní účet č. XY majitelky Č. k. s., IČ: XY, se sídlem XY, částku ve výši 99 800 Kč, přičemž G. Č. z tohoto účtu vybral dne 5. 6. 2017 na žádost V. L. nebo P. M. částku ve výši 100 000 Kč, kterou jim odevzdal,
f) poté, co byla dne 5. 6. 2017 na sporožirový účet J. J. č. XY, vedený u České spořitelny, a. s., připsána část kupní ceny ve výši 110 000 Kč, prostřednictvím elektronického bankovnictví SERVIS 24 ještě téhož dne převedli na bankovní účet č. XY majitelky K. M. částky ve výši 20 000 Kč a 80 000 Kč, přičemž K. M. z tohoto účtu vybrala dne 5. 6. 2017 na pobočce České spořitelny, a. s., v Kladně částku ve výši 80 000 Kč, kterou v hotovosti společně se svojí matkou L. K. předala P. M., a dále dne 7. 6. 2017 P. M. za součinnosti L. K., nar. XY, z tohoto účtu prostřednictvím bankomatu v Hradci Králové vybral částku ve výši 19 500 Kč,
a tímto jednáním společně a nerozdílně způsobili J. J. škodu v celkové výši 688 800 Kč,
2) v blíže nezjištěné době v jarních měsících roku 2017, v obci XY, okres Ústí nad Orlicí, po předchozí vzájemné domluvě a ve vzájemné součinnosti, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, využili sníženého intelektu, důvěřivosti a nedoslýchavosti J. J., nar. XY, cíleně si získali její důvěru, možnost navštěvovat její domácnost na adrese XY č. p. XY, a díky tomu také znalost jejích osobních poměrů a osobních údajů a přístup k jejím dokumentům a dokladům, a dále s vědomím skutečnosti, že J. J. nemá k dispozici počítač a ani s ním neumí pracovat, jednak nejméně iniciovali zřízení služeb elektronického bankovnictví SERVIS 24 ke sporožirovému účtu J. J. č. XY, vedenému u České spořitelny, a. s., poskytovaných na základě smlouvy uzavřené dne 18. 5. 2017 osobně J. J. na pobočce České spořitelny, a. s., v XY, a jednak J. J. přesvědčili o tom, že pro účely výplaty dávek důchodového pojištění její osobě bude zapotřebí, aby si zřídila bankovní účet u společnosti Equa Bank, a. s., za tímto účelem V. L. J. J. dne 19. 6. 2017 dopravila na pobočku Equa Bank, a. s., v Hradci Králové, kde J. J. v návaznosti na dřívější komunikaci prostřednictvím internetových stránek Equa Bank, a. s., podle předchozích pokynů obviněných V. L. a P. M. uzavřela s touto bankovní institucí rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb a aktivovala bankovní účet č. XY s tím, že banka jí bude zasílat informace týkající se smluvního vztahu, včetně osobních údajů, formou e-mailů a SMS zpráv, a tímto jednáním si zajistili rovněž neomezený přístup ke shora uvedeným bankovním účtům J. J. a možnost tyto účty prostřednictvím elektronického bankovnictví ovládat, a následně, bez vědomí a souhlasu J. J., vystupovali pod jejím jménem při jednáních vedených osobně, telefonicky a prostředky elektronické komunikace s bankovními i nebankovními subjekty poskytujícími zápůjčky a úvěry, a takto od nich na podkladě smluv uzavřených pod jménem J. J., s využitím jejích osobních dokumentů a dokladů, avšak bez jejího vědomí a souhlasu, v níže specifikovaných případech vylákali finanční prostředky, které dále použili pro vlastní potřebu, aniž by závazky formálně plynoucí z uzavřených smluv pro J. J. jakkoliv plnili,
a) poté, co si v blíže nezjištěné době a za blíže nezjištěných okolností z bydliště J. J. na adrese Vysoké Mýto, XY č. p. XY, odnesli neaktivovanou úvěrovou kartu Aura MasterCard Electronic č. XY, vydanou ke smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 42315030712100, kterou dne 16. 11. 2016 uzavřela J. J. se společností BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, bez vědomí a souhlasu J. J., za použití jejích osobních údajů, nejprve dne 22. 5. 2017 obviněná V. L. vystupující pod jménem J. J. telefonicky požádala společnost BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE o vytvoření účtu v Klientské zóně, přičemž současně změnila dříve nastavené kontaktní údaje pro komunikaci této společnosti s J. J. na telefonní č. XY a e-mailovou adresu XY , v důsledku čehož pro sebe a obviněného P. M. zjednala možnost bez vědomí J. J. pod jejím jménem vstupovat do kontaktu se společností BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE v Klientské zóně, a dále dne 23. 5. 2017 obvinění P. M. a V. L. shora specifikovanou úvěrovou kartu v Klientské zóně aktivovali a jejím prostřednictvím dne 23. 5. 2017 vybrali z bankomatu v Hradci Králové částku ve výši 50 000 Kč a dne 26. 5. 2017 z bankomatu v Přelouči částku ve výši 4 000 Kč, a tyto peněžní prostředky následně použili pro vlastní potřebu, přičemž tímto jednáním společně a nerozdílně způsobili společnosti BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE majetkovou škodu v celkové výši 54 000 Kč,
b) dne 26. 5. 2017 na blíže nezjištěném místě bez vědomí a souhlasu J. J. vytvořili na internetových stránkách www.pujckomat.cz společnosti Friendly Finance, s. r. o., uživatelský profil na jméno J. J., současně uvedli jako kontaktní údaje na osobu jeho uživatele e-mailovou adresu XY, telefonní č. XY a sporožirový účet J. J. č. XY, přičemž dne 26. 5. 2017 prostřednictvím internetových stránek www.pujckomat.cz pod č. smlouvy 170526-093715 požádali společnost Friendly Finance, s. r. o., o úvěr ve výši 5 000 Kč a v této souvislosti ze shora uvedeného sporožirového účtu J. J. dne 29. 5. 2017 prostřednictvím elektronického bankovnictví SERVIS 24 poukázali požadovanou ověřovací částku ve výši 1 Kč ve prospěch bankovního účtu č. XY, avšak po provedení několika doplňujících telefonátů iniciovaných společností Friendly Finance, s. r. o., při kterých se obviněná V. L. vydávala za J. J., byla tato žádost o půjčku ze strany společnosti Friendly Finance, s. r. o., z důvodu bezpečnostních rizik zamítnuta, a dále dne 31. 5. 2017 prostřednictvím internetových stránek www.pujckomat.cz pod č. smlouvy 170531-096340 požádali společnost Friendly Finance, s. r. o., o další půjčku ve výši 5 000 Kč, ovšem tato žádost byla systémem automaticky zamítnuta, přičemž jejich jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody na majetku společnosti Friendly Finance, s. r. o., v celkové výši 10 000 Kč,
c) dne 27. 5. 2017 na blíže nezjištěném místě bez vědomí a souhlasu J. J. prostřednictvím elektronického bankovnictví SERVIS 24, zřízeného k jejímu sporožirovému účtu č. XY, e-mailové schránky XY a telefonního č. XY sjednali a uzavřeli pod jménem J. J. s Českou spořitelnou, a. s., smlouvu o neúčelovém hotovostním úvěru č. XY ve výši 50 000 Kč, a když byly v návaznosti na uzavření této smlouvy ještě téhož dne ze strany České spořitelny, a. s., na sporožirový účet J. J. č. XY poukázány peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, tyto prostřednictvím elektronického bankovnictví SERVIS 24 převedli jednak dne 27. 5. 2017 ve dvou transakcích po 20 000 Kč na bankovní účet č. XY majitelky K. M., a jednak dne 29. 5. 2017 v částce 110 000 Kč na bankovní účet č. XY majitelky Z. H. [společně s dílčí úhradou kupní ceny ve výši 100 000 Kč získanou skutkem popsaným výše pod bodem 1)], následně je z těchto účtů za součinnosti třetích osob vybrali a použili je pro vlastní potřebu, a tímto jednáním společně a nerozdílně způsobili České spořitelně, a. s., majetkovou škodu ve výši 50 000 Kč,
d) dne 9. 6. 2017 na blíže nezjištěném místě bez vědomí a souhlasu J. J. prostřednictvím elektronické komunikace odeslané z e-mailové adresy XY a telefonické komunikace realizované z telefonního č. XY sjednali a uzavřeli pod jménem J. J. se společností Home Credit, a. s., smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 4706042905, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč, a když byly v návaznosti na uzavření této smlouvy ještě téhož dne ze strany společnosti Home Credit, a. s., na sporožirový účet J. J. č. XY poukázány peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč, tyto prostřednictvím elektronického bankovnictví SERVIS 24 obratem převedli jednak v částce 4 000 Kč na bankovní účet č. XY majitelky K. M., a jednak v částce 145 000 Kč na účet č. XY společnosti Č. k. s., následně je obratem, vyjma částky ve výši 1 000 Kč, z těchto účtů za součinnosti třetích osob vybrali a použili je pro vlastní potřebu, a tímto jednáním společně a nerozdílně způsobili společnosti Home Credit, a. s., majetkovou škodu ve výši 150 000 Kč,
e) dne 20. 6. 2017 na blíže nezjištěném místě bez vědomí a souhlasu J. J. prostřednictvím elektronického bankovnictví zřízeného k jejímu bankovnímu účtu č. XY požádali pod jménem J. J. společnost Equa Bank, a. s., pod č. 1706202879 o půjčku ve výši 110 000 Kč, a poté, co tato žádost byla ze strany společnosti Equa Bank, a. s., dílem schválena, dne 26. 6. 2017 pod záminkou, aby zde podepsala ještě nějaké listiny k novému bankovnímu účtu, přivezli J. J. na pobočku Equa Bank, a. s., v Pardubicích, kde dotyčná následně nevědomě uzavřela smlouvu o půjčce s Equa Bank, a. s., na částku 30 000 Kč, a když byly v návaznosti na uzavření této smlouvy ještě téhož dne ze strany společnosti Equa Bank, a. s., na bankovní účet J. J. č. XY poukázány peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, tyto, vyjma částky ve výši 400 Kč, dne 27. 6. 2017 z tohoto účtu za použití platební karty J. J. bez jejího vědomí a souhlasu prostřednictvím bankomatu v Hradci Králové vybrali, a použili je pro vlastní potřebu, a tímto jednáním společně a nerozdílně způsobili společnosti Equa Bank, a. s., majetkovou škodu ve výši 30 000 Kč,
a takto obviněný P. M. jednal, ačkoliv byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 10 T 1/2017, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2017, odsouzen za přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a za sbíhající se trestnou činnost k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, tj. do 12. 4. 2021.
3. Tento rozsudek napadli oba obvinění odvoláními. Z podnětu odvolání obviněného P. M. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 14 To 298/2021-1279, v bodu I. výroku podle §259 odst. 2 tr. ř. doplnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu tak, že podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu týkající se sbíhající se trestné činnosti. Odvolání obviněné V. L. pak krajský soud v bodu II. podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba obvinění dovolání, v nichž každý uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněná V. L. k bodu 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně uvedla, že skutek měl být spáchán ve spolupachatelství, což předpokládá společné jednání a úmysl k tomu směřující. Z provedených důkazů lze však ve vztahu k její osobě učinit jediný skutkový závěr, a tím je pomoc poškozené s prodejem její nemovitosti. Její žádosti vyhověla a obrátila se na spoluobviněného, přičemž následně se ve věci angažovala pouze doprovodem poškozené u podpisu kupní smlouvy. Nelze dovodit, že by její jednání bylo vedeno úmyslem směřujícím k odcizení peněz, resp. že by bylo článkem řetězu směřujícího ke spáchání trestného činu. Ke konkrétním skutkovým zjištěním pak obviněná uvedla, že z žádného důkazu nevyplynulo, že by si zajistila přístup k bankovnímu účtu poškozené, ani že by žádala G. Č. o výběr peněz, o což žádal jen spoluobviněný, kterému byly také všechny peníze předány.
6. K bodu 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněná sdělila, že se sestává z pěti dílčích jednání, uvedených pod písm. a) až e). Tři z nich, uvedené pod písm. a), c) a d), měly být spáchány za užití SIM karty č. XY, kterou nikdy neměla v dispozici a nepoužila. Soudy činné dřív ve věci dovozovaly užití této karty z její strany na podkladě závěrů znalce Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D., z obou kriminalistika, odvětví fonoskopie, podle kterých měla podle hlasových záznamů uskutečnit hovory se společnostmi BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE a Home Credit, a. s. Obviněná se proto obrátila na znalkyni PhDr. Marii Hes Svobodovou, Ph.D., znalkyni z téhož odvětví, přičemž podle jejích závěrů mluvčí na zajištěných záznamech není totožná s obviněnou, tedy podpořila její obhajobu. Odvolací soud nicméně upřednostnil znalecký posudek Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D., který shledal objektivnější, což je nepřípustné. Obhajobou předložený posudek byl komplexnější, přičemž i znalec Ing. Zdeněk Švenda, Ph.D., uvedl, že znalkyně PhDr. Marie Hes Svobodová, Ph.D., mohla mít k dispozici nahrávku obviněné, která představovala čistší materiál. Za popsaného stavu měl soud přistoupit k doplnění dokazování o navrhovaný revizní znalecký posudek z odvětví fonoskopie podle §109 tr. ř., což se nestalo. V rámci dílčích útoků uvedených pod body b) a e) pak byla způsobena celková škoda ve výši 40 000 Kč, podkládající nejméně změnu právní kvalifikace. Jednání popsané v bodu b) obviněná uznala s tím, že tak činila na žádost poškozené, která chtěla získat finanční prostředky pro svého druha I. S. Pokud jde o bod e), jsou soudy učiněná zjištěná ve zjevném rozporu s výpovědí obviněné i poškozené, obviněná byla s poškozenou jednou v Equa bank v Hradci Králové, kde se řešil její důchod, v bance v Pardubicích, kde měla být podepsána smlouva o půjčce, nebyly.
7. Obviněná dále uvedla, že spoluobviněný jí po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu sdělil, že se mu jeho matka N. M., dříve Č., bývalá manželka svědka G. Č., svěřila, že byla osobou, která z podnětu jmenovaného svědka (tehdejšího manžela) v několika případech volala jménem poškozené úvěrovým společnostem. Uvedené obviněná žádala Nejvyšší soud prošetřit. I ve vztahu ke skutkovému ději popsanému v bodu 2) výroku o vině potom platí, že kromě zjištění, že mezi spoluobviněnými existuje určitý blízký vztah s ohledem na skutečnost, že dcera obviněné žije se spoluobviněným, nelze učinit závěr o provázanosti obou spoluobviněných při daném jednání.
8. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích v bodu II. zrušil, dále aby zrušil i předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí v bodu 1) a obviněnou v daném rozsahu zprostil obžaloby, popřípadě aby ve vztahu k tomuto skutku věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, ve vztahu k bodu 2) potom aby přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. Obviněný P. M. v dovolání popřel, že by se tvrzeného jednání dopustil, ať sám nebo ve vzájemné součinnosti se spoluobviněnou. Provedené znalecké posudky z odvětví fonoskopie jsou ve vzájemném rozporu, znalkyně PhDr. Marie Hes Svobodová, Ph.D., konstatovala, že v telefonických hovorech označených jako Půjčkomat je mluvčí jen pravděpodobně totožná se spoluobviněnou (totéž dovodil i znalec Ing. Zdeňka Švenda, Ph.D.), v hovorech se společnostmi BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE a Home Credit, a. s., není mluvčí totožná se spoluobviněnou ani s poškozenou. Znalkyně, která měla lepší vzorek hlasu spoluobviněné, tedy zjistila, že hovory uskutečnil někdo jiný. Oba znalci používají rozdílné metody, metoda znalce Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D., vykazuje chybovost 8%, která není zanedbatelná a bylo třeba vycházet ze závěrů znalkyně. Bylo proto navrhováno vypracování revizního znaleckého posudku, čemuž soudy nevyhověly.
10. Dále nebylo prokázáno, že by spoluobvinění spáchali trestný čin ve spolupachatelství, což nelze dovodit z toho, že se vzájemně znají, oba znají poškozenou a společně s ní řešili prodej jejího podílu na nemovitosti. Výpověď poškozené svědčí o společném jednání právě jen ve vztahu k prodeji domu, nikoli ve vztahu k úvěrům či půjčkám. Obviněný popřel, že by byl s poškozenou někdy v Praze, vysvětlil, proč mohlo dojít k přihlášení do jejího internetového bankovnictví z IP adres, které byly přiřazeny k jeho bydlišti, a to z důvodu pohybu většího počtu osob v daných místech, ve většině případů pak figuruje IP adresa, kterou se nepodařilo identifikovat. Rozporoval rovněž věrohodnost klíčových svědků, a to Z. H. a G. Č., které se liší od jimi podaných vysvětlení. Je mu známo, že k nim nebylo možné přihlížet, nicméně soud nevysvětlil, proč akceptoval jejich výpovědi podané v hlavním líčení. Dodal, že obhajoba navrhovala zajištění svědeckých výpovědí již policejním orgánem v přípravném řízení, čemuž nebylo vyhověno. Takový postup zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces, neboť shromažďování před soudem použitelných důkazů je úkolem policejního orgánu, přičemž soud dokazování doplňuje, jen pokud je to nutné (§2 odst. 5 tr. ř.). Výslech v přípravném řízení má být proveden zejména proto, že od zahájení trestního stíhání jej dělí krátký časový okamžik a svědci si lépe pamatují, jak se události odehrály. Nelze tedy souhlasit s tím, že výpovědi svědků se v danou fázi provádí pouze výjimečně, za podmínek podle §164 odst. 1 tr. ř., naopak policejní orgán k provedení výslechu svědka nepotřebuje žádný zvláštní důvod. Krajský soud se pak nevyjádřil k námitce, podle níž byl v podstatě aplikován princip kolektivní viny, neboť bylo rezignováno na prokázání podílu každého ze spoluobviněných na dané činnosti.
11. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích i předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
12. Stání zástupce Nejvyššího státního zastupitelství po konstatování obsahu obou dovolání a po připomenutí výkladů týkajících se uplatněných dovolacích důvodů ve vyjádření k dovolání V. L. uvedl, že její námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, neboť nevznesla žádná konkrétní tvrzení týkající se nesouladu zákonných znaků přečinů, kterými byla uznána vinnou a skutkových zjištění vymezených v učiněných rozhodnutích. Část argumentace, podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřuje proti neprovedení revizního znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví fonoskopie. K tomu státní zástupce uvedl, že o rozsahu provedeného dokazování rozhoduje soud, jenž není povinen provést všechny stranami navrhované důkazy, musí svůj postup ovšem odůvodnit, což opakovaně konstatoval ve své soudní praxi i Ústavní soud. Současně platí, že rozdílné znalecké závěry znaleckých posudků nejsou bez dalšího důvodem pro vyžádání revizního znaleckého posudku. Je tomu tak v případě, pokud vysvětlením znalců a zhodnocením posudků není možné dospět ke spolehlivému závěru o skutečnosti důležité pro trestní řízení. V předmětné věci však odvolací soud neměl pochybnosti o spolehlivosti závěrů znalce Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D., a podrobně vyložil, že jím používaná softwarová metoda je objektivní a není ovlivněna subjektivním posouzením a vnímáním slyšeného slova. Navíc tento znalecký posudek nebyl jediným důkazem o obviněné jako volajícím. Státní zástupce se s uvedenou argumentací zcela ztotožnil. Následně konstatoval, že dovolatelka sice formálně namítala existenci rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, ve skutečnosti pouze prováděla vlastní hodnocení důkazů, prezentovala vlastní skutková zjištění a paušálně označovala skutková zjištění učiněná soudy za neprokázaná, což je z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantní. Státní zástupce obviněné do určité míry přisvědčil pouze v námitce týkající se výpovědi svědka G. Č., jenž provedl výběr peněz u některých dílčích útoků popsaných v bodu 1) výroku o vině, který skutečně obviněnou jednoznačně neoznačil jako osobu, od níž dostal k takovým úkonům pokyn, pouze tak učinil nejistě. Nejedná se však o rozhodné skutkové zjištění, které by bylo určující pro naplnění znaků trestného činu, neboť trestná činnost byla obviněnými spáchána celou řadou kroků, v důsledku čehož je nerozhodné, který z nich svědka G. Č. k provedení výběrů instruoval, ohledně čehož ani soudy zcela jednoznačné zjištění neučinily. I v jiných případech se pak obviněná zaměřovala na některé dílčí okolnosti a pomíjela komplex jednání obou spoluobviněných.
13. K dovolání obviněného P. M. státní zástupce konstatoval, že u něj těžiště argumentace spočívalo v námitkách skutkových, podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž tvrzení podřaditelná pod písm. h) téhož ustanovení prakticky nepředložil. Shodně jako výše se státní zástupce vyjádřil k námitkám týkajícím se neprovedení revizního znaleckého posudku. Pokud bylo zmíněno údajné doznání jeho matky, nelze v rámci dovolání uplatňovat nové skutečnosti a důkazy, tak lze činit pouze v rámci jiného mimořádného opravného prostředku, a to obnovy řízení. Obviněný rovněž formálně vytkl absenci znaků spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ovšem své tvrzení opřel o vlastní hodnocení důkazů s tím, že nejsou dány důkazy o společném jednání spoluobviněných. Existenci vady ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím však netvrdil, irelevantní pak byla rovněž jeho polemika s postupem policejního orgánu stran provádění výslechů svědků v přípravném řízení. K tomu státní zástupce uvedl, že těžiště dokazování se v trestním řízení nachází v hlavním líčení, proto výslechy svědků policejní orgán provádí jen za podmínek podle §164 odst. 1 věta třetí a čtvrtá tr. ř., které v dané věci nenastaly. Na paušálním odmítnutí učiněných skutkových zjištění byla založena i námitka tvrdící uplatnění zásady kolektivní viny.
14. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky v obou dovoláních obsahově neodpovídají dovolacímu důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., z hlediska dovolacího důvodu podle písm. g) téhož ustanovení jsou zjevně nedůvodné. Proto navrhl dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
16. Obvinění svá dovolání opřeli o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. S odkazem na první z nich je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
17. K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že zmíněný dovolací důvod byl do trestního řádu zaveden s účinností od 1. 1. 2022, v úzké návaznosti na předchozí soudní praxi, která dovozovala naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 zejména ve třech skupinách vad důkazního řízení, jejichž přítomnost mohla mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náležely tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patřily sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvořily případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovalo obsah provedeného dokazování, docházelo k deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jednalo se o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývaly z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učinil-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad bylo nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo zjištění byla pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
18. V návaznosti na naznačené výklady Nejvyšší soud k předložené dovolací argumentaci konstatuje, že žádné pochybení předpokládané v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve věci obviněných V. L. a P. M. shledat nelze.
19. Především je nutné zmínit, že, jak v zásadě tvrdili oba obvinění ve svých dovoláních, nelze mít za to, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, určujícím pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Oba obvinění měli za to, že nesprávně nebyl akceptován návrh na doplnění dokazování zadáním vypracování revizního znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví fonoskopie, z důvodu nikoli shodně vyznívajících závěrů v řízení slyšených znalců Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D. a PhDr. Marie Hes Svobodové, Ph.D.
20. K tomu je namístě jednak uvést, že krajský soud se zmíněným návrhem zevrubně zaobíral a po výslechu obou znalců ho neshledal důvodným (str. 9 a 10 jeho rozsudku). Zde podrobně vyložil, z jakých důvodů shledal závěry znalce Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D., objektivními, a tedy dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci. Jmenovaný znalec zjednodušeně řečeno pracoval se sofistikovanými nástroji (softwarem) s velmi nízkou chybovostí 8%, resp. se spolehlivostí 92% a s dostatečným (očištěným od rušivých parametrů) podkladovým materiálem. Závěry znalkyně PhDr. Marie Hes Svobodové, Ph.D., se opíraly o subjektivní metody hodnocení, a současně logicky o dílem shodný podkladový materiál, dílem o jiný (rovněž čistý). Znalkyně nebyla dotázána na míru spolehlivosti svých znaleckých metod, nicméně z podstaty věci je zřejmé, že spolehlivost ani v jejím případě nemůže být absolutní, navíc bylo Ing. Zdeňkem Švendou, Ph.D., popsáno, že právě subjektivní charakter metody PhDr. Marie Hes Svobodové, Ph.D., plně neumožňuje identifikovat záměrné zkreslování hlasu, zatímco jím užívané metody takové schopnosti mají (pro příklad uvedl, že daný software byl schopen odlišit i hlasy jednovaječných dvojčat). Zejména proto krajský soud v konečném důsledku konstatoval, že je při konstituování skutkového stavu věci namístě vycházet ze závěrů Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D., které jsou objektivní a dostatečně spolehlivé.
21. Nejvyšší soud k tomu dodává, že jestliže byly podány dva znalecké posudky k téže otázce, soud v hlavním líčení je povinen provést důkaz oběma posudky, vyslechnout zpracovatele obou posudků a při hodnocení důkazů a zjišťování skutečného stavu věci se s oběma posudky vypořádat tak, aby bylo zřejmé, který z posudků bere za základ svého rozhodnutí a z jakých důvodů. Skutečnost, že dva dosud podané znalecké posudky obsahují různé závěry, není sama o sobě důvodem pro vyžádání posudku ústavu podle §110 tr. ř. (srov. rozh. publikované pod č. 11/1987 Sb. rozh. tr.).
22. Souhrnně řečeno, krajský soud vyslechl oba znalce, kteří podali svá znalecká vyjádření, a poté vysvětlil, jaké důvody ho vedly k přiklonění se k závěrům jednoho z nich (byť nelze přehlédnout, že i znalkyně PhDr. Marie Hes Svobodové, Ph.D., dovodila totožnost obviněné jako mluvčí ve dvou hovorech se společností Friendly Finance, s. r. o., resp. v dalších dvou hovorech jako pravděpodobnou). Krajským soudem popsané důvody jsou přitom logické a akceptovatelné. S ohledem na to je zřejmé, že není namístě dovodit, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, určujícím pro naplnění znaků trestného činu (kterými jinak je identita volajícího vydávajícího se za poškozenou), nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (navíc není možné ani přehlédnout, že se nejednalo o jediný důkaz prokazující ingerenci obviněné do skutkového děje).
23. Oba obvinění rovněž do jisté míry namítali, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, byť za vyslovení nesouhlasu s hodnocením důkazů, což se již s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Není pak úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Lze nicméně uvést, že soudy obou stupňů stran skutku popsaného v bodu 1) výroku o vině vycházely zejména z výpovědi poškozené, ovšem i z dalších důkazů, z nichž vyplynulo, že se obviněná s poškozenou znaly, navštěvovaly se, obviněná jí nabídla pomoc s prodejem jejího vlastnického podílu na shora uvedených nemovitostech. K tomu zajistila obviněného P. M., přítele její dcery, čímž však její aktivity v daném ohledu neustaly (jak tvrdila v dovolání), ale společně s obviněným pořizovali fotografie dokumentů, jeli s poškozenou k advokátovi podepsat potřebné smlouvy, resp. s ní obviněná komunikovala ohledně údajné výplaty (resp. nevýplaty) peněz. Výplatu peněz pak zajištoval a peníze přebíral především obviněný P. M., svědek G. Č. však nevyloučil ani možnou žádost obviněné, byť se jedná v konečném důsledku o podpůrné zjištění.
24. Pokud jde o bod 2) výroku o vině, v některých případech byla prokázána komunikace obviněné s poskytovateli úvěrů, její další komunikace s poškozenou (např. k upomínkám, které jí začali přicházet poštou, kdy poškozené sdělila, že si z ní někdo dělá legraci a nechť tyto upomínky hází do koše), jí užívanou SIM kartou a návštěva Equa banky, zřejmé byly i měnící se IP adresy, užívané obviněným, z nichž bylo vstupováno do elektronického bankovnictví. K celému komplexu jednání je potom namístě dodat, že poškozená, narozená v roce XY, byla podle učiněných zjištění (znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie) osobou simplexní, ovladatelnou a lehce zneužitelnou.
25. V návaznosti na závěry uvedené na str. 13 rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud shrnuje, že v provedených důkazech má zřetelný podklad zjištění, že obvinění byli osoby se vzájemnými rodinnými vazbami, přičemž vstoupili do komunikace s poškozenou, vykazující výše uvedené a zjevné osobnostní znaky, přičemž jí nejprve společně pomohli zajistit prodej podílu na nemovitostech, ovšem svým vlivem na chod věcí si zajistili přístup k vyplacené (kupujícím zaplacené) kupní ceně. V návaznosti na to potom v druhé části skutkového děje za využití identity poškozené žádali o sjednání různých smluvních vztahů v podobě úvěrů či půjček, dílem úspěšně a dílem neúspěšně, s tím, že si ponechali případně vyplacené peníze. Tyto jednotlivé dílčí útoky se časově bezprostředně prolínaly a zjevně byly páchány totožnými osobami, za využití týchž okolností, tedy obviněnými, byť za případné dílčí ingerence i dalších osob (např. za využití jejich účtů, z nichž tyto osoby vybíraly zaslané peníze).
26. Tyto stručně popsané skutkové závěry evidentně nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nepochybně neplatí, že by neměly žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nevyplývaly z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nebo že by byly pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Za takové situace není důvodu na učiněných skutkových zjištěních cokoli měnit, a tedy není možné dovodit ani naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
27. Nejvyšší soud ke zjištěnému skutkovému stavu v návaznosti na dovolací argumentaci obviněných dodává, že jeho možná přezkumná činnost v řízení o dovolání směřuje k posouzení zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí i řízení mu předcházejícího ke skutkovému a právnímu stavu v době, kdy bylo toto rozhodnutí učiněno. Pokud by tedy měli nyní obvinění za to, že učinili nějaké další zjištění, resp. že disponují novou, dříve neznámou skutečností (např. o údajné ingerenci matky obviněného N. M. do skutkového děje), která by mohla mít vliv na rozhodnutí v její věci, může být namístě iniciovat jiné mimořádné opravné řízení (§277 a násl. tr. ř.).
28. Do jisté míry v návaznosti na problematiku učiněných skutkových zjištění Nejvyšší soud doplňuje (byť nad rámec zákonem stanovených dovolacích důvodů), že nedošlo ani k porušení pravidel spravedlivého procesu v tom smyslu, jak tvrdil obviněný v dovolání, tedy neprovedením výslechů svědků již v přípravném řízení, konkrétně ve vyšetřování. Zde je potřeba uvést, že těžiště trestního řízení se nachází především v řízení před soudem prvního stupně. Právě v tomto stadiu trestního řízení se v nejvyšší možné míře uplatňují základní zásady spjaté s procesní činností orgánů činných v trestním řízení v podobě dokazování, především zásada ústnosti, zásada bezprostřednosti, zásada volného hodnocení důkazů, jakož i zásada materiální pravdy. Byť tedy policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu (§164 odst. 1 tr. ř.), výslechy svědků obecně vzato neprovádí, resp. činí tak jen za určitých konkrétně stanovených podmínek. Těmi jsou podle §164 odst. 1 věta třetí a čtvrtá tr. ř. situace, v nichž se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon nebo jde-li o výslech osoby mladší osmnácti let, osoby, o jejíž schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti, anebo nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že na svědka by mohl být pro jeho výpověď vyvíjen nátlak, jinak poškozeného a další svědky vyslechne jen tehdy, jestliže hrozí z jiného důvodu, že bude ovlivněna jejich výpověď nebo schopnost zapamatovat si rozhodné skutečnosti nebo schopnost tyto skutečnosti reprodukovat, zejména je-li pro složitost věci odůvodněn předpoklad delšího trvání vyšetřování (srov. i na danou situaci nevztahující se výjimku podle §169 odst. 1 tr. ř.). Jako důvod k provedení výslechu svědka již ve vyšetřování tedy nepostačuje obecný závěr, že časově je tato fáze trestního řízení blíže okamžiku spáchání trestného činu než hlavní líčení. Jinak (nejsou-li dány citované podmínky) policejní orgán od potencionálních svědků vyžaduje vysvětlení [§158 odst. 3 písm. a) tr. ř.], o kterém sepíše úřední záznam, jenž slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede (tedy takovým způsobem v daném ohledu vyhledává důkazy k objasnění základních skutečností důležitých pro posouzení případu). Úřední záznam lze pak v řízení před soudem užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených trestním řádem (§158 odst. 6 tr. ř.). K provedení důkazů, tedy i k výpovědi svědka, potom dochází, jak již bylo řečeno, v hlavním líčení, za dodržení zásady ústnosti a zásady bezprostřednosti, přičemž soud, po provedení dokazování, také smí při svém rozhodnutí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které strany předložily a provedly, případně které sám doplnil (§220 odst. 2 tr. ř.).
29. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že uvedená pravidla byla v daném řízení dodržena, když zejména byla od potencionálních svědků vyžádána vysvětlení, neboť nebyly splněny podmínky podle §164 odst. 1 věta třetí a čtvrtá tr. ř., a posléze byly tyto osoby podle okolností v hlavním líčení jako svědci skutečně slyšeny, s výjimkou poškozené, u níž naopak takové podmínky dány byly. Za uvedených okolností ovšem nelze dovodit porušení pravidel trestního řízení ani spravedlivého procesu.
30. Pokud jde o obviněnými dále uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., s odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívaly v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
31. Pod uplatněný dovolací důvod však není možné řadit námitky, jež obvinění opírali o jiný či pozměněný skutkový stav a neztotožňovali se s provedeným dokazováním. Předmětem právního posouzení je totiž skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Ke skutkovým závěrům, resp. k jejich správnosti, se přitom Nejvyšší soud vyjádřil již výše.
32. Obvinění nicméně ve svých dovoláních zpochybnili i právní posouzení svého jednání, a to jako spáchaného ve spolupachatelství. Byť se primárně opírali o odlišné, jimi preferované skutkové závěry, Nejvyšší soud s jistou mírou tolerance shledal jejich argumentaci podřaditelnou i pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ve stručnosti konstatuje následující.
33. Podle §22 a §23 tr. zákoníku je pachatelem trestného činu, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. Byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). K tomu lze v obecné rovině připomenout, že spolupachatelství tedy předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh. tr.). K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou (viz např. rozhodnutí publikovaná pod č. 18/1994 Sb. rozh. tr.). Společný úmysl spolupachatelů musí směřovat k tomu, aby společným jednáním způsobili výsledek uvedený v zákoně. Musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle. Společný úmysl nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů, která není vyžadována (postačí konkludentní dohoda).
34. Aplikujeme-li uvedené znění zákona a jeho výklady provedené zejména soudní praxí na věc obviněných, je zřejmé, že závěr o jejich spolupachatelství je správný. Oba zjevně realizovali společné jednání vůči poškozené J. J., které vedlo k přisvojení si její věci, resp. k obohacení se na úkor poškozených podvodným způsobem, a to především za využití omezených schopností poškozené. Oba spoluobvinění postupovali v jisté koordinaci, která se nutně opírala o alespoň elementární, byť nijak sofistikovanou dohodu, neboť činili na sebe vzájemně navazující kroky, které v konečném důsledku vedly ke zmíněnému cíli, spočívající v komunikaci s poškozenou, zajištění podpisu kupní smlouvy, v reakci na její dotazy ohledně výplaty kupní ceny a následném přisvojení si zaplacené finanční částky, popřípadě dále spočívající v zajištění kopií potřebných dokladů, v komunikaci s poskytovateli úvěrů a opět v získání vyplacených peněz. Tyto kroky provedli každý ze spoluobviněných dílčím způsobem (tedy např., jak tvrdila obviněná v dovolání, skutečně nebyl prokázán její vstup do internetového bankovnictví poškozené), nicméně v určité zřetelné věcné i časové souhře, aby mohlo být dosaženo následku. Zmíněné aktivní a v jisté míře organizované kroky současně byly realizovány nepochybně cíleně (k jiným následkům než popsaným ve skutkových větách výroku o vině ani vést nemohly), jinak řečeno v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (srov. i odstavec 29. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 14 rozsudku odvolacího soudu).
35. Jen na okraj Nejvyšší soud dodává, že závěr o spáchání trestného činu spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, respektující individuální trestní odpovědnost (byť v rámci trestné součinnosti), tedy diferencování odpovědnosti osob, nelze nijak zaměnit s principem kolektivní viny, jenž vychází z presumpce, že odpovědnost za jednání člena určité skupiny nesou odpovědnost všichni členové této skupiny. Oba spoluobvinění totiž svými cílenými dílčími kroky participovali na společné trestné činnosti, tedy každý svou trestní odpovědnost založil svým zaviněným jednáním, což je situace zřetelně jiná.
36. Právní posouzení jednání obou obviněných tak bylo učiněno správně a bez vad, tedy nemohlo dojít k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
37. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněných částečně odpovídala uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněných shodně podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 10. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu